Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

29.7.2017
  • Poslední část 30. kapitoly Interregna

9.7.2017
  • Třetí část 30. kapitoly Interregna
  • Článek o Mítíru


Sólo na zakázku - část třetí

14. dubna 2017 v 12:01 | Keavy
Ze začátku bych mohla napsat jednu pozitivní věc - přeji hezké Velikonoce!
A teď budu pokračovat tou smutnější zprávou. Interregnum zase není. Ale mohla bych vám poskytnout odstaveček o tom, jak ozon ovlivňuje hustotu průduchů a jejich vodivost, nechcete? Nechcete, co... Ale to nevadí. Namísto toho jsem se tedy rozhodla uveřejnit pokračování našeho dojemného operního příběhu o panu hraběti K., Erlandovi, úžasné Madeline, nenápadné Clarisse a... samozřejmě Tristanovi. Pardon, je to moje nejoblíbenější mužská postava celých Letopisů, takže se ho prostě nezbavíte. A kdokoliv, kdo mi bude tvrdit opak, zemře nějakou nepěknou smrtí. Ehm, ale asi samozřejmě povídkově :D



Ten večer byl kromě toho významný i něčím jiným. Clarissa zrovna, stejně jako každý večer, zkoušela jednu obzvláště komplikovanou piruetu v jednom ze sálů. Jedna, druhá, třetí, čtvrtá… osmá, devátá, desátá, dokonce i jedenáctá - při dvanácté však začala kolísat a po patnácté se ze špičky svezla na celé chodidlo, ještě ke všemu druhé nohy. Jak něčeho takového má zvládnout třicet šest?
Zapřela se v předklonu o kolena a zhluboka dýchala. Ne, zkusí to znovu. A pak znovu. A tak dlouho, dokud se jí to nepodaří.
V tom uslyšela nějakou cizí melodii, která mezi zdmi opery zcela jistě nikdy dřív nezněla. Byla nádherná. Taková smutná a sladká, jako vůně růží… dokonce měla chvíli pocit, jako by okolo ní zavoněl jemný růžový parfém. Nebo rovnou rozkvetlý keř. Kdopak to asi tak hezky hrál?
Vydala se za tím zvukem přes celou chodbu až do malého a útulného salonku a strnula překvapením. U spinetu seděl mladík, jakého ještě v životě neviděla. Kromě toho, že krásně hrál, byl vlastně celý krásný, a tak nezvykle exotický - nejdřív se jí zdálo, že jeho vlasy jsou hnědé a vrhají červené odlesky jenom díky ohni v krbu, pak si však uvědomila, že budou červené nejspíše i na denním světle. Takové vlasy nikdo v opeře neměl. Také vypadal tak mírně, klidně a vyrovnaně… až po chvíli zasněného zírání si uvědomila, že přestal hrát a tázavě se na ni zahleděl zvláštníma, hlubokýma očima, jedním modrým, druhým zeleným.
"Ehm, promiňte," začala hned koktavě, "jenom… jenom jsem slyšela, jak někdo hraje a šla se podívat, kdo… ehm… bylo to krásné."
Místo odpovědi se na ni hřejivě usmál. Dodalo jí to odvahu pokračovat.
"Ehm… nikdy jsem nic podobného neslyšela. Kdo to složil?" určitě ne nikdo z Chainu, to by věděla. Ani nikdo z Litory. A vůbec, vždyť měla dějiny hudby pořádně nastudované, tohle znělo… jinak. Tak… moderně…
Ze zamyšlení ji vytrhl jeho hlas, klidný a sametově jemný. "Já."
Překvapeně se na něj zahleděla. "Ehm… vy?"
Pořád se usmíval tím stejným úsměvem, který ji nutil odvracet zrak. "Víš, nemusíš koktat, když se spolu bavíme. Nevyžaduju to."
Cítila, jak se jí rozlil po tvářích ruměnec. Koktala přeci kvůli tomu, že sem tak znenadání vtrhla a přerušila jeho krásnou skladbu. On by se na jejím místě také určitě cítil nepatřičně. I když… možná, že ne… Vzpomněla si, když potkala jednoho skladatele, který dirigoval svoji operu. A pak na dalšího. A dalšího. Skladatelé byli obvykle sebevědomí a živelní a rozhodně by nestáli na prahu dveří a nežmoulali si stydlivě kabát tak, jako ona sukni. Skladatelé, to byl úplně jiný vesmír. Byli ještě sebevědomější, než zpěváci. A tenhle očividně nebyl výjimkou.
Zhluboka se nadechla, aby si dodala odvahu pokračovat.
"A co to bylo? Myslím, ta skladba."
Sladce se usmál. "To byla předehra k árii."
"Vymýšlíte árii?" do jejího hlasu přeskočilo překvapení až moc slyšitelně. Jemu to však očividně nevadilo.
"Kdyby jenom árii," povzdechl si, "rovnou celou operu. Ale tohle je to poslední."
Clarissa náhle ucítila obrovskou vlnu sympatií k tomuhle mladíkovi. Zcela očividně se jednalo o první velkou věc, co kdy složil, alespoň to soudila dle jeho věku. Takových bylo také mnoho, ale ne vždy se jejich díla dostala na prkna divadel a do hrdel zpěváků. To, co však zatím slyšela, se jí zalíbilo natolik, že ucítila snažnou touhu, aby se to zrovna téhle opeře podařilo.
"Víte, něco mi to připomíná," začala, ale vzápětí toho litovala. Následovalo totiž přesně to, co slyšet nechtěla.
"Opravdu?" otázal se s mírně pozdvihnutým obočím, "A copak?"
Ucítila, že se zarděla už za tuto krátkou chvíli podruhé. Ač si ještě před chvílí byla jistá, že jí to něco připomíná, netušila, co přesně to bylo a rozhodně to nedokázala pojmenovat. Možná to byl mladíkův sladký úsměv, co ji donutilo pokračovat.
"Nepamatuji si, jak se ta skladba jmenovala," začala, "ale asi bych ji dokázala zazpívat…"
"Vážně?" otázal se mladík a se zájmem si poposedl, "Tak prosím, do toho!"
Clarissa ztuhla. Co to právě řekla? Vždyť vlastně ani neví, jestli umí zpívat… onen mladík se však pohodlně opřel a vypadalo to, že to od ní opravdu očekává. Nu, nedalo se nic jiného dělat.
A tak začala zpívat. Jí samé to znělo podivně a skřípavě, v porovnání s Madelininým zpěvem to znělo spíš jako krákání vrány, než skutečný zpěv. Když rozpačitě umlkla, mladík jen pokýval hlavou.
"To také neznělo špatně, ale spíš mě napadlo to zakončit takto."
A salónek znovu zaplnily tóny spinetu hrající melodii tak sladkou, jako procházka růžovým sadem v rozpuku léta. Když to jeden slyšel, skoro by se z toho samým blahem roztekl. Ne však Clarissa. Ta by se roztekla spíš studem nad svým mizerným výkonem. Neuměla zpívat, neuměla ani pořádně tančit a vůbec… asi by se měla jít někam potichu vypařit a už nikdy nepřijít tomuto mladíkovi na oči.
Najednou si uvědomila, že se opět zamyslela natolik, že jí dokonale unikl konec árie. Tentokrát na ni však mladík promluvil, až ji to vylekalo.
"Ale ta tvoje replika taky nebyla vůbec špatná. Jsi zpěvačka?"
Clarissa na něj zůstala zírat s otevřenou pusou. "Já?" vykoktala, "Ne… já jsem… ehm… jenom sboristka. Tanečnice. Zpěvačka by vypadala přece úplně jinak…" zpěvačky jsou totiž hezké a mají aspoň ženskou postavu, dodala si poté v duchu.
"Ani ne," odpověděl mladík a začal do klaviatury bezchybně vyťukávat stupnici, "zpěvačky mají rohy, nebo co?"
Clarissa se nezmohla na slovo. Když si toho všimnul, opět se usmál, zase tím sladkým úsměvem, ze kterého se jí téměř točila hlava.
"Jsem tu jen krátko, nevyznám se v chainských zpěvačkách. Je mi to líto."
Najednou se Clarissa vzpamatovala.
"Já…" vykoktala, "já už budu muset jít… ehm… učím se všech třicet šest fouetté a… a… vůbec…" s nějakým dalším koktáním vycouvala z místnosti a s novým, za posledních pár chvil už třetím, ruměncem rozlévajícím se jí po tvářích se rozběhla chodbou pryč.
Tristan její krkolomný úprk chodbou chvíli sledoval a poté se pobaveně obrátil zpátky ke spinetu.
"Takže tu mají rohaté zpěvačky," zamumlal směrem k céčkové klávese, "to snad není možné ani u nás."

Druhý den ráno však byl notně zklamaný. Rohy totiž neměla ani jedna ze zpěvaček. A navíc jej žádná pořádně neoslovila. Madeline byla opravdu ze všech nejlepší. Jenže ta hlavní roli v jeho opeře získat nemohla, to bylo striktně zakázáno.
Po skončení dalšího, pro něj nedostatečného výkonu, se naklonil směrem k Erlandovi.
"Proč jsem se musel s tou operou dřít, když tu není nikdo adekvátní, kdo by ji mohl zazpívat?"
Erland se na něj zaškaredil. "Tak si někoho najdi sám, když si tak chytrý."
Tristan se zahleděl na novou osobu, která si to sebevědomě nakráčela na podium.
"A kde?"
"To je jedno!" Erland nebyl zrovna dvakrát trpělivý člověk a Tristanovy věčné otázky a poznámky jej pořád dokola vytáčely. "Klidně si vyhrabej nějakou krysu z ulice a nauč ji zpívat, jestli chceš. Mně je to fuk."
Tristan chtěl nejdřív ucedit něco o tom, že je Erland silně nekulturní, když si však vzpomněl na to, že je to stále zaříkávač a on ectra a osoba, která mu umí přivodit epileptický záchvat je zrovna on, poznámku spolknul a namísto toho suše odvětil: "Mají tu kanalizaci, jestli jste si nevšiml."
"Tak zalez do kanálu," odsekl Erland.
Podél zadní řady sedadel se mihla skupinka velmi hubených a vesele švitořících dívek. Tristan jejich směrem vrhl zářivý úsměv a bavil se tím, jak všechny postupně červenají, odvracejí obličeje a stahují se více do ústraní, aby mohly švitořit dál. A mezi nimi stála…
"To vlastně není až tak špatný nápad," uvědomil si najednou nahlas a nenápadně vstal.
"Kam zas jdeš?" zavrčel Erland nerudně, "Neříkej mi, že se vydáváš vážně do kanálu hledat nějakou krysu."
"Možná," přikývl Tristan a vydal se směrem ke švitořícímu davu. Čím byl blíž, tím víc dav utichal a utichal, až mezi ním a baletkami zůstalo viset jen prázdno.
Tristan bez jakýchkoli dalších okolků zamířil ke Clarisse a vzal ji za zápěstí. Překvapilo ji to natolik, že se nedokázala ani bránit.
"Nechceš si to také zkusit?" otázal se mírně a hlavou pokynul směrem k podiu. Zpěvačka, která se zrovna pokoušela předvést svůj talent, umlkla a nenadšeně zírala jeho směrem, protože jí už začínalo být jasné, že roli Ilyny v nové opeře nezíská.
"Já?" zakoktala se Clarissa, "Ale… ale vždyť já vůbec neumím zpívat!"
"Nemyslím si. A publikum si to také nebude myslet."
Překvapilo ji, že se bez větších cavyků nechala dovést až na podium. Tristan si zatím vyměnil místo u spinetu a opět po ní vrhnul ten úsměv, ze kterého ztrácela pevnou půdu pod nohama.
"Ale když já nevím, co mám zpívat…" polkla, když se rozhlížela po prázdném a potemnělém sále.
"Zkus zazpívat třeba Baladu pro Kiwith," poradil jí s mírným úsměvem, "tu jsi zpívala včera."
"Aha…" polkla a pak přikývla. Ani nevěděla, co ji k tomu táhlo. Možná to samé, co předchozí den? Možná, úsměv toho mladíka byl natolik opojný, že se cítila skoro jako v pohádce…
Když sálem dozněly poslední tóny, ozval se od ostatních baletek překvapený potlesk, který však přerostl do nadšeného aplausu. Dokonce i ti dva tajemní elegáni, co seděli v první řadě a zcela očividně předtím poslali všechny zpěvačky domů, uznale přikývli.
"Jmenuju se Tristan," zašeptal jí mladík do ucha, "a ty ses právě stala hlavní rolí v mojí nové opeře financovanou támhle panem hrabětem K. Gratuluji, budeš hvězda."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LM | E-mail | Web | 20. dubna 2017 v 20:54 | Reagovat

Píšeš skvele, ale Clarissa sa na začiatku hooodne podceňovala, čo je škoda. Vyzerá byť zaujímavou postavou :)

2 Keavy | Web | 24. dubna 2017 v 19:36 | Reagovat

[1]: Clarissa se podceňuje dost, to je pravda :D No, musím se přiznat, že vlastně jsem si ji docela oblíbila, ale nějak nebylo úplně místo se jí věnovat naplno :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama