Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

26.6.2017
Druhá část 30. kapitoly Interregna

19.6.2017
První část 30. kapitoly Interregna


(Pandemonium) Kapitola sedmá

2. dubna 2013 v 22:07
Tak. Přesně jak jsem vyhrožovala, velká a prozatím závěrečná smršť Pandemonia začíná xD

Ocitli se v další jeskyni.
"Jak také jinak," okomentovala to Carmen.
"Vy jste oba asi natvrdlí, když vám to trvalo tak dlouho, co?" ozval se Glippův hlas o"dkudsi odshora. Carmen měla podezření, že se pohybuje.

"Taky jsi nám to mohl říct nějak lidsky," obořila se na něj.
"No no, to je tedy vděku," urazil se Glipp.
"Děkujeme," dodal Ethan tiše. I to, co však bylo tiché, znělo od něj mnohem hlasitěji než od ostatních.
"No, alespoň někdo," odfrkl si Glipp.
"Takže..." rozhlédla se Carmen, "ehm. Tady někde to je?"
"Jistěže," přikývl Glipp, "úlomek cyfaru jaký ještě nikdo z vás neviděl. Támhle."
Carmen popošla blíž. Až teď si všimla, že vlastně stojí na útesu. A pod ním leželo jezero. Uprostřed se nacházel ostrůvek, a na jeho vrcholku stál cyfar. Nebo lépe řečeno jeho úlomek. A doopravdy to byl krystal, jaký ještě nikdy nikdo neviděl; jeho vnitřkem se vinuly něžně růžové spirálky připomínající západ slunce na pozadí stmívající se oblohy. Vydávaly slabé světlo, jež prohřívalo vzduch jeskyně široko daleko.
"No teda," vydechla Carmen, "tak tys nám nelhal."
"No dovol," ozvalo se, "já nelžu! Teda, většinou."
"Ehm... děkujeme," teď už to řekla i Carmen.
"No, není zač," odpověděl Glipp, "ale dovolte mi, abych vám dal ještě jednu radu. Tohle není cyfar jako každý jiný. Je něčím zvláštní."
"To je jasné," přikývla Carmen, "také proto ho hledáme."
"Ale ne," stál si Glipp na svém, "tedy, vlastně ano, asi možná máte pravdu, ale stále je něčím jiný. Tenhle úlomek totiž kdysi patřil do jednoho velkého celku. A ten celek tvořil domovinu jistého ducha. Díky němu se mohl dostat ven na svět a poté zase domů, chápete? No a před více než dvěma tisíci lety se prý tento krystal rozletěl na kousky. A tak se tomu duchovi musel sehnat krystal jiný."
"Aha." Carmen tomu úplně nevěnovala pozornost. Proč také?
"Co jsem ale chtěl říct; on si ten úlomek pořád hlídá. Takže jestli ho chcete získat, musíte přejít přes něj. Chápete?"
"Jasně, jasně," mávla Carmen rukou. Nějací duchové, to tak. Stačí už jenom to, že všichni věří na duchy zemřelých v okolí Krvavé skály.
"No, dělejte, jak myslíte," pokrčil Glipp rameny, "hodně štěstí přeji." A jeho hlas utichl.
"Tak fajn," nadechla se Carmen, "jdeme na to?"
"Samozřejmě," přikývl Ethan, "a teď když víme, co nás čeká, můžeš jít klidně první."
"To si piš, že půjdu," usmála se Carmen hladově a začala prozkoumávat, kudy by se dalo slézt dolů. Nakonec ji to přestalo bavit a tak prostě seskočila. Koneckonců, nic jí to neudělalo, tak proč ne.
Ethan na to šel trošku opatrněji a spustil se po provaze.
Zbytečná námaha, pousmála se Carmen a zahleděla se zpět k jezeru. K ostrůvku vedly kameny zapuštěné do dna, takže se k němu mohla bezpečně dostat, kdyby přeskakoval z jednoho na druhý.
"Hádám, že teď mi také to potěšení zbývá," usmála se samolibě a přenesla se na první kámen. Pak na druhý, třetí a tak dále, dokud konečně nestanula na ostrůvku.
"Ty jsi mi ale rozkošný šutřík," naklonila se nad cyfarem. "Přinesu ho na břeh, jo?" Zavolala směrem k Ethanovi a ani nečekala na odpověď. Co by také jiného měla dělat, že?
Sotva se ho však dotkla, stalo se něco, co ani v nejmenším nečekala. Krystal pálil. Doopravdy. Skoro jakoby v něm plápolal malý ohníček, který čekal jen a jen na příležitost někoho popálit.
"Co to...?" začala Carmen, větu však nedokončila. Najednou jako by se okolo krystalu zatetelil vzduchu a jako při výbuchu vzápětí následovala tlaková vlna, která Carmen odhodila o několik metrů dál, do vod jezera okolo.
Ethan jenom nevěřícně sledoval, co se před ním právě dělo. Cyfar začal hořet pravým nefalšovaným plamenem a to tak mohutným, že jeho špičky olizovaly strop.
A pak, zničehonic, se zvětšil, skoro jako když pták roztáhne křídla. Ethan si uvědomil, že tohle byl pták; obrovský, ohnivý a děsivý. Už jenom ten křik mu naháněl husí kůži. Možná to bylo tím, že byl obdobně velký jako on sám.
Kousek od něj se ozvalo čvachtání, jak se Carmen drápala na břeh.
"Co je to?" vyhrkla úpěnlivě, hned co se postavila na roztřesené nohy. "Kam nás to zase ta malá příšera zavedla?!"
Ethan se nejdřív nezmohl ani na hlásku.
"Třeba je to ten duch, o kterém ten Glipp mluvil," pronesl nakonec tlumeně.
"Nesmysl," odfrkla si Carmen, "je to jenom nějaká iluze, nebo něco takového. Každé malé děcko přece ví, že duchové neexistují."
"Stejně tak, jako neexistují mluvící plyšoví medvědi, co tě přimrazí k zemi?" Ethan se nenechával jen tak odbýt.
"Snad tomu taky nevěříš?!" Carmen si založila ruce. "Uklidni se, prosímtě."
"Já jsem klidný," odvětil Ethan, "jenom ohaduju, co to může být."
Ohromný pták před nimi znovu vydal onen podivný zvuk a mávl křídly. Už jen to způsobilo poryv větru, na němž se nesly ohnivé jiskřičky. Oběma pročísly oblečení a zanechaly jim na kůžích červené pálivé šrámy.
"Na iluzi je to docela reálné," pokračoval Ethan po chvíli dál.
"No dobře," přiznala Carmen, "to je teď ale úplně jedno. Musíme se dostat přes toho ducha, iluzi, nebo cokoliv, co to je."
"Nějaký návrh?"
"Vůbec. Co ty?"
"Žádný." Ethan hledal cokoliv, co by jim mohlo pomoct. Bezvýsledně. Dokonce to vypadalo, že tomu tvorovi nevadí voda.
"Tohle je špatné," usoudil nakonec.
"To je," přizvukovala mu Carmen. Nenapadlo ji, co by v takovéhle situaci mohla udělat jiného.
Jejich nynější situaci vyřešil onen pták. Znovu vydal ten podivný skřek, zamával křídly, což způsobilo další pohyb masy jiskřivého a pálivého vzduchu, a poté se rozletěl směrem k nim.
Ethan zareagoval pohotově. Popadl Carmen za paži a strhl ji s sebou do jezera. Sotva se nad nimi hladina uzavřela, vzduch jeskyně naplnily ohnivé jazyky šlehající od stěny ke stěně. Dokonce i pod vodou byl takový žár cítit.

Plameny šlehaly dokonce i ven z jeskyně, do té, která byla o podlaží výše.
Glipp seděl na kamenné římse a olizoval si packu. Byl už sice plyšovým mývalem pár let, některých zvyklostí se však prostě zbavit nedalo.
"Tak, a máte to," uchechtl se, když dění v otvoru pod sebou zaznamenal, "chtěli jste to sami."
Pak se začala rudá záře šířit, a tak raději zvolil taktický ústup, aby se mu nesežehl kožich.
Obrovský ohnivý pták vyletěl z Glasscarských jeskyň ven a zamířil vysoko do vzduchu, zanechávaje za sebou ohnivou čáru jako znamení. A tam, mezi mraky se rozstříkl na tisíce malých jiskřiček, které pomalu pršely na zem.
Druhý den se ve všech televizích a novinách objevovaly zprávy o zvláštní kometě, jakou lidské oko nevidělo už stovky let.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kuromaru-dono | 19. května 2013 v 18:37 | Reagovat

Ten závěr je... fakt epickej!!! :D Doufám, že se Ethanovi a Carmen nic nestalo... teda Carmen mě nezajímá ale Ethan to doufám přežije ve zdraví :D

2 Kiwie | 19. května 2013 v 22:20 | Reagovat

[1]:Ethan je nesmrtelnej! Teda... neni. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama