Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

16.10.2017
  • Třetí část 31. kapitoly Interregna
15.9.2017
  • Druhá část 31. kapitoly Interregna



Kapitola 29. - Smutné záležitosti 1/2

30. května 2017 v 12:36 | Keavy

Abych se na to tady zase nevykašlala a nebyl tu dlouhý prostoj, přidávám sem začátek další kapitoly. Je to opět takový ten hloupý typ kapitolky, kterou nemůžete nijak rozumně rozdělit, ale co se dá dělat. Naštěstí není zase tak dlouhá, řekněme.
A nebojte se, časem to začne být o trochu akčnější ;)




Jeden den, druhý, třetí, čtvrtý... no, už to bylo opravdu dlouho a nikdo o sobě nedal nijak vědět. Možná, že princezně to nevadilo, ale ona to tedy rozhodně nemohla vystát.
Ziela upřeně hleděla do plamenů a přemýšlela. Už brzy by měli přejít hranice Chainu a tudíž se zkracovala doba, než se opět uvidí s Cillianem a tím jeho doprovodem. Jaké bude asi jejich setkání? Především o onom doprovodu nic nevěděla - ať se ptala jakkoliv, Allie pořád jen vyprávěla o Cillianovi a na nikoho jiného nepřišla řada. Kamelot pro změnu po většinu času mlčel a nechával celou řeč princezně, která tedy nedokázala mluvit skoro o ničem jiném, než o tom, jak je Cillian úžasný, skvělý a dokonalý. To ji poměrně dost vytáčelo, ale nedávala to navenek nijak znát. Ačkoliv... upřímně si nikdy nepředstavovala, že by takhle mohlo cokoliv skončit. Ale co už. Představa, že by se Cillian mohl stát králem, jí připadala opravdu absurdní. Co na tom, že princezně ne. Ona měla obvykle pravdu.
"Děje se něco?" Kamelot pro tentokrát vypadal, že má povídací náladu. Možná to bylo tím, že Allie už spala.
Ziela neodpovídala. Co by mu měla říct? Pravdu? To určitě. Potřebovala si přeci jen zachovat nějaký dekór.
"Děláš si starosti," odhadl Kamelot znalecky.
"Do toho ti nic není," zamračila se Ziela a dál neodtrhávala zraky od plamenů.
"Asi ne, to máš pravdu," uznal Kamelot, "já tu jsem jenom na pomoc princezně, ne na řešení cizích problémů."
Ziela si povzdechla.
"V životě by mě nenapadlo, že se někdy s princeznou naživo potkám. A už vůbec ne, že s ní budu někam cestovat."
Když teď nad tím přemýšlela, celý její život se skládal jenom z toho, že si přála zažít nějaké dobrodružství. Stačilo něco malého, komorního. Jakmile do toho ale byla zapletená princezna, ničila se města a bůh ví co ještě, znělo to sice zajímavě, ale říkala si, jestli s něčím podobným neměla ještě chvíli počkat. Ale Cillian to rozhodl za ni, když se do toho namočil až po uši. A nechat ho v tom nemohla. Tentokrát ne. Tentokrát by nepokazil život nějaké bezvýznamné přihlouplé slečince z Baraney, tentokrát by to mohlo mít dokonce i celosvětový dopad.
"Člověku se často přihodí spousta věcí, které vůbec nečekal," odvětil Kamelot a zadíval se na stejný objekt Zielina zájmu, tedy plameny.
"Je to celé divné," povzdechla si Ziela, "Cillian je sice smolař, ale nikdy by mě nenapadlo, že se mu někdy přihodí tak nečekaná věc. Čekala bych nějaký menší problém, nebo něco podobného, ale tohle..."
Kamelot odtrhl pohled od ohniště a zkoumavě si ji přeměřil pohledem.
"Jak dlouho se s Cillianem vlastně znáš?"
"Odjakživa," pokrčila Ziela rameny, "už jako malý bydlíval u strýčka, když jeho otec někam odjel."
"U strýčka?" Kamelot mírně nadzvedl obočí.
Ziela přikývla. "Naši rodiče hodně často pracovali spolu a často taky spolu někam cestovali."
Když se nad tím zamyslela, už si ani nevzpomínala, kdy je viděla naposledy. Ale to teď bylo jedno.
Kamelot pokýval hlavou, obočí však ještě stále nespouštěl. "Aha."
Ziela chvíli přemýšlela. "Proč ses na to zeptal?"
Pokrčil rameny. "Podle toho, co jsi říkala, mi připadalo, že jste si opravdu blízcí, to je všechno."
Ale všechno to vlastně nebylo. Jestli Ziela znala Cilliana nejlépe z celé společnosti princezny, on znal nejlépe Ceanag. Dokonce i lépe, než Judita. Byl proto schopný poznat, když jí něco vrtá hlavou. Později od ní zjistil, že to něco je Cillian. A v rámci princeznina bezpečí se musel začít chovat stejně jako Ceanag - zjistit toho o něm co nejvíc. A Ziela byla pro tento úkol perfektní osoba.
"Vyrůstali jsme spolu," odvětila Ziela, "samozřejmě, že je mi blízký."
Na chvíli odtrhla zrak od plamenů a zaměřila se na hvězdy nad hlavou. Ty Cillian vždycky s oblibou sledoval. Dokonce znal spoustu souhvězdí nazpaměť, což nikdy nedokázala pochopit. Ze začátku ji to silně uchvacovalo, ale ve chvíli, kdy to začalo uchvacovat i další dívky v okolí, rozhodla se, že sebou nenechá tolik mávat. A hlavně ne od Cilliana.
"Vždycky mi připadalo, že tě bere spíš jako sestru než jako kamarádku," pokračoval Kamelot příjemně.
S tím musela Ziela souhlasit. Vždycky byla jako sestra. Vždycky.
"Někdo na něj musí dávat pozor, aby nevyváděl hlouposti," prohlásila a pak hořce dodala: "i když ne vždycky se to povede."
"Nejsi z celé té situace moc nadšená."
No to tedy rozhodně nebyla! Cillian uteče z domu s princeznou, ji nechá za sebou a ani se jí neozve, i když může. To ji doopravdy vytočilo! A teď začínala mít vztek na všechno okolo sebe. Už nebyla naštvaná jenom na Cilliana, teď se k tomu začala pomalu řadit i princezna, a tušila, že se její seznam nejspíš bude dál rozšiřovat.
Po krátkém zvážení nakonec odpověděla: "Kdo by byl? Stala se spousta ne moc příjemných věcí."
Kamelot se pousmál.
"Myslím si, že kdyby Cillian nepomohl, byly by ty věci mnohem horší." Na chvíli se odmlčel a pak pokračoval ve svém prozkoumávání. "Když jsi říkala, že na něj musí někdo dávat pozor, znamená to, že se takhle do problémů zaplétal často?"
Ziela pokývala hlavou. "Hodně často. A vždycky kvůli nějaké holce. Pořád trochu doufám, že z toho vyroste a uklidní se, ale zatím to tak rozhodně nevypadá."
"To byl takhle problémový vždycky? I když byl mladší?"
Ziela zavrtěla hlavou. "To si už nevzpomínám, je to hodně dávno. Každopádně poslední dva roky na tom takhle je rozhodně."
"Tím jsem myslel před válkou," usmál se Kamelot, "a ta byla před čtyřmi lety."
Pokrčila rameny. "A za tu dobu se stala spousta věcí."
Pak se zarazila. "Proč se mě na tohle všechno vlastně ptáš?"
Kamelot také upřel zraky na oblohu.
"Víš," začal pak upřímně, "něco málo jsem o něm za tu chvíli, co ho znám, zjistil. Třeba to, co se stalo před čtyřmi lety."
Ziela sebou trhla.
"To ti řekl?" otázala se nevěřícně, "Dobrovolně? Něříká to pokud možno nikomu!"
Kamelot zavrtěl hlavou. "Mně ne. Ceanag. A Ceanag je pro změnu osoba, na kterou dávám trochu pozor já. A také už poměrně dlouho."
"To by mě tedy zajímalo, co je ten váš Ceanag zač," zamumlala si Ziela pro sebe. Dokonce i princezna o něm mluvila poměrně nadšeně, tedy, pokud o něm zrovna mluvila, což nebylo moc časté.
"Grian," usmál se Kamelot sladce, "a neboj se, myslím, že se jednou setkáte."
"To jsem na to teda zvědavá."
Co se zatím od princezny dozvěděla, tak Ceanag byl dvanáctiletý aerin, který se už ve svých letech potuloval sám po světě, jenom s jedním velkým sokolem, zachraňoval města před vším možným nebezpečím (tady si to princezna zcela jistě přikrášlila) a nedávno se stal vrchním záříkávačem. Dvanáct mu bylo. S trochou dobré vůle možná třináct. A teď cestoval někam s Cillianem za vyššími účely, které by měly zachránit svět. To se tak někdo má. Ziela velmi brzy došla k závěru, že život je prostě nefér - někdo se stane takhle strašně moc váženou osobu s obrovskou mocí a schopnostmi zachraňovat svět, někdo zase zůstane v Baranee prodávat rohlíky. I když u ní už to moc na prodávání pečiva nevypadalo.
"Myslíš, že je ještě někdy uvidíme?" otázala se pak najednou, "Chci tím říct... Cillian působí na problémy jako magnet a ne vždycky se z nich dokáže dostat. Mám trochu obavy, aby to s nimi nedopadlo špatně..."
Kamelot se pousmál. Narozdíl od ostatních, on s Ceanag v kontaktu díky Eiw zůstal. Navíc si pamatoval na poslední okamžiky v Caem, než odjeli. Tušil, že zas tak strašné to nebude.
"Ceanag se o sebe umí postarat," odvětil, "a také si myslím, že se dokáže postarat i o druhé. A co se Cilliana týče... třeba po tom všem trochu dospěl, kdo ví."
"O tom dost pochybuju," broukla Ziela, "jestli existuje někdo, komu se dospívání vyhýbá, je to zrovna Cillian."
"No, to se uvidí, až se zase setkáme,"usmál se Kamelot, "ale jestli ho znáš tak dobře, budeš mít asi pravdu."
Ziela se mírně zamračila. Ten podivný podtón v Kamelotově hlase se nedal přeslechnout. Co to mělo znamenat? Znělo to, jako by si ji chtěl nějakým způsobem dobírat. Nebo alespoň právě zamítl to, co před chvíli řekla.

Nakonec jen pokrčila rameny. Co by se s Kamelotem hádala, že.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama