Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

15.9.2017

  • Druhá část 31. kapitoly Interregna

4.9.2017
  • První část 31. kapitoly Interregna
  • Nově pod menu přidána možnost odběru novinek na mail



Sólo na zakázku - část čtvrtá

24. dubna 2017 v 19:32 | Keavy
A už je to tady, poslední část třetí povídky vyprávějící o Erlandovi a jeho miloučcé ectře. Ale nebojte se, ještě nějakou dobu s tím budu otravovat, jenom co, ehm ehm, vymslím nějaké pokračování... :D

Na stranu druhou, Interregnum se už blíží, brzy jistě dojdu k závěru, že ho mám napsáno natolik, že je v mých silách zveřejnit pokračování :)



Fakt, že její úspěch bude nejspíše znamenat odchod ze sboru, Clarissa vzala mnohem lépe, než očekávala. Ostatní baletky ji hned nezavrhly, jak si představovala původně, ostatní zpěvačky na ni také nekoukaly tak moc skrz prsty, jak by si myslela. Co se však nezměnilo ani trochu, byl trénink. Dříve po nocích prováděla marné pokusy o velké množství ladných piruet za sebou, elegantní skoky, které by připomínaly let labutě a velké pózy, nyní to bylo nahrazeno stupnicemi, správným dechem a trylkováním. Jak se Tristan ze začátku jevil milý, velmi rychle se také začal jevit důkladným a cílevědomým, a tak musela každý den poctivě zpívat a zpívat, dokud neřekl, že by to mohlo stačit. Na stranu druhou, pomalu ale jistě si začínala vydobývat u zpěvaček čím dál tím více respektu, dokonce si s ní začínaly samy od sebe jen tak na chodbě povídat a už měla vyhrazené místo v šatně. Samozřejmě, jedna ze zpěvaček se chovala naprosto opačně. Tou jednou byla Madeline.
Ta hlavní roli nové zpěvačce vůbec, ale vůbec nepřála. Thomas jí mohl pořád dokola vysvětlovat, že to nevadí, stejně dostane hlavní roli příště, avšak ona ho nevnímala. Dokonce ani jako alternaci ji nechtěli! Co udělala tak špatně, že se tomu mladému pohlednému a exoticky vyhlížejícímu skladateli nelíbila? A přitom, co z té opery zatím slyšela, klidně by položila život za to, aby v ní mohla zpívat hlavní postavu. Nejenom, že hudebně byla krásná, ale i ten příběh byl něčím nový a neokoukaný… Jenomže nikdo nic. Mohla se snažit, jak chtěla, byla tu odložená na vedlejší kolej. Jako řadová sboristka. To pro ni, po tolika úspěchách, které slavila, bylo naprosto nemožné a nepochopitelné. A kdo jí sebral její oprávněné privilegované místo před tleskajícím publikem? Ještě nedávno baletka, která byla natolik nemotorná, že si jí nikdo ani nevšiml!
Potají chodila okolo místnosti, kde Clarissa zpívala a pokaždé musela se znechucením uznat, že opravdu nezpívá tak špatně. Ještě nedávno by tvrdila, že je dobře, že začala tancovat a nerozhodla se zpívat, protože by jí mohla dělat vážnou konkurenci. Bohužel, teď se její vážnou konkurencí doopravdy stala. Sice zatím nebyla natolik dobrá jako ona, ale i tak, připadala jí jako příslib něčeho, co se jednoho dne dobrým rozhodně stane. A to jí nepřipadalo fér. Bylo to tím, že se líbila hlavnímu skladateli? Vždyť nebyla zase tak hezká, byla vyhublá, měla tmavé vlasy a vodnaté oči… vypadala stejně jako ostatní, stejně tuctově.
Nadávat a stěžovat si mohla, jak chtěla, nebylo jí to však vůbec nic platné. Clarissa zpívala a zpívala a pod Tristanovým dohledem se pomalu ale jistě zlepšovala, a premiéra se blížila. Bylo to cítit v celé opeře - zpěváci i tanečníci začínali být podivně napnutí a příjemně nervózní, po Obscariu visely plakáty s hlavními postavami, tedy Clarissou a Thomasem, nikde se nemluvilo o ničem jiném než o tom, co se bude brzy dít.
Jediný, kdo z toho neměl radost, byla Madeline. Za poslední půlrok zhubla, začala se hádat s Thomasem, sešla z jejich svatby, začala se vyhýbat společnosti a všemožnými způsoby dávala najevo, jak se jí nastalá situace nezamlouvá. Nejdříve rozpad jejího vztahu takovou chvíli před oznámenou svatbou byl brán velmi skandálně a nějakou dobu se neřešilo nic jiného, brzy to však bylo vystřídáno domněnkami o tom, jestli to není díky tajemné nové zpěvačce s dlouhými loknami a očima modrýma jako oceán. Tak začalo publikum totiž nazývat Clarissu. Madeline měla pocit, že nikdo z těch, co takovýhle paskvil vypustil do světa, nikdy oceán naživo nespatřil. To však nebylo to nejhorší. Nejstrašnější na tom všem totiž byl fakt, že si pomalu ale jistě začínala uvědomovat, že jí někdo její prim s naprostou jistotou a sebevědomím přebral. Tahle opera změnila celý její život. Už nikdy nebude nic jako dřív. Kdysi bývala hvězda, která zářila přes celé nebe. Teď se o tohle nebe bude muset dělit ještě s někým jiným. A věděla jistě, že něco takového nezvládne. Nikdy nebyla rozený týmový hráč.
A když konečně přišel den D a lidé se nedočkavě nahrnuli na balkóny obscarijské opery, dovolila si udělat něco, co by ji nikdy dřív nenapadlo. Po druhém sborovém vstupu vzala plášť, přehodila si jej přes zdobné šaty a přes všechny překvapené pohledy se vydala ven do ulic, pryč, co nejdál od opery. Netušila, kam jde, ani jestli se někdy ještě bude chtít vrátit. Možná až do Clarissy uprostřed její árie uhodí blesk, ona spadne, víckrát se nezvedne a Madeline se zase zářně vyhoupne na její místo. Do té doby se jí zpátky nechtělo. Nechtěla sledovat, jak ovace ve stoje bude sklízet někdo jiný, nechtěla vidět, jak někdo jiný dostává obrovskou kytici růží. To všechno bylo její a ona se nechtěla cítit okradená. Ne o premiéře.
Proplouvala ulicí, její podpatky čvachtaly v čerstvých kalužích a do spletených vlasů jí padaly obrovské kapky podobné slzám. Mířila pryč a nevšímala si nikoho a ničeho okolo sebe.
Nevšimla si ani dvou osob jako stíny se pomalu plížících za ní. Jeden se až podezřele podobal elegantnímu muži v obleku s hůlkou v ruce a cylindrem na hlavě, druhý potulnému minstrelovi, jehož podoba s hudebním skladatelem, jež složil operu, která právě prožívala svoji premiéru, byla až podezřele shodná.
A od tohoto večera Madeline už nikdo více nespatřil.


Pan hrabě K. seděl ve své privilegované lóži a pohodlně uveleben ve svém, brokátem potaženém křesle sledoval dění na jevišti před sebou. Tristan vybral do své opery nějakou úplně novou a nikterak neokoukanou zpěvačku, budiž mu to ke cti. A výběrem se rozhodně nezmýlil. Clarissa byla mladá, něžná a křehká, díky svým tmavým vlasům se na roli tanselské dívky stíhané osudem hodila perfektně. A ten zpěv… na rozdíl od Madeline neměla zemitý hlas, zpívala však lehce, jako když zjara přiletí vlaštovka. Celé to bylo tak nové a svěží, že celá opera jásala. Ano, úspěch byl obrovský. A pana hraběte K. velmi potěšilo, že zrovna on se stal sponzorem takového veledíla. A kdyby jenom to - nejenom, že právě objevil své nejoblíbenější představení, spatřil konečně tu pravou dívku, se kterou by měl strávit zbytek svého života. Ano, ano, Clarissa byla přesně to pravé, co by si mohl přát. A že by nechtěla? Samozřejmě, že bude chtít. A kdyby přeci jen ne, stále je tu Erland s Tristanem, aby dali věci do pořádku…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LM | E-mail | Web | 29. dubna 2017 v 18:40 | Reagovat

Skvelý záver, či azda nový začiatok? :D Pútavé! Určite by som ocenila ten koniec ako úvod do novej poviedky či príbehu :)

2 Keavy | 1. května 2017 v 20:34 | Reagovat

[1]: Jééje :D No, bohužel, tímhle to končí... ale jen co chytnu nápad a bude čas, určitě napíšu další povídku, kde se aspoň Tristan a Erland vyskytnou :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama