Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

16.10.2017
  • Třetí část 31. kapitoly Interregna
15.9.2017
  • Druhá část 31. kapitoly Interregna



Prosinec 2012

(Pandemonium) Kapitola druhá

23. prosince 2012 v 23:00
Misty se uvelebila na plechovém ochozu nad jednou z dílen, jak jim s oblibou říkala, prostrčila nohy mezi příčkami zábradlí a pohupovala s nimi dopředu a dozadu. Ethan to vždycky nenáviděl a napomínal ji, že s takovou o ty nohy jednou přijde. Misty to nikdy nijak nevadilo; když přijde o nohu, přišijí jí novou. Žádný problém. Navíc, sedět takhle pro ni bylo nejpohodlnější.

(Interregnum) Kapitola 8. - Probuzení

8. prosince 2012 v 20:39

Před zrcadlem z pravého litorského skla seděla asi dvanáctiletá dívenka a s vykulenýma očima sledovala prsty své matky, které jí neomylně sestřihovaly dlouhé oříškové vlasy do nepravidelného rozcuchu.
"Mami?" otázala se tiše, "Co to vlastně děláš?"
"Stříhám ti vlasy, jestli sis ještě nevšimla," odpověděla její matka, zhruba třicetiletá dáma velice půvabných rysů.
"Právě že všimla," odpověděla dívka, skoro jakoby se jednalo o nějaký módní výstřelek, který právě zavedl někdo naprosto šílený. Očividně o své matce neměla příliš valného mínění. "Jenže proč mi stříháš vlasy? Měla jsem je ráda."
Nůžky chvíli klapaly naprázdno. Poté s rachotem dopadly na stůl.

(Přízraky z pouště) Kapitola 21. - Mravkolev

2. prosince 2012 v 22:05
Žlutá poušť
Omare mířila přes písečnou pláň dál a dál od města. Než dorazila na místo, uběhlo víc času, než si původně myslela. Tak takhle ten obřad doopravdy nestihne. Co naplat, tohle je důležitější, alespoň z pohledu mistra. A odkdy vlastně byl pohled jejího mistra důležitý? No nic, to je teď jedno.
Sklonila se nad jámou a pečlivě si ji prohlédla.
"Haló?" zavolala pak. Žádná odpověď se však neozvala.

(Přízraky z pouště) Kapitola 20. - Konec deníčku

2. prosince 2012 v 22:05
Milý deníčku. Teď už asi bylo doopravdy jedno, jak to napsal, ne? Ještě nedávno jsem se šťastně nacházel doma, nešťastně se učil do školy a všechno bylo v naprostém pořádku, snad až na blížící se maturity. Ale to by to bylo moc nudné, nezajímavé a těžkopádné, aby se to jednoho dne nemohlo celé zvrtnout. No jo, možná, že kdybych tehdy nešel na trénink, nic z toho všeho by se nestalo… ale teď už je pozdě brečet nad rozlitým mlékem. Jednoho dne mě prostě vlkodlak napadl, přemístil mě do podivného světa a nechal mě tam napospas všemu možnému, od podivných loutek v kráteru až po šíleného kněze, který mě chtěl rituálně obětovat. Zní to skoro jako příběh hodný knihy, co? Jenže nekončí knižně, ale špatně. Obrovským výbuchem, který snad musel otřást chodem celého světa, tak moc podivný byl. Ale řekněme, že výsledek byl čistý a poměrně bezbolestný, kdybych to měl shrnout. Takže jsem koneckonců mohl dopadnout hůř. Tak, to je asi vše, co jsem ti chtěl. Teď mi už totiž nezbývá nic jiného, než se vydat do Podsvětí, nebo co to na tomhle podivném ostrově vlastně je.
Měj se krásně, pokud tedy nevybledneš a nezmizíš spolu se mnou.
PS: A to jsem si jednou říkal, že tě nedokážu dopsat až do konce. Nakonec se povedlo!

(Přízraky z pouště) Kapitola 19. - Obřad otevření brány Ráje

2. prosince 2012 v 22:05
Žlutá poušť, Jinezava
Kläri otevřel oči a pomalu vydechl.
"Co se tu stalo?" zeptal se pak tiše. "Pověz mi o tom. Ve zkratce."
"No," rozhodila jsem rukama, "znáš to. Úžasnej národ orimáků sešel z cesty a tak je Bůh vyhnal z Ráje. Teď ale našli klíč, který jim může tuhle zavřenou bránu znovu odeknout. Jenže, aby to bylo co nejkomplikovanější, tenhle klíč jim spadl do tý jejich osudový misky a někam se vypařil. Tak mě našli a rozhodli se, že mam ten klíč najít. Netušim ale, co s tím má společnýho Naty…"

(Přízraky z pouště) Kapitola 18. - Otec a syn

2. prosince 2012 v 22:04
Žlutá poušť, Jinezava
Kläri se rozhlédl po postavách v černých pláštích natažených na zemi.
"V pořádku?" otázala jsem se ho, zatímco jsem si všechny věci skládala zpátky do tašky, nebo jak bych to mohla nazvat.
"Sakra," ucedil nejdřív a podíval se na mě až chvíli poté. "Co ty tady děláš?"
"Užívám si dovolenou," odpověděla jsem odlehčeně, "jo, a taky jsem na vás poslala tuhle bandu. Věř mi, nebylo to naschvál, ale byli jste natolik blízko, aby si všimli spíš vás než mě."

(Přízraky z pouště) Kapitola 17. - Zajetí

2. prosince 2012 v 22:04
Žlutá poušť, Jinezava
Když se velitel posádky chrámu se sotva slyšitelným zašustěním zhmotnil uprostřed místnosti, nejvyšší kněz seděl na posteli a pravou rukou si zakrýval čelo.
"Stalo se něco, pane?" otázal se úsečně.
"Nádoba osudu," zavrčel kněz a odtáhl dlaň. Uprostřed čela se rýsovala krásná spálenina, jakoby ji někdo vytvořil jen tím, že se dotkl toho místa prsty, usilovně z ní vytékaly tenké pramínky krve a celé to muselo být doopravdy nepříjemné. "Duchovní obrana byla prolomena."

(Přízraky z pouště) Kapitola 16. - Okázalé ticho

2. prosince 2012 v 22:03
Žlutá poušť
Po okraji Žluté pouště se jako stříbrná stužka vinula řeka, díky níž se v minulosti na písčitém území zformovaly hned dva státy. Bohužel, neexistovala všude na poušti, takže chtě nechtě musela nadejít chvíle, kdy se Naty i s Klärim a Lancelotem vylodili na břeh.
"Tak si to všichni pěkně užijte," volala na ně ještě z paluby Laura, "šla bych s váma, ale nemůžu přece nechat svýho miláčka bez dozoru, no ne?"