Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

9.7.2017
  • Třetí část 30. kapitoly Interregna
  • Článek o Mítíru
26.6.2017
  • Druhá část 30. kapitoly Interregna


Intermezzo

26. května 2017 v 14:20 | Keavy
Víte, čemu se říká hlášení ze záhrobí? Tomuhle!
Psal se začátek nového roku a já slíbila, že si tu udělám údržbu a po zkouškovém se tu začne něco objevovat. Pak jsem sem začala přidávat čas od času pár povídek týkajících se Tristana. A to bylo všechno. Teď jsem začala jezdit na bitvy, psala jsem (neúspěšně bakalářku) a dělala průběžné věci do školy. Na psaní nebylo tolik času, kolik bych si přála, navíc, jak už jsem dřív psala, Interregnum mi nejde teď zrovna od ruky. Ale to se trochu vymlouvám, obávám se, že by to tak mohlo být se vším.
Nudobrá, začáteční omluva začíná přecházet v monolog na téma "Můžete si zato sami! Chtěli jste to a máte to mít!", takže bych ho tímto asi ukončila, aby ze mě třeba náhodou nevypadla nějaká perla, kterou bych si vás všechny znepřátelila (namátkově mě sice žádná nenapadá, ale kdo ví? Třeba by se najednou nějaká vynořila...)
A přejdu ke dvěma sdělením, které chci napsat.
Za prvé: Chtěli jste to a máte to mít! Na vědomost se tedy dává, že Interrgenum se opět oficiálně spouští a budou sem přibývat nové kapitoly.
Za druhé: věděli jste, že kadá kapitola má průměrně pět stránek? To mi připadá jako dost velké číslo, obzvlášť na formát blogu. Jednotlivé kapitoly odteď tedy budu dělit na části, které budou mít stránky cca dvě, aby se to lépe četlo. Co z toho plyne? Bue toho míň, bude se to lépe číst a bude to přibývat rychleji. Doufám. Poslední dobou toho mám tolik, že zjišťuji, že zapomínám třeba obědvat, takže se může stát, že zapomenu i tady. Kdyby se to stalo, asi si založím na osobním blogu stránku Připomínky, kam mi můžete psát komentáře typu "už je to týden a žádné pokračování. Dělej a něco nám sem přidej!" a tak dál. Měli byste o to zájem?

A teď poslední věc - už je to hodně dlouho, co se Interregnum pozastavilo. Já se sice snažila aspoň trochu po večerch psát, ale vy už děj asi moc v malíčku nemáte, že? A tak jsem se rozhodla na osvěžení něco sepsat. Pokud tedy máte zájem, pod perexem najdete stručný (ehm, ehm, ne :D) obsah toho, co se za poslední dvě části stalo. Je to psané narychlo a na koleni, takže kdybyste se neorientovali, tak jsem otevřená pro dovysvětlení. Kdo máte tedy čas, chuť a zájem (to už jsem jednou vlastně psala :D) přeji příjemné počtení!



Část první - Ztracená princezna
Příběh začíná u jednoho floutka jménem Cillian, který si o sobě myslí víc, než by bylo záhodno. A proč také ne? Je mladý, silný, krásný a chytrý, celý svět by mu mohl ležet u nohou. Samozřejmě si to také myslí všechny dívky okolo, snad kromě jeho nejbližší kamarádky z dětství Ziely, která, velmi podobně jako on sám, nezapadá úplně mezi své ostatní vrstevníky, jak vzhledem, tak rodinným zázemím. Jejich rodiče se totiž živí povoláním, kteří sami nazývají cestování a pokaždé z tohoto cestování přijedou se slušnou výplatou. Po čas, kdy jsou pryč, Ziela s Cillianem zůstávají v Baranee se Zieliným strýčkem.
Až tedy do doby, kdy se Cillian náhodně setká s utíkající princeznou Alyssandrou a okouzlený její krásou přislíbí, že ji doprovodí, kam se jí jen zachce. Tohle dobrodružství se však neobejde bez nějakých menších problémů, jako například ve chvíli, kdy se princezna nechá unést piráty, kteří by ji chtěli vyměnit za nějaké tučné výkupné. V tento okamžik je Cillian donucený spojit své síly s poněkud ironickým, ne vždy úplně příjemným a příčetným poloaeriňátkem Ceanagem a jeho ještě míň příjemným velkým sokolem Korim, aby se mu princeznu podařilo zachránit. Díky tomu si sice nevydobyje její srdce, nicméně se dozví část pravdy o tom, proč se Alyssandra rozhodla jen tak utéct.
V paláci se totiž v poslední době děly zvláštní věci. Po nocích se po chodbách potulovaly zvláštní stíny a jednou se dostaly až do princeznina pokoje. Když o tom Alyssandra mluvila s matkou, nedostala nijak uspokojivou odpověď, a tak se rozhodla, že začne po odpovědi pátrat sama. U velkého čaroděje Shada však neuspěla, a tak se rozhodla, že se vydá do města zaříkávačů. Cestou však potkala Cilliana, poté už všichni vědí, jak to pokračovalo.
Další cesa tedy vede do Caem, města zaříkávačů. Po cetě všichni nejdřív narazí na tábořiště grianských aerinů vracejícich se z Mítíru po válce domů a Cillian se zde potká s kněžkou Rós a neznámou dívkou, která mu však připadá něčím povědomá. Také jednoho dne v noci Ceanag potká nekromanta Kellyho, který dává silně najevo, že toto setkání není poslední, a Ceanagovu známou Juditu, která se rozhodne je na další cestě doprovázet.
Kellyho s jeho doprovodem, druhým nekromantem Lochiem, potkají záhy, krátce poté, co tihle dva přivolají na město zaříkávačů armádu nemrtvých. Ceanagovi se však podaří prolomit staré kouzlo, které kdysi stavitelé Caem vymysleli na ochranu města, a tím Caem zachrání. Díky tou si vydobyje respekt u ostatních zaříkávačů a ti jej jmenují vrchním zaříkávačem. Zároveň také objeví ve sklepení města Kamelota, Pokletého, který znal princezninu vzdálenou babičku, a který je pověřenýjejí rod chránit.
Ceanag cítí jako svoji první povinnost vydat se do míjskésvatyně v Elsímu, kde se nachází krystaly, k nimž jsou připoutání vládci Aoifanu, aby nedošlo k porušení rovnováhy mezi těmito dvěma světy. Krystaly jsou však křehké a mohlo by se stát, že přivolání tolika nemrtvých by jejich rovnováhu mohlo otřást. Odchází tedy s Juditou a Cillianem na sever do Griantíru.
Alyssandra se zase rozhodne vydat s Kamelotem za svým strýčkem a poradit se s ním ohledně dalšího postupu - správně by sice útok na Caem měla oznámit matce, ale z nějakého důvodu cítí, že je třeba to nejprve probrat s někým jiným.
A tak se jejich cesty rozcházejí.

Část druhá - Vězení z křišťálu
Alyssandra dorazí do Valgella bez větších problémů, nicméně hovorem sestrýčkem nedosáhne ničeho, co si představovala. Vrací se tedy zpět do Diviny, aby všechny záležitosti ohledně Caem probrala s matkou. Ta s ní ale jedná jako s malým dítětem a nechce slyšet vůbec o ničem, co se jí v poslední době stalo. Aby toho nebylo málo, do paláce se dostanou Kelly s Lochiem, kteří něco hledají. Alyssandra se díky tomu dozví, že to něco je Klíč a silný zaříkávač. Z Klíče sevyklube starý talisman, který si její rod předává z generace na generaci - a najednou jí je jasné, že to, co se k ní vloupalo, byli tihle dva ve snaze najít Klíč, krytý kouzlem. Zámek se pro ni už nestává bezpečným a navíc se někde schovává zaříkávač, kterého ti dva nekromanti hledají, a tudíž Alyssandra i s Kamelotem a Zielou znovu utíkají zpět do Chainu za Cillianem a Ceanag, u které by Klíč mohl být v bezpečí.
Královna zatím tajně spolupracuje s Kellym, Lochiem a třetím nekromantem, který očividně těm dvěma velí, na zaříkávadlu, které dokáže z Klíče kouzlo sejmout.
Cillian s Ceanagem zatím putují Chainem. Ceanag si začíná všímat pozvolných změn v Cillianově chování - už dříve se mu zdály podivné sny, které vypadaly jako vzpomínky jednoho konkrétního cizího člověka, cítil aury okolních stvoření, což běžní lidé bez zaříkávačského nadání cítit nedokážou, navíc začíná trpět dalšími výpadky paměti ze svého života, obzvlášť co se rodičů týče, a na jejich místo se dostávají znalosti věcí, které dříve nevěděl a které obyčejný člověk také obvykle neví. Celkově se jeho chování začíná pomalu měnit, a když dorazí do Elsímu, Cillian se chová skoro jako někdo úplně jiný.
Před branami Elsímu se také Cillian dozví, že Ceanag není dvanáctiletý chlapec, který přišel během války o rodiče, ale vnučka vrchní grianské kněžky, která si má v budoucnu vzít za muže vrchního zaříkávače Míjů, byť o to ani za mák nestojí. S tímto mužem, Rodvikem, si popravdě Cillian ani trochu nerozumí. Když vyjde najevo, že krystaly s uvězněnými vládci Aoifanu jsou porušené, a že podobný osud může čekat i utajovaný pátý grianský krystal, který poutá obávanou ectru Tristana (která podle pověstí dokáže ničit mrknutím oka armády, bourat hrady a vlastně celkově je natolik mocná a nebezpečná, že se ji nikdo neodváží nechat běhat po Aoifanu, aby ji náhodou nějaký zaříkávač nepřivolal), rozhodne se Ceanag neprodleně vydat tímto směrem. Cillian aJudita jdou samozřejmě s ní a bez většío váhání se k nim přidá i Rodvik, což Cillian velmi špatně snáší. Naštěstí pro něj, brzy potkají podivného a napůl bláznivého Antonia, který jim chvíli dělá doprovod, ale na závěr je dovede do jeskyně, kde všechny rozdělí a sám zmizí.

Po Rodvikovi a Juditě jako by se slehla zem a Ceanag s Cillianem se musí vydat každý jiným směrem. Ceanag po cestě narazí na podivné přízraky, které ji pronásledují skalní průrvou, kterou jako by vyhloubily něčí ruce, které patřily člověku snažícímu se před něčím utéct. Na konec však Ceanag nedojde, protože sféra, která ji celou cestu doprovází, je od ní přízraky odtržena a Ceanag zůstane uvězněná v temnotě mezi nimi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LM | E-mail | Web | 29. května 2017 v 10:57 | Reagovat

Musím teda povedať, že to čakanie rozhodne stálo za to a máš to veľmi pekne a pútavo napísané :)

2 Keavy | E-mail | Web | 29. května 2017 v 17:12 | Reagovat

[1]: Děkuji velmi pěkně! Jestli to za to čekání stálo, to uvidíme. Doufám, že ano :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama