Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

16.10.2017
  • Třetí část 31. kapitoly Interregna
15.9.2017
  • Druhá část 31. kapitoly Interregna



(Interregnum) Kapitola 12. - Město zaříkávačů 2/2

27. května 2013 v 18:35

Když vzplanuly první budovy, všichni se vrhli je hasit. Teď se už po okolí pohybovalo jen pár měňavců, kteří nevěděli, co udělat dřív. Zaříkávači byli silní, ale proti nemrtvím neměli žádnou šanci. Na Caem obvykle nikdo neútočil. A když někdo, byl to normální živý, proti kterým platila osvědčená strategie. Tohle bylo něco nového. Dokonce ani ectry si nebyly jisté, co mají udělat.

"Khalen!" zavolal tu svoji Goloins, momentální nejvyšší zaříkávač. Před chvílí ji ztratil z dohledu a to nebylo zrovna moc dobré. Celá situace nebyla vlastně moc dobrá. Den začal stejně, jako každý jiný, ale najednou během noci, kdy jako obvykle pracoval ve svojí pracovně, přiletěla tahle podivná nemrtvá zrůda a začala chrlit na celé město oheň. Sotva začali plameny hasit, na celé náměstí se vevalila horda ghûlů a začala s tím, co dokázala nejlépe - vraždit. Bez jakékoliv formace, bez čehokoliv. Postupovali jako velká vlna a nedali se nijak zastavit. A on měl něco udělat. Jak se ale v takovou chvíli dalo celé město zachránit? Ještě ke všemu, když Khalen zmizela z jeho dosahu. Najednou se bez svého věrného strážce cítil tak bezbranný...
Přivolal několik ifrítů a nechal je vrhnout se proti několika ghûlům mířícím jeho směrem. Po chvíli se rozpadli na prach, avšak krátce na to je nahradila skupinka nových.
"Zatraceně!" ucedil, spíš pro sebe.
Další vlna smetla několik dalších, ale stále se boj jevil jako prohraný. Něco mu napovídalo, že kromě něj se už moc zaříkávačů dlouho neudrží. Věděl, že on je ten, kdo je ze všech nejsilnější. A jestli přežívá jen horko těžko, jak na tom jsou pak ostatní?
Přeletěl nad ním obrovský stín a po chvíli před ním s duněním přistál onen odpudivý okřídlený tvor, který ještě před chvílí drancoval město svrchu. Připomínal draka z pověstí, jen... no, zkrátka už nějakou dobu mrtvého.
Goloins uchopil hůl do obou rukou a přivolal jednoho z měňavců. Stihl se před něj postavit ještě včas, aby zastavil masu plamenů, valící se z drakovy tlamy.
"Ty chceš zničit moje město?" Křikl Goloins jeho směrem, "To nejdřív budeš muset zničit mě!"
Drakovi se z nozder vyvalila oblaka dýmu. Byl temně fialový a jeho odér nepřipomínal obyčejný kouř. Očividně ani nechrlil obyčejný oheň, protože měňavci měli problémy se s ním vypořádat.
A pak zaútočil. Goloins jeden z jeho útoků odklonil, druhému se vyhnul a na proud ohně, který mířil jeho směrem, si přivolal několik dalších měňavců. S posledním úkonem si však uvědomil, jak rychle mu ubývá sil. Musí se toho netvora zbavit rychle a poté se vypořádat i s ostatními. Snad ještě někdo z města žije. Snad...
Obrovská tlapa se opět zaryla kousek od něho a jediným máchnutím jej odhodila stranou, na blízkou stěnu. Prudkým nárazem si vyrazil dech a krátce na to ucítil ostrou bolest v zátylku. Ještě před tím, než všechno okolo potemnělo, střetl se s pohledem prázdných žlutých očí.

"Tohle není dobré..." Cillian si všiml, že do Ceanagova hlasu se začíná vtírat poněkud nepatřičný odstín, jaký se používal u dvora. Co to? napadlo jej, v zápětí se o to však přestal zajímat. Okolo byla spousta mnohem důležitějších věcí.
Jako na uvítanou se na ně vrhla dvojice ghûlů, avšak Cillian odhadoval, že je to jenom začátek. Poradit si s nimi nebylo zase tak těžké, navíc měli na své straně princeznu, která se mohla chlubit tím, že je nadanou čarodějkou. Také že měla jednoho z nejlepších učitelů v zemi, čaroděje Shada. Ne nadarmo trávila spoustu času v Baranee.
"Proč jsme sem vlastně šli?" otázala se Judita, když odrazila několik dorážejících nemrtvých, kteří se skoro jako na zavolanou vynořili zpoza rohu.
"Potřebuješ důvod?" zněla odpověď.
"To teda potřebuju! Od takovýhleho místa bych se držela, co nejdál to jde!"
"Prostě... jsme tady. Třeba zvládneme něco udělat..." odpověděl Cillian prostě. Jeden z ghûlů se začal pomalu zvedat na nohy.
"Teď by se hodila nějaká rada, skřítku," vyjekla Judita, když se ji pokusil praštit jeden z těch, které před chvílí mohutně zasáhla do prsou.
"Nedokážeme je zabít," odvětil Ceanag. Kousek nad ním proletělo cosi podobného stavitelskému kladivu.
"To mě uklidnilo," zaúpěla Allie a vyčarovala ohnivou kouli, do které hned několik z nepřátel tak nějak chtě nechtě zamířilo.
"Můžeš je spálit na prach," uznal Caenag poté, co se jich několik rozprsklo, "ale jinak se moc zničit nedají... zkuste je zranit tak, aby se nemohli hýbat."
"No jo," plácla se Judita do čela, "to mě nenapadlo!"
"Protože myslíš kolenem..." zamumlal Ceanag, ale naštěstí jeho věta ve všeobecné vřavě zanikla.
Najednou si všiml první osoby ležící na kamenném chodníku a rozběhl se k ní.
Jednalo se o ženu, zraněnou a pokousanou na různých místech. Cillian ji opatrně otočil. Měla rozbitý a zkrvavený obličej, takže se dalo jen těžko poznat, jak vypadala ještě před útokem.
Princezna zděšeně vyjekla. Ještě nikdy nikoho takhle zraněného neviděla. Zažila sice válku, ale tehdy byla zavřená na zámku v Divině a ani se odtamtud nehnula. K otevřenému boji se dostala teď poprvé. Ještě před chvílí nastalou situaci snášela tak klidně, až ji to samotnou udivovalo, teď však s prvním zraněným se její klid roztříštil na tisíce malinkých střípků.
Cillian ji objal okolo ramen.
"Nedívej se na to," oznámil šeptem a poté se k ženě sklonil. "Slyšíte mě?" zeptal se jemně.
Víčka ženy se zachvěla a poté se s obrovskou námahou otevřela. Pohled za nimi byl skelný natolik, že si Cillian ani nebyl jistý, jestli je viděla.
Naprázdno polkla. "Kde... kde je?" ozvalo se z jejího hrdla chraptění a z jednoho koutku jí vytekl slabý pramínek krve. "Kde je Melissa?" S nesmírnými obtížemi zvedla ruku, jakoby chtěla někoho nahmatat. Ceanag ji pohotově zachytil ještě před tím, než bezvládně spadla na zem.
"Bude v pořádku," odpověděl, "skryla se s ostatními."
Ženě se na tváři rozlil krvavý úsměv. "To... to je..."
Dostala záchvat kašle a poté se znovu bezvládně svezla Cillianovi do náruče.
"Zachraňte ji, prosím... a..." další záchvat kašle, "až ji... najdete... dejte jí tohle."
Ceanag si všiml, že v ruce, kterou držel, svírá žena jakýsi přívěsek.
"Vydržte," odpověděl zřetelně, "najdeme ji společně."
Ženiny oči se zaostřily a zamířily směrem, kde se Ceanag skláněl.
"Já..." zašeptala, téměř neslyšně, "bojím se... umřít."
"Neumřete, nebojte se," Ceanag sevřel její dlaň ještě pevněji, "ještě chvíli vydržte. Přece tu nenecháte Melissu samotnou." Neměl sebemenší tušení, kdo ta Melissa je, ale v tuhle chvíli to bylo celkem jedno.
"Jak... jak to vypadá na druhé..." větu už nedopověděla a hlava se jí bezvládně svezla k jednomu rameni. Dlaň se v Ceanagově sevření přestala chvět. Žena právě zemřela.
"Nevím," zašeptal Ceanag a sklonil hlavu.
Cillian ji opatrně položil na chodník. Všechny, snad až na Juditu, která se tvářila dokonale smířeně s osudem, tato smrt silně zasáhla.
"Proč tohle někdo dělá?" potřásl Cillian hlavou.
"Ne někdo," prohlásila Judita energicky, "ti dva. Kelly a Lochie. Ty maj tohle na svědomí."
"Ale proč?" zaúpěla Allie zděšeně. Když si Cillian všiml jejího výrazu, jemně ji chytil za rameno. Docela ji to uklidnilo.
"Kdo ví?" zavrtěla Judita hlavou.
"Třeba se to od nich dozvíme," navrhl Cillian, "najdeme je a vypáčíme to z nich."
"To je přesně ono!" souhlasila hlučně Judita. "Hej, co ty na to, Ceanagu?"
Ceanag mlčel. Jen stále se skloněnou hlavou sledoval mrtvou ženu.
Co se mu asi tak honí hlavou, napadlo Cilliana.
"Ceanagu?" zopakovala Judita netrpělivě.
Ceanag se konečně pohnul a začal se prohrabovat brašnou, dokud nevytáhl jakýsi hadřík. Pak opatrně vzal flétnu, kterou žena dosud svírala v prstech druhé ruky a jemně a pečlivě ji očistil. Když byl tento úkon hotový, prudce vstal.
"Čeho je moc, toho je příliš," prohlásil jednoduše, klidně a ledově, "jdeme najít Melissu, dát jí tenhle přívěšek a pak jednoduše spálíme všechny tyhle ghûly na prach. A pak donutíme ty dva, aby pořádně litovali toho, co všem tady provedli."
"To je moje řeč!" zavýskla Judita, "Ale jak to uděláme? A proč máš tu flétnu? Počkej, nesebrals ji náhodou tý mrtvý ženštině?"
"Myslím, že teď už jí to nebude vadit," pokrčil Ceanag rameny, "navíc, jediný, kdo je v téhle naší skupině ještě stále čestný, je jenom princezna, takže myslím, že se zase tak úplně děsit nemusím."
"Ale... k čemu ti bude?" nechápal Cillian. "Je to jenom flétna."
"Přesně tak," souhlasila Judita znalecky a vrhla po Cillianovi zářivý úsměv, skoro, jakoby najednou spolkla všechno vědění světa. Ceanag zatím vyrazil dopředu a tak ho následovala.
"Pojď," pobídl Cillian Allie, "drž se u mě, ano? Slibuju, že se ti nic nestane."
Allie s polknutím přikývla a vydala se za ním. V duchu se modlila, ať se jí neztratí z očí; sama by tu zůstat nechtěla.
Ceanag se přitiskl k jedné ze stěn a pozoroval skupinku ghûlů útočících na několik zaříkávačů.
"Já si vždycky myslela, že jsou silní," vrtěla Judita hlavou.
"Ze začátku je silný, každý," odpověděl Ceanag a v jeho hlase bylo znát znepokojení, "ale pak se unaví."
"Víš co, nechám to celé na tobě," odpověděla Judita jednoduše, když se dostavil i Cillian s Allie.
"Ach jo," povzdechl si Ceanag, "tomuhle jsem se chtěl celou dobu vyhnout."
"O co jsme přišli?" zeptal se Cillian zaujatě.
"O nic zvláštního," pokrčila Judita rameny.
Ceanag zatím sepjal ruce, jako by se chystal začít modlit a udělal pár kroků dopředu, tak, aby si jej ghûlové nevšimli. Nejdřív to doopravdy vypadalo, že se modlí. Po chvíli však zase ruce spustil, zrovna ve chvíli, kdy se ozval jakýsi křik. Zaříkávači zoufale a z posledních sil odrážející skupinku nemrtvých si toho zvuku pořádně ani nevšimli, zato Allie leknutím málem nadskočila a i Cillian se začal překvapeně rozhlížet.
"Co to..." začal, ale v zápětí to uviděl.
Sneslo se to z nebe a obrovskými křídly se to otřelo o všechny stojící okolo. Po ulici se rozprskly světle modré jiskřičky, které na dotek příjemně chladily.
"To je... fénix?" vyhrkla Allie. "Kde se tu vzal?"
"Byl přivolanej, to je snad jasný," potřásla Judita hlavou.
"Ale.. ale jak?" nedala se Allie odbýt, "vždyť ti zaříkávači tady jsou už unavení... a přivolat fénixe prý není žádná legrace. Matka říká, že ani jí se to vždycky nepodaří..."
Ifríti zaříkávačů dohromady s fénixem ghûly rozsypali na prach. Teď konečně si mohli trochu vydechnout a zajímat se, odkud pomoc přišla.
Fénix zatím zakroužil vzduchem a poté přistál na Ceanagově natažené paži.
"Pche," utrousil Kori, který se zatím usadil na jedné z okenních říms.
Zaříkávači se k nim nahrnuli.
"Kdo jste? Kde jste se tu vzali?" začali se jeden přes druhého vyptávat unaveně. K tomu ještě přimíchali nějaké to díky a spoustu dalších věcí, takže z toho celého vznikla spíš změť všemožných slov, které nebylo ani za mák rozumět.
"Co se stalo s Goloinsem?" otázal se někdo z nich po chvíli věcně.
"Netuším," zavrtěl Cillian hlavou, "doufejme, že je ještě stále naživu." Vrchního zaříkávače snad jako jediného z místních obyvatel znal jménem.
"Musíme někam z dohledu," uvědomil si po chvíli, "tady jsme strašně na ráně."
Ceanag se na něj ohlédl a přikývl. Allie se ani neptal a Judita vypadala také souhlasně.
Schovali se do podloubí, které vypadalo ještě stále zachovale a s trochou štěstí by ještě něco mohlo vydržet.
"Musíme něco rychle podniknout, nebo celé město lehne popelem a nikdo nepřežije," vyhrkl Cillian, "napadá vás něco?"
Zaříkávači začali vrtět hlavou; spálit všechny na prach, ale to nebylo jen tak samo sebou. Potřebovalo by to vyhladit všechny mrtvé naráz, to se však snadno řeklo, že.
Judita strčila do Ceanaga. "Tak dělej, vymysli něco. S tímhle máš víc zkušeností, než kdokoliv jiný."
"Vážně?" otočil se na něj Cillian, "A... jak se tady vlastně objevil ten fénix?"
Jeden ze zaříkávačů si ho přeměřil pohledem. "Přivolal jej přeci. To je nad slunce jasné." Očividně to ještě do dnešního dne byl učitel.
"Ale... ale..." Cillian přemýšlel, jak by měl vysvětlit, že Ceanag není zaříkávač jako oni.
Naštěstí Ceanag jej předhonil.
"Je to trochu složitější. Ale to bych si nechal až napotom, ano?" vykoukl zpoza rohu. "Budeme si muset pospíšit, co?"
"Jo," přikývla Judita, "tak dělej."
"Jako bych věděl, co mám dělat," otočil se na ni Ceanag popuzeně. Nebo to bylo dotčeně? Cillian si však k Ceanagovi dokázal přiřadit jenom rozhořčení.
"No dobře, něco zkusíme..." Ceanag zatím vytáhl z brašny obrovskou knihu a začal jí listovat.
"Aha," zamumlal po chvíli, "slyšeli jste někdy o Ukolébavce?"
Všichni zavrtěli hlavou.
"Oni se po nějaké době rozpadnou sami, protože mají jen určitou životnost, víte? Za tu dobu by to tu ale dokázali docela slušně zničit a všechny by nás asi zabili."
"Mě ne," odmítla rázně Judita.
"Všechny kromě Judity," doplnil Ceanag a pokračoval. "Existuje ale Ukolébavka, která jim ten jejich odchod usnadní a hlavně urychlí."
"No tak na co čekáme?" vyhrkla princezna nedočkavě.
"No..." zarazil se Ceanag, "je to docela složité... ale můžu se o to pokusit...nejdřív se ale musíme dostat na náměstí."
"Dobře," přikývl Cillian, "já bych se tu ještě porozhlédnul, jestli nenajdeme někoho dalšího, co přežil. Vy se zatím schováte a trochu si odpočinete. Zatím na sebe dávejte pozor, ano? A když někoho potkáte, odveďte ho do bezpečí."
"Dobrá," přikývl jeden ze zaříkávačů a celá skupinka se zvedla. Až teď si Cillian všiml jedné drobnější osůbky mezi nimi - dívka, asi tak desetiletá.
"Ehm..." začala nesměle, "nenašli byste moji maminku? Jenom... jenom jí vyřiďte, že jsem v pořádku..."
Zaříkávači byli už kousek vepředu, jeden z nich se však otočil a ještě křikl jejím směrem: "Melisso! Nezůstávej vzadu."
Dívenka se otočila a rozeběhla se za ostatními.
Ceanag je zaraženě sledoval, než zmizeli za rohem ulice.
"Hej," zatahal jej Cillian za rukáv, "taky bychom se tu neměli zdržovat."
Ceanag přikývl. Ještě jednou však vrhl pohled přes rameno, na Melissu a ostatní.
"Co jí řekneme?" zeptal se poté tiše.
"Nevím," zavrtěl Cillian hlavou, "nejdřív se ji pokusíme zachránit, ano?"
Vydali se po okraji budovy a snažili se neupoutávat moc pozornosti. Nešlo to. Jak také jinak.
Po cestě objevili ještě pár lidí schovávajících se porůznu pod mosty a rozpadlými stěnami. Všichni už boj vzdali a snažili se spíš přežít. Cillian byl toho názoru, že dělají dobře. Někteří byli zranění jen trochu, jiní více. Naštěstí se v každé skupince nacházelo od obojího trochu, takže se o sebe mohli navzájem starat. Ceanag byl s každým podobným nálezem více... smutnější, alespoň tak to Cillianovi připadalo. Někdy už skoro cítil to nutkání obejmout ho na uklidněnou. Zatím se však spokojil jenom s tím, že se mu podařilo alespoň jakž takž uklidnit Allii, která by jinak byla z toho všeho už nějakou dobu téměř na omdlení. A Judita to všechno stále brala jako něco, co bylo naprosto normální. To ho trochu vytáčelo.
Nakonec se octli na místě připomínajícím náměstí. Nebo to alespoň bylo kruhové a uprostřed toho se v dlažbě rýsoval nějaký obrazec. A přesně tam narazili na někoho dalšího.
"To je přece Goloins!" vyjekla Allie a rozběhla se směrem k ležící osobě.
"Počkej," zarazila ji Judita, "opatrně."
Od věže u náměstí se ozval vřískot. Všichni se tím směrem otočili a spatřili onoho draka, který před nějakou dobou chrlil na celé město oheň. On si jich očividně všiml také. Naneštěstí tomu dále nebylo tak, že se navzájem pozorovali. Nemrtvý roztáhl potrhaná křídla a vrhl se střemhlav na ně, oheň chrlil na všechny strany.
Okolo něj se rozletělo několik sylf a oheň alespoň trochu uhasilo. Jiné se vrhly na něj, avšak v letu mu zabránit nedokázaly. Namísto toho jej na chvíli oslepily, takže když přistál na zemi, nějakou dobu slepě tápal, než se jich zbavil. Po chvíli na ně znovu zaútočil. Judita jeho drápům jen tak tak unikla a posměšně na něj vyplázla jazyk. Další v cestě stála princezna, která však nedokázala tak rychle zareagovat. Naštěstí byl kousek od ní Cillian, který ji pohotově strhl stranou; jeden z obrovských drápů se mu však zaryl do ramene.
"Cilliane?" vyhrkla Allie vyděšeně. Než stihla říct cokoliv dalšího, ozval se řev onoho stvoření následovaný proudem ohně. Naštěstí někam jinam, než stála. Sylfy jej přeci jenom dokázaly ochromit.
Ceanag se zatím přemístil doprostřed náměstí a vytáhl onen tlustý svazek otevřený na vhodné straně.
Zhluboka se nadechl. "No dobře. Doufám, že to ta první generace zaříkávačů vyryla na zem správně."
Vytáhl flétnu, kterou předtím vzal mrtvé zaříkávačce a krátce na ni pískl.
Sylfy, ještě stále dorážející na nemrtvého draka, se hned stáhly a uvolnily mu cestu. Hned si toho všiml. Ceanag si nebyl jistý, co přesně ho k tomu vedlo, jestli si najednou pomyslel, že jeho protivníkovi došly síly, nebo něco jiného, nicméně stvoření vítězně zavřeštělo a celé náměstí pod sebou zalilo plameny.
Judita i Ceanag si počínali podobně - oba si zakryli tváře. Allyssandra zděšeně zaječela a poté se poroučela k zemi.
"Ceanagu!" vykřikl Cillian, když celé místo, kde drobná postavička stála, pohltila zašedlá záře ohně. Najednou však začaly plameny ustupovat a rozlily se po vyrytých čarách a obloucích na zemi. Celý znak začal šedofialově zářit. Nemrtvý znovu zařval a vrhl se proti náměstí. Tentokrát se však přes plameny nedokázal dostat, skoro jakoby se otočily proti němu.
Ceanag zatím uchopil flétnu oběma rukama a začal hrát. Neozýval se však žádný zvuk, nic takového. Jen fialové plameny okolo se začaly hýbat a vystřelovat do všech stran. Nejdřív pohltily nemrtvého draka. Ještě naposled máchnul drápy, a když se mu podařilo strefit alespoň Ceanagovu paži a bok, triumfálně zařval. A pak zmizel.
Fialové plameny se šířily dál. Plazily se po chodnících, silnicích, mostech, stěnách i střechách a místo práskání okolo sebe šířily teskné kvílení. A poté najednou utichly. Dokonce i oheň, který ještě před chvílí trávil domy a vše okolo, zmizel. Caem zůstalo klidné, tiché a poničené. Z nebe se začal snášet hustý déšť a okolí začaly znovu pomalu plnit tóny spinetu.
Cillian se sám pro sebe usmál. Takže Caem nakonec nikdo nevypálil. Alespoň ne úplně. A snad se dokonce i někteří zaříkávači zachránili. A poté všechno okolo potemnělo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama