Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

16.10.2017
  • Třetí část 31. kapitoly Interregna
15.9.2017
  • Druhá část 31. kapitoly Interregna



Kapitola 31. - Tvář za oknem 1/3

4. září 2017 v 22:41 | Keavy

Musím se přiznat, že se za sebe trochu stydím. Ale celý srpen jsem byla prakticky bez internetu a když už jsem se na chvíli u internetu octla, nakupilo se takové množství věcí, že jsem ho vlastně ani nestihla otevřít. Nikdy by mě nenapadlo, že prázdniny budou takové zlo...
Ale teď už jsem snad jakž takž zpět a můžu přidat další kapitolu pro ty, co na mě ještě nezanevřeli...


Když opět uslyšel vzdálenou melodii spinetu, nevěděl jistě, jestli má být rád, nebo ne. Na jednu stranu to znamenalo, že se zase objevil v normálním Chainu, jak ho znal, na stranu druhou to však znamenalo, že veškeré problémy zůstaly za ním.
Cillian putoval úzkou skalní průrvou nekonečně dlouhou dobu a když konečně vylezl na to, co se v Chainu považovalo za denní světlo, byl řádně otrhaný, špinavý, potlučený a poškrábaný. Stále však měl pocit, že z celé té události vyšel nejlépe ze všech.
Když viděl naposledy Juditu s Rodvikem, byli normálně mezi nimi. Pak jim Antonius znepříjemnil život tím svým úžasně vydařeným kouskem, a najednou místo něho a těch dvou zela namísto jeskyně obrovská propast. Mohli by být klidně mrtví. Nebo bohovévědí kde.
A pak tu byla Ceanag. Ta zamířila druhou možnou cestou, velmi podobnou té, kterou zamířil on. Jenomže ta mohla být jinak dlouhá a mohla vést někam úplně jinam, samozřejmě neznámo kam. Navíc měl ten šílený svíravý pocit, že se jí něco stalo.
Chvíli přemýšlel, co by měl udělat dál. Ale nedělal to až tak moc dlouho. Čím víc se nastalou situací zaobíral, tím víc věcí najednou bylo potřeba udělat. Zůstal zatím u té první, kterou považoval za nejdůležitější. Najde Ceanag, dřív, než se jí stane něco ještě horšího.
To se ale dělalo mnohem hůř, než se to řeklo. Mohla být úplně kdekoliv. Mohl by ji hledat sto let a stejně by ji nenašel.
Zkusil si vybavit to, co mu říkala o Antoniovi. Když pomáhal, bylo to jeho specifickým svérázným způsobem. Nějak tak to pochopil. Naneštěstí to o jejich nynější situaci nevypovídalo vlastně nic - byli tu, protože Antonius chtěl, aby tu byli. Jenomže to celkem klidně mohlo znamenat, že chtěl, aby se rozdělili. V tuhle chvíli bylo ještě nutno položit si otázku, zda Antonius pomáhá jim, nebo Kellymu s Lochiem.
Najednou mezi stromy cosi sotva slyšitelně zašustilo. Cillian si uvědomil, že okamžitě v prstech svírá rapír.
Když se otočil, spatřil, jak před ním na mýtině sedí zvíře. Vlastně to nebylo úplně zvíře. Vypadalo jako vlk, ale na vlka to bylo až moc velké. Mělo to také úplně jiný pohled.
Pomalu zase rapír sklonil k zemi.
"Co dělá liath v chainských lesích?" otázal se konverzačně.
Vlk zvedl svoji obrovskou hlavu. Vlčice, opravil se Cillian najednou.
"Nevypadáš překvapeně, že mě tu vidíš."
"Cestoval jsem s jedním sokolem," pokrčil Cillian rameny, jako by něco podobného bylo zcela normální.
"Já vím," přikývla vlčice hlavou, "slyšela jsem. Kori je dobrý společník, že?"
Cillian zůstal na vlčici překvapeně zírat.
"Jsem Siirse," pronesla vlčice téměř až pobaveně, "jak si teď říkáš ty?"
"Teď?" Poslední dny se Cillian mohl chlubit, že uvádí spoustu lidí do rozpaků tím, že díky jeho přítomnosti netuší, kde se vlastně nacházejí. Teď, když potkal tuhle vlčici, Siirse, měl úplně stejný pocit on sám. Jak si teď říká?
"Cillian," odpověděl. Že to znělo méně sebevědomě, než obvykle, si uvědomil až ve chvíli, kdy už s tím nemohl nic udělat.
"Cillian?" Siirse naklonila hlavu ke straně, "To je docela hezké jméno. No, tys měl vlastně vždycky dost fantazie."
"Promiň, ale…" začal Cillian, Siirse ho však mávnutím obrovské tlapy přerušila.
"Znala jsem tě před válkou," osvětlila mu klidně, "vypadáš pořád podobně. Nebylo až tak těžké tě poznat. Ale Ceanag to neříkej, začala by se hned vyptávat. A to nechci."
Cillian nadzvedl obočí.
"A nebojíš se, že se budu vyptávat já?"
"Nebojím, protože ty se vyptávat nebudeš. A i kdyby ses vyptával, nic ti neřeknu."
"Proč?"
"Protože si myslím, že si dokážeš vzpomenout. A výsledek, ke kterému dojdeš ty, je mnohem cennější, než to, co ti sdělí ostatní."
Cillian pomalu přikývl. To se mu zdálo logické.
"Znáš se s Ceanag?" pokračoval pak.
Siirse přikývla. "Čekala jsem v Chainu už moc dlouho. Když jsem zjistila, že máte menší problémy, došla jsem k závěru, že bych vám mohla pomoct. Stačilo se jenom zeptat jedné pupy a najít pár stop, jestli se chceš ptát i na tohle."
"Asi ani ne, domyslel bych si to," usmál se Cillian přátelsky. Zatím podroboval Siirse pečlivému zkoumání. Přeci jen, fakt, že se tu objevila tak najednou, mu připadal podezřelý.
Siirse si jeho pochybnosti zcela očividně uvědomovala.
"Neboj se, nebylo to až tak náhodné," chlácholila ho hned, "samozřejmě, že jsem se ještě před tím setkala s Antoniem. Ale dokážu si představit, že teď toho chlapa asi nebudeš mít moc v lásce."
"To si představuješ zcela správně," odtušil Cillian suše.
"Zvykneš si. Je trochu zvláštní, to uznávám, ale vlastně není zlý. Nebo alespoň ne vždycky."
"Hmmm." Cillian si rozhodně stál zatím, že ať podle Siirse není zlý jakkoliv, on to zatím asi nechápe.
"Vyprávěl mi o tom, co se stalo v té jeskyni," pokračovala Siirse nevzrušeně dál, "a vlastně mě poprosil, jestli bych mu trochu nepomohla."
Cillian přimhouřil oči. "S čím?"
Siirse položila ohromnou hlavu na přední tlapy. Očividně si z Cilliana nedělala žádné obavy a v jeho přítomnosti se chovala naprosto klidně. Asi by jí bylo jedno, kdyby se rozhodl ji podříznout. Až tedy na to, že žádný rozumný člověk by se o to nepokoušel.
"Cestovala jsem s otcem Ceanag," začala, "poté co… zemřel, jsem se o ni starala. Neměla nikoho jiného, kromě svojí babičky, která na ni ale neměla vždycky čas. Starala jsem se i o Sebastiana, protože to byl poměrně milý mladý klučina. Žila jsem s nimi v Lonederry, kam se nakonec pod menším nátlakem uchýlili. Potom ale Ceanag velmi rozvážně a dospěle utekla a od té doby jsem o ní neměla moc zprávy. Až teď, díky Antoniovi, jsem se doslechla, co se s ní stalo a upřímně z toho nemám moc radost. A zcela upřímně nemám moc radost z toho, že se s ní potuluješ zrovna ty."
"Obávám se, že z toho nemá radost nikdo," odvětil Cillian lhostejně, "i doma v Baranee jsem to slýchával pořád."
"Mně je úplně jedno, jestli nějakým rybářům z Baraney vadilo, že se jejich počestné dcerky zahazují s nějakým floutkem," zavrčela Siirse temně, "mně vadí, že Ceanag strávila tolik času s někým, kdo už s tím floutkem z Baraney nemá moc společného."
Cillianovi na chvíli připadalo, že okolo něj zavál studený vánek a bezděky se otřásl. Neměl magii těchlhle velkých vlků rád. Odkud ji vlastně znal?
"Nicméně," pokračovala Siirse teď už přátelštějším tónem, "zatím to vypadá, že se nedá nic jiného dělat, navíc je asi to, co se děje, docela nevyhnutelné."
"Nemusíš mi tu dělat kázání," zamračil se Cillian. Upřímně docela spěchal - Ceanag se dost možná něco stalo a on se tu vybavuje s vlčicí.
"Býval jsi trpělivější," Siirse vydala něco, co by se s notnou dávkou fanatzie dalo označit za vrčivý smích, "něco se děje a zatím nikdo neví, co přesně. Dokonce ani Antonius ne, i když nás vede k nějakému cíli. Vím, kde se Ceanag nachází a také asi tuším, proč."
Cillian na ni se zájmem pohlédl. "Proč?"
"Protože ji musíš zachránit."
"To zní opravdu logicky," odvětil Cillian chladně.
Siirse se zvedla a vydala se zpět do lesního podrostu. "Už jsem jednou zmínila, že Antonius má poněkud zvláštní způsoby výpomoci, ne? A někdy je skoro stejně tak romantický jako ty. Alespoň si můžeš říct, že zachraňuješ princeznu z nesnází. To by se ti mohlo přece líbit. Takže okamžitě přestaneš stát na té mýtině jako tvrdé Y a to, co ti chci sdělit, si vyslechneš cestou."
Byl to možná nějaký šestý smysl, který Cilliana donutil opravdu se pohnout a vlčici dohnat. Celou dobu ji však nespouštěl z očí a rapír rozhodně nepouštěl.
"Tak co mi chceš sdělit?" ledovost se z jeho tónu stále nevytrácela.
"Místo, kde se Ceanag nachází, by nám mohlo pomoct najít odpověď na otázky," odvětila Siirse, "a to na ty, které jste si už stihli položit, nebo na ty, které teprve přijdou. Myslím si, že bys tam také mohl nalézt něco o sobě."
"To jsou zrovna ty vyřčené otázky," odtušil Cillian tiše.
"Ceanag není úplně hloupá," pokývala Siirse hlavou.
"Jenomže tyhle otázky by napadly každého, kdyby se nad tím zamyslel."
"A co princezna? Tu nic takového ani nenapadlo, ne?"
"Protože se nad tím nikdy ani nezamyslela," odpověděl Cillian prostě, "uvažuje nade mnou trochu jiným způsobem."
To, co Siirse posléze vydala, byl smích zcela jistě.
"A co za to?" pokračoval po chvíli Cillian konverzačně.
"Za co?"
"Za ty odpovědi."

"Ty také nejsi úplně hloupý," odpověděla Siirse a tentokrát mohutnou hlavou naopak zavrtěla. "Kdybych věděla, co nás to bude stát, byla bych o dost klidnější."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LM | E-mail | Web | 7. září 2017 v 18:18 | Reagovat

Teším sa, že konečne niečo pribudlo, už som pomaly ani nedúfala, ale opäť to stojí za to. Tvoj svet je úžasný :)

2 Keavy | E-mail | Web | 10. září 2017 v 21:18 | Reagovat

[1]:Neboj, zatím žiju a píšu a budu se snažit přispívat dál ;) Akorát se na mě sesypaly všechny věci v mnohem větším měřítku, než jsem očekávala, takže jsem se dosti zasekla... ale pokusím se to napravit :D

3 LM | E-mail | Web | 10. září 2017 v 21:20 | Reagovat

[2]:Budem sa tešiť ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama