Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

9.7.2017
  • Třetí část 30. kapitoly Interregna
  • Článek o Mítíru
26.6.2017
  • Druhá část 30. kapitoly Interregna


Kapitola 29. - Smutné záležitosti 2/2

6. června 2017 v 11:27 | Keavy

Tak, mám po zkoušce a dneska jsem si dala vytoužený den volna. Sice celé odpoledne a večer budu v práci, ale aspoň dopoledne jsem udělala taky něco jiného, než jenom práci do školy.
A teď k věci - přidávám sem pokračování 29. kapitolu Interregna :)



"Ani jsem se tě nezeptal, co jsi vlastně dělala v Divině," začal Kamelot najednou, "nežiješ normálně v Baranee?"
Téma Cillian a jeho dospívání bylo očividně odsunuto.
"Vlastně ano," přikývla, "ale když Cillian odešel, rozhodla jsem se, že bych se třeba také mohla konečně podívat do světa a ne jen pořád trčet doma jako většina těch..." Zbytek věty radši nedořekla.
"Na slečny z Omnie máš docela slušnou vyřídilku," zasmál se Kamelot, "a taky jsi dost rázná, to tam nebývá úplně zvykem."
"Nebývá," souhlasila Ziela. Zatím nikoho jiného, kdo by byl jako ona, nepotkala. Možná to bylo dobře. Nejspíš by mu vyškrábala oči, protože někoho, kdo by ji měl kritizovat a komandovat, by doopravdy ve své blízkosti nesnesla.
"No, celkově... máte s Cillianem něco podobného," pokračoval Kamelot a zahloubaně si ji prohlížel.
"No to tedy nemáme," odmítla Ziela rázně.
"Kolik zrzavých lidí znáš?" usmál se Kamelot sladce. Za posledních několik minut to bylo už podruhé. Upřímně se jí tento úsměv přestával líbit.
"No..." začala, "to není zrovna obvyklá barva vlasů. To je vlastně jeden z důvodů, proč po něm všechny holky pořád tak pokukují..."
Kamelot přikývl, "Skoro jako by nepocházel z Omnie, ale měl alespoň náznakem něco společného s Griany, že?"
"To já netuším," pokrčila Ziela rameny, "jeho otec byl..." Najednou si uvědomila, že si nemůže vůbec vzpomenout, jak vypadal, natož pak dokončit větu, která se jej měla celým obsahem týkat.
"Docela často se zmiňuješ o jeho otci," pokračoval Kamelot bezelstně, "a co jeho matka?"
"Matka?" Ziela svraštila obočí. Jeho matka, to je pravda, vždyť nějakou přece měl... ale co se s ní vlastně stalo? "Zabili ji během války?" navrhla nejistě.
"To je docela smutné, nemyslíš?"
"Co je docela smutné? To, že ji zabili? Samozřejmě, že je to smutné."
"To nemyslím," zavrtěl Kamelot hlavou, "to, co mi teď sděluješ, nebo alespoň se o to pokoušíš, jsou poměrně blízké informace, které by měli vědět i lidé ze sousedství, natož pak ty."
"Co tím chceš říct?" otázala se Ziela chladně.
Teď se Kamelot neusmíval.
"Chci tím říct, že je doopravdy zvláštní, že si nepamatuješ vůbec nic o rodičích svého blízkého člověka, se kterým jsi prakticky celý život vyrůstala."
"Ano," pokývala Ziela chladně hlavou, "to jsem pochopila. Takže? Co mi tím chceš říct?"
Kamelot se pousmál. Nebyla hloupá, to se jí muselo nechat.
"Co tvoji rodiče?"
"Já se na něco ptala." Rozhodně nebude odpovídat první, když otázku položila dřív.
"Řeknu ti to, ale až odpovíš ty mně," odvětil Kamelot, "a podle toho, co řekneš, zkusím svoji odpověď formulovat co nejsrozumitelněji."
Ziela si jej chvíli podezíravě měřila pohledem, ale pak jen rezignovaně pokrčila rameny.
"Tak fajn," zamračila se pak, "můj otec spolupracuje s Cillianovým otcem. A matka také, často spolu odjíždí bůhví kam, ale to už jsem říkala."
"Odkud pocházeli?" pokračoval Kamelot. A ten úsměv. Už se zase usadil na jeho tváři.
"Odkud asi?" Ziela rozhodila bezmocně rukama asi tak stejně, jako by rozhodila rukama nad nechápavým pětiletým dítětem. "Žijeme v Baranee. Tak odkud mohli pocházet moji rodiče?"
"V Baranee obvykle žijí bledí lidé s havraními vlasy a temně modrýma očima?" Kamelot se snažil, aby to znělo alespoň trochu překvapeně.
Překvapení však zastihlo spíše Zielu. "Prosím?"
"Podívej se na sebe, jak vypadáš, a zkus to porovnat s princeznou," poradil jí Kamelot, "jsi na tom podobně jako Cillian - také se po Baranee nejspíš nepotuluje zrovna velké množství černovlásek s takovýma očima. Navíc, jestli je úplně obvyklé, že tvoje matka cestovala s tvým i Cillianovým otcem, také se nejspíš nejednalo o typickou baranejskou dívku."
Ziela na něj vykuleně zírala. Nikdy si toho moc nevšímala, ale když se teď ohlédla zpátky, pokaždé když prošla okolo nějaké skupinky dívek, nejdříve před ní bázlivě uhýbaly, ty odvážnější se ptaly na Cilliana, ale všechny si o ní sborově za jejími zády šuškaly něco o čarodějnicích z historek z cizích zemí. Vždycky byla odlišná. Nikdy však nad ničím podobným nepřemýšelala, protože ji to v životě moc nelimitovalo. Proč také? Jejím nejbližším člověkem byl vždycky Cillian. A toho bylo pokaždé všude plno.
"Když jsme u těch cizích zemí," pokračoval Kamelot, "mohli bychom se stavit v nějakém městě nebo vesnici, až budeme v Chainu, možná by sis s tamějšími lidmi docela rozuměla."
Ziela se zamračila. "A teď už mi můžeš vysvětlit, cos tím chtěl od začátku sdělit."
Kamelot přikývl a zhluboka se nadechl. Koneckonců, tušil, že by to Zielu mohlo také zajímat.
"Ceanag má menší podezření, že s Cillianem není něco v pořádku. Nechci nějak urazit, ale události, které se mu staly před čtyřmi lety, jsou poněkud zvláštní. Navíc to, cos mi pověděla ty, by to jedině podporovalo."
Na chvíli se odmlčel a zahleděl do plamenů.
"A podle toho, cos mi teď řekla," pokračoval poté, "protože jsi jeho nejbližší osoba a měla bys s tím mít nejvíc společného..." Zase utichl.
"No?" pobízela ho Ziela dál.
"Vypadá to, že není něco v pořádku ani s tebou, Zielo."
Mírně se zamračila. Jestli to mělo být vtipné, tak nebylo. Spíš hloupé. Co by s nimi mělo být v nepořádku? To, že Cillian před čtyřmi lety někde nalezl zánět mozkových blan a díky tomu trpěl amnézií? To se přeci stát může. Ten zbytek možná trochu znepokojující byl, ale... říkat, že s nimi není něco v pořádku, to je jako kdyby byli blázni, nebo co!
Kamelot si všiml, že jí ve tváři cuká několik svalů, a tak hned začal: "Nemyslím tím něco vyloženě špatného. Zkus si představit, jakože je ve vás něco víc, ale je to zabalené do závoje, který se nám zatím nepodařilo sundat."
To už znělo lépe, to musela Ziela uznat. Když nic jiného, Kamelot dokázal všechno říct tak pěkně a civilizovaně... ačkoliv moc nechtěla, musela přiznat, že Kamelot své umění ovládá tak mistrně, že na něj prostě nemůže být naštvaná.
"A ty se tomu snažíš přijít na kloub." Teď už její hlas nezněl rozhořčeně.
"Ano."
"Proč?"
"Protože s Cillianem cestujeme a princezna mu bezmezně věří. A tudíž i já bych v něm chtěl mít úplnou jistotu."
Tomu Ziela rozuměla. "A zatím se ti to daří?"
"Ne," zavrtěl Kamelot hlavou, "zatím bych spíš řekl, že..." Najednou prudce vstal.
"Copak?" Ziela zbystřila a okamžitě sáhla po meči.
"Něco tu je," zamračil se Kamelot, "nebo někdo." Nedokázal si vybrat, co by bylo lepší.
A pak si toho všiml znovu. Úplně to neviděl, ale byl naprosto přesvědčený, že je někde v jejich blízkosti. Nedokázal to úplně přesně popsat, dokázal to však výstižně nazvat jedním slovem.
"Kdo je to? Nebo co?" Ziela už stála vedle něj, očima prohrabávala hromady listí okolo.
Kamelot se ostražitě rozhlížel po všech možných místech, kde by onu věc či osobu mohl spatřit.

"Problémy," odvětil pak jednoduše.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LM | E-mail | Web | 7. června 2017 v 20:37 | Reagovat

Píšeš naozaj pútavo. Keby si to vydala, určite daj vedieť ;)

2 Keavy | E-mail | Web | 10. června 2017 v 10:46 | Reagovat

[1]: Děkuju moc :-D Abych pravdu řekla, moc o vydání neuvažuju (na to mám trochu jiného adepta). Ale docela jsi mě inspirovala na svém blogu, že bych místní povídky přetransformovala v e-booky, že by si je návštěvníci mohli stáhnout. Pokud by byl zájem, dej vědět, a možná se o to pokusím. Ale je to až na druhém místě za ikonkou k tomuhle blogu. :D

3 LM | E-mail | Web | 10. června 2017 v 20:26 | Reagovat

:D :D :D Na tú ikonku stále čakám :D Ak to hodíš ako e-book, určite daj vedieť. Som rada, že som niekoho inšpirovala :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama