Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

9.7.2017
  • Třetí část 30. kapitoly Interregna
  • Článek o Mítíru
26.6.2017
  • Druhá část 30. kapitoly Interregna


Kapitola 30. - Problémy 3/4

9. července 2017 v 19:43 | Keavy

A tak se stalo, že i mně začaly prázdniny. V pondělí jsem tak trochu byla v práci, úterek jsem nějak podivně proflákala a až dp teď jsem byla rpyč, bez notebooku a internetu. A ten týden před tím... ehm... jsem se... prachsrpostě ulejvala! Co bych se vymlouvala. Dostala jsem jsem za úkol ničím se nestresovat, nemyslet na školu a tak, abych se trochu psychicky sebrala... takže jsem celý týden jenom nonstop hypnotizovala mailovou schránku, kdy už mi konečně zapíšou zápočet a známku ze zkoušky a já se budu moct zapsat do dašlího úseku studia a na nic jiného nemyslela. Teď jsem si dala prakticky šest dní voraz a vrátila jsem se celá odpočatá a natěšená na další činnost, takže jsem se rozhodla, že začnu menší aktualizací tady. Tak, prosím, už se pomalu blížíme do finále 30. kapitoly.




"Říkal jsi, že močály nejsou zrovna tvoje oblíbené místo. Proč? Když máme s sebou Eiw a Tfay, tak se přece nemusíme nutně utopit."
"V normálních močálech ne," souhlasil Kamelot, "tohle jsou ale chainské močály. Je to domov bludiček a ty lidi nesnáší. Nebo vlastně ne, mají je rádi, ale asi tak, jako ty bys měla ráda drůbež nebo zajíce."
"Tím chceš říct, že jsou to nějaké potvory, co nás snědí."
"Přesně tak."
"To zní povzbudivě."
Uběhl další den a nadešla chvíle, kdy konečně zastavili k odpočinku. Allie už si začínala na nepohodlné cestování zvykat, stále však usínala jako první a budila se jako poslední.
"Navíc, jsme ve Spícím hvozdu a místní močály jsou obzvlášť nepříjemné," dodal Kamelot, zatímco pročesával okolí, jestli někde náhodou neobjeví neznámého pronásledovatele. Na jeho přítomnost si začínal pomalu zvykat, což se mu vůbec nezamlouvalo. Jak pak ucítí, že se ona osoba, nebo věc, blíží? Možná že tohle byla celou dobu jeho strategie. To bylo chytré.
"Proč jsou nepříjemnější než ty ostatní?"
"Jsou kamenité," vysvětlil Kamelot, "členité. Všude okolo tůněk a potůčků můžeš najít skály a útesy, dokonce sem tam najdeš i prolákliny. Je to poměrně nebezpečné místo už samo o sobě. Díky bludičkám je o to nebezpečnější - a v naší situaci dvojnásob."
"Takže vlastně pro nás bude asi tak čtyřikrát těžší dostat se na druhou stranu v pořádku?" otázala se Ziela.
"Zase tak moc bych to nedramatizoval," odvětil Kamelot, "pokud si budeme dávat pozor, kudy jdeme, nebude to tak strašné. Navíc bludičky nás musí nejdřív utopit, než nás snědí. Eiw ani Tfay pro ně nejsou k jídlu, jejich kouzla na ně tudíž neplatí a to z nich dělá dokonalé průvodce. Pokud vyřšíme našeho pronásledovatele, myslím, že pokračovat močály nebude tak moc obtížné."
"To doufám," usmála se Ziela. V tom případě to není tak hrozné, ne? Ty chainské lesy nakonec nebyly tak otřesné, jak se na první pohled zdálo…
Najednou si všimla, jak se Kamelot narovnal a napjatě zaposlouchal do okolních zvuků. Začala také napínat uši, ale ať se snažila, jak chtěla, nic neslyšela.
"Zhas oheň," zašeptal Kamelot, "něco se sem blíží.
Užuž se jí na jazyk dral dotaz, ale Kamelot ji jediným pohledem umlčel. Zvedla se tedy a bez jakýchkoli námitek udělala to, co po ní Kamelot chtěl. Ten zatím vzbudil Allyssandru a situaci jí potichu vysvětlil.
Kamelot se ostražitě rozhlížel okolo sebe. To, co je pronásledovalo, byl pravděpodobně člověk. A ne jeden. Podle aury, kterou vycítil, nebyl skoro nikdo z nich počestný. A to mu dělalo starosti.
Všechny aury byly ještě poměrně daleko, takže ve chvíli, kdy uhasili oheň a skryli se pod korunu jednoho z mohutných stromů, měli šanci, že je ony dotyčné soby nespatří. Ziela sice byla schopná a o svůj život se zrovna neobával, stejně se mu však nelíbila představa, že by je ty dané osoby napadly a muselo by dojít k nějakému boji, zvlášť v princeznině přítomnosti.
Skrývali se pod velkými větvemi snad ještě dobrou půl hodinu, když tu se před nimi ozval tichý šramot. Ať ti lidé byli kdokoliv, dokázali se lesem pohybovat tiše.
Allie téměř zadržela dech, když se přes mýtinu přehnalo několik temných stínů. Nejradši by jim na přivítanou poslala nějaké kouzlo, které by je svedlo na špatnou cestu, nemohla si však být jistá, co jsou ti lidé zač a jakou mají zkušenoot s magií.
Jedna z mohutných postav se náhle zastavila a pohlédla přímo na ni. Ztuhla a na jednu kratičkou chvíli měla pocit, že se jejich oči střetly. A měla jasno. Teď se na ně určitě vrhnou a všechny je zabijí!
Ale ona osoba po chvíli hlavu zase obrátila a vydala se dál. Sotva došla na konec mýtiny, uslyšeli pár nesrozumitelných slov a nakonec se opět rozhostilo ticho.
Čekali skrytí pod větvemi ještě další minuty. Allie to však připadalo jako hodiny.
Jak by už byla ráda z tohohle proklatého lesa venku! Chtěla se znovu vidět s Cillianem. Chtěla se zase vrátit domů. A hlavně chtěla, aby už bylo po všem. Úplně všem. Avšak konec jí připadal v nedohlednu…
Uběhla další chvíle, která jí připadala nekonečná, když tu se náhle Kamelot pohnul.
"Myslím, že jsou pryč," ozval se poté polohlasně.
"Myslíš?" nadzvedla Ziela obočí.
Kamelot neochotně přisvědčil.
"Ještě na začátku bych vycítil jejich auru. Teď jsou však v naší blízkosti už tak dlouho, že mi začíná splývat s okolím."
Ziela se zamračila. "Myslela jsem, že něco takovéh by správně nemělo být možné… když už pro to máš vlohy, tak bys neměl mít takové problémy, ne?"
Kamelot si povzdechl. "Bohužel pro nic takového vlohy nemám. Jenom jsem už lecsčím prošel a některé věci se naučil. Bohužel, stále nejsem zaříkávač, abych měl jejich schopnosti."
"Kudy teď?" vložila se jim Allie do řeči. Sice si všimla, že mezi Zielou a Kamelotem panuje přátelský vztah, teď však jejich diskuzi na téma něčích aur nechtěla poslouchat. Na takovéhle filozofování budou mít dost času, až se zase setkají s Cillianem a Ceanagem. Teď bylo však důležitější k tomuto okamžiku vůbec dojít.
Tfay se vyškrábala Ziele na rameno a začala zuřivě ukazovat do temnoty před sebou.
"Říká, že tudy je to nejbezpečnější," odpověděl Kamelot bez valného nadšení, ale pak trochu pookřál. "Pokud budeme obezřetní, třeba se nám podaří je v močálech setřást úplně."
Moc tomu však nevěřil. Naopak se obával, aby se v močálech neztratili oni sami.
"Zajímalo by mě, kdo to vlastně vůbec je," začala Allie po chvíli mlčení.
"Na nekromanty nevypadali," pokračovala Ziela, "to už by bylo dávno po nás."
"Jestli budete uvažovat takhle nahlas, tak za chvíli na vlastní kůži pocítíte, o koho se jedná." Byť byla tma, Kamelotův hlas zazněl tak ledově, smrtelně vážně a silně naléhavě, až obě dívky dokonale umlčel.
Pokračovali dál v tichosti. Plížili se temným podrostem a obezřetně se rozhlíželi okolo sebe, uši nastražené, kdyby se ozval někde jakýkoliv nezvyklý šramot.
S každým přibývajícím krokem měl Kamelot horší a horší pocit. Sice okolo bylo ticho, ale… problém byl, že v Chainu by nemělo ticho být nikdy. Teď však všudypřítomná melodie téměř utichla a ozývala se jen tlumeně. To by je mohl najít snad úplně každý…
A pak najednou les skončil. V jednu chvíli je obklopovaly stromy a v druhou stáli na mýtině.

Celou ji zalévalo mdlé světlo právě vycházejícího slunce, které shodou okolností vypadalo, jako by jej z postele vytáhl někdo o měsíc dřív, než bylo původně v plánu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LM | E-mail | Web | Středa v 21:06 | Reagovat

Juj, dobrá časť :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama