Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

9.7.2017
  • Třetí část 30. kapitoly Interregna
  • Článek o Mítíru
26.6.2017
  • Druhá část 30. kapitoly Interregna


Kulturní pozadí Terry

24. února 2017 v 11:12 | Keavy |  O vzniku povídek
Kdysi dávno, když jsem Terru vymýšlela (ano, původně jsem vymýšlela Terru, ne Lacrii, zbytek planety přibyl až časem a myslím, že je to opravdu hodně vidět :D), byla jsem pevně rozhodnuta, že vytvořím nějaký vlastní obraz naší planety. Něco jako Zeměplochu Terryho Pratchetta, ale ani zdaleka tak dokonalou, protože moje spisovatelské schopnosti, smysl pro humor, představivost ani sžíravá ironie skoro až vědeckým způsobem dotažená k dokonalosti ani zdaleka neodpovídají těm jeho. Později jsem zjistila, že celkově můj styl psaní a jeho styl psaní se diametrálně liší a ať bych se snažila jakkoliv, nikdy to nebude ani trochu podobné. Nejsem prostě ten typ, který by si z téměř globálních problémů mohl dělat legraci s takovou lehkostí. A tak jsem toho snad radši nechala a začala vymýšlet věci, které jsou mému srdci i pisatelskému peru bližší... a vzniklo toto.


Jak jste si mohli všimnout, zatím se vlastně všechny významější povídky, co se tu objevily, pohybují jenom ve dvou časových rozmezích - Interregnum, které se odehrává na přelomu letopočtů a Přízraky z pouště, Královna moří a vlastně i Pandemonium, které se všechny více či méně pomalu ale jistě přesouvají k post-apo sféře.
K fungování světa v tom druhém období nemám moc co říct - připadá mi, že je to všechno tak nějak vysvětleno (více či méně, ale protože z tohoto období časem přibude víc příběhů, myslím, že se k tomu ještě dostanu a budu na to mít víc prostoru), chtěla jsem tenhle článek věnovat spíš přelomu letopočtů. A historii.

Vždycky mě zajímalo, jak si období Interregna představovali moji drazí čtenáři? Interregnum se od začátku snaží tvářit jako pohádková fantasy, která by měla obsahovat všechno, co se jen od tohoto žánru dá očekávat. V rámci možností, samozřejmě. Když vám dám menší spojler - draky tu opravdu očekávejte jen v nemrtvé podobě.
Jenomže... jak vypadá prostředí takové pohádkové fantasy? Klasický svět podle Tolkiena, který udává směr všem těmto typům příběhu, vychází ze středověké kultury. Naopak pohádky, které obsahují krásnou princeznu v nesnázích, obvykle vytvářejí pocit noblesy a načančanosti a princezničky často oblékají do mohutných načančaných šatů, které vám středověk neposkytne, ani kdybyste se na hlavu stavěli. Já osobně se Interregnum snažím tak nějak posadit mezi tyto dvě věci, mám tu princeznu v nesnázích a mladého rádoby prince, který ji zachraňuje, ale na stranu druhou, to je vše, co tu z klasické pohádky nabízím. Alespoň myslím a doufám. :D Naopak se to snažím mířit spíš k té pohádce pro dospělé.

A tak by mě zajímalo - jak si Interregnum představujete vy? Zasazujte jej spíš do středověku, nebo novověku?

Abych byla konkrétnější a nebyl to jenom prázdný text, přidám sem pár obrázků (mých oblíbených :))


Oba obrazy znázorňují středověk (ehm ehm, dobře, jeho představu lidí v průběhu 19. století, ale zároveň i tu naši představu ;)). Obojí namaloval Edmund Leighton - první se jmenuje příznačně "Tristan a Isolda", druhý "Vyznamenání". Myslím, že i pro ty, co váhali, teď už nebude složité si domyslet, o jaké období se jedná :)



A tady je zase ukázka princeznovského novověku. Vlevo opět Edmund Leighton a "Útěk", vpravo je velmi trapně Jean.Honoré Fragonard a "Houpačka" (protože proč sem rvát Škrétu nebo Vermeera nebo infantky, když tu může být ten nejtrapnější a nejomílanější motiv, jaký s můžete představit :D)


Asi se vám tohle může zdát zbytečné, ale pro mě je celá Lacrie srdeční záležitostí i kvůli tomu, že jsem ji vymýšlela tak, aby byla co nejpropracovanější hmotně a kupodivu povídky byly až na druhém místě... A jakožto vášnivá obdivovatelka umění a začínající reenactorka na tyhle věci hodně dbám :)
A na závěr vám přiblížím, jak je Terra v tomto období opravdu zamýšlena. Ano, skutečně se jedná o novověk, tedy to druhé. Ano, jednoho krásného dne, až se Alyssandra stane královnou (pokud ji do té doby nic nezabije, nebo něco podobného), bude nosit velké róby a napudrované paruky... Mám dojem, že když jsem to vybalila poprvé, některé lidi to docela zklamalo, ale objevila jsem sama sebe jako ne až tak velkého fanouška středověku, takže... :D

Samozřejmě tohle je trochu zjednodušené, nicméně je to tak nějak úvod do kultury Terry a tímto vám, nevím, jestli k vaší radosti, sděluji, že v bližší době se na toto téma zaměřím podrobněji, jak tady v zajímavostech, tak v historii.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama