Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

16.10.2017
  • Třetí část 31. kapitoly Interregna
15.9.2017
  • Druhá část 31. kapitoly Interregna



(Interregnum) Kapitola 21. - Konspirační teorie

27. července 2015 v 23:11


Čtrnáct dní odstup od další kapitoly není až tak nestravitelýn, že ne? :)
No a protože dost bylo Cilliana, Judity a Ceanag, tak je proatím odložíme a podíváme se, jak se má princezna a Kamelot v Divině. Co vy na to? :)



Allie si to celé naplánovala doopravdy krásně. Vrátí se domů, všechno matce vysvětlí a spolu celý problém vyřeší. Pak se opět setká s Cillianem, na jehož jméno se tou dobou už nikdo nebude dívat špatně...
Bylo to celé krásně vymyšlené do nejmenšího detailu. Nikdy by si nepomyslela, že veškeré její plány ztroskotají hned na druhém bodu jejího fenomenálního plánu.
Ale pěkně po pořádku. Domů do Diviny se vrátila bez sebemenších problémů. Ale pak nadešla chvíle setkání s matkou. Ze začátku to bylo krásné shledání, přesně takové, jako se psalo v jejích oblíbených příbězích - objímání v slzách a šťastné úsměvy, že je zase zpět. Ale po té první chvíli přišla ta realističtější část a té se říkalo domácí vězení. A bez debat. Jak si vůbec dovolila udělat takovou hloupost jako utéct? A ještě ke všemu sama? Vlastně ne, ne sama. S mladíkem pochybné pověsti. To bylo snad ještě horší.
Nejhorší na tom bylo, že nemohla vůbec nic vysvětlit. Celou dobu mluvila jen Tenelle a ona se nedostala ke slovu. A přitom to byly tak důležité věci!
"To bude v pořádku," uklidňovala sama sebe, zatímco pochodovoala po dlažbě svých komnat, "nechám jí chvíli na uklidněnou, a pak jí to všechno povím. Nemůže se přeci rozčilovat do nekonečna!"
Po chvíli se zhroutila na postel a zadívala se do záhybů růžových nebes nad ní.
Co asi právě dělá Cillian? Myslí na ni? Stýská se mu po ní? Kdyby tady teď tak mohl být... proč netrvala na tom, ať ji také doprovází? Určitě by jí teď pomohl a nikdy by se neocitla v takové situaci. Když by tu byli dva, tak... Kde je vlastně Kamelot?
Zprudka se posadila a s uvědoměním, že ho neviděla vlastně od rozhovoru s Tenelle, se vydala ke dveřím. Nejdřív ho najde. To je dobrý začátek.
Najednou se odkudsi vynořila Eiw a posadila se jí na rameno.
"Ty jsi mě celou dobu doprovázela?" usmála se na ni Allie mile. Jen naklonila hlavu ke straně a vyplázla jazyk.
"Tak teď půjdeme najít Kamelota, ano?"
Zuřivé pokývání hlavou.
A tak tedy vyrazila.
Nejkomičtější na tom byl fakt, že Tenelle si celou dobu myslela, že Kamelot je Cillian. Docela pěkná záměna, že? Vlastně počkat... ona to vlastně nebyla až tak pěkná záměna... a už vůbec to nebylo komické. Ona si myslela, že Kamelot je Cillian. Královna si myslela, že Kamelot je ten, s kým princezna utekla. Královna si myslela, že Kamelot je ten mladík pochybné pověsti. Jestli byla vypsaná nějaká odměna na Cillianovu hlavu za únos princezny, královna si myslela, že je to Kamelotova hlava, kterou by měla useknout.
"A jéje," pronesla na celou chodbu. Její hlas se odrážel od štukových stěn, až se obávala, že by ji mohl někdo zaslechnout. A vskutku, velmi brzy uslyšela klapání okovaných bot.
Jéje, dodala si v duchu a schovala se za vázu. Jestli ji tu najdou, jistě ji tu zamknou. A to nemohla dovolit. Musela pomoct Kamelotovi!
Voják však okolo vázy prošel bez povšimnutí, jako kdyby nic neslyšel. Tak to možnáí nebylo až tak moc hlasité. Jedině dobře.
Kde by mohla Kamelota najít? Asi ve vězení, že. To by bylo asi nejpravděpodobnější. Kdyby si alespoň pamatovala, kde to vězení je... No co, nikdy ji tam nikdo nezavřel, tak jak by to také mohla vědět. Nezbylo nic jiného, než improvizovat. Vězení je přece studené, vlhké a nehostinné, zamřížovaná okna má nahoře u stropu... znamená to tedy, že takové pěkné vězení se bude nacházet někde ve sklepě.[1]
Spokojená sama se sebou se tedy vydala po chodbě směrem k věži, tam, kudy vedly schody směrem do kuchyně a vinného sklípku.
Na její cestě ji však cosi vyrušilo. Zrovna míjela kuřácký salónek, který zůstal po smrti krále zavřený a netčený, protože jej zaprvé neměl kdo používat, zadruhé královna ctila památku svého manžela a do tohoto jeho "posvátného" místa odmítala vkročit.
Tentokrát však ve chvíli, kdy míjela dveře, seskočila Eiw z Alliina ramene a tiše přistála na tepané klice.
Allie se překvapeně otočila a užuž se chtěla zeptat, co se děje, avšak Eiw mírně zavrtěla hlavou a ukázala na klíčovou dírku.
Tohle gesto Allie pochopila rychle. Někdo byl uvnitř kuřáckého salónku, ačkoliv tam neměl co dělat, a dělal tam bůhví co. To se muselo prozkoumat.
Vrátila se o krok zpátky a sehla se ke klíčové dírce, aby viděla, co se děje uvnitř za nekalosti.
Spatřila tři osoby. První byl mladík, kterého nikdy v životě nepotkala. Co si ho tak prohlížela, došla k závěru, že je poměrně pohledný. Očividně nebyl odsud, alespoň podle barvy vlasů a pleti. Chaiňan, možná? Takovéhle lidi potkávala v Caem. Mohl to tedy být zaříkávač? Co ale pak dělal na místě, kam nikdy nikdo nechodil?
Pak teprve přenesla pohled na ty druhé dva, na toho vysokého a na toho nižšího - a ztuhla. Ty dva přece znala! A znala je až moc dobře.
"Už mě to čekání docela začíná nudit," prohlásil Kelly ležérně a začal si s co nejnezaujatějším výrazem prohlížet konečky prstů.
"Přesně to si myslím i já," přizvukoval mu Lochie hned, "byla hloupost se do toho pouštět."
Do toho? Pomyslela si Allie, Do čeho se měli pouštět?
"Buďte trpěliví," odpověděl onen pohledný mladík, "bylo to to nejlepší, co jsme mohli udělat."
"Nejlepší?" zavrčel Lochie, "Zničit město plné zaříkávačů jenom kvůli tomu, abychom našli nějakého schopnějšího? To mi teda nejlepší nepřipadá."
Mladík se pousmál. Allie při tom úsměvu přejel mráz po zádech.
"Zpochybňuješ snad to, co jsem řekl?"
K její spokojenosti nebyla očividně jediná, komu ten mráz po zádech přejel. Lochie o krok ustoupil. To ale asi nebyla dobrá zpráva. Jestli se toho mladíka i někdo jako Lochie bál, co to muselo být za... za stvoření?
"Budeme věřit tvojí intuici," Kellyho hlas však zněl stále klidně a vyrovnaně, "ale jestli jsi teď udělal chybu a nedoděláš to, co jsi začal, roztrhámě tě s Lochiem na kusy."
Mladík se pousmál. Další vlna bodavého chladu.
"Nemám nejmenší pochybnosti o tom, že se náš plán podaří. Jsme teprve na začátku dlouhé cesty, ale věřte mi, že zničení Caem bylo tím prvním nejtěžším krokem. Brzy bude silný zaříkávač náš. Jenom si ho musíme trochu... předpřipravit."
Allie si snažila zapamatovat klíčová slova. To bude muset okamžitě říct matce!
Silný zaříkávač, silný zaříkávač... o kom to mluví? Vždyť celé město zaříkávačů vyvraždili... mohlo by se jednat o její matku? Vždyť ona byla přece také zaříkávač! To jí bude muset říct. Okamžitě.
Chtěla se zvednout, avšak pokračování rozhovoru ji přimělo zůstat na místě.
"A co Klíč?" Zeptal se onen mladík.
"Hledáme ho," odvětil Kelly, jako by se nechumelilo.
"To jste ještě pořád nebyli schopní ho najít?" Zamračil se mladík.
"Je to težší, než jsme si mysleli. Jako by byl zakletý nějakým neviditelným kouzlem, či co. I když už cítím, že je blízko, cítím, jako by se mi vysmekal mezi prsty." Kelly rozhodně vzrušeně nevypadal, když tohle říkal.
Mladík si přejel prsty po čele. Kdyby nebyl tak mrazivě děsivý, možná by tento pohyb Allie shledala roztomilým.
"To je dost možné. Koneckonců víme přeci, co je to zač. Rodina té čarodějnice si Klíč předává už po generace."
Klíč? Pomyslela si Allie, Jaký klíč? Co si jaká rodina předává po generacích?
Při slovu čarodějnice si bezděčně vzpomněla na Kamelotovo vyprávění o Ophelii. A pak si vzpomněla ještě na jednu věc. Ještě předtím, než její matka zemřela, dostala od ní dopis. V tom dopise bylo rozloučení, ale také dárek. Malý spirálovitý přívěšek s podivným písmem, který nikdy nerozluštila. Nikdy se nedozvěděla, co je to zač, věděla jen, že je to její přívěšek, který její maminka zdědila po svojí mamince, a také věděla, že její dcera, až nějakou bude mít[2], tenhle přívěšek také dostane. Bylo to něco, co se dědilo, pořád dokola, stejně, jako čarodějné schopnosti.
A najednou si byla jistá, že přívěšek, který nosí na krku, je onen Klíč, o kterém se ti tři bavili. A konečně si dala dvě a dvě dohromady. Má nějaký klíč, který tihle tři chtějí. A tudíž jsou to oni tři, kdo se jí vloupali do pokoje a snažili se ho najít. A protože je ochráněný nějakým kouzlem, proto se jim to nepodařilo.
Tak takhle to bylo! Co se tady ještě nedozví?
Následující větu se ale rozhodně dozvědět nechtěla.
"Je to pořád stejné," prohlásil kelly klidně, "třeba jako teď. Momentálně se Klíč nachází přesně za těmihle dveřmi. Schválně za jako dlouho zase zmizí?"
Allie ztuhla. To, co právě Kelly řekl, znamenalo, že ví, že se Klíč nachází za těmito dveřmi. A s tím souviselo, že ví, že se za těmito dveřmi nachází i ona.
Rychle se zvedla a rozeběhla se chodbou pryč. Kam? To jí bylo jedno. Co nejdál, aby ji nenašli. Třeba za matkou. Však ta už bude vědět, co s nimi.
Dveře kuřáckého salónku se otevřely a z nich vykoukl Lochie. Za ním vyšel Kelly.
"Běžela tudy," oznámil nezaujatě.
"Já vím," přikývl Lochie, "jen ať běží. Čím dál uteče, tím větší to bude zábava."
A poté se za ní pomalu vydal.

Allie běžela, co jí nohy stačily. Musí to říct matce dřív, než ji dohoní!
Pak ale začal pracovat kousek mysli, která snad měla být v tu chvíli pohřbená pod vší tíhou její paniky. Ten kousek mysli byl totiž plný adrenalinu, touze po dobrodružství, hrdinských eposů a tragických okamžiků. A to ji donutilo udělat přesně to, co by udělal tragický hrdina.
Zastavila u nejbližšího okna. Na parapet postavila Eiw a vážně se na ni zahleděla.
"Uděláš pro mě něco?"
Eiw začala zuřivě kývat hlavou.
"Slibuješ?"
Další zuřivé zakývání hlavou.
Allie si sundala svůj pívesek, teď už Klíč, jak byla přesvědčená, a podala ho panence před sebou.
"Dones ho Cillianovi, ano?"
Kdyby nebyla Eiw pupa, tedy plátěná panenka, oživla, ale stále plátěná, vypadala by překvapeně. Byla by překvapená.
"Myslím to vážně. Třeba mě chytí a... a co pak?" Pokračovala Allie naléhavě, "A teď bež. Utíkej!"
A sama se rozeběhla dál.
Eiw stála na parapetu okna, její korálkové oči hleděly střídavě na místo, kudy se princezna vydala a místo, kudy by měl přijít Lochie. Sem, tam, sem, tam. A nakonec udělala to jediné, co mohla správná pupa udělat. Naklonila hlavu ke straně a vyplázla jazyk.

Běh jí dlouho nevydržel. Už po chvíli ucítila, jak jí začíná docházet dech a píchat v boku. Nakonec musela zastavit.
A je po mně, pomyslela si, ale dodala si odvahu. Přece se jen tak nenechá!
Ale dál už neuteče. Ne. Schová se.
Naštěstí pro ni, zastavila v místnosti, kde podél stěn stály vázy přetékajíc květinami v poměrně malých rozestupech. To bude přesně ono.
Schovala se za jednu z váz, schoulila se do klubíčka, a doufala, že to šílené píchání v boku přejde.
Lochie dorazil o chvíli později.
"Ale ale," prohlásil tetrálně, "to je jako místo, kde by se mohl někdo schovat."
A vydal se na opačnou stranu místnosti.
Allie si oddechla. Jak byl velký, tak byl také očividně hloupý. Teď má šanci dostat se na druhou stranu místnosti. Tady podél stěny se dalo hezky proplížit a vázy skýtaly alespoň trochu úkrytu, kdyby se náhodou otočil. A tak to také udělala.
Nejdřív za první vázu. Tak. Teď za druhou. Nekouká se? Nakonec se šťastně dostala i za třetí, čtvrtou, pátou i šestou. Teď už zbývala jen ta poslední, a pak cesta ke dveřím. Ta bude obzvlášť náročná.
Krčila se za sedmou, poslední, vázou a přemýšlela, jak se dostat ven, aniž by jí ten hlupák všiml. Opatrně vykoukla ven, aby zjistila, co dělá. Zrovna kontroloval květy ve třetí váze na druhé straně místnosti. Tak s ním očividně problém nebude. Proč radši Kelly nešel sám, ale poslal místo toho cvičeného pejska? Vlastně ne, byla ráda, že to udělal. Takhle se bude moct alespoň dostat pryč.
Už byla u dveří, když tu se, shodou okolností přesně nad ní, ozvalo: "Vaše výsosti? Vás bych tu tedy rozhodně nečekal."
Kelly se opíral o rám dveří a netvářil se ani trochu překvapeně.
Chtěla se otočit, ale za ní už stál Lochie.
"To plížení se za vázami bylo velmi efektivní," poznamenal Kelly ironicky, "opravdu velmi, málem bych vás přehlédnul."
I na Lochiem bylo vidět, jak se jejím divadlem bavil.
Allie cítila, jak jí začínají do očí stoupat slzy. Ani nevěděla, jakého druhu ty slzy byly. Ponížení? Strachu z toho, co jí teď udělají? Rozčilení?
V duchu si opět přeříkala onu větu Kéž by tady byl Cillian, a zase si vyčetla, že ho nevzala s sebou. Co jí teď udělají? A poté opět promluvil ten její tragicky hrdinský kousek mysli. A jenom díky němu řekla to, co řekla.
"Jestli mě chcete zabít, udělejte to hned."
"A proč bychom to dělali?" Hlas patřil onomu mladíkovi.
Doopravdy byl pohledný. Teď na světle to bylo krásně vidět. Sice neměl tak výrazně smaragdové oči jako Cillian, ale i ty jeho světlé a ledově studené měly něco do sebe. Stačilo, aby prošel okolo ní, najednou měla pocit, jako by zaslechla tóny spinetu.
"Vaše matka vám nakázala domácí vězení, že? Budeme ji tedy respektovat. Přeci jen, je to královna."
Kývl na Lochieho, aten ji bez větších problémů zvedl do vzduchu.
"Nechte mě!" Zaječela Allie a začala sebou házet. "Pusťte mě! Zavolám stráže! Udělám..." Najednou se jí zatmělo před očima.
"To jsi toho tedy vskutku udělala," přikývl Kelly chápavě a stáhl ruku.
"Zamkněte ji," přikázal mu mladík, "a dávejte si pozor, aby si vás nevšimla stráž. Jestli se to dozví královna, celé naše snažení bude k ničemu. A přísahám, že potom to budu já, kdo bude trhat nakousky."
Tentokrát před jeho pohledem ustoupil i Kelly.
"Idiot jeden," mumlal si cestou pod vousy, které jen tak mimochodem nevlastnil, "až tady skončíme, tak se teprve ukáže, kdo koho bude trhat na kousky."
"Myslím, že on nás," odvětil Lochie prakticky.


[1] Princezniny představy o vězení byly poněkud zkreslené. Věděla sice, že vězení je od toho, aby se do něj zavírali zlí, ne tak úplně zlí a také naprosto nevinní lidé, avšak něco jí říkalo, že také takové vězení existuje od toho, aby hlavní hrdinové měli odkud utíkat. Momentálně se očividně rozhodla aplikovat druhé vysvětlení tohoto slova.
[2] Samozřejmě, že její dcera v jejích představách měla zrzavé vlasy, smaragdové oči a sotva znatelné pihy. Odhadli jste jistě správně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama