Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

26.6.2017
Druhá část 30. kapitoly Interregna

19.6.2017
První část 30. kapitoly Interregna


(Pandemonium) Kapitola desátá

4. dubna 2013 v 22:14
"Páni, jsi v pořádku?" Zajímala se Misty, když si prohlížela, jak Blake ze zkoušky Zbraně vyvázl. Kromě rozthané košile ho jiskry popálily i na obličeji. Kyle měl větší štěstí; se svými schopnostmi se dokázal jiskrám vyhnout lépe než kdokoliv jiný.
"Je to jenom pár popálenin," mávl Blake rukou, "nic zvláštního."
"Teče z nich krev," konstatovala Misty.
"Ale prosím tě," vrtěl Blake hlavou dál, "ale co ty? Měla jsi štěstí. Kdyby se ta věc nezastavila, mohlo tě to zabít."
"Jo, to jo," přikývla Misty. Ještě pořád nechápala, co se vlastně stalo. Celou cestu zpět byla mimo a ještě pořád se jí třásly ruce.

Najednou se za nimi ozvalo suché zakašlání. Vlastně ne, ne tak úplně suché. Nebo ne obvykle suché. Na stupnici suchosti by se tohle dalo zařadit mezi ty nejsušší. Když se všichni otočil a spatřili Williamův výraz, pochopili, že nebude následovat nic příjemného.
"Vojenská elita," prohlásil jen.
"Ale..." začal Kyle, "...ale tohle byla podpásovka! Jak jsme mohli něco takovýho čekat?"
"Nemohli," souhlasil William.
"Tak vidíte!"
"Ale až budete jednou zapotřebí, také nebudete vědět, co od svých nepřátel očekávat. Alespoň ze začátku."
Kyle si uraženě založil ruce.
"O tomhle problému jsem mluvil ráno, pamatujete si?" otázal se William a přešel k Misty. "Jak je ti?"
"Už je to mnohem lepší," usmála se Misty, i když jistá si tím být nemohla.
William si upřeně prohlížel to, co držela v rukou. Byl to ten dravec, který kroužil po obloze. "Proč máš toho orla proboha u sebe?"
"Zbraň ho sestřelila."
"Já vím. Tak proč ho máš u sebe?" William si zvykl otázku trpělivě opakovat, dokud na ni nedostal odpověď.
"Nezabilo ho to..." odpověděla Misty prostě.
"Tak?" Nadzvedl William jedno obočí, "Střelí do něj něco takového, spadne z takové výšky a ono ho to nezabije?"
"Koukej," položila ho Misty vedle sebe na židli. Doopravdy. Orel ještě stále byl při vědomí, očima těkal sem a tam. "Říkala jsem si, že by to mohli lékaři vysvětlit..."
William si ho upřeně prohlížel. Byl naživu, to ano. Ale to, co se s ním dělo... nacházel mírné známky ozařování a potom ještě to další... peří se mu začínalo měnit v drobné krystalky.
"Vypadá jako jeden ze vzorků Spectatores Eoris," pronesl pak pomalu, "ale ne úplně... možná je to potomek. To by se také mohlo stát. Ale ten zbytek... Zbraň ho sestřelila, že? Začíná pomalu krystalizovat..." Vstal a přešel k Blakovi. "Jak vypadají tvoje zranění?"
"Obyčejné popáleniny," odpověděl Blake. Když ho však zpražily pohledy ostatních, s povzdechem si vyhrnul rukáv.
Okolo spálenin se mu do kůže zařezávaly drobné krystalky, které tvořily další krvácející škrábance.
"Takže proto z toho teče krev," pokývala Misty hlavou.
"Počkej," vyhrkl Kyle, "to jako znamená, že když nás to trefí, tak nás to vlastně ozáří?"
"Očividně ano," přikývl William, "ale vám by to nemělo nic zásadního udělat. Můžeš se podívat, že u Blaka žádná z těchhle krystalizací nepostupuje dál."
"Nám to sice nic neudělá, ale pro ostatní by to mohla být smrtelná zbraň," ozval se za nimi hluboký hlas.
"Ethane!" vykřikla Misty nadšeně a otočila se.
"Hezké odpoledne." Ethan byl obvázaný na několika místech. Carmen za ním měla ohořelé vlasy a trochu kulhala.
"Co se stalo?" vyděsil se Blake, když je spatřil.
Přisunuli si k nim židle, a tak se jich všech šest sesedlo do kroužku.
"Tak povídejte," pobídl je William, "mě to taky zajímá."
Ethan radši přenechal vyprávění Carmen.
"Stalo se nám něco neuvěřitelného," začala nejistě a skousla si spodní ret, "v Glasscarských jeskyních jsme potkali plyšového mývala. Mluvícího plyšového mývala. Musel to být nějaký robot, něco takového. Mělo to nějakou zvláštní zbraň, nebo něco podobného, protože nás to dokázalo přimrazit k zemi. Nemyslím to obrazně."
Poslední větu mířila na Kyla, který chtěl užuž něco namítnout.
"Zavedlo nás to k tomu cyfaru, ale mluvilo to o nějakém duchu, co ho stráží, nebo něčem takovém."
"Nesmysl," zavrtěl Blake hlavou.
"To jsme si také říkali. Jenomže ten krystal cosi doopravdy strážilo. Vypadalo to jako obrovský ohnivý pták... odletělo to z jeskyně někam pryč..."
"Ta kometa!" vyhrkla Misty.
"To bylo poprvé, co jsem viděla, jak voda začala hořet..." pronesla Carmen, spíše k sobě.
"Cože?"
Vlastně tam začalo hořet úplně všechno. Nebylo kam se schovat. Takže proto vypadáme tak, jak vypadáme."
"A útočilo to nějak, nebo to jenom proletělo okolo?" otázal se William.
Tentokrát odpověděl Ethan.
"Útočilo to. Ze všeho nejvíc to připomínalo... ani vlastně nevím. Ale když to dopadlo, odletovaly z toho jiskry a také to následovala menší tlaková vlna."
"Přesně takhle útočila i Zbraň!" vypískla Misty, "myslíte, že tomá na svědomí ten cyfar?"
"Nic bych za to nedal," pokýval Blake hlavou.
"To je divný," zamračil se Kyle, a mluvící plyšovej mýval, jo?"
"Plyšovej, mluvící a... já nevím, co to vlastně bylo zač," povzdechla si Carmen.
Misty si zamyšleně okusovala nehet u palce, pak se ale plácla do čela. "No jasný!"
Začala hrabat v tašce, co měla s sebou, dokud nevytáhla jakousi knihu. Na jejím obalu byl napsán nadpis Královna moří.
"Ty tu knihu taháš s sebou?" nevěřil Kyle svým očím.
"Ještě ji mám rozečtenou."
"Vždyť ji znáš úplně nazpaměť!"
"No a?" Nedala se Misty a začala v ní horečnatě listovat.
"Tady to je!" vyhrkla nakonec, když došla k jedné určité stránce, "Cedric tady popisuje, jak hlavní postavy procházejí Glasscarskými jeskyněmi."
"Och." Kylův hlas napovídal, že nudnější už to být nemůže.
"A tam na ně zaútočila nějaká obrovská kočka. Nakonec ji porazili, to samozřejmě. Ale duch té kočky přežil a vtělil se do plyšového mývala. No a ten mýval se jmenoval Glipp. Dobrý, co?"
Carmen s Ethanem na sebe vrhli pohled.
"Co je?" nechápala Misty.
"Ten mýval tvrdil, že se jmenuje Glipp," zopakovala Carmen bezvýrazně. "Možná to má nějakou souvislost?"
"Třeba je to on!" vyhrkla Misty.
"Ale prosím, tě," strčil do ní Blake, "žiješ moc ve fantazii, ty trubko."
William dlouho nic nepronesl.
"Možná teď budete chtít slyšet odpověď na svoje otázky," oznámil pak, "ještě dřív, než začnou jakékoliv dohady mezi vámi."
"To rozhodně!" Blake se o Misty přestal celkem okamžitě zajímat a zvědavě si na místě poposedl. Té to nijak nevadilo; zachovala se celkem podobně jako Blake. Kyle zvedl jeden koutek v podivné parodii úsměvu, kterou nabíral vždycky v těchto okamžicích. Carmen naklonila hlavu ke straně a Ethan přikývl. Očividně se už o téhle části také doslechli.
"Takže," začal William klidně, "první otázka byla, proč se vyrábí Zbraně, že? Druhá se týkala toho, co začíná poslední dobou kolovat o všemožných podivných akcích a úkazech. A poslední, co je to projekt Neodonie, že?"
Nikdo tentokrát neodpovídal, všichni jen sborově přikývli.
William si přehodil nohu přes nohu.
"Před nedávnou dobou se kdosi objevil," pokračoval pak zvolna, "nikdo si není jistý, kdo přesně. Někdo tvrdí, že to byla jakási mladá dáma, někdo zase, že ta osoba vypadala jako fiálistický mnich.[1] Rozohdně začal kázat cosi o návratu přírodních sil, nebo něco podobného a jeho kázání začali někteří podléhat. Většinou to bylo proto, že po Druhé apokalypse se ztratila naděje a oni věřili, že on, nebo ona, jim nějakou dá. Zezačátku jich odešlo za touhle osobou tak málo, že si toho sotva kdo povšiml. Poslední dobou za ní však chodí další a další. Obávám se, že jejich počet přesahuje už dvě stovky. A dále se zvyšuje."
"Za půl roku?" Blake nemohl věřit svým uším. O lidech žijících v Omnii se vždy tvrdilo, jak jsou tvrdohlaví a nikdy se nedají jen tak k něčemu přesvědčit. Tohle znamenalo, že museli být hodně zoufalí. anebo ještě něco jiného.
"Podle doložených záznamů to je však ještě velkoplošnější," pokračoval William, "Umihon také hlásí odchod lidí z jejich území."
Po tomhle oznámení zůstalo otřesené ticho.
"Co to může být zač?" otázal se Ethan po chvíli. "A jsou přátelští, nebo ne?"
William vrhl jeho směrem lítostivý pohled.
"Nedávno se s námi někdo zkontaktoval. Dřív to musel být obyčejný vesničan nebo měšťan, ještě před ... nevím, třeba měsícem. Ale to, co se z něj za tu dobu stalo..." zavrtěl hlavou, "nesl zprávy od jejich velitele. Tedy, zprávy, jestli se to tak dá nazvat. Jediné, co oznámil, bylo: Brzy se vyvalí voda ze břehů a všechny vás zaplaví. A musím říct, že tohle neznělo přátelsky. Vzali jsme ho k výslechu, ale neřekl ani slovo. A jednou se vyškubl vojákům a vyskočil z okna. Hledali jsme ho, ale nenašli."
"Proč jsme o tom nevěděli?" zeptala se Carmen.
"Každý spadá do jisté sféry vědomostí. Něco se dozvíte dřív, něco později," odpověděl William, "jste něco jako náš tajný projekt, nemůžu dovolit, aby se zprávy o vás roznesly dřív, než bude záhodno. A jestli tahle skupina osob bude dělat problémy, může se stát, že zapotřebí budete."
"Páni," uklouzlo Misty, "a co ta magie, co se šíří?"
"Nic než zvěsti," pokrčil William rameny, "nějaké podivné síly. Po Druhé apokalypse se tomu klidně magie může říkat. Podle mě je to však jistý směr vědeckého pokroku. Myslím, že druhá strana může čerpat z cyfaru podivné síly, pokud to má tedy na svědpmí ona. Něco takového by měly dokázat i Zbraně, které nám poslouží, pokud naše nynější domněnky budou správné a dojde k nějakému konfliktu."
"To jako myslíte válku?" vykulil Kyle oči.
"To doufám, že ne..." ucedil William, "potom, co se ale tyhle zvěsti začaly šířit, nemůžeme si jich jen tak nevšímat. Jestli se má cokoliv stát, musíme být připravení, aby nás nikdo nezaskočil."
"Jinak dopadneme tak jako odpoledne," shrnul jednoduše Blake.
William přikývl. "Jak jste si jistě všimli, Zbraně budou nejspíše velmi mocné. Tak mocné, že dokonce i vy jste s nimi měli menší problém, že? To mě vede k vaší další otázce, tedy co je to Neodonie. Nemůžu vám toho moc prozradit, protože všechno okolo tohoto projektu je silně mlhavé. Nicméně se jedná o systém na bázi Zbraní, jen v mnohem větším měřítku. Zatím ani nic takového nechceme uskutečňovat, protože by to na celou Terru mohlo mít nedozírné následky. Bude-li však zapotřebí Neodonii vytvořit, bude to nejspíš zbraň, která dokáže zachránit miliony obyvatel. Anebo také zničit."
Misty se otřásla. Tohle se jí nezamlouvalo. Radši to neměla slyšet.
"Takže se vážně chystáte na válku." Blake přimhouřil oči natolik, že z nich zbývaly sotva štěrbiny. "Studenou válku, pokud to bude možné."
"Ano," přikývl William, "i ne. Byl bych nejradši, abych mohl dožít svůj život v klidu a další generace mohly učinit to samé. Nemůžeme si však nevšimnout, že Druhá apokalypsa cosi rozpohybovala. Svět se nějakým způsobem mění a my to prozatím nejsme schopni postřehnout. Obávám se, že jestli budeme toto ignorovat, dojde k něčemu hrůznému."
Nastalo tíživé ticho.
"A co bychom měli dělat my?" položila Carmen poměrně inteligentní otázku, "Podle toho, co o nás všichni říkají, dokonce i ty, jsme považovaní za vojenskou elitu. Nás se tohle taky určitě nějak dotkne. Jinak bys nám to neříkal."
William přikývnul. "Nemůžu nezmínit, že za celou tu dobu, co tu jste, nikdo z vás fyzicky díky záření nezestárl. To znamená, že tu budete ještě dlouho a možných problémů byste se mohli dočkat. To ale samozřejmě víte. Když vás všichni označují jako vojenskou elitu, tak také jistě víte, že v případném konfliktu budete sehrávat svoji roli, která jistě nebude nevýznamná. Narozdíl od Zbraní jste totiž živí, což může být značná výhoda. Váš problém ale spočívá v tom, že jste si zvykli na pohodlí a bezpečí a na to, že si o vás všichni myslí to, co okolo sebe slyšíte."
"Co tím myslíš?" zamračil se Kyle.
"Všichni se k vám chovají jako k elitě. Jste všichni arogantní, protože normální vojáci se vám nemůžou rovnat. Nemyslím to nijak ve zlém," vysvětlil William, "ale za celou tu dobu jste si zvykli na to, že jste prostě nejlepší. Myslím si, že hlavně tohle mohlo za vaše selhání. Ano, splnili jste úkol, ale podívejte se na sebe. Nepodceňovali jste nepřítele? Nechovali jste se přespříliš lehkomyslně?"
Pohledy všech se sklonily. William mluvil pravdu. Kyle, Misty i Blake Zbraň podcenili. Dokázala by je srazit na kolena a to ještě nebyla ve své plné parádě. Carmen s Ethanem se zase nechovali vážně a hledání cyfaru brali spíše jako procházku růžovým sadem. Kdyby nebyl Ethan tak pohotový, nebyly by to jenom lehké popáleniny a pár jiných menších zranění, co by utržili.
"Chtěl jsem tím naznačit," pokračoval William nekompromisně, "že by pro vás bylo nejlepší, aby studená válka vypukla. Alespoň obrazně. Odedneška chci, abyste si uvědomovali, že se objevil někdo, kdo se vám dokáže rovnat, a tudíž aby pro vás byla nutnost se stále zlepšovat. Mimo to," dodal, "myslím, že potřebujete někoho, kdo na vás dohlédne. Já to tak úplně nedokážu."
"Co tím myslíš?" Naklonila Misty hlavu ke straně.
"Potřebujete velitele," odpověděl William prostě.
"Máme Ethana," ozvalo se sborově, až sebou Ethan překvapeně trhnul.
"Ne," zavrtěl William hlavou, "byl vybrán někdo jiný. Někdo, kdo vás bude silově převyšovat, takže si u vás vzbudí nutný respekt. Ethan sice možná je jako váš otec, nebo aspoň starší bratr, ale ještě stále to není úplně ono."
"Kam tím míříš?" zamračila se Carmen.
"Děti navštívily během vaší nepřítomnosti Líheň. Pochybuji, že si nevšimly toho, že je ještě stále v provozu. Právě sháníme novou matrici, kterou bychom mohli přidat do ozařování. A pak se s ním seznámíte."
"Aha," usmál se Kyle úsečně, "takže nám jako pěstujete novýho šéfa, jo?"
"Přesně tak." Poté, co William umlknul, nikdo další dlouho nepromluvil. Všem právě ležela v hlavě jho slova.
Zbraně. Neodonie. Studená válka. Nepřátelé. Nová technika využívající sílu cyfarů. Jejich selhání. Co jim však přišlo nejzvláštnější a nejděsivější, byl poslední člen Crealis vyvíjený v Líhni. Co bude zač? Co je ta poslední a nová matrice, kterou chtějí použít? Proč? A jak tohle vůbec doapdne?
Nakonec ticho k překvapení všech porušil Ethan.
"Tohle bude ještě velmi zajímavé," řekl jenom.


[1] Fiálismus bylo náboženství vyskytující se převážně na začátku Nové éry a samozřejmě éry předešlé. Lidé věřili v jediného Boha, který dohlížel na svět. Toto náboženství dalo vzniknout některým kořenům západní kultury. S příchodem techniky však začalo pomalu upadat a v nynější době jsou již jen menší věřící sekty.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ametten | Web | 8. dubna 2013 v 18:39 | Reagovat

Moc hezké :D

2 Kiwie | 9. dubna 2013 v 22:34 | Reagovat

Jejda, tak teď nevím, jestli si to mám podle smajlíka vyložit ironicky, nebo ne xD Každopádně děkuji :)

3 Kuromaru-dono | 19. května 2013 v 19:48 | Reagovat

Chudák Blake... samozřejmě že tu zkoušku zbraně musel odnést nejvíc -__-
Hej to je fakt hustý! To krystaloizování a tak celkově! Prostě... nyááá! :D tahle kapitola s emi fakt moooc líbí :) škoda že je poslední :)

4 Kiwie | 19. května 2013 v 22:35 | Reagovat

[3]: Nojono, Blake je holt Matrixák a ne nic tak extra praktickýho v týhle situaci xD A s tim krystalizováním... no jo, to je skoro jako u leketráren :D Vzpomeň si na nebohou Lessie... *mírňoučce zlomyslnej úsměv*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama