Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

29.7.2017
  • Poslední část 30. kapitoly Interregna

9.7.2017
  • Třetí část 30. kapitoly Interregna
  • Článek o Mítíru


Sólo na zakázku - část druhá

8. dubna 2017 v 22:38 | Keavy
Po dlouhé době se zase ozývám s něčím dalším k přečtení. Omlouvám se, Interregnum to ještě není...



Pan hrabě K. zatím nedočkavě očekával odpověď. S každou nabývající minutou byl nedočkavější a nedočkavější, s každou přibývající hodinou byl podrážděnější a podrážděnější, po dnech vztekle prochozených sem a tam, došel k velmi správnému závěru, že se žádné odpovědi ani nedočká.
Jak se ta holka vůbec může opovážit?! Dokonce i šlechtičny umíraly touhou stanout po jeho boku, ale tahle… téhle snad ani nestojí za odpověď! Nebo… co když… co když už někoho má? To by bylo snad ještě horší! A to právě nechal zaplatit novou premiéru, kde by mohla zpívat hlavní roli jen pro něj…
A vskutku. Uběhly ani ne dva měsíce a v novinách slavnostně stálo, že Madeline, první sólistka opery, si brzy bude brát Thomase, prvního sólistu stejné opery. Když si to pan hrabě K. přečetl, noviny vyletěly do vzduchu a ve zběsilých spirálách se opět snesly k zemi.
"Jakže?!" Nemohl to pochopit. Jak je vůbec něco takového možné? Že by Madeline měla svůj život strávit vedle někoho jiného než on… nemožné!
A tak se rozhodl jednat. Sehnal si osobu, která by mu mohla s tím vším pomoct.
Jednalo se o relativně mladého a velmi elegantního muže, který s jistou grácií a dokonalým sebevědomím vlastním všem mágům napochodoval do jeho salonku, se stejnou elegancí odložil hůlku, klobouk i plášť na věšák a usadil se v jeho křesle, sebevědomě se opřel do křesla a s nadneseným výrazem očekával, co uslyší. Ten muž se jmenoval Erland Wagen, a rozhodně nebyl natolik známým mágem, aby se mohl chovat takhle sebevědomě, téměř až neurvale. Na stranu druhou, většina těch známých mágů by zcela jistě neudělala to, o co jej chtěl právě teď požádat.
"Nuže?" otázal se s mírně pozvednutým obočím.

Erland nebyl jen tak obyčejný mág, byl zaříkávač. Proto mu také připadalo divné, že by měl dělat andělíčka amorka nějaké zpěvačce, protože lektvary lásky rozhodně nebyly jeho parketou. Když se však dozvěděl, co přesně, po něm pan hrabě K. chce, už mu bylo všechno jasnější. Ano, ano, tuhle práci dělal často.
Do tohoto okamžiku spolupracoval s jednou nedůležitou ectrou. Všechny totiž byly nedůležité. A tahle se navíc stala nevhodnou. Propustil ji tedy zpátky a přemýšlel, co si počne dál. Jeho nynější práce se měla odehrávat v uměleckém prostředí. Plán mu byl již částečně vyjeven, částečně však ponechán jeho fantazii. A přesně ta mu teď radila, že by si měl sehnat někoho, kdo se v umění nebude toliko ztrácet. Ale to bylo často u ecter vzácné. Ony totiž nic jako umění obvykle neuznávaly.
Tahle však vypadala nadějně. Tedy, ze začátku se tvářila, že mu skočí po krku, ale to bylo normální. To dělali všichni, byť tahle působila nějak moc energicky. Ale to se dalo velmi snadno napravit. Teď se, chudinka, choulil v rohu a se vzdorným výrazem očekával, co se bude dít dál. Erlandovi se tahle ectra docela zamlouvala. Jen jestli mu bude co platná.
"Jak se jmenuješ?" otázal se panovačným tónem.
Ectra jej dál sledovala s tím vzdorným výrazem a rozhodně se netvářila, že by v bližší době chtěla odpovědět, nebo jakkoliv jinak spolupracovat. Ještě štěstí, že i na takové případy měli zaříkávači páky a přesvědčovací metody. Většina ecter u toho křičela a později žadonila o slitování, tahle však byla poněkud význačná i v tomhle ohledu. Jenom na něj vrhla vyčítavý pohled a byla dál zticha. Ale nakonec to taky nevydržela. Naštěstí, protože i Erland měl omezené množství energie a ještě omezenější množství času.
"Tristan." Skoro to jméno vyplivl.
"To zní romanticky," usmál se Erland.
"Strašně," odtušil Tristan suše.
"Milý Tristane," začal Erland vesele, "říká ti něco název cemballo?"
Tristan zvedl oči ke stropu.
"Myslíš…" začal Tristan, v polovině slova však ztuhl a bolestně zamžikal.
"Od teď mě oslovuješ jedině pane a rozhodně o mně mluvíš slušně, milý Tristane." Erlandův hlas zněl, jako když med teče po schodech. Nebo spíš po ostří nože.
Tristan na něj vrhl další ze série vyčítavých pohledů a se sotva znatelnou bázlivou dávkou ironie zopakoval: "Myslíte to, na co podle pověstí hraje Erwin, aby uspala Ducha lesa? Nikoho takového hledat nehodlám. Ani přepisovat noty. Pane…" poslední slovo zase skoro vyplivnul.
Erland si spokojeně založil ruce. "Znáš noty?"
Pohled, který po něm Tristan vrhl, tentokrát nebyl vyčítavý. Znamenal spíš něco ve stylu ty si myslíš, že jsem úplně blbej? Vzápětí toho s největší pravděpodobností litoval.
"Ano, znám noty."
Zcela očividně si pomalu začínal uvědomovat, že to bude mít přesně tak náročné, jak si to udělá.
Erland nadšeně tleskl. "Výborně!" on sám totiž noty neznal. A tušil, že Tristan to okamžitě uhodl, ale raději to neřešil a rovnou pokračoval: "Vypadáš trochu jako minstrel."
"Snažím se."
"A kromě toho, že znáš noty, umíš hrát na nějaký hudební nástroj?"
Zavrtěl hlavou. Když však viděl Erlandův výraz, okamžitě pokračoval: "Ale můžu se na nějaký naučit hrát."
To už slyšel Erland radši. "A na jaký?"
Pokrčil rameny. "Jaký mi řeknete." Nevyslovil to přímo sebevědomě, ale jako naprostý fakt. To se Erlandovi zalíbilo. Teď jen, aby byl Tristan takový, jak vystupoval.
Tahle ectra však předčila všechna jeho očekávání. Druhý den totiž nejspíše dokázal obstarat celý orchestr. A to jej jenom na chvíli nechal ve zkušebně místní opery. A navíc to, co hrál… si sám vymyslel. Když to Erland zjistil, odebral se do foyer, kde si musel potají ukrást sklenku a trochu něčeho ostřejšího, protože tohle, to se jen tak nevidí.
"Máte šikovného pomocníka," ozval se vedle něj pan hrabě K.
"To teda," přisvědčil Erland horlivě, zatímco do sebe se stejnou horlivostí obracel další sklenku.
"Mám takový dojem, že jsem si vás nevybral úplně špatně," pokračoval pan hrabě K. "možná, že propustím toho najatého skladatele. Co myslíš?"
Sklenka v jeho ruce se zatřásla. "To… to se asi zeptejte jeho…"
Pan hrabě K. se zasmál. Bavit se s ectrou? Proč ne. Obvykle totiž řekly všechno přesně tak, jak to chtěl tázající slyšet. A tak se Tristan zničeho nic stal nejen hudebníkem, ale i skladatelem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama