Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

26.6.2017
Druhá část 30. kapitoly Interregna

19.6.2017
První část 30. kapitoly Interregna


(Pandemonium) Kapitola pátá

26. března 2013 v 17:23
Ozvěna kroků se dutě rozléhala třpytivou jeskyní.
"Ta pověst musí lidi hodně děsit," mínila Carmen, "jinak by tolik cyfaru nenechali jen tak ležet ladem."
"To ne," přikývl Ethan a bedlivě se rozhlížel okolo sebe. "Ale i když je ho tu tolik, doopravdy si nedokážu moc představit, co přesně máme najít."
"To máš pravdu," přikývla Carmen, "zelená, žlutá, modrá, červená... jsou tu všechny obvyklé druhy, ale nic víc nevidím..." Najednou se zarazila.
"Copak je?" Otočil se jejím směrem Ethan.
"Nic, jenom... mám pocit, jakoby nás někdo sledoval," potřásla Carmen hlavou.
"To bude dělat ta pověst," odvětil Ethan prostě, "okolní cyfary jsou jí úplně nasáklé. Zkus to ignorovat a za chvíli ten pocit poleví."
"Snad máš pravdu," pokývala Carmen hlavou. Nijak ji to nevyděsilo, jen neměla ráda, když byl někdo za jejími zády. Možná by si měla dávat větší pozor.

Pokračovali chvíli dál, když už to nevydržela.
"Tak ti tedy nevím," zastavila prudce znovu, "ale ta pověst musí být zakořeněná opravdu hodně hluboko, protože ten pocit se vůbec nevytrácí."
Ethan se tentokrát také zastavil. Na pocity a dojmy svých přátel vždy velmi dbal. A když někdo z nich cítil něco doopravdy podezřelého, rozhodl se to řešit.
"Tak se podíváme, jestli nás někdo nesleduje, ne?" prohlásil pak jednoduše.
"Rozhodně," přitakala Carmen, "počkej tu."
Vydala se pomalu zpět a sledovala, jestli se nepřihodí cokoliv zvláštního. Kde se ale mohl vzít nějaký pronásledovatel? Cestou sem je přeci nikdo nesledoval. A tady, tady by se mohl sotva ukrýt. Ledaže by to tu dobře znal a věděl by kudy kam. A to by znamenalo, že nepřišel společně s nimi, ale že už tady byl.
"Ethane?!" sykla polohlasně a rychlým tempem se vydala zpět.
Ethan stál nehnutě na místě, na kterém jej zanechala. Vrhl po ní jedním pohledem a poté kývl před sebe. Nahoře na jedné skalní římse sedělo podivné chlupaté zvíře vzhledově trochu připomínajícího mývala, ale tak trošku... pak si Carmen uvědomila, že se jedná o plyšovou hračku.
"Co to prosímtě je?" zavrtěla hlavou.
"Ne co, ale kdo," ozvalo se z římsy, až málem nadskočila.
"Jmenuji se Glipp, madam," pokračoval tvor na římse líně, "k vašim službám."
Carmen se v životě s něčím podobným nesetkala.
"Ta věc... ta věc mluví," sykla směrem k Ethanovi. I jeho to poněkud vykolejilo.
"Nejsem žádná věc," ohradil se Glipp dotčeně, "bývával jsem Chliste. Teď, jak jistojistě ráčíte vidět, jsem plyšový mýval."
Kdyby se nejednalo o Carmen, ale o nějakou slabší povahu, jistě by byla omdlela a nechala svět, aby si tenhle podivný problém vyřešil sám. Protože to však Carmen stále byla, jenom zírala na Glippa s pusou nechápavě otevřenou.
"No dobře, vy asi nebudete zrovna moc vychovaní, jak tak koukám. A to jsem si říkal, že bych vám mohl pomoct. Pomoct! To sotva. Když ani pozdravit neumíte. Pche."
Otočil se a několika ladnými pohyby se přenesl na římsu, které si Carmen až do této chvíle nevšimla.
"Hej!" vyhrkl Ethan, "Ty, ať jsi cokoliv, okamžitě se přestaň hýbat!"
Na Glippa to očividně neudělalo pražádný dojem.
"A lízátko s kukačkou bys náhodou nechtěl?" zeptal se uštěpačně a přenesl se na další římsu, o níž Carmen až dosud nevěděla.
"Ehm..." začala nakonec nesměle, "ahoj..." Kdyby tu byla Misty nebo Blake, vyznělo by to zajisté mnohem lépe.
"No, to už zní líp," přikývl Glipp, "ještě to trochu vylepšíte a možná se k něčemu dopracujeme."
"K čemu?" zamračil se Ethan.
"Tak se na to podívejme..." na chvíli se zdálo, jako by se korálková očka protočila v náznaku posměšného přemýšlení, poté se však ustálila na svém místě. "Hledáte nějaký zvláštně zbarvený cyfar. Řekněme, že o jednom takovém vím."
Carmen slyšela cvaknutí zbraně a její ruka instinktivně vystřelila na Ethanovo rameno.
"Možná se budeme moct domluvit," upozornila ho klidně.
"S plyšovým mývalem?" otázal se Ethan s pozdvihnutým obočím.
"Přesně tak," přikývla Carmen, "s plyšovým mluvícím mývalem."
"Glippem," opakoval Glipp trpělivě.
"Glippem," opravila se Carmen.
"Dělej, jak myslíš," pokrčil Ethan rameny a pustil rukojeť svého nože. Obvykle si potrpěl na větší zbraně, tentokrát však žádné nebyly potřeba. Nebo si to alespoň myslel.
"Takže, Glippe," začala Carmen nejistě, "ty víš něco o zvláštních cyfarech?"
"To víš, že jo, ty malá trubko," oznámil jí Glipp jednoduše, "žil jsem tady ještě mnoho staletí předtím, než ses vůbec narodila."
Carmen zaskřípala zuby. Za posledních pár minut se začala bavit s plyšovým mývalem, což bylo hluboce pod její úroveň, a teď se tím samým plyšovým mývalem dokonce musela nechat urážet. To už bylo příliš. Však se mu také nakonec pomstí.
Pro tentokrát se však slova ujal Ethan, za což mu byla převelice vděčná.
"A pomůžeš nám ho najít?" Jeho otázka byla krátká, jednoduchá a hlavně shrnula všechno, co po něm oba dva chtěli, aniž by se okolo toho muselo dělat nějaké divadlo.
"No, nevím... měl bych? Zasloužíte si to?" Glipp zavrněl natolik věrohodně, že kdyby jej člověk neviděl hned před sebou, mohl by si myslet, že je kočka.
"Prosím," usmál se Ethan. U giganta, jako byl on, to působilo mírně děsivě.
"No nevím, nevím, jestli si to zasloužíte..." vrněl Glipp dál škodolibě.
"A dost!" Carmen vyletěla slova z úst stejně rychle, jako její dýka z vysoké boty. "Prostě nám řekneš, kde je to, co hledáme, a já tě za to nerozkrájím na kousky, jasný?"
S Glippovou sebedůvěrou to ani v nejmenším neotřáslo. "Doopravdy?"
"Doopravdy!" vyprskla Carmen. Trpělivost nepatřila k jejím silným stránkám. Také že své přízvisko získala pro svou výbušnost a ráznost.
Vzduch v jeskyni se najednou mírně ochladil. Nejdřív to nebylo skoro poznat, ale každou chvílí chlad stoupal a stoupal. Nakonec se oběma dokonce dech měnil v páru.
"Takdo toho, slečinko," pobídl ji Glipp uštěpačně, "jenom mě pojď rozkrájet na kousky."
"Rozhodně!" vyprskla Carmen, když tu si uvědomila, že se nedokáže pohnout. Jakoby náhle přimrzla k zemi. Mělo to něco společného s tím chlazením? To nevěděla. Nad slunce jasný však byl fakt, že je připoutaná k zemi a nemůže se hnout. A podle Glippova výrazu to byla jeho věc. Poprvé se cítila mírně v úzkých. Jen málo kdo, kromě Ethana by nad ní při boji dokázal získat mírnou nadvládu. Teď se to povedlo plyšovému zvířeti.
"Co jsi zač?" ozval se najednou Ethan tiše. Očividně zvažoval úplně to samé co Carmen.
"Už jsem se vám představil," zopakoval Glipp, "ale to by vám stejně nic neřeklo. Povím vám tedy alespoň, co vásdrží takhle hezky uzemněné. Je to věc, na kterou už se dávno zapomnělo. Něco, co bylo používáno před Velkou válkou. Říká se tomu magie."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 C.V.O.K. | Web | 27. března 2013 v 14:54 | Reagovat

Jeeeej, ty si si s tým pokračovaním naozaj extrémne rýchlo pohla! ĎAKUJEM :-*
A pekne, pekne si somnou vybabrala :D Ty! :D
Hovoriaci plyšový medvedík čistotný ♥.♥ práve som sa zamilovala. mám rada medvedíkov čistotných a zbožäzujem plyšákov! pre môj vkus smrteľná kombinácia :D a k tomu všetkému mi jeho povaha tak trochu pripomína môjho obľúbenca, majstra Yodu z Hviezdnych vojen - je malý, starý a vychcane múdry dedko, ktorý vie čarovať :D Prisámvačku som celá nažhavená, čo za potvorku sa z neho ešte vykľuje.
Pevne verím, že s pokračovaním si dáš tak načas, ako posledne :))))

2 Kiwie | 27. března 2013 v 18:01 | Reagovat

Mě totiž jednoho pěkného večera chytila múza a tak jsem napsala dvě kapitoly zároveň xD A tak když jsem je měla, proč je sem nedat, že... :)
Glippa popravdě už ani neberu jako neznámou postavu, v mém... ehm, poměrně neoblíbeném díle (čti Královna moří) se vlastně taky objevil :)Ale zase musím říct, že jsem ho tam měla jako takové odreagování, takže taky patří spíš k těm oblíbeným postavičkám xD Ale teda k Yodovi si ho přirovnat mě ještě nenapadlo, abych pravdu řekla :D
No. A ještě něco jsem chtěla... jo! Máme prázdniny xD Sice jenom krátký, ale aspoň nějaký, takže... ehm... doufám, že něco málo sepíšu xD Děkujuu :)

3 Kuromaru-dono | 19. května 2013 v 18:21 | Reagovat

Glipp! Glipp je boží!!! :D A nemůžu si pomoct ale občas mi trochu připomíná tebe, Kii :P :D

4 Kiwie | 19. května 2013 v 22:14 | Reagovat

[3]: Glipp? Tak fajn, našla jsem skryté alter ego. Jsem vlastně původně obrovská hypochondrická kočka, jejíž duch se po smrti převtělil do plyšového mývala. :D Tak za tohle možná vyfasuje podtitul "Maskot Letopisů" :D Jenom teda nevím, jestli mám být ráda xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama