Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

19.6.2017
První část 30. kapitoly Interregna

6.6.2017
Druhá část 29. kapitoly Interregna



Sólo na zakázku - část první

26. března 2017 v 17:58 | Keavy
poslední týden byl jak jinak, než velmi rušný, asi už to prostě nebude lepší... možná proto mám hloupé tendence přidávat sem veškeré články až vždycky v neděli, když mi už opravdu připadá hloupé, že za celý týden vlastně nic nepřibylo...
Nu, nevadí. Za dnešek to sice vypadalo, že taky nic nepřibude, ale celková moje situace se vyvíjí tak, že mám opět krizi a nejsem schopná pořádně pracovat a tak jsem znovu odložila bakalářku na chvíli k ledu a místo toho se vrhla do vylévání své rozbolavělé duše mezi řádky. A vzniká z toho další povídka o sympaťákovi Erlandovi, se kterou bych se s vámi chtěl podělit. Nebo alespoň zatím s jejím fragmentem. Pokračování časem přibude, nebojte se. Nebo možná bojte?
Zatímco naposledy jsem mapovala závěr jeho cesty profesním životem, dnes bych se vrátila spíše na začátek.
A tady upozorňuji - povšimněte si, jak skoro celá Terra patří buržoazním hrabátkám, ale Chain je pořád za každou cenu stejný. A pořád vnějším světem ignorovaný. Divná karma, což...



"A navždy tě budu milovat…" její ruka opsala drobný oblouk, takový, jaký by opsalo křídlo umírající labuti při posledním pokusu vzlétnout, pomalu se svezla na kolena a s hlavou skloněnou v němém náznaku bolestného smutku se zahleděla na nehybné tělo svého jediného milovaného, který již před nějakou chvíli vydechl naposledy.
V sále dozněly poslední tóny harfy a nastalo ohlušující ticho. Člověk by si nejdříve mohl pomyslet, že dále už nic následovat nebude, najednou je však přerušil bouřlivý potlesk, někteří lidé dokonce i vstávali, alespoň co si stihla během zatahování opony všimnout.
Když její jediný milovaný a momentálně už ne mrtvý vstal, s naučeným nadšeným úsměvem ji vzal za ruku a vypochodoval k okraji pódia, aby se mohli společně uklonit, viděla to přesně. Ano, lidé opravdu vstávali. A to ještě ani nebyla derniéra.
Madeline patřila k ženám, které měly v životě štěstí. Nejenom, že se narodila do bohaté rodiny, byla obdařena i nedozírným talentem. Aby toho nebylo málo, dostala do vínku zlaté vlasy a tmavé hnědé oči, přestože pocházela z Litory. I tam byla považována za krásnou, co teprve tady, v Chainu. Tady z ní ta exotika cákala na všechny strany.
Clarissa se naopak vždy cítila jako její opak. Její rodina byla poměrně nevýznamná a na akademii ji téměř prodala, aby neměla tolik problémů s jejím živením. Na rozdíl od Madeline nebyla zpěvačka, ale tanečnice, takže o tom, že by byla přitažlivá a dobře stavěná, nemohla být pomalu ani řeč. Navíc její vlasy byly jenom nudně tmavé, pokožka bez barvy a vůbec… A také musela dřít dnem i nocí a stejně jí to nikdy k ničemu nebylo - namísto velké primabaleríny se z ní stala obyčejná sboristka. Jak tam tak stála v houfu sobě podobných a nevýznamných, zatuhlých v okrasných pózách jako figuríny, a sledovala, jak Madeline a Thomasovi všichni nadšeně tleskají, bylo jí skoro do pláče. Vlastně stejně, jako pokaždé, ať vepředu jako střed pozornosti stáli zpěváci a zpěvačky, nebo tanečníci. Jediný rozdíl byl v tom, že k té druhé skupině cítila o něco větší odpor, už jenom protože všechny ty zatracené tanečnice ukously kus slávy, který by si mohla uzurpovat také, kdyby… kdyby… nu, kdyby byla jen o něco víc talentovanější. Stačilo by jí být alespoň sólistkou. Jeden jediný taneček, za který by zatleskal někdo přímo jí, ne jenom všeobecně sboru… Naštěstí věděla, že v tom není sama, ostatní sboristky se cítily obvykle stejně nešťastně a vytočeně.
Clarissa však tehdy netušila, že ona a ostatní sboristky nejsou ani zdaleka jediné vytočené osoby v celé opeře - v jedné z lóží pro bohaté hosty seděl jeden jistý nejmenovaný pan hrabě K., který byl snad ještě vytočenější, než Clarissa a celý baletní sbor dohromady. A to už musela být, panečku, nějaká vytočenost.
Její důvod tkvěl v tom, že byl zamilovaný do Madeline. Ne, že by ji někdy potkal mimo operní scénu či zákulisí, ale to nevadilo. Miloval ji celým tělem i duší a jediné, co si přál, bylo, aby svůj život strávila po jeho boku. Tedy, ten neoperní, samozřejmě. Na jeho kytice však Madeline nijak nereagovala, což se ho osobně velmi dotýkalo a bylo mu zcela jedno, že takových kytic musela primadona dostávat po vystoupení spousty. Ty jeho byly z čisté lásky, byly tedy unikátní. Tentokrát se však rozhodl na to jít jinak a napsal jí k tomu všemu sladký milostný dopis, kde jí vyznával veškeré své city a žádal ji o vyslyšení. A to by v tom byl tansel, aby to tentokrát nepomohlo!
Onen sladký a milostný dopis zatím ležel zcela netknutý na stolku v šatně vedle spousty různých i zcela identických pugétů, v hromadě dalších sladkých a milostných dopisů. Ani jeden z nich Madeline neotevřela a ani jeden z nich otevřít nehodlala. Dopisy jí totiž chodily jen dvojího druhu - když začínala svou kariéru, většinou byly zrůdné a nenávistné, které ji odsuzovaly a poukazovaly na předchozí primadonu, která přeci byla po všech stránkách lepší a krásnější a vůbec, později však byly téměř beze zbytku nahrazeny těmito milostnými dopisy nezřídka s žádostí o ruku. Kdyby je všechny měla vyslyšet, zlobilo by se na ni snad celé nebe. A také byla otázka, kolik toho bylo myšleno vážně. To že ji nějaký mladý švarný šlechtic žádal o ruku, bylo sice hezké, ale kdo by asi tak očekával, že si ji chce skutečně vzít. Většina takových mladých šlechticů, si obvykle brala více či méně švarné mladé šlechtičny. Kdyby si někdo přivedl do svého útulného panství ji, asi by ji zase musel rychle vyprovodit.
Být umělcem, to nebylo lehké. Obzvlášť, když jste byl žena. Ať se to na podiu jevilo jakkoliv romanticky, v reálném životě to jakoukoliv romantiku postrádalo. Ale co už, něčím se živit musela.
Nechala si sbalit všechny věci, včetně pugétů, dopisy smetla ze stolu do kamen, zahalila se do dlouhého pláště s kápí, aby toho z ní bylo pokud možno co nejméně vidět, a odjela bryčkou svých rodičů domů. Žádná romantika, nic. A další představení se přesně to samé opakovalo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama