Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

26.6.2017
Druhá část 30. kapitoly Interregna

19.6.2017
První část 30. kapitoly Interregna


(Pandemonium) Kapitola osmá

3. dubna 2013 v 22:52
Ředitel Elacey William Lewis byl zrovna začtený do zprávy o té zvláštní kometě, když všechny tři přivedli.
Kyle vykouzlil půvabný a svůdnický úsměv, který však na ředitele neměl sebemenší účinek, možná proto, že se jednalo o muže.
"Dobré dopoledne," pozdravili všichni tři sborově.
Williamovy oči si je měřily skrz obroučky brýlí.
"Musíme si promluvit," oznámil nakonec suše. Jeho hlas byl vždycky suchý.
Kylův úsměv se ještě rozšířil. Blake se zahleděl do strany. Misty naopak sledovala nohy starého psacího stolu, připomínající zvířecí tlapy.

"No, jenom se posaďte..." to povzdechnutí se nedalo úplně přehlédnout.
Carmen a Ethan byli dospělí, to ano. Ale tihle tři v sobě měli stále něco dětinského, čeho se nemohli zbavit. Z nějakého důvodu se proto William cítil jako otec. Ani mu to nevadilo, alespoň mu to nahrazovalo rodinu, o kterou během druhé apokalypsy přišel.
Všichni tři se zatím uvelebili v křeslech naproti němu a nesměle očekávali, co se bude dít dál. Williamovi to přišlo absurdně komické. Tak malí a tak vystrašení jenom z jeho pouhé přítomnosti... a přitom byli považovaní za vojenskou elitu.
"Jestli vás zajímá, jak jsou na tom vojáci z ochranky, tak můžu konstatovat, že se z toho dostanou," oznámil na úvod.
"To je dobře," usmála se Misty.
"To je snad jasné, ne?" roztáhl Kyle ruce, "Vždyť jsme je ani nechtěli zabít."
Blake do něj šťouchl loktem.
"No co," ohradil se hned Kyle dotčeně, "vždyť je to koneckonců pravda."
William se opřel o dlaň.
"Víte, v čem je problém?" otázal se pak klidně.
"Jsme nejsilnější jednotky v celé Elacee a víceméně nic nás nemůže zastavit," odpověděl Blake bez přemýšlení. Od normálního člověka by to nejspíš vyznělo až přespříliš sebevědomě, od Blaka to však znělo naprosto přirozeně. Koneckonců, oni byli stvořeni tak, aby byli nejsilnější.
"Přesně tak," přikývl William. "A také není zrovna dobrý fakt, že vojenské jednotky vás nemají zrovna moc v lásce. Můžu rovnou říct, že je to kvůli tomu, jak se obzvláště vy tři dokážete chovat, když nejsem já, Carmen nebo Ethan nablízku."
Všiml si, že se všechny tři pohledy mírně rozostřily; jestli takhle bude pokračovat dál, přestanou ho všichni poslouchat. Jak typické.
"Shrnuto a podtrženo, potřebuji, abyste se chovali trochu dospěleji, ano? Nejste tu takhle jen tak, pro nic za nic. Jednoho dne přijde chvíle, kdy budete zapotřebí. Tomu věřte. A teď mi řekněte, proč jste se vraceli do Líhně." Správně se to jmenovalo nějak úplně jinak, William však přešel ke stejnému názvu, jako používali oni, velmi rychle.
"Z jednoduchého důvodu," odpověděl Kyle konverzačně, "chtěli jsme najít odpovědi."
"Takhle se nikam nedostaneme, ty diplomate." William je všechny nevzrušeně sledoval.
"No dobře," přikývl Blake, "tak jednoduše: proč vyrábíte Zbraně?"
"To už zní líp," přikývl William, "co dál?"
"Dál jsme chtěli vědět, jak je to s tou magií, nebo tím, co se to po Teře údajně šíří," vyhrkla Misty.
William přikývl. "A?"
Nastalo tíživé ticho.
"Neodonie," prohlásil nakonec Blake.
William přikývl a dlouze se zahleděl z okna.
"Stejně bychom vám to museli všem říct. Nechcete ale počkat na Carmen s Ethanem?" otázal se pak jednoduše.
"Oni jsou tady?" pookřála Misty, "Kdy? Jak?"
"Vrátili se ráno," odpověděl William. Jeho hlas najednou potemněl. "Ale myslím, že je ještě chvíli neuvidíte. Při jejich cestě došlo k menšímu incidentu, takže vás k nim zatím asi lékaři nepustí."
"K jakému incidentu?" Kylovo obočí se bez jakékoliv kontroly mírně povytáhlo.
"To nám ještě neřekli. Ale... no, oni to snad všechno vysvětlí sami i bez mých domněnek," pokrčil William rameny.
"A našli ten cyfar, pro který se vydali?" zeptal se Blake klidně.
"Našli," přikývl William.
Ve vzduchu visel velký otazník. Co myslel tím incidentem? Co to bylo zač, že se tvářil tak vážně a Ethan s Carmen byli v péči lékařů? Mělo to něco společného s tím, co našli v záznamech?
Nakonec to ticho William znovu přerušil.
"Ale vraťme se k původnímu problému," pokračoval, stejně suše jako vždy, "nabourali jste se do našeho systému."
"No jo," usmál se Blake jedním z těch svých dokonale bílých úsměvů.
"Takže si nemyslete, že vám to projde jenom tak."
"Budeme vytírat všechny chodby včetně schodů?" otázal se Kyle a vzápětí dostal do žeber Mistyiným loktem.
"Ne," odpověděl William, "tentokrát to bude něco jiného." Naklonil se nad stůl, na jeho desku položil lokty a před obličejem sepjal prsty.
"Máme Zbraň," pokračoval lehce, "a máme cyfar."
Takže to říkají všichni Zabraně, pomyslela si Misty.
"No a?" naklonil Kyle hlavu ke straně.
"To znamená, že ji teoreticky můžeme zprovoznit."
"Pořád nechápu..." vrtěl Kyle hlavou.
"A to znamená, že ji potřebujeme otestovat."
"Ahá," přikývl Kyle.
"A to znamená, že náš trest je udělat to, že?" otázal se Blake.
William přikývl. "Přesně tak."
Blakovy rty se znovu roztáhly v tom samém bílém úsměvu. "No nazdar!" prohlásil vesele.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kuromaru-dono | 19. května 2013 v 18:46 | Reagovat

Achjooo proč sou kapitoly s Blakem tak krátký? :D Nechceš třeba napsat nějakej speciál jen o něm a o jeho dokonalém úsměvu? :D

2 Kiwie | 19. května 2013 v 22:28 | Reagovat

[1]: Chich, ne. Teda. Nevim. Zatim jsem napsala jednu kraťoučkou vyzpovídající se o Kylovi. Až nadejde čas, tak ti ji možná pošlu, páč bys ji třeba mohl ocenit ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama