Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

29.7.2017
  • Poslední část 30. kapitoly Interregna

9.7.2017
  • Třetí část 30. kapitoly Interregna
  • Článek o Mítíru


(Pandemonium) Kapitola šestá

31. března 2013 v 15:57
"Magie?!" rozesmála se Carmen cynicky. Takže shrnuto a podtrženo: bavil se tu s ní plyšový mýval. Právě se snížila teplota v celé jeskyni o nějakou množinu stupňů a ona s Ethanem byli najednou přimražení k zemi. A tenhle mýval tomu říkal magie.
"Děláš si ze mě legraci?" její úsměv přešel z cynismu do vražedně sladké medovitosti, "Kdo tě ovládá, ty technická potvoro?"
Ethan radši zůstal zticha. Když se Carmen dostala do takového stavu, nebylo radno do dalšího dění nějak zasahovat. Pokud se to ovšem nějak zásadně nezvrtlo.

"Jaká technická potvora?" urazil se Glipp, "Jestli budeš drzá, tak se s tebou doopravdy nehodlám bavit. Co bych se taky s váma otravoval, že." S těmihle slovy se otočil.
"A dost!" Carmen sebou prudce trhla, nebo se o to alespoň pokusila. Ledové krystalky však její chodidla přišpendlila k podloží doopravdy pevně.
"To má být tekuté helium?" otázal se Ethan nezaujatě. Carmen ten jeho klid mírně vytáčel.
"To nevím," odfrkl si Glipp, "ale za mých mladých let se tomu říkalo led."
"Koukej nás pustit, ty malá prašivá potvoro!" skřípala Carmen zuby.
"Tak tohle ne," zavrněl Glipp zlomyslně, "takhle se mnou mluvit nebudeš, mladá dámo."
Carmen cosi bodlo u kotníků. Když se podívala tím směrem, jen se zatajeným dechem dokázala sledovat, jak se jí ledová slupka plazí po nártech a lýtkách.
"Co to...?" vykoktala jenom.
"Nepřej si, aby se dostal výš," pousmál se Glipp škodolibě, když se jí nohy až po kolena obalila ledem. Štípalo to a studilo, jakoby stála v zimě v nějakém potoce.
"Pusť ji, prosím," řekl Ethan ještě stále klidně.
"To se mi zamlouvá," zaradoval se Glipp, "taková obrovská hora a prosí mě o pomoc. Ono to možná přeci jenom má něco do sebe, být malý."
"Co jsi zač?" Carmen i proti všem snahám začínaly cvakat zuby.
"Řekněme, že jsem za svého života býval mocný čaroděj a poslední svého druhu. Teď jsem plyšová hračka, která ovládá magii. A právě jsem nad vámi převzal plnou kontrolu."
"Dobře," vzdala se nakonec Carmen, "ať je to cokoliv, určitě to není nic, na co bychom byli zvyklí..." Jinak by se tedy rozhodně nenechala takhle ponížit!
"Hmmm, takže vy hledáte nějaký cyfar, jo? A pročpak?"
"A proč bychom ti to měli říkat?" otázal se Ethan klidně.
"Nó," protáhl Glipp, "protože vlastně nemáte co jiného na práci, když jste tady takhle připoutaní k zemi."
"Hledáme ho." Víc Ethan neřekl.
Glipp si ho pozorně prohlížel. "Ty to nevíš," prohlásil nakonec kategoricky. "Ty to prostě nevíš. To je legrační. Napochodujete si sem jako vládci světa a přitom nevíte nic."
Ethan nasadil kamenný výraz.
"S tebou není žádná legrace," povzdychl si Glipp, "jsi strašný suchar, víš to? Tu slečinku jsem měl rdši. Ta se aspoň rozčilovala."
Na chvíli se zamyslel. Dokonce i mírně vyplázl plyšový jazyk.
"No dobře," prohlásil nakonec neochotně, "že jste to vy, tak vám pomůžu. Ale jestli se mě pokusíte napadnout, nebo něco podobného, skončíte jako ledové kostky mezi krystaly. Je vám to jasné?"
Ethan se zamračil. "Proč bys nám chtěl najednou pomoct?"
"A proč ne?" nenechal se odbýt Glipp, "Mám tyhle jeskyně rád a mám rád vlastní klid. Takže čím dřív odsud vypadnete, tím líp pro mě. Rozumíme si?"
Ethan mlčel. Glipp vzal jeho mlčení jako souhlas.
"Ale nemyslete si, že z toho vyváznete tak snadno," oznámil škodolibě, "jestli mi sem během dalšího týdne napochoduje nějaká ozbrojená jednotka, věřte mi, že si vás najdu. A ledové kostky v tu chvíli budou vaše nejzbožnější přání."
Seskočil na zem před nimi. "Jdete, nebo tu chcete vystát důlek?"
Led najednou povolil a Ethan se mohl pohnout. Carmen dokonce začala cítit okolní teplo. S úlevou udělala několik krůčků.
"Platí," přikývla nakonec a mrkla na Ethana. Když už ví, co od Glippa můžou očekávat, nebude pro ně přeci žádnou hrozbou a budou se mu moct v klidu pomstít poté, co najdou to, co chtějí, ne?
Glipp vyrazil kamennou chodbičkou a nijak nesledoval, jestli jdou za nimi. Proč také, že? Zatáčel sebevědomě sem a tam, vedl je uličkami a chodbičkami, kterých by si do té doby nikdy nevšimli, tajnými místnůstkami a prostory tak úzkými, že dokonce i Carmen měla co dělat, aby se protáhla. Upřímně Ethana litovala. Celou dobu si však ani jednou nepostěžoval. T mu přeci jen nebylo podobné.
Nakonec Glipp zastavil.
"Takže tady?" Rozhlédla se Carmen nedůvěřivě. Tohle místo jí něco připomínalo. Ten svažující se strop na pravé straně, ten obrovský krystal se žlutými spirálkami támhle vepředu... pak jí to došlo. Tady Glippa poprvé potkali.
"Co to má být, ty malá prašivá potvoro?" Obořila se na něj. Nebo alespoň na místo, kde ještě před chvílí stál.
Jeskyní se rozlehl škodolibý smích. Ani Carmen ani Ethan si nemohli být jistí, odkud přesně.
Na jedné ze stěn se jako zrcadlo leskl nápis: Zkuste se postavit na hlavu a několikrát se otočit proti směru hodinových ručiček. Třeba to pomůže.
Ethan si smetl z vesty pomyslné smítko. "Toť vše k následování plyšového mývala. Příště to také může být Fretka v trikotu[1]." Carmen cítila, že je snad ještě více vytočený než ona. Narozdíl od ní to však nedával znát. Mírně se otřásla. Neměla ráda, když byl naštvaný, šel z něj strach.
"Co teď?" zeptala se a snažila se uchovat co nejvíce ze svého klidu.
Ethan jen pokrčil rameny. To bylo špatné znamení.
Tak dobrá, pomyslela si nakvašeně, shrnu si to ještě jednou: nejdřív potkáme mluvícího mývala, který nás přimrazí k zemi a potom nás jenom pro svoje pobavení protáhne touhle zatracenou jeskyní. No, to je tedy výborné.
Carmen se zamyšleně otočila. Měli by pokračovat dál, že?
Najednou si všimla dalšího podobného nápisu.
No, to už je lepší. Polovinu z toho už máme.
"Cože?" Pronesla nahlas.
Ethan jen pozvedl obočí.
Carmen si nápis znovu přečetla. Co to mělo znamenat? Najednou jí to došlo.
"To snad nemyslíš vážně, ty... ty..." prašivá potvora už bylo přespříliš ohrané.
"Prosím?" Ethan stál na místě se založenýma rukama a očividně čekal, až se Carmen začne konečně zajímat o jejich další cestu. Ji to však očividně ani nenapadlo.
"Ach jo," povzdechla si a předvedla ukázkovou stojku. Vždycky byla dobrá na gymnastiku.
"Co to proboha děláš." Už v tom ani nebyla otázka.
"Stavím se na hlavu."
"Aha."
Nadechla se a párkrát se otočila. To už šlo hůř. Nakonec si ale všimla dalšího nápisu.
No dobře, no...
"Tak. A mám tě," sykla a zase stejně ukázkově se postavila na nohy.
Ethan ji ještě pořád sledoval s povytaženým obočím. Radši si ani nedomýšlela, jaký na ni má momentálně názor.
Namísto toho zamířila k onomu nápisu a pořádně si ho prohlédla. Kdyby normálně stála, těžko by si ho všimla. Navíc byl napsán vzhůru nohama.
"Ať jsi, kdo jsi, tak tě nesnáším," sykla, ale bylo v tom možná dokonce i trochu obdivu, "hraješ si se mnou jako kočka s myší."
Možná proto, že vlastně jsem kočka, i když uvězněná v plyšovém mývalu. Nabyla si jistá, jestli to slyšela jen ona sama ve svém podvědomí, nebo to doopravdy ta stěna před ní zašeptala. Nějak však nebyla schopná si to všechno zařadit dohromady.
Vlastně pořádně moc ani nechápala, co je Glipp zač. Podle ní to bylo jakési robotické stvoření, které ovládal někdo jiný, usídlený bůhvíkde. Mohlo to však být úplně jinak. Ale jak?
Nakonec se však rozhodla to celé odložit.
Dotkla se nápisu. Ani nevěděla přesně, proč to udělala, možná jen z jakéhosi popudu. Chladil a pod prsty se jí rozpouštěl, jako by byl ledový. A pak se ozvalo jakési cvaknutí.
Ethan sebou trhnul.
"Co to zase vyvádíš, u všech bohů?"
"Nic," odpověděla Carmen a rychle se rozhlédla, "tohle vážně nemám na svědomí."
Cvaknutí, nebo možná bouchnutí, či snad křupnutí, se ozvalo znovu. V tu chvíli Ethan vyrazil dopředu, popadl ji za paži a strhl k sobě.
Místo, kde oba stáli, se propadlo do země a na jeho místě zela obrovská čtvercová díra.
"Takže vážně stačilo postavit se na hlavu a několikrát se otočit proti směru hodinových ručiček?" vydechla překvapeně Carmen.
Ethan otvor před sebou mlčky sledoval. Poté se ohlédnul na Carmen. "Chceš to prozkoumat?"
"Jasně!" vyhrkla Carmen, "Třeba tam najdeme, co hledáme!"
"No dobrá," povzdychl si Ethan a opatrně se přiblížil.
"Pánové první, že," ušklíbla se Carmen uštěpačně.
"Jistěže," pousmál se i Ethan. To Carmen uklidnilo. Když se usmál, tak už nebyl tak moc naštvaný.
Za chvíli zmizel uvnitř a Carmen v jeskyni osaměla.
"Tak dobrá," přikývla s hlubokým nádechem, "jde se na to."
Za chvíli byla jeskyně prázdná docela.


[1] Na Teře žil jednou jeden spisovatel, který napsal knihu o malé holčičce Amálii, která pronásledovala právě onu zmíněnou Fretku v trikotu a přitom spadla do studny skrz kterou se dostala až do podivné vzdálené země, kde zažila naprosto neuvěřitelná dobrodružství... a poté se vrátila po spoustě letech už jako dospělá domů, a tam ji zavřeli do blázince. Milé přivítání, že?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kuromaru-dono | 19. května 2013 v 18:29 | Reagovat

"Tak tohle ne," zavrněl Glupp zlomyslně, - překlep :) Jinak pořád super! :D Jdu číst dál :)

2 Kiwie | 19. května 2013 v 22:16 | Reagovat

A jo, děkuju! :) A děkuju ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama