Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

19.6.2017
První část 30. kapitoly Interregna

6.6.2017
Druhá část 29. kapitoly Interregna



(Interregnum) Kapitola 7. - Stejné důvody

27. listopadu 2012 v 21:04

Když oba piráti zjistili, že momentálně omráčený Cillian pro ně neznamená žádnou hrozbu, přenesli svoji pozornost na svého druha, který se momentálně nacházel v dosti podobném stavu.
"To by chtělo trochu čpavku," mínil Malleus.
"Anebo kýbl mořský vody." Berza si založil ruce s výrazem naprostého otrávení.
"Jo, ale to by možná nemuselo zabrat. To taková kořalka…" pokračoval Malleus dál, ale Berza ho nevrle přerušil: "Anebo strhnutí z platu."
Malleus začal něco jako o překot vysvětlovat a porůznu při tom pohazoval rukama. Popravdě řečeno, to už Eiw nepřišlo nijak zvlášť zajímavé. Viděla jen, že se ani jeden pirát nezajímá o okolí, a tak se střemhlav vrhla k východu a dále za nejbližší skalní převis.

Ceanag stále nezaujatě pozoroval mraky.
"Nazdar," pozdravil ji, když přistála vedle něho. "Už se tvůj kamarádíček vyhřívá na výsluní celého království?"
Eiw začala poskakovat a divoce při tom mávala tlapkami sem a tam.
"Já vím, že to není drak, ale piráti…" Ceanag přesunul zrak přímo na ni. Oproti mrakům líně se převalujícím v té nezměrné výšce nad ním, působila Eiw najednou silně rozmazaně.
"No jasně, že jsem tušil, že se mu to nepodaří. Každý kdo jde do jámy lvové s takovým úsměvem, se za chvíli octne ve sklaplých čelistech…"
Eiw dál zuřivě gestikulovala.
"A to si myslíš, že mu půjdu pomoct, jo? Já si docela svojí svobody užívám, víš? Když to nezvládl ani Pan Dokonalý, těžko to dokážu já." Položil lokty na kámen před sebou a položil na překřížená předloktí bradu.
"Kromě hlavního vchodu tu toho moc není," přemýšlel nahlas. Eiw zuřivě přikyvovala.
Druhá pupa, stále vykukující z kapsy tvídového sáčka se vyškrábala na vrchol kamene a začala netrpělivě přecházet sem a tam. Eiw nejdříve otočila hlavu doprava, aby dohlédla až na konec její trasy, pak se zase ale musela ohlédnout doleva, pak znovu doprava a tak dále a tak dále. Když už to vypadalo, že si hlavu ukroutí, vstala a přidala se.
Ceanag s povzdechem vstal a rozhlédl se.
Podle toho, co Eiw právě řekla, zbyli piráti už jenom dva. I tak byl jejich počet stále o dva vyšší, než kolik by se mu zamlouvalo.
Jedna z pup, konkrétně ta, která se zatím neráčila představit, se zastavila a zatahala Eiw za tlapku. Když už stály obě, jejich hlavy se otočily Ceanagovým směrem, obě otevřely pusy a vyplázly jazyky.
Ceanag mezitím našel malou rostlinku rostoucí z jedné malé prasklinky a tiše si odkašlal.
"Pardon, že ruším," promluvil nakonec, "ale potřeboval bych trochu pomoct…"
Chvíli se nic nedělo. Pak se rostlinka otřásla a odkudsi se vynořil dva palce velký jiskřivě zářivý motýl. Jeho pavučinková křídla se na slunci leskla, skoro jako by byla skleněná, přesto se však vlnila do rytmu odpoledního vánku, jako nejjemnější hedvábí. Osoba znalá světa by ho bez meškání nazvala sylfou, ta méně znalá by jen okouzleně zírala.
"Proč se tváříš jako motýl?" naklonil Ceanag hlavu ke straně, "Teda, ne, že by to nevypadalo hezky, to rozhodně ne."
Motýl se zatím usadil na jeho rameni, párkrát zamával křídly a změnil se v chomáček mlhy, který se však v zápětí zformoval do podoby drobné víly s cihlově červenýma očkama a čerstvé trávy místo vlasů.
"Dobré odpoledne přeju," usmál se Ceanag a vydal se kolem kamene směrem k puklině.
Samozřejmě, že by ho mohl překonat stejně tak elegantně, jako to před ním udělal Cillian, dokonce by tam nezapomněl zahrnout ty dva nejdůležitější prvky, které tomu dodávaly osobní kouzlo, tedy zlomený kotník a rozseklou bradu, ale přeci jen… moc elegance škodí.
Cillianovi se očividně podařilo získat pozornost pirátů alespoň pro tuhle chvíli natolik, že se mohl nerušeně skrýt za skalním výstupkem blízko vchodu.
Nahmatal poblíž svojí levé rozvázané tkaničky úlomek ze skalnatého ostrohu a s co největší silou ho mrštil do dálky. Nebo možná blízkosti - jeho pouť skončila uprostřed nejbližší možné stěny, několikrát se odrazil a pak s hlučným žuchnutím dopadl na zem.
V jeskyni jakoby se náhle zastavil čas, nebo alespoň něco podobného Ceanag vycítil. Během chvíle se z pukliny vynořila špička meče doprovázená majitelem, který se jako o překot hrnul směrem k místu, kam předtím kámen dopadl. Neudělal však ani pár kroků, když tu se nosem napřed skácel na zem s tvrdým žuchnutím. Ceanag tiše sykl a skrčil se ještě víc.
Zatím okolo Malleova kotníku pevně omotaného zbloudilou ostružinou plazící se po útesu poletoval pavučinový třpytivý motýlek a zkoumal, jestli je pirát bezpečně v bezvědomí. Když však podle otřesů půdy ucítil, že se blíží někdo další, zaletěl do nejbližší pukliny.
Berza si samozřejmě podezřelého pohybu svého podřízeného všiml a jako správný pirát a otřelý bojovník se musel podívat, co se mu stalo a kdo je ten, co za to má zásluhu. Vlastně to mohl být kdokoliv, protože Malleus byl stále jenom kuchař, že…
Obratně se přisunul k východu z jeskyně. Ať už Mallea dostal kdokoli, nijak se u něj nezdržoval. Očividně se tedy jednalo o opatrnějšího bojovníka, který plánoval napadnout ho zezadu. Mohl být spolčený s těmi dvěma, které zajali? Bylo to dost pravděpodobné. No co, alespoň bude o člověka víc. Slečinka a její ochránci, kterým utekla, aby si užila trochu svobody. Rodiče za ni dají určitě hodně, zvlášť když si nějaké ochránce můžou dovolit.
Rychle si vymyslel nejrychlejší a nejúčinnější strategii, jak někoho opatrného najít a následně dostat do stejného stavu jako zbytek zajatců, když tu si uvědomil, že je kolem něj náhle nějak moc světla. A to světlo bylo tak podivně zářivé… až tak moc zářivé, že nějak nedokázal pochopit, jak se mohlo tak rychle přeměnit v hutnou temnotu, kam až oko dohlédlo.
Sylfa poletující kousek nad vchodem počkala až do chvíle, kdy Berza spokojeně oddychoval a teprve pak se snesla na vrcholek velkého baretu, nacházejícího se opodál.
Ceanag vylezl zpoza svého úkrytu, Berzu obešel co největším obloukem a nakonec se octl v jeskyni.
"Tak takhle bych si pirátské doupě teda úplně nepředstavoval," prohodil směrem k sylfě poletující kousek od jeho ucha. "Aspoň nějaké poklady nebo něco takového…"
Dokonce mu ani netrvalo moc dlouho, než došel nakonec. A na konec vlastně celou dobu mířil, že?
Nejdřív našel Cilliana. Chvíli si ho znaleckým pohledem prohlížel, pak vytáhl z brašny, kterou nosil stále při sobě, hrst podivného jiskřivého prášku a foukl do dlaně. Prášek se vznesl a rozsypal se po okolí.
Cillian kýchl a krátce na to se prudce posadil.
"Co to, do háje…" začal, pak si však uvědomil, kde se momentálně nachází.
"Ceanagu?" nerozhodně zaostřil pohled na první osobu, kterou našel, "Neříkal jsi něco o svobodě a tak?"
Chlapec si místo odpovědi povzdychl.
"Pojď," oznámil nakonec, když viděl, že Cillian se má zatím jenom k udivenému mžourání po okolí, "musíme odsud Allie dostat dřív, než se všichni piráti proberou."
Najednou úplně ožil. "No jasně! To musíme! Mimochodem… jak, proberou?"
"Jednoho jsi omráčil očividně ty…" začal Ceanag potichu, Cillian ho však přerušil: "No jasně, to jo. Ale co ti zbylí dva?"
"Jeden se dokázal přerazit a druhý na tom není o moc lépe. Pro zásoby očividně nejezdí věrní, ale nešikovní…" odpověděl Ceanag trochu nejistě.
"Jo, to jo," zasmál se Cillian, "ale jedna věc je teď jistá."
"Jaká, prosím tě?"
"Na výsluní celého království se budeme vyhřívat oba!"
"Hm." Ceanag zkoumal, jak princeznu probrat. Nebyla jenom omráčená a svázaná, to poznal rychle.
"Budeme ji muset dostat do bezpečí," konstatoval, "neprobere se hned."
"Ale co ti piráti?" zamračil se Cillian.
Ceanag vytáhl malou lahvičku a otočil hlavu k Cillianovi. Jeho hlas nesl podtón, který se mu moc nezamlouval: "S těmi si poradíme."
Vzal opatrně Alyssandru do náruče a fascinovaně sledoval, jak Ceanag vylil část obsahu lahvičky na čelo ležícího piráta.
Co to v té lahvičce asi je? napadlo ho, ale krátce na to si odpověděl sám: nic příjemného. Doufám, že Ziela takové věci nevlastní… jinak by bylo jednodušší mě zabít, až se vrátím.
"Tak. Půjdeme." Ceanag svou činnost dokončil a vydal se k ústí jeskyně.
Cillian si všiml, že ho ani tak úplně nezajímá, jestli jde za ním, nebo ne. Pospíšil si, aby od něj nebyl tak daleko. Kdo věděl, s nebohým pirátem se v příští moment mohly dít děsivé věci.
Když procházeli okolo Berzy, věnoval mu jenom shovívavý pohled.
"A pak že nejsi schopnostma vhodný k zachraňování princezen…" ucedil, když se Ceanag zvedl i od třetího piráta.
"Ne, myslím, že ne…" odpověděl a vydal se cestou, kterou sem přišli. "Na noc bych se asi zastavil v tamtom lese, jo?"

Cillian dostal za úkol sehnat dříví. V životě by ho nenapadlo, že to může být tak složité - ale nakonec to zvládl. Překvapila ho však náročnost celé práce. Po pečlivém prohledávání celého lesa se najednou cítil zničeně a vyčerpaně. Snižovalo mu to náladu skoro až na bod mrazu.
"Je celkem mokré," okomentoval jeho úsilí Ceanag nevzrušeně.
"Tak si jdi najít lepší," zavrčel Cillian poté, co se konečně uvelebil na jednom z mechových polštářů rostoucím pod propletenými větvemi bříz. Už doopravdy neměl náladu na nějaké kritizování. Samozřejmě, že kdyby se jednalo o dívku, mluvil by poněkud vybraněji, ale vzhledem k tomu, že před ním stál kluk, dvanáctiletý kluk, necítil žádnou potřebu se přetvařovat.
"Řekl jsem snad, že nestačí? Jen bude chvíli trvat, než se zapálí."
"Zapálí?" nechápal Cillian.
"To se se dřevem dělá," začal Ceanag trpělivě, "jinak oheň doopravdy nevyrobíš. A bez ohně se žije celkem špatně. I když je ještě pořád léto, rána jsou už dost chladná."
"No jistě," přikývl Cillian nezaujatě, "a za jak dlouho podle tebe začne podzim, ty jeden všeuměle?"
"Za měsíc a patnáct dní," odpověděl Ceanag bez přemýšlení.
"Aha. Jasně. Předpokládám, že odněkud vykoukla nějaká víla a řekla ti to."
"Víly žijí pod kameny a vylézají za soumraku," odpověděl mu Ceanag s povzdechem, "nechtěj je potkat v jinou denní hodinu."
Cillian si povzdechl. Ceanag očividně někdy trpěl nějakými vyšinutími mysli. Jinak si tyhle jeho občasné poznámky nedokázal vysvětlit. Asi by bylo nejlepší ho nechat, ať si dělá, co chce. Jedna věc ho ale zajímala.
"Víš, ještě ve vesnici jsi řekl, že mi pomáháš proto, že jsme si podobní. Jak jsi to myslel?"
Ceanag se na něj pomalu ohlédl, pak se ale znovu zaměřil na hromadu dřeva. "To že jsem řekl?"
"Jo. Sice si nepamatuju, jak přesně to bylo, ale řekl jsi to."
"Nepovídej."
Nastala chvíle ticha.
Tak fajn, rozhodl se Cillian nakonec, prostě to z něj vypáčím. Nebyl tak úplně zvyklý, že by mu někdo odmlouval a rozhodně tuhle věc nehodlal zavádět právě teď.
"Nebylo to proto, že se ti zamlouvá Allie, ale z jiného důvodu."
"Hm."
"A je to podobný důvod, jako mam já."
Neodpověděl.
"Takže taky nějaká holka, jo? Vůbec se nezdáš."
Dřevo najednou začalo doutnat a po chvíli se na konci jedné větvičky rozhořel plamínek.
Cillian ho udiveně sledoval. Jak se tam mohl objevit? Vždyť Ceanag nepoužil zápalky, ani nic podobného…
Pak si uvědomil, že je na něj kšilt otočený. "Ty toho nenecháš?"
"Takže je to kvůli nějaké holce!" usmál se Cillian vítězně. Ceanag si jenom povzdechl.
"Takže je hezká? A ty ji hledáš? Jo?" začal hned s výslechem, "Hele, pokud mi odpovíš, třeba ti domluvím s Allie schůzku."
Ceanag zavrtěl hlavou. "Tak z toho jsem teda vážně nadšený."
"Náhodou, snad každý, kdo má oči, by z takové schůzky měl být naprosto u vytržení," nedal se Cillian jen tak odbýt.
"Tohle jí hlavně nezapomeň říct, až se probudí." Ceanag se přehraboval v kožené brašně, která naprosto odpovídala jeho velikosti. Cillian nějak nedokázal přijít na to, co by z ní mohl vytáhnout. Stejně tak nedokázal pochopit, proč se jejím obsahem zaobírá tak dlouho. Když Ceanag vytáhl láhev, do níž se vešly přibližně dva litry, a ještě ke všemu byla tímhle objemem naplněná, zíral tak nějak nechápavě. Jak se něco tak velkého mohlo vejít do brašny tak malé?
"Ehm… co je to?" vykoktal nakonec.
"Voda," odpověděl Ceanag.
"Ale… ale… kde jsi ji vzal?"
Ceanag si povzdechl. "Momentálně bych moje zavazadla neprobíral, ano?"
Zavazadlo. Takže Ceanag tu láhev doopravdy vytáhl z brašny.
"No dobře," souhlasil nakonec Cillian nepřesvědčeně, "ale časem mi to řekneš, jasný?"
"Časem," přikývl Ceanag bez výrazu a vytáhl z brašny ještě hrst bylinek.
"A co je tohle?" Chtěl vědět Cillian.
"Jmelí. A jestli se budeš pořád ptát i na úplné stupidity, přimíchám ti ho do čaje."
Cillianovi v mysli znovu vyvstala Ziela, což s ním mírně otřáslo. "No… dobře. To je jedovaté?"
Ceanag pokrčil rameny. "Když s tím umíš zacházet, tak ano. Ale je také zároveň léčivé. Na druhou alternativu ale můžeš zapomenout."
Cillian si povzdechl. Sotva od jedné Ziely utekl, připlete se mu do cesty druhá, v mužském podání. S tím by tedy rozhodně měl něco udělat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kuromaru | 30. srpna 2015 v 1:35 | Reagovat

Ceanag je hrozně super!! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama