Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

19.6.2017
První část 30. kapitoly Interregna

6.6.2017
Druhá část 29. kapitoly Interregna



(Interregnum) Kapitola 20. - Tristan

14. července 2015 v 20:48


A aby tu nebyly jenom blbosti, že... tak tedy přidám ještě novou kapitolu.



Rozhovor pokračoval ještě nějakou chvíli a nakonec se všichni usnesli na jednom: takhle se to nechat nemůže. Proto se všichni vydali do nejnižších pater svatyně, kde byly posvátné cyfary uložené. Vlastně ne všichni. Právo na to měla jenom Ceanag, protože Judita byla imortál a Cillian byl člověk. Brzy vytanulo na povrch, že se obzvláště někteří Míjové nedokážou rozhodnout, kerá z těchhle dvou ras je horší.
"Zatracení rasističtí bloňďáci!" Judita vztekle pochodovala z jedné strany nádvoříčka na druhou, létaly z ní hromy a blesky a nemohla se uklidnit. Cillian se opíral o zábradlí a sledoval zbytek Elsímu pod sebou.
"Copak tebe to taky neštve?" rozčilovala se Judita dál.
Samozřejmě, že se mu to nelíbilo. Přístup Míjů byl na první pohled přátelský, ale v jádru nedůvěřivý a až přespříliš obezřetný. Na jednu stranu se nemohl divit, na druhou stranu ho to doopravdy vytáčelo, ačkoliv to nedával ani zdaleka tolik najevo jako Judita. A pak také nemohl zanedbat svoje sympatie k oběma knězům.
Nakonec beze slova zamířil směrem ke schodům.
"Kam jdeš?" zamračila se Judita.
"Nevím. Pryč." V takovýchle chvílích obvykle mířil do zahrad pod letohrádkem, ale tady nebyl v Baranee. Nacházel se v Elsímu, kousek od něj hudrovala Judita a Ceanag odvedli někam hluboko do tajné svatyně, kterou nesměl spatřit. Ocitl se v situaci, kdy nevěděl, co má dělat, aby se uklidnil. Nakonec udělal to první, co ho napadlo, když o několik desítek schodů níž spatřil skupinku dívek s popelavými vlasy oděných v dlouhých rozevlátých róbách.
Usmál se na ně.

Elsím byl kdysi dávno založený jen proto, aby hluboko pod ním mohly být uloženy cyfary, ke kterým aerinové společnými silami s tansel připoutali vládce Aoifanu. To byl také jeden z důvodů, proč se stal posvátným místem a zachovával si stejnou podobu po tisíce a tisíce let. A dokonce i místnost, kde byly cyfary uloženy, zůstávala stejná, jako by se v ní zastavil čas.
"Nikdy jsem tady uvnitř nebyl," pronesl Styr a rozhlédl se okolo. "Ani nikdo z mých předchůdců."
Všichni se okouzleně rozhlíželi okolo sebe. Ceanag očekávala, že sestoupí do jedné z mnoha místností Elsímu, ale krátce na to, co se otevřely bílé dveře, musela změnit názor. Tahle místnost hrála všemi barvami. Stříbrné krajky byly vykládané pastelově zbarvenými kameny a tvořily výjevy z různých příběhů, o kterých četla. Jestli stavby a výzdoba pradávných aerinů vypadaly takto, byla ochotná jim odpustit dokonce i ty barvy.
Bohužel, o moc víc pozornosti už okolí věnovat nemohla.
Zamířila k jednomu z cyfarů a pozorně si jej prohlédla.
Vypadal jako každý jiný, akorát uprostřed v hlubině svítilo drobné červené světlo, a jako drobný plamínek házelo na stěny krystalu oranžové odlesky.
To bude fénix Irdhíd, napadlo ji a zahleděla se na povrch krystalu. Samozřejmě, přesně jak očekávala. Drobné prasklinky, které se táhly do všech stran jako hrubá pavučina.
"Podívejte se na to," poukázala na svůj objev.
Prasklinkami zářilo světle oranžové světlo a celek vypadal velmi esteticky. Naštěstí to ještě nebylo tak strašné, jak se původně obávala.
"To není dobré znamení," zamračil se Styr, "krystaly mají být celistvé."
"Buďme rádi, že zatím drží pohromadě a neválí se ve střepech okolo," odvětila Ceanag, "to by všechno bylo mnohem horší."
"Co budemě dělat?" otázal se Rodvik. Najednou zněl vážně a vypadal mnohem dospěleji.
Ceanag jen bezmocně pokrčila rameny. Zachraňování světa před vládci Aoifanu k jejím životním posláním nikdy nepatřilo. Pak se ale na povrch prodrala opět pohnutka chovat se stejně, jako ve městě zaříkávačů, krátce předtím, než vznesla nápad se sem vůbec vydat.
"To zatím nevím, ale určitě na něco přijdeme. Zatím by tu měl někdo být a dávat na ně pozor."
"To je pravda," přikývl Styr, "a měl by tu zůstat někdo, kdo ví, o co se jedná a kdo je zodpovědný. Budu dávat na všechny krystaly pozor."
Ceanag se usmála. "Děkuji."
"Neděkuj, je to má povinnost stejně, jako je povinnost velekněze Grianů dávat pozor na vězení Tristana."
Ceanag zatuhl úsměv na rtech. "Cože?"
Styr překvapeně zamrkal. "O tom se tvá babička nezmínila?"
"Ne," zavrtěla Ceanag hlavou, "vždycky mi jenom říkala, že Griani chrání jen jeden krystal. Vlastně mi ani nevyprávěla, kdo je k němu připoután..."
"Míjové toho o něm také moc nevědí. Ani Griani. Podle pověstí byl ale Tristan uvězněný v době, kdy byl vytvořen Schwarzheim. Poté byl svěřen pod ochranu Grianů."
"Tak to je úžasné," zamračila se Ceanag, "nevím sice, kdo to je, ale jestli se dostane ven, tak to asi nebude dobré. Kdo to u všech bohů tedy je?"
"Jestli tě to tak moc zajímá, tak si najdi někoho, kdo to ví," odvětil Styr, "my to naneštěstí nevíme."

Nedalo se říct, že by se Cillian rozhovorem s místními dívkami nějak zvlášť bavil. Byly chytřejší než ty, které potkával v Baranee, ale mnohem sušší než ty grianské, které kdysi dávno potkal u Folascé. A to ho znovu přivádělo k Ceanag. To byl vlastně první okamžik, kdy si uvědomil, že před něčím utíká a schovává se v přestrojení. Všichni jí to vlastně polykali i s navijákem a stejně tak on si to uvědomil až ve chvíli, kdy se s ní bavil normálně, ne jako s dvanáctiletým chlapcem.
Sám pro sebe se usmál. Noční můra, tehdy to vystihla doopravdy velmi dobře.
Pak si uvědomil, že se usmál akorát tak včas, aby to vypadalo, že pozorně poslouchá. Měl docela štěstí.
Dál už však ten jednostrnný rozhovor nemohl pokračovat, protože spatřil, jak se na jednom ochozu mihla Ceanag.
"Omluvíte mě, dámy?" obdařil všchny míjské dívky zářivým úsměvem. Jen přikývly, trochu otráveně, že je opouští, a dál už si opět hleděly svého.
Ceanag zastihl u jejího oblíbeného rybníčku. Seděla na jeho obroubeném okraji a zamyšleně sledovala křpíky líně se převalující pod hladinou.
"Co jsi zjistila?" Posadil se vedle ní.
"Styr dává pozor na všechny cyfary," odpověděla, "jsou popraskané, ale ne tolik, jak jsem se nejdřív obávala."
"To je dobrá zpráva, ne?" usmál se Cillian hřejivě, překvapený, že něco podobného při svém momentálním rozpoložení dokáže. "Co budeme dělat dál?"
"Máme spoustu práce," Ceanag s povzdechem položila bradu na kolena, "brzo asi budeme muset odjet."
"Za Allie?"
"Jestli chceš, můžeš. Já mířím jinam."
Tázavě se na ni zahleděl.
"V Griantíru se nachází ještě jeden cyfar, ke kterému je připoutaný nějaký Tristan, nebo kdo. Nemám tušení, o koho jde..."
"Tristan je ectra," ozvala se za nimi Judita. V jedné ruce držela šálek se sladkým odvarem, v druhé misku s pastelově zbarvenými sušenkami určenými pro kapříky. "Vy tu máte válečnou poradu a ani mě nepřizvete?"
"Právě jsi nám zničila romantickou chvilku," protáhl se Cillian líně. Ceanag trochu připomněl kapříky pod hladinou.
"Tak to pardón, mládeži," zazubila se Judita a posadila se vedle Ceanag z druhé strany.
"Takže Tristan je nějaká ectra?" zahleděla se na ni Ceanag, "ale proč by chtěl někdo věznit ectru?"
"Tristan zrovna nebyl moc příjemný," odvětil Cillian, "i když na první pohled nevypadal nijak zle a byl údajně velmi pohledný, zabil stovky, možná dokonce tisíce lidí. Prý dokázal téměř nevídané věci."
Příběhy o Tristanovi znal velmi dobře, aniž by vědl odkud. Tedy, věděl, pravděpodobně to byly Zieliny knížky, kterých zase tolik nepřečetl, ale vůbec si to nepamatoval. Předtím, než vypukla válka, byl asi velký čtenář.
"Jo, jo," přikývla Judita, "muselo to být strašný monstrum. Ani se nedivím, že ho zavřeli."
"Ectry nejsou monstra," zavrtěla Ceanag hlavou, "monstra jsou ti, kdo je ovládají. Tristan nedělal nic jiného než to, co mu přikázali."
Cillian na ni obdivně pohlédl. "Tenhle názor by s tebou zaříkávači nesdíleli," prohlásil, "obvykle se přičítá vina těm, kdo tu špinavou práci odedřeli, ne těm, kteří vydali příkaz."
"Jestli jste si nevšimli, tak nikoho z Aoifanu nepovažuji za nástroj, obvykle je poporosím o pomoc a oni jsou tak laskaví, že mi doopravdy pomůžou."
Cillian se pousmál.
"To tě asi ectry budou mít rády," řekl pak zamyšleně.
"Mluvíš o nich jako o zvířatech," namítla Ceanag, "je to trochu jako kdybych jim nabídla cukrátko a ony by udělaly cokoliv, co jim řeknu."
"A nejsou snad jako zvířata?" otázal se Cillian, "Když máš stádo krav, které se splaší, rozběhnou se a zničí všechno, co jim stojí v cestě. A přesně toho se bojíte - až se zničí vězení vládců Aoifanu, utrhnou se ze řetězu a budou se chovat stejně."
Ceanag se zamračila. "Kdyby ses začal trochu učit, mohl bys být na mém místě ty a ty bys tohle mohl řešit místo mě."
"Na co tím narážíš?" Cillian se zahleděl na hladinu rybníčku. Když se objevila Judita s mísou, kapříci připluli v očekávání blíž. Když se však nic nestalo, zase se zklamaně začali otáčet.
"Jsi citlivý na auru ostatních, víš toho hodně o Aoifanu a máš takovýhle názor na ectry. Byl by z tebe perfektní zaříkávač," odpověděla Ceanag chladně.
"Nechtěl jsem tě naštvat," odvětil Cillian konverzačně, "jen poukazuji na všeobecný názor lidí. Ectry prostě plní to, co jim jejich pán řekne a nakonec to všechno padně na ně. Není to nefér?"
"Docela jo," přikývla Judita, "to musí ectry hodně štvát. A představte si, že by se takhle jednou nějaká naštvaná ectra utrhla ze řetězu. To by bylo něco, ne?"
"Naštěstí se nic takového stát nemůže," odpověděl Cillian pohotově, "ectry jsou přivázané ke svým pánům a nemůžou udělat nic jiného, než jim jejich pán řekne."
Judita zklamaně zavrtěla hlavou. A stejně by to mohlo být záavné, pomyslela si.
"Ale co když má Judita pravdu?" napadlo Ceanag, "Co když by se nějaká ectra přesně takhle zachovala? To by mohlo vážně dopadnout špatně... a mohlo by to někoho vést k tomu, že by ji zavřel do cyfaru, aby nemohla dělat dál problémy."
"To je úžasný nápad," usmál Cillian sladce, "až na to, že je to nemožné. Ectra v tomhle světě existuje jenom, protože dostává potřebnou životní sílu od svého pána. A když se ten rozhodne, že jí nic takového poskytovat už nebude, prostě zmizí."
Ceanag se na něj zaškaredila. "Jenom proto, že toho vím o tomhle tématu tak málo, se ke mně nemusíš hned chovat jako k idiotovi, jasné?"
"Já se k tobě chovám jako k idiotovi?" Cillian provokativně nasadil výraz největšího andílka. "Ani jsem si nevšiml."
"Víte co?" přerušila je Judita, "Nechte těch svých manželských hádek a pojďme vymyslet, co budeme dělat dál."
"Tristan je zavřený v krystalu v Coemyře," prohlásila Ceanag okamžitě, "takže potřebuju do Coemyry. Ať už to byl kdokoliv, moji předkové ho tam uvěznili, aby se nedostal ven. A v tom případě mu to nechci dovolit."
"Dobře," přikývla Judita, "jedu s tebou."
"Já také," přidal se hned Cillian.
"Očekávala jsem spíš, že pojedeš za Allie," pohlédla na něj Ceanag překvapeně.
"Tak to jsi asi očekávala špatně," usmál se Cillian, "mám ten pocit, že bys mě mohla potřebovat."
"Nemusíš mě hlídat, ty troubo," zavrtěla Ceanag hlavou.
"Nemusím," uznal Cillian, "ale jak tě tak poslouchám, tak si toho okolnosti žádají."
"Do Coemyry je docela dlouhá cesta," zamyslela se Judita, "to by chtělo vyrazit co nejdřív."
"Oznámím to Styrovi a Rodvikovi," usmála se Ceanag, "rozhodně by o tom měli vědět."
"No, samozřejmě," zavrtěl Cillian hlavou, když Ceanag zmizela.
"Poslední dobou se chováš docela zábavně," rýpla do něj Judita, ůa teď, jestli mě omluvíš, jdu se podívat, co bych si měla zabalit s sebou."

Najít Rodvika bylo mnohem snažší, než Ceanag předpokládala. Vlastně našel spíš on ji.
"Takže se chceš vydat do Coemyry?" Nevypadal moc překvapeně, když to říkal, a také nevypadal nadšeně. "Proč?"
"Protože je mým úkolem dohlédnout na to, aby se po Teře neproháněli obyvatelé Aoifanu," odvětila Ceanag.
"Chováš se jako člověk," pokračoval Rodvik chladně, "a to se mi nelíbí. Patříš mezi nás a podle toho by ses měla chovat. Osobně bych si přál, aby ses tak chovala."
"Pokusím se," přikývla Ceanag, "ale poslední dobou má přání spousta lidí okolo mě. Není úplně snadné je všechny splnit."
"Ale některým lidem se plní poměrně snadno." Tentokrát z jeho hlasu doslova trčely rampouchy na všechny strany.
Ceanag věděla okamžitě, na koho byla tahle narážka mířená.
"Dobře," otočila se na Rodvika, "nechci se hádat, tak ti to řeknu všechno najednou. Za prvé, měl bys mít naprosto stejné úmysly jako já, protože jsi kněz, který bude mít v popisu práce starat se o spojení Aoifanu a Terry. Za druhé vím, že nemáš rád ani imortály ani lidi, a i když nevím, co tě přesně zrovna na Cillianovi popouzí, tak to alespoň na chvíli spolkni, protože tihle dva a Styr jsou zatím ti jediní, kdo jsou alespoň trochu ochotní mi pomáhat."
A bez jakýchkoli dalších dohadů se otočila a vyrazila dál.
Rodvik ji za chvíli dohnal.
"Akorát se mi nelíbí, jak se k tobě chová," začal hned, "někdo jako ty si zaslouží víc respektu."
Ceanag jen protočila oči. "Když myslíš."
"Zaslechl jsem, o čem se bavíte, když jsem šel okolo," změnil téma, "a máš pravdu. Jako budoucí kněz bych se měl postarat o to, aby po obloze nelétali fénixové a aby po pouštích nepochodovali golemové. A tudíž je i v mém zájmu vědět něco bližšího o tom Tristanovi."
Ceanag přikývla. "Tím chceš naznačit, že půjdeš s námi."
"Přemýšlej o tom," odvětil Rodvik, "máš sice mezi námi dobrou pověst, ale stále nejsi kněz. A protože zatím nemáme zprávy o tom, že by se vrátila tvoje babička, a Styr považuje za svoji povinnost setrvat za nynějších podmínek tady, jsem ta nejpovolanější osoba, která by se měla o tohle postarat."
Ceanag se zamračila. Nebyla si jistá, co svým chováním Rodvik sleduje, ale najednou jí bylo jasné, že ve chvíli, kdy si zamanul, že se na cestu vydá s nimi, bude samozřejmé, že s nimi doopravdy odejde. A ten způsob, jakým to řekl, se jí líbil ještě o to méně. Samozřejmě, že měl pravdu; v Griantíru ji budou brát jen jako dítě, které odešlo ještě dříve, než se vůbec začalo pořádně učit na povolání kněžky, její babička byla bohovévědí kde a Styr nejspíš zůstane tady, obzvláště poté, co ho Rodvik nějakým chytrým a rozumným argumentem přesvědčí. A ona na to nemohla nic říct. Doufala, že ji napadne něco, co by mohla odpovědět, avšak věděla, že nic nevymyslí. Zatím ještě nepomyslila na to, co v Griantíru udělá. Rozhodně však byla pravda, že tam, mezi známými tvářemi, nemůže jen tak zčistajasna oznámit, že se stala vrchním zaříkávačem a spolkla všechnu moudrost světa. Tam by jí už nikdo neuvěřil. Potřebovala někoho, za koho by se mohla schovat. A Judita nebo Cillian to v žádném případě nebyli.
Rodvik bral její mlčení jako souhlas a příjemně se usmál. "Neboj se, oznámím to Styrovi, ušetří ti to spoustu práce."
Nerozmlouvala mu to. Koneckonců měl pravdu. Naopak by se měla uklidnit a připravit se na chvíle, které nadejdou.
"To bude zábava," shrnul to pak celé Kori, "sázím si na to, že ho Cillian s Juditou zabijou dřív, než překročíme hranice Mítíru."

Kupodivu tomu tak nebylo. Další den vyrazili všichni čtyři na cestu, a ačkoliv na sebe všichni poněkud nevraživě pohlíželi, nestalo se nikomu nic. Další den si Judita přestala Rodvika všímat a vesele začala Ceanag vyprávět všechno možné i nemožné a cesta začala jakž takž ubíhat.
A po několika dnech se okolo nich ozvaly první tóny spinetu ohlašující jejich návrat do chainských lesů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama