Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

16.10.2017
  • Třetí část 31. kapitoly Interregna
15.9.2017
  • Druhá část 31. kapitoly Interregna



(Interregnum) Kapitola 5. - Obrovská čepice

14. listopadu 2012 v 20:57

"Ehm… dobré dopoledne!" To bylo to jediné, co ze sebe Cillian dostal.
"To máme ale pěkné počasí, že?" dodal nakonec po chvíli přemýšlení.
Osoba si ho chvíli měřila tím stále stejným, nezměněným, nepřátelským pohledem, pak se ale s povzdechem otočila a pustila ho.
Cillian konečně dostal šanci vzpamatovat se z prvního úleku a také pořádně si dotyčného prohlédnout. Hned toho využil a vzápětí toho činu zalitoval.

Jednalo se o chlapce v tvídovém sáčku, které bylo za prvé o něco větší, než by být mělo, a za druhé se v těchto končinách vůbec nenosilo. Podle vzrůstu byl starý okolo dvanácti let, nedalo se to však poznat úplně, kvůli obrovskému baretu, jehož kšilt mu zakrýval asi polovinu obličeje. Když si však Cillian vzpomněl, jakým hlasem k němu kluk promluvil, rozhodl se, že nemůže být starší.
"Ehm… co jsi zač?" zeptal se pak.
Hrot dýky zase směřoval k němu.
"Zkus udělat díru do vodní hladiny, podle pověsti se ti pak zjeví víly," oznámil mu nezaujatě.
Cillian na něj zaraženě zíral. Takže očividně měl tu čest s nějakým místním vesnickým bláznem. Nikdy netušil, že se do takového stavu může dostat i někdo tak malý.
"Dobře, dobře," vysoukal se pomalu na nohy, "hele, rád jsem tě poznal, ale už musím jít. Mám něco na práci, víš? A tu dýku radši schovej, můžeš s ní někomu ublížit."
Pak se ale zarazil. Ten kluk mu před chvílí řekl jeho jméno a dokonce prohlásil, že unesl princeznu! Možná, že je to blázen, něco však vědět mohl. Jak se ale může s někým takovým bavit? Tihle střelení lidé mají přeci úplně jiné myšlení…
"Práce kvapná, málo platná," oznámil chlapec skoro zpěvavě.
Cillian se zhluboka nadechl a zamyslel se.
"To je docela dobře možný. Ale bez práce nejsou koláče," zkusil to po chvíli nerozhodně.
Obrovská čepice se k němu pomalu obrátila a poté si povzdechla. "Ty jsi vážně nemožný, že jo?"
Tohle Cilliana naprosto překvapilo.
"Co- cože?" vykoktal nakonec. Jednalo se o třetí smysluplnou větu, kterou kluk pronesl. Že by se s ním třeba nakonec dalo trochu mluvit?
"Řekl jsem, že jsi nemožný. Když chceme někoho unést, tak ho uneseme pořádně, ne? Rozhodně si ho nenecháme pláchnout hned při první příležitosti."
"Ehm…" dostal ze sebe Cillian, "co to plácáš?"
"Já princezny neunáším," pokrčil chlapec rameny.
Cillian chtěl užuž říct zase nějaké přísloví, když tu si uvědomil, že slyšel další rozumnou větu. Začínalo jich být na blázna trochu příliš.
"Žádnou princeznu jsem neunesl!" vyprskl nakonec.
"Jasně," přikývl kluk uštěpačně, "to, co ti dneska ráno tak mistrně proklouzlo mezi prsty, byla jenom chainská mlha." Při tomto slovním spojení se mírně otřásl.
Cillian si ho podezřívavě měřil.
"Jak tohle víš?" zeptal se nakonec. Teď, když věděl, že před ním stojí malý dvanáctiletý chlapec, který je jakž takž při smyslech, začínal znovu získávat svoje ztracené sebevědomí. Někoho takového se přeci v případě problémů dokáže zbavit jedna dvě.
"Nemyslím si, že jsi v postavení, kdy bys mohl klást otázky," odpověděl kluk a dál si ho zpod čepice měřil těma velkýma modrýma očima.
"Nemyslíš si?" Cillian byl o víc jak hlavu vyšší, že. Jediné, co bylo velké na tom klukovi, byla čepice.
"Nemyslím. A támhle Kori to dokonce ví."
Cillian pootočil hlavu směrem za sebe. V případě, že by před ním stál někdo doopravdy nebezpečný, by se mu takovýto pohyb mohl silně vymstít.
Setkal se s upřeným pohledem žlutých očí, patřících sokolu sedícímu na popraskaném parapetu. Alespoň si tedy myslel, že se jedná o sokola. Co se však velikosti týkalo, nemusel by se stydět ani před tím největším orlem, který si dělal hnízda na útesech poblíž.
Takového sokola tedy doopravdy neviděl. Nejenom vzrůstem, ale ani tím pohledem. To zvíře se na něj dívalo, jakože pohneš se a klovnu tě přímo do krční tepny, aniž bys stihnul udělat další pohyb. Byl to opravdu děsivý pohled, to musel uznat. Navíc cosi v držení těla sokola mu prozrazovalo, že tvor je nejenom ochotný to udělat, ale dokonce je toho schopný, a to za jakéhokoliv případu.
"No, dobře…" rezignoval nakonec na svoji pozici a otočil se zpátky k chlapci, který mu v tuhle chvíli připadal bezpečnější. "Jmenuju se Cillian."
"Nepovídej."
"Povídám."
K jeho překvapení se kluk pousmál. "Takže jsi princeznu neunesl, jo?"
"Ne."
"Proč se s tebou v takovém případě zdržovala?"
Cillian zaváhal, jestli by měl odpovědět. Upřený pohled sokola, Koriho, jak ho Velká Čepice pojmenoval, ho však přesvědčil, že by bylo lepší odpověď poskytnout.
"Pomáhám jí dostat se bůhvíkam a bůhví proč."
Velká Čepice si ho chvíli měřil zaujatým pohledem. "Odpovídat někomu, kdo tvoji odpověď může zneužít, je poměrně stupidní."
Cillian ucítil, jak se kdesi v jeho nitru rodí hněv. Tohle všechno přeci věděl! Ale když tady byl takový podivně obrovský a nepřátelský sokol, který se chystal v příští minutě ho zabít, nedalo se toho moc dělat. Zrovna přemýšlel, jak to všechno hezky zformulovat, aby to osobě naproti mohl vysvětlit, když tu si to uvědomil; ten kluk si z něj dělal legraci. A očividně se tím doopravdy bavil.
"Ehm…" bylo to téměř poprvé, co mu došla slova před někým jiným, než byla Ziela. Velká Čepice byl také očividně dost vychytralý. Takové neměl moc v lásce. Proč? Přesně z toho důvodu, že před takovýmihle mu docházela slova.
"Co po mně chceš?" rozhodl se nakonec.
"Ani tě nezajímá, jestli ti ublížím?" Nejspíš povytáhl obočí.
"Vzhledem k tomu, že na mě zezadu civí tohle zvíře," začal Cillian, "tak si myslím, že o zraňování nemusí být řeč. Poznám to sám."
"Kori," opravil ho Velká Čepice.
"To je fuk."
"Takže Cillian Telmark," zadumal se Velká Čepice a poté v ruce dýku otočil. Mířila teď na Cilliana rukojetí. "Měl bys být víc opatrný, víš?"
"Nepovídej," odfrkl si Cillian.
"Povídám. Takže jsi doopravdy tak naivní, že pomáháš dámě v nesnázích, jo? Tohle většinou nedopadá dobře, promiň."
Cilliana přeskok v jeho tónu tak překvapil, že mírně zavrávoral.
"Co jsi zač?" vyhrkl nakonec.
Chlapec pokrčil rameny. "Za chvíli se možná roznese, žes unesl princeznu, bude na tebe vypsaná odměna a vojáci Jejího Veličenstva tě budou hledat. Řekl bych, že jsem asi něco jako tvůj přítel."
"Vážně?" Cillian si nemohl nevšimnout, jak slovní spojení Její Veličenstvo vyplivl. Kdyby nic jiného, alespoň měl správný názor na správné lidi. Allie se do toho však nemohla řadit, to rozhodně ne.
"Vážně. Nezajímám se o věci Omnie, stejně tak o věci královské rodiny nebo peníze. A navíc když se jedná o idioty s romantickým smýšlením. Takoví se mi zamlouvají."
"Aha," přikývl Cillian, "takže jednou, až vyrosteš, chceš být taky takový idiot s romantickým smýšlením, jo?"
Kluk naklonil hlavu na stranu. "Možná."
"No… dobře," přikývl Cillian, "takže ti jako můžu věřit i po tom, co ses na mě pokusil spáchat atentát, jo?"
"Řekněme," pokrčil rameny, "třeba když si tu dýku vezmeš, už pro tebe nebudu nebezpečí."
"A ten sokol?" otázal se Cillian, "Pardon, Kori."
"Já se nemíním hnout. Alespoň prozatím." Cillian skoro nadskočil, když se za ním hlas ozval. Pomalu se otočil, jestli se náhodou za jeho záda nepřiblížila další osoba, nikoho však neviděl.
"Lidé vážně nemají rádi, když s nima mluvíš, Kori…" povzdechl si kluk zatím.
"Ale mě to baví," odpověděl sokol a dál si Cilliana upřeně prohlížel.
Panebože. Ani nahlas už to radši neříkal. Co byl vlastně tenhle kluk zač?

Chlapec se posadil na blízký špalek a zkřížil nohy.
"Říkej mi Ceanag," oznámil mu pak.
"Ceanag?" opakoval Cillian překvapeně. Měl jakési chabé tušení, že se sled událostí obrátil tak rychle, že mu smysl toho všeho začal unikat.
Ceanag přikývl a krátce na to pokračoval: "A Kori není sokol, jen tak, abys věděl."
"No," rozhodil Cillian rukama, "možná tě to překvapí, ale už mě to taky napadlo…"
"Slyšel jsi někdy o daimhithe?" otázal se Ceanag klidně.
"Ehm… ne," zavrtěl Cillian hlavou. Slovo však znělo stejně podivně a cizokrajně jako jméno chlapce v obrovské čepici. Ceanag… Co to proboha mělo znamenat? Potkal už spoustu lidí s podivnými jmény, znal nějakého toho Ernemia, Backlejeana dokonce i Pterarii. Ale Ceanag…? S něčím takovým se jaktěživ nesetkal. Na co jeho rodiče mysleli, když mu takové jméno dávali?
"Je to…" Ceanag se na chvíli zamyslel, jakoby hledal správné slovo, "rasa. Tak nějak. Daimhithe vypadají jako přerostlá zvířata, dokážou však přemýšlet, mluvit a také čarovat. Víš?"
S tímhle novým poznatkem se Cillian otřásl. Teď mu Kori připadal ještě nebezpečnější.
Dobře, řekli si tiše, nestůj tady jenom tak a něco dělej. Allie už může být bůhvíkde.
"Proč jsi mě sem zatáhl?" vyhrkl nakonec, "A proč jsi mi oznámil, jak ti mám říkat a co je Kori zač?"
"Vypadal jsi překvapeně, tak jsem ti to trochu vysvětlil," pokrčil Ceanag rameny, "a přece jenom, říkat mi Hej ty, není zase tak příjemné. Abychom se ale dostali k důležitějším věcem…"
"No, to bychom mohli, protože Allie je někde daleko a já ji potřebuju najít ještě dřív, než se dostane do problémů."
Ceanag se mírně pousmál. "Takže ty jí říkáš Allie? A co bys dělal, kdyby, řekněme, se do problémů už dostala?"
Cillian se zarazil. "Cože?"
"Tímhle pokusem o atentát, jak jsi to nazval, jsem ti jenom chtěl ukázat, jak moc slabý a zranitelný jsi. Kdybych tě chtěl zabít, dokážu to. Dokonce i já, a to nejsem žádný bojový typ, nebo vraždící stroj. Jestli na tebe doopravdy vypíšou odměnu, půjdou po tobě opravdoví bojovníci, ne malý kluk, který si musí stoupnout na špičky, pokud by tě chtěl podříznout. Chápeš?"
"Možná…" polkl Cillian. Ještě nikdy se mu nestalo, aby mu někdo mladší takhle promlouval do duše. Ziela, dobrá, ale to bylo přeci jen něco jiného.
"Takže. Jisté nepřipravenosti zabráníme tím, že si tohle vezmeš," oznámil Ceanag a vrazil mu do ruky dýku, kterou doteď ještě stále svíral v prstech. "Nebudu se ptát, jestli s ní umíš zacházet; tuším, že budeš patřit do rodiny jednoho z těch lidí, co si říkají obchodníci a jejich obchody jsou dost často tak nečisté, že rozhánět se zbraní je jedna ze základních dovedností, co musí umět."
Cillian otevřel pusu a užuž se chtěl zeptat, jak na takovouhle věc Ceanag přišel, pak si to snad ale radši rozmyslel a pusu zase zavřel.
"A teď k té tvojí princezně; máš pravdu, opravdu se jí povedlo dostat se do problémů."
Tohle bylo už na Cilliana příliš. "Jak tohle všechno víš?"
"Tak zaprvé, Kori není osoba, která se sem jen tak nachomýtla z ulice, a za druhé, když jsem řekl, že se nezajímám o peníze nebo královskou rodinu, neznamená to, že se nezajímám o nic. Poblíž žijí piráti, kteří mají v oblibě unášet dámy, které můžou někde prodat, nebo za ně dostat výkupné."
"Vážně?" Cillianovi šla, upřímně, hlava kolem. Nejradši by si někde sedl, aby si všechno, co se teď dozvěděl, mohl pořádně urovnat v hlavě; tušil však, že na takovéhle věci nebude čas. Jestli Ceanag mluvil pravdu, měl by si pospíšit, aby se dostal k pirátům dřív, než stihnou vyvést nějakou pitomost, kterou už nebude moct napravit.
"Neříkám přímo, že tě budu tahat z problémů, ale můžu tě k nim zavést. Nečekej ale žádnou pomoc. Ani ode mě, ani od nikoho jiného. Při takovémhle ztřeštěném dobrodružství se musíš spolehnout sám na sebe a na svoje síly. Na nic ani nikoho jiného." Ceanag lehce ze špalku seskočil a otočil se směrem k ulici.
"Proč to chceš vlastně udělat?" Cillian se pokusil vrátit do svého hlasu obvyklý podtón. Hned cítil, jak takový malý úkon manipuluje s jeho pocity - během zlomku vteřiny se zase cítil normálně. "Allie se ti zamlouvala, jo?"
"Ne," zavrtěl Ceanag hlavou, "dělám to kvůli tomu, že jsme si v jedné věci podobní; ty ses vydal na tuhle šílenou akci dobrovolně. Já dělám vlastně něco podobného."
"A co vlastně…" začal Cillian, ale Ceanag už vyšel na ulici.
"Tak fajn," řekl si sám pro sebe a vylovil Eiw z kapsy. "Myslíš, že mu mám důvěřovat?"
Eiw pohlédla směrem, kterým Ceanag zmizel a pak začala zuřivě kývat hlavou.
"Myslíš, že je to dobrý nápad? Jo? Zavede mě za Alyssandrou? Tak dobře."
S těmito slovy ji do kapsy zase vrátil a s pomalu se vracející sebedůvěrou vykročil směrem, kterým Ceanag zmizel. Přece jenom jeho dobrodružství neskončí tak rychle.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 C.V.O.K. | E-mail | Web | 16. listopadu 2012 v 15:04 | Reagovat

To ako úžasne píšeš by som dokázala ospevovať prisámbohom na celé A4-ky... Tie vtipné náznaky, situácie alebo Kori... Jaj, celý čas mi hral na perách široký úsmev. Vieš ako zlepšiť deň :-) Aj keď zasa na strane druhej... piráti? hmm, to bude ešte zaujímavé. Veľmi VEĽMI zaujímavé. Ceang, tak ma napadlo, ako sa to číta? Pretože nech to omieľam na jazyku ako chcem, ono mi to tam nepasuje ani hore nohamy :D Cillian má teda nových spoločníkov, vieme kde je Alli a nevieme sa dočkať pokračovania! :) Som neskutočne zvedavá na ďalšiu kapitolu, dúfam, že nepribudne s takým veľkým odstupom ako táto od tej predposlednej. Ale ja keby, ja si počkám, na dobré veci sa predsa čakať oplatí :) Pekný víkend prajem, nech ťa múza kope ;)
(ps. ak môžem mať jednu otázku... ako dlho sa už venuješ písaniu? pretože s ami zdá, že si v tom naozaj veľmi zbehlá a zo štýlu tvojho písania je cítiť že vieš čo robíš. len tak, čisto zo zaujímavosti ;) )

2 Kiwie | 16. listopadu 2012 v 18:25 | Reagovat

Moc děkuju za pochvalu! Taky víš, jak zlepšit den :-)
Co se pirátů týče, abych řekla pravdu, budou takovými těmi... no, něčím takovým, co by se mi podařilo sesmolit. :-D Co se výslovnosti týče, můžeš to vyslovovat, jak chceš (šílených zběsilostí se v budoucnu objeví ještě spousta :D), já to obvykle vyslovuju jako "Kénag", což se v žebříčku mých jmen do těch se štítkem "úporná praštěnost" rozhodně řadí :-D
No a na otázku můžu odpovědět - píšu už hodně dlouho. :D Záleží na tom, kdy se "psaní" počítá jako "psaní" :-) Úplně oficiálně a pořádně jsem asi začala psát zhruba před šesti lety :-)

3 Kuromaru-dono | 8. února 2013 v 23:20 | Reagovat

Tak hned jak tě někdy potkám budu se tě muset zeptat jak správně vyslovit Ceanag :D jinak až na to jméno se zdá bejt docela sympaťák :D btw Úplně vidim na konci Eiw jak zuřivě kývá hlavou :D :D snad se co nejřív dostanu k další kapitole :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama