Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

16.10.2017
  • Třetí část 31. kapitoly Interregna
15.9.2017
  • Druhá část 31. kapitoly Interregna



Kapitola 31. - Tvář za oknem 3/3

16. října 2017 v 11:09 | Keavy

Tak tohle byl poněkud zkrat, za který se omlouvám. Ani nevím, kam přesně en měsíc zmizel, ale prostě... najednou je nějak pryč. Moc pr o to nemám omluvu, možná jen to, že jsem ke konci září pořád někde poletovala, balila, rozbalovala, sestavovala a zařizovala, prní školní týden jsem se sžívala se vším, co bylo potřeba a druhý týden proležela (vlastně ne, jenom jsem si to namlouvala, v reálu jsem dělala všechno možné, jenom ne tohle - protože víte co, zůstanete chvíli doma a najednou vidíte, kolik práce je potřeba udělat...). Teď sice tak nějak taky pořád nejsem ani zdaleka v pořádku, ale konečně jsem se rozhodla, že se sebou budu něco dělat. A tak jsem sezachumlala do deky a uvařila si čaj a rozhodla se, že budu psát. A doufám, že to třeba přinese nějaké plody :)



To je všechno? Pomyslela si ulehčeně, jediné, co bylo potřeba, bylo udržet si čistou hlavu?
Rozhlédla se v očekávání nenadálého útoku, ale nádvoří okolo ní zelo prázdnotou. Nikde se dokonce ani neozvalo zašustění papíru, nic. Jako by prošla zkouškou a budova se rozhodla ji propustit. Tedy, až najde způsob, jak otevřít bránu. Ale to už musí přece být maličkost.
Pro jistotu se rozhlédla ještě jednou, jestli přece jen nenajde známky nějakého nebezpečí - a znovu nic neobjevila. Ještě jednou se pro jistotu zadívala za sebe a konečně si uvědomila, kde se nachází.
Z místa, kde stála, byl krásný výhled na průčelí celé té děsivé budovy, která vypadala v mlžných cárech ještě děsivější. Nádvoří měla být původně zahrada propletená cestičkami s lavičkami, kolonádou a velkou kašnou uprostřed. To všechno tam ještě pořád stálo, jen si nebyla jistá, jestli to jsou rozvaliny, nebo zbytky vzpomínek tyčící se v prostoru. Stačil jediný pohled, aby se jí před očima promítl obraz, jak po cestičkách chodí lidé v bílých róbách, jak si sedají na lavičky a tráví na nich svůj volný čas prázdným hleděním do dáli. A když vzhlédla, spatřila nad vchodem do hlavní budovy ceduli, která hlásala název celého toho místa.
Ve skutečnosti tam ta cedule už dávno nebyla. Jednalo se o další vzpomínku, která se jí násilně vecpala do hlavy, aby posměšně ukázala, na jaké místo se to dostala.
V pověstích tato budova vystupovala pod názvem Sanatorium. Sečteno a podtrženo jí však všichni říkali Blázinec. Bylo to místo, které se živilo myšlenkami a vzpomínkami. Od začátku do konce se v lidech snažilo vzbouzet strach, všechny jejich pocity promítalo okolo nich tak živě, až to bylo k zbláznění. A pak, když z lidí nezbylo nic jiného, než prázdné a vyděšené skořápky… pak se stali součástí tohoto místa.
Vzpomněla si na výjevy, které okolo sebe po cestě spatřila - všechny ty nápisy, poškrábané stěny a strachem zkřivené tváře za okny, a uvědomila si, že z hrůz tohoto místa spatřila jen zlomek. Kdyby se po své cestě byla dostala dovnitř do budovy, už by pro ni nebylo útěku.
"Hodláš tam stát ještě hodně dlouho, nebo se už konečně rozhoupeš k tomu odsud zmizet?"
Na chvíli měla pocit, že se jí zastavilo srdce. Ten hlas byl až moc dobře známý, ozval se však v naprosto neočekávaný okamžik. Pomalu se otočila, doufaje, že se jedná o skutečnou osobu a ne nějaký přelud.
Na samém okraji zdi seděl Cillian a zcela očividně ji už nějakou dobu pozoroval. A k jejímu nemalému překvapení, vedle Cilliana seděla Siirse. Jak se dostala nahoru, nad tím radši neuvažovala.
"Cilliane?" Na nic lepšího se v daný okamžik nezmohla. Samozřejmě, nemusel to být on. Ale ona nějak cítila… že to není přelud. Nedokázala říct úplně přesně, čím to je, ale věděla to.
"No jo, k tvému nevelkému nadšení jsem to pořád já." Vrhl na ni jeden z těch svých sladkých úsměvů a Ceanag si najednou uvědomila, jak moc ráda ho vidí. Konečně, konečně nebyla sama.
"Je to dost nehostinné místo, že?" pokračoval Cillian konverzačně, "Asi bych se odsud snažil co nejrychlejc zmizet."
Ceanag přikývla a zkusila mu úsměv aspoň nějakým způsobem vrátit a překvapeně si uvědomila, že to jde poměrně snadno. Jako by Cillian působil na svoje okolí uklidňujícím dojmem.
Najednou se kousek od ní ozvalo slabé zašustění, jako by se o stěnu otřel kus papíru. Vyděšeně se otočila a spatřila, jak kousek od ní leží list, až podezřele se podobající notovému zápisu. A celé nádvoří bylo opět prázdné.
Tentokrát když tady byl Cillian, však měla větší odvahu a list papíru opatrně zvedla.
"Co to je?" Cillianův hlas se ozval najednou o dost blíž, než před chvílí. Ceanag si uvědomila, že najednou stojí vedle ní. O tom by si pak možná taky mohli promluvit.
To, co bylo napsáno na papíře, bylo zcela jistě Antoniovo písmo. O tom nepochybovala a vůbec se jí to nelíbilo. Proč ji sem zavedl?
A pak pochopila, co na tom papíře stojí, a ztuhla.
Cillian si toho všiml rychle. Jednak protože se zapomněla nadechnout, jednak protože o odstín zbledla. Bohužel, on se asi ještě nedokázal tolik sžít s Antoniovým způsobem komunikace, a tudíž mu pořád unikal význam jeho vzkazu.
Snažil jsem se jim to vymluvit, ale prý zavírají kanárky do klecí.
Přečetl si to ještě jednou a znovu, stále se stejným účinkem. Nakonec to vzdal.
"Ceanag?" opatrně se dotkl jejího ramene. "Co ten vzkaz znamená?"
Polkla a nešťastně se na něj zahleděla.

"To znamená," řekla pak tiše a k jeho neradosti velmi vyděšeně, "to znamená, že Kori je někde uvnitř zavřený."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Camilla | Web | 20. října 2017 v 0:47 | Reagovat

Tý jo, už 31 kapitolka? :O

Mám co dělat to dohnat! :D

Jde se číst! 8-)

2 Victoria Eleanor Drake Demonica Wicca | Web | 20. října 2017 v 11:00 | Reagovat

Nádherné

3 Keavy | Web | 6. listopadu 2017 v 21:35 | Reagovat

[1]: No jo, už toho je trošku víc, ale poslední dobou to moc nejde, abych se přiznala :D

[2]: Děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama