Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

30.3.2018
Blog pozastaven.
(Předpokládaná doba návratu - prázdniny 2018)



Kapitola 32. - A další záchranná akce

6. listopadu 2017 v 21:27 | Keavy

Tak se znovu hlásím, po nekonečně dlouhé době... ale nějak se na mě opět všechno sype. Nevím, kolikrát jsem už slibovala, že se budu snažit přispívat častěji, ale nějak docházím k závěru, že to prostě poslední dobou je nějaké... složitější...
Ale další kapitola je na cestě, doufám, že za míň jak měsíc O:)



Ceanag tohle poznání vyděsilo, ohromilo a vůbec všechny superlativy, jaké by v té chvíli mohla vymyslet. Cillian ji jenom tiše sledoval, připravený ji jakkoliv zachytit, kdyby se náhodou rozhodla nečekaně se poroučet k zemi. Nevěděl o tom místu vlastně zhola nic, tak proč by to s ním také mělo zamávat? A Siirse… ta vypadala, jakože něco takového očekávala.
"Já si říkala, že je Kori pryč…" špitla Ceanag nakonec, "přemýšlela jsem, kam se poděl, nikdy nebyl pryč tak dlouho…"
Cillian si všiml, že se jí v očích lesknou slzy.
"Ale no tak," objal ji okolo ramen chlácholivě, "uklidni se, přece…"
Nestihl vyslovit ani polovinu toho, co měl původně v plánu, když jej Ceanag odstrčila.
"Ty to nechápeš!" vyhrkla hystericky, "Nemáš vůbec tušení, co se tam uvnitř nachází! Mohl by být klidně mrtvý, nebo ještě hůř! Mohl by…" Dál už jenom schovala obličej do dlaní.
Cillian bezradně pohlédl na Siirse. Kdyby se v takovéhle situaci ocitl s princeznou, věděl by naprosto přesně, jak se zachovat. Princezna mu vždycky připadala naprosto nekomplikovaná a předvídatelná. Ale Ceanag… už od první chvíle, kdy ji potkal, v něm budila dojem solitéru, který by se udržel stát vzpřímeně i při té největší vichřici. Za tu dobu, co ji znal, zjistil, že má poměrně dost slabých míst, ale všechny se je snaží alespoň částečně skrývat. V daný okamžik však veškerá její sebekontrola zmizela, jako když člověk odhrne závoj, a Cillian nevěděl, co dělat dál. Tušil, že ve chvíli, kdy pečlivě ovládaná sebekontrola jeho společnice zmizí, jedná se o něco, co by zamávalo i s ním.
Nakonec se rozhodl, že se zachová přesně tak, jak by to od něj jeho okolí mohlo očekávat.
"Jestli je Kori zavřený tam uvnitř," prohlásil se sebevědomím, které si pro tentokráte spíš namlouval, "tak je to vina Antonia, ne?"
Ceanag neodpovídala. Pokračování a rozuzlení celé té zápletky tedy zbývalo na něm.
"V tom případě musel mít v plánu, abychom šli dovnitř. A pokud vím, Siirse říkala něco o tom, že ve své prapodstatě není zlý. Tudíž si nemyslím, že by tam Koriho nechal umřít. Ne, někde tam bude a my teď máme za úkol ho najít a dovést zpět. A předpokládám, že nás po cestě čeká nějaké úžasné poučení, které se nám do budoucna bude jistojistě hodit."
Pokud tedy pomáhá opravdu nám a ne Kellymu s Lochiem, dodal si pak v duchu.
S Ceanag jeho proslov nehnul ani o píď, což v Cillianovi vyvolalo podivný, skoro až mateřský povzdech. Nu dobrá, zachová se tedy tak, jak by to od něj jeho okolí mohlo očekávat ještě před nějakou dobou.
"Jestli Korimu Antonius něco udělal, prostě si ho najdu a rozsekám ho na kousíčky, které odešlu poštou každý na jiný konec světa, ano?"
Přesně jak očekával, tahle věta zabrala poměrně spolehlivě.
"Moc vtipné," odsekla Ceanag ledově.
"Velmi, viď," přikývl Cillian se zářivým úsměvem, "třeba tebe to rozveselilo natolik, že zase komunikuješ. A teď mi pověz, co nás tam uvnitř čeká, abychom tam nešli naprosto nepoučení."
Ceanag zaváhala. V jakékoliv jiné situaci by Cillianovi oznámila, že on rozhodně nikam nepůjde, vydala by se tím směrem sama a bylo by jí upřímně jedno, jestli ji následuje, nebo ne. Tentokrát to ale bylo jiné. Věděla, co je zač toto místo, co jsou zač jeho obyvatelé a co je s velkou pravděpodobností uvnitř čeká. Bylo by naprosto správné dovnitř nejít. Byla však stále poloviční aerin a Kori byl její společník odjakživa, seznámil je spolu její otec a vázalo je skoro rodinné pouto. Pokaždé, když byl jeden z nich v nebezpečí, ten druhý by udělal cokoliv pro to, aby mu pomohl se z něj dostat. A Kori měl teď velký problém. A dost možná kvůli ní. A to dělalo celou věc jasnou - prostě se sebere a půjde jej najít, i kdyby při tom měla zemřít, zbláznit se, nebo bohové vědí co ještě. To ale neřešilo ty další dva příchozí - Siirse a Cilliana. Tedy, Siirse půjde s ní, tím si byla jistá. Stejně tak, jako byla svázaná Ceanag s Korim, Siirse byla svázaná s jejím otcem. Ceanag chovala jako dceru. Navíc, jestli existoval na světě někdo, o koho si nedělala starosti, byla to právě Siirse.
Ale pak tu byl Cillian. Nejradši by mu zopakovala tu samou repliku, kterou používala kdykoliv, a kterou on vždycky naprosto okázale ignoroval. Mohla mu říct, že s ní rozhodně nikam nepůjde, kolikrát chtěla, následoval ji však zatím snad vždy, ačkoliv nechtěla. Tentokrát však cítila mírný strach - tentokrát by totiž mohl souhlasit a zůstat na místě. A tentokrát se ocitla v situaci, kdy si takový výsledek rozhodně nepřála. To, co je za zdmi této budovy čekalo, však bylo natolik nebezpečné a děsivé, že by naprosto dokonale pochopila, kdyby ji v tom Cillian alespoň pro jednou nechal vykoupat se samotnou. Koneckonců, co jemu bylo do Koriho? A co mu bylo do ní? A navíc ho do takového nebezpečí ani nechtěla zatahovat.
Ale přišel za tebou až sem, ozval se jí v hlavě dotěrně zpěvný hlas, myslíš, že nějaké přízraky mu zabrání jít dál?
Najednou si uvědomila, že jí po tváři stékají slzy a krátce na to i fakt, že ji Cillian zase drží okolo ramen.
"Pusť mě," zamračila se a začala si slzy stírat z obličeje.
Cillian si povzdechl. Od doby, co se poznali, vlastně uběhla už velmi dlouhá chvíle. Když ji spatřil poprvé, skočil jí na to, že je malý a ještě ke všemu aerinský kluk. Byť mu to nevydrželo dlouho, ze začátku to tak bylo. Tehdy to byla na svůj domnělý věk vysoce rozumná a vyspělá osoba. Čím blíž ji však poznával, tím víc viděl, jak dlouhou cestu k dospělosti ještě před sebou má.
"Takže co nás tedy uvnitř čeká?" otázal se trpělivě znovu.
Slovo si vzala Siirse.
"Vzpomínky," řekla, "tenhle dům oživuje tvoje vzpomínky. Některé dobré, jiné špatné… ale většinou takové, které ti nějak ublíží, nebo v tobě zanechají nějaký výrazný pocit. A čím víc jich okolo sebe vidíš, tím víc ti to bude hlodat v hlavě, dokud nepřijdeš o rozum. A pak…"
"To mi asi stačí," přikývl Cillian, "myslím, že už v tomhle bodě by pro mě život skončil."

Siirse si pobaveně odfrkla. "Netrpělivý jako vždy. Ale ještě jednu věc ti povím. Vzpomínky se také říká těm, co žijí uvnitř. Jsou to přízraky, které vypadají, jako by je tvořily listy starých deníků. Když nějakého uvidíš, dej si na něj pozor."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama