Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

19.6.2017
První část 30. kapitoly Interregna

6.6.2017
Druhá část 29. kapitoly Interregna



(Interregnum) Kapitola 25 - Zlomyslnost Chainu 1/2

6. prosince 2015 v 1:07


Tak. Od posledního článku jsem měla toliko práce, že jsem tu na všecho čestně a upřímně zapomněla. :D A pak jsem si vzpomněla... a stejně to tu trochu zanedbala. Ale aspoň ten Mikuláš mě dokopal k tomu, abych se mněco dala ^^'



Oheň tentokrát stihl rozdělat Cillian, takže k žádným hádkám ani dohadům nedošlo. Navíc byli všichni zrovna ten den natolik unavení, že usnuli docela rychle.
Cillian sledoval plápolající oheň a nad ničím nepřemýšlel. Bylo to krásné, na chvíli se oprostit od problémů a prostě nemyslet. Ne všichni to ale dokázali. Třeba taková Ceanag, ta přemýšlela pořád nad něčím. To bylo krásně poznat. A když zrovna nepřemýšlela nad důležitými věcmi, jako byl třeba on, důvod jejího vlastního putování, nebo důvod jejich nynější cesty[1], přemýšlela i nad hloupými věcmi. Dobrá, možná se tam čas od času promítly i myšlenky na večeři, vzhledem k tomu, že vlastně celou cestu vařila, ale byl téměř ochotný vsadit se, že přemýšlí i třeba nad tím, že tenhle mrak vypadá jako malý dráček plující po obloze, v jakém rytmu právě Chain vyhrává[2] a jaký tanec by se na to dal tančit, nebo proč se ještě nezačalo barvit listí.
Při těchhle myšlenkách mu na ni samozřejmě hned sjel pohled. Nespala, což jej docela překvapilo. Měla zkřížené ruce na kolenou, opírala si o ně bradu a zádumčivě jej pozorovala.
Na chvíli se jejich pohledy střetly.
"Copak?" otázal se Cillian po chvíli, "Měla bys spát."
"A to mi říkáš ty?"
Cillian se přesunul vedle ní. "Tahle atmosféra hodně vyčerpává. Takže bys měla."
"Nepovídej."
"Povídám."
Ceanag se na něj s povzdechem otočila. "A jak dlouho jsi za poslední dobu spal ty?"
To byla často se opakující otázka. Cillian na ni měl často se opakující odpověď.
"Ani moc ne."
"Chceš říct, co je zvláštní?"
Mírně nadzvedl levé bočí. "Nějaké novinky o tom, že jsem divný?"
"Říkal jsi, že ses v průběhu války zranil. Nebo onemocněl. Nebo něco takového, že? Nebylo to nějaké docela… vážné zranění? Nebo nemoc?" začala Ceanag opatrně, "Já nevím, třeba krvácivý kašel, nebo tak?"
"Nevím," zamračil se Cillian, "proč se ptáš?"
"Protože meluzíny ignorují jenom mrtvé," odvětila Ceanag prostě, "a nemrtvé, samozřejmě. To, že ignorovala Juditu, to se dalo čekat. Ale to, jak přešla tebe…"
"Takže jsem chodící mrtvola?" otázal se Cillian pobaveně. Ze všech příčin, nad kterými přemýšlel, mu tahle připadala zdaleka nejsměšnější. "Rozhodně se cítím živý."
"Někteří lidé nejsou schopní si to uvědomit," vysvětlila Ceanag.
Cillian na ni pomalu otočil hlavu.
"Dobře," přikývl, "teď mě trochu děsíš. Budu doufat, že tomu tak není."
"Snad," pokrčila Ceanag rameny, "ale možná by to i docela sedělo, promiň."
"Nechceš se bavit o něčem pozitivnějším?" otázal se Cillian, "Myšlenkami nad vlastní smrtí se zatím nechci zaobývat. Naopak jsem docela rád živý."
"A kdo ne..." zamumlala Ceanag a zahleděla se do plamenů.
"Vlastně jsme měli docela štěstí, že se ta meluzína náhodou mihla kolem," začal CIllian po chvíli.
"Hmmm..."
"Proč jsi začala lhát o tom nekromancerovi?"
"Protože. A navíc to asi nebyla úplně lež."
Cillian se zamračil. Na celé události se mu nezdály zhruba dvě věci. Zatím je ale nechtěl vytahovat na povrch.
"Myslíš, že Kelly s Lochiem jsou blízko?" Zeptal se nakonec lehce.
Pokrčila rameny. "Kdo ví."
Vypadala, že jí něco dělá starost.
"Co se děje?" zeptal se pohotově.
Ceanag si unaveně povzdechla.
"Vlastně vůbec nevím, co bude dál," vysvětlila, "máme jít někam zrhuba..." zahleděla se před sebe, "tam. Ale po cestě se zase ztratíme."
"Jsi strašně pozitivní, víš to?" vrhl po ní Cillian další ze svých zářivých úsměvů.
"Vždyť je to pravda," ohradila se Ceanag, "mám pocit, jako by Chain ani nechtěl, abychom prošli skrz."
"A to může?" pozvedl Cillian obočí.
"Jistěže," přisvědčila Ceanag, "Chain je jako jeden velký organismus, má vlastní cíle a určuje nám cesty, po kterých chce, abychom šli. A pokud sinepřeje, abychom se z něj dostali, bude nám házet klacky pod nohy."
Kdesi v dálce zahřmělo a po chvíli se ozval zvuk lámaného dřeva.
"Doslova, koukám," pousmál se Cillian. Nevypadal, že by na něj to, co právě Ceanag řekla, udělalo nějaký zvláštní dojem.
"Moc vtipné." Ceanag se ani neusmála. Očividně to myslela úplně vážně.
"Uklidni se," prohlásil Cillian, "ani Chain by nebyl moc nadšený, kdyby tady měl držet delší dobu dva griany, člověka a imortála."
Ceanag jenom zavrtěla hlavou. Byla už zvyklá, že pokaždé, když něco takového prohlásila, brali ji ostatní jako dítě, nebo blázna. Bohužel, pokaždé když něco takového řekla, mělo to svůj důvod a obvykle to bylo pravdivé.
"Říkej si, co chceš," odpověděla pak, "o těchhle stromech se nevyprávějí pověsti jen tak. A pokud ses rozhodl zase ponocovat, tak si posluž. Já jdu spát."
"Vždyť jsem ti to navrhoval už dávno," rozesmál se Cillian a zamyslel se, jestli se zase přesune na své původní místo. Nakonec se rozhodl, že ne. Plameny se daly velmi dobře pozorovat i odsud.


[1] Všichni jistě víme, že Cillian se dá tak trošku připodobnit k jedné pěkňoučké žluťoučké kytičce, kvetoucí na jaře na našich záhonkách, ale tentokrát to ani tak nebylo sebestředné - že se Ceanag velmi ráda zaobírala tím, co je Cillian vlastně zač, a jestli nehodlá v příští chvíli zničit svět, to vlastně všichni víme také.
[2] Ne, rádio Chain doopravdy neexistuje, neexistovalo a existovat ani nebude. Ale až Cillian jednoho krásného dne, což bude nejspíš za dobu nekonečně dlouhou, najde onu osobu, která hraje na spinet, možná se objeví i zprávy o počasí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama