Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

9.7.2017
  • Třetí část 30. kapitoly Interregna
  • Článek o Mítíru
26.6.2017
  • Druhá část 30. kapitoly Interregna


Kapitola 30. - Problémy 2/4

26. června 2017 v 19:21 | Keavy

Sedm dní od poslední kapitoly? Vážně? Připadalo mi to skoro jako měsíc! To bude tím zkouškovým, čas plynul nějak podivně obskurně, asi tak, jako když vylejete benzín do řeky (což je mimochodem pěkně neekologické, takže to nedělejte) a pak netečně sledujete, jak se po její hladině válí takové ty nechutně duchové fleky. Takže úplně pokřiveně a rozmatlaně a líně a pomalu. Tak, konec keců z mojí strany, přeji příjemné počtení. ;)



"Eiw," sykl tiše, "nemohli bychom tuhle část hvozdu nějak… obejít?"
Eiw zavrtěla hlavou a začala roztržitě rozhazovat rukama do stran.
"Podle tebe se nám tohle místo bude hodit?" povytáhl Kamelot obočí, "No, když myslíš…"
"O čem se to vy dva bavíte?" Zbystila hned Ziela.
"O cestě," odvětil Kamelot, "míříme někam, kambych já nešel zrovna rád, ale Eiw tvrdí, že je to to nejlepší, co můžeme udělat."
"Aha." Ziela už před nějakou dobou nechala veškeré rozhodování na Kamelotovi. S mapou by naplánovala cestu a nenechala by si do toho mluvit, to ano, ale když vlastně jediný, kdo věděl, kudy se vydat, byla panenka, se kterou uměl mluvit jenom Kamelot, bylo rozhodování poněkud obtížnější. Najednou ji něco napadlo.
"Ty si dokážeš povídat s pupami, že ano," otázala se pak Kamelota mírně.
Jenom přikývl.
"A nechceš mě to naučit?"
Kamelot na ni blahosklonně pohlédl. "Pupy jsou magické bytosti, které kdysi stvořili čarodějové za nám nespecifikovaných podmínek. A samozřejmě jenom čarodějové se s nimi dokážou bavit. Ale jestli chceš, můžu tě zkusit naučit je vnímat. Vypadáš jako Chaiňanka, takže to možná půjde."
"Prosím?" Zamračila se Ziela.
"Bavili jsme se o tom, vzpomínáš si?" odpověděl Kamelot s mírným úsměvem.
"Pořád ale nechápu, jak se na tom můj vzhled podílí."
Kamelot mírně zavrtěl hlavou. "Všichni, co umí čarovat, mají nějakého předka z Chainu."
"Opravdu?"
"Tos nevěděla?" Kamelot cítil, jak mu mírně stoupá obočí. "Říká se, že Chaiňanům koluje magie v žilách spolu s krví. A také se říká, že celý národ vznikl před dávnými časy spojením lidí a tansel."
"Něco takového jsem slyšela," souhlasila Ziela, "ale to je jenom pověst."
"I pověsti můžou mít v sobě kousek pravdy," usmál se Kamelot, "nicméně stále platí, že jakýkoliv čaroděj, na kterého narazíš, bude mít alespoň jednoho předka z Chainu. A pravděpodobně také čaroděje. Předává se to."
"Předává?"
"Magie je nadání," vysvětlit Kamelot pohotově, "je to stejné, jako třeba kreslení, nebo zpěv. Pokud v tom někdo z tvých rodičů vynikal, pak je možné, že to zdědíš po nich. Pokud je někdo z tvých rodičů silně magicky nadaný, platí to samé. Ne všichni v Chainu jsou čaroějové nebo zaříkávači, protože jejich nadání prostě není takové, aby stálo za řeč. Vždycky je ale dostatečné, aby viděli bludičky ve správném světle, nebo rozumněli pupám."
Teď poslouchala dokonce i Allie.
"Takže si můžeme s Eiw povídat všichni?" zeptala se nadšeně. "Naučíš nás to?"
Kamelot jenom zavrtěl hlavou. "Pokud to bude vypadat, že na nás zpoza stromu nevyskočí nějaká potvora, která by nás chtěla zabít, tak vás nějaké základy můžu naučit."
K radosti obou dívek si ona dotyčná osoba dávala na čas, jako by očekávala, kdy na ni zapomenou, nebo kdy se objeví nějaké vhodné místo pro nečekaný útok. A tak je ten večer začal Kamelot alespoň na pár okamžiků učit, jak se dá pupám správně rozumět. Allysandra očekávala, že to pro ni jako pro čarodějku bude poměrně snadné - konec konců, vlohy pro magii měla přeci poměrně rozsáhlé, navíc studovala u samotného Stína[1], takže nějaká řeč pup pro ni bude určitě snadná. Jaké bylo její překvapení, když zjistila, že vnímání toho, co Eiw vykládá, je mnohem obtížnější, než si myslela. A jaké bylo její rozhořčení, když zjistila, že Ziela to zvládá mnohem líp.
No co, pomyslela si, Ziela toho ale přece neměla nikdy tolik na práci, co já. Kdyby musela nastudovat stejné množství svitků, jako já, šlo by jí to také určitě hůř.
Dokonce i Kamelot nad Zielinými pokroky kýval hlavou. Za pár dnů, když už si byl konečně jistý, že opravdu došli až k močálům, Ziela dokázala komunikovat s Eiw a Tfay bez větších problémů. Samozřejmě to pro ni ještě nebylo úplně přirozené, ale s trochou soustředění to šlo. A Kamelot věděl moc dobře, že za chvíli i to soustředění nebude nutné.
"Takhle rychle a dobře to zvládají obvykle zaříkávači," zamyslel se, "třeba máš nějaké příbuzné z Chainu."
"Možná," připustila Ziela. Stačilo, aby to Kamelot párkrát vyslovil a přijala to za své. Líbilo se jí, že nakonec nebyla obyčejná měšťanka z bílého vymydleného přístavního města, ale z daleké mlžné země závánějící nebezpečím a dobrodružstvím. Ale na druhou stranu byla ráda, že žije v Baranee a teď by zrovna byla z toho proklatě nepříjemného lesa pryč, ačkoliv její původ zněl romanticky.



[1] To bylo víceméně přízvisko, i když jeho opravdové jméno je podobné - samozřejmě, že nemluvím o nikom jiném než o velkém slavném čaroději Shadeovi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LM | E-mail | Web | 29. června 2017 v 22:42 | Reagovat

Juu, ako na bežiacom páse :) Páči sa mi, že si to rozdelila, na nič teraz nemám čas, tak mi to pomáha pri čítaní :D

2 Keavy | E-mail | Web | 29. června 2017 v 22:54 | Reagovat

[1]: Já si právě říkala, že když to bude kratší a častější, bude to lidem číst lépe, než když sem jednou za dva měsíce přibyla nechutně dlouhá kapitola :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama