Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

16.10.2017
  • Třetí část 31. kapitoly Interregna
15.9.2017
  • Druhá část 31. kapitoly Interregna



Listopad 2012

(Interregnum) Kapitola 7. - Stejné důvody

27. listopadu 2012 v 21:04

Když oba piráti zjistili, že momentálně omráčený Cillian pro ně neznamená žádnou hrozbu, přenesli svoji pozornost na svého druha, který se momentálně nacházel v dosti podobném stavu.
"To by chtělo trochu čpavku," mínil Malleus.
"Anebo kýbl mořský vody." Berza si založil ruce s výrazem naprostého otrávení.
"Jo, ale to by možná nemuselo zabrat. To taková kořalka…" pokračoval Malleus dál, ale Berza ho nevrle přerušil: "Anebo strhnutí z platu."
Malleus začal něco jako o překot vysvětlovat a porůznu při tom pohazoval rukama. Popravdě řečeno, to už Eiw nepřišlo nijak zvlášť zajímavé. Viděla jen, že se ani jeden pirát nezajímá o okolí, a tak se střemhlav vrhla k východu a dále za nejbližší skalní převis.

(Přízraky z pouště) Kapitola 15. - Jedna, dvě, tři, akce!

23. listopadu 2012 v 22:33
Žlutá poušť, Jinezava
To snad ani není možné! To ten kluk dočista ztratil buňky, které vnímají teplo, nebo co? Já sice jsem démon, ale musím konstatovat, že vedro tu je na padnutí. Alespoň trochu odpočinout bychom si mohli, ale to pan Chatar ne, on se musí trmácet celou pouští skoro bez přestávky, ve dne v noci až sem. Už toho mám po krk.
"Tak, a dost!" Už mi bylo poměrně jedno, že nikde v okolí nebyla žádná lavička, kus sloupu, ani kláda, prostě jsem se rozplácla na písčité zemi, špína nešpína. Tady jsem stejně mohla najít akorát tak prach a písek, a ten, jak známo, nešpiní. Alespoň já si to myslím.
Chatar se na mě ohlédl a když se dovtípil, že se královna posadila a jen tak se nehodlá zvednout, s povzdechem se opřel o stěnu.

Něco málo informací (pro zájemce, pokud se nějací objeví...)

23. listopadu 2012 v 21:41 Zápisník
No, tak jsem si říkala, že jsem aspoň něco málo informativního dám, protože sem ty kapitoly frkám bez jakéhokoliv komentáře a bez ladu a skladu. No, i když ono to tak má být, když si uvědomím, proč jsem to tu vlastně celé založila.
No dobře, nebudu dál okecávat, stejně si to nikdo nepřečte. Ale já budu mít aspoň klid v duši.
Nuže dobrá. Příští týden budou samé písemky. Vážně. A to jsem se těšila, že si aspoň na malilinkou chvililinku odpčnu. Nic, nepodařilo se. Nicméně ke konci týdne to všechno (nebo alespoň z většiny) vyšumí a já si snad konečně udělám dostatečné množství času na můj podlý a zákeřný plán.
Rozdělila jsem si to do dvou následujících bodů, které teď budu zuřivě plnit:
Bod číslo jedna zní: konečně sem dostrkám Přízraky z pouště. Už mi ta povídka zase začíná lézt krkem, a to jsem si ji znovu ani radši nepročítala. No, takže tu chci mít tedy narychlo z krku.
Bod číslo dva spočívá v dopsání první části Pandemonia, protože si s ním pořád dokola lámu hlavu a nemůžu si utřídit, jak přesně to bude pokračovat. "Vizuálně" to už mám jakž takž vymyšlené, tak to snad nějak půjde.
A až tohle všechno udělám, nejspíš se vrhnu na třetí význačnější povídku (jestli se to tak dá nazvat), protože jsem na ni konečně nahromadila větší kupu nápadů, návrhů a inspirace. ^^
Tak, toť vše, ten, kdo si to náhodou přečetl, může zase spát dál.~

(Interregnum) Kapitola 6. - Záchranná akce

19. listopadu 2012 v 21:59

Scintillo se nenarodil jako zločinec dobrovolně. Vlastně to byl docela slušnej chlap, jak sám s oblibou říkal. Také vůbec nechápal, co je na pirátství tak špatného. Nebo to alespoň tvrdil. Vždyť bylo přece docela normální vyměňovat unešené lidi za peníze, ne? Jenom hlupák by je vracel zadarmo, ať by byl slušnej, nebo ne.
Jako pirátovi se mu ale nedařilo moc dobře. Momentálně byl tedy on, jeho věrný přítel Malleus a jejich šéf Berza daleko od jejich útočiště, ale i tak, z jejich původní posádky ubyla snad polovina členů. Zatracená válka. Čtyři roky uplynuly a obchody se ještě stále nestihly vrátit do původních kolejí. Dokonce ani pašovat se moc nedalo - ale to ani před válkou, to musel uznat. Kdesi na jihu se totiž nacházel rušivý element, který v pašování stále vynikal víc, než kdokoliv jiný. A nikomu, dokonce ani válce samotné, se nepodařilo se tohohle elementu zbavit. To bylo opravdu zdrcující. Pašování totiž hodně vynášelo.

(Přízraky z pouště) Kapitola 14. - Steak k nedělnímu podávání

18. listopadu 2012 v 0:10
Pustina v oblasti Žluté pouště
Zády k nám stála osoba podsadité postavy, zahalená v dlouhém hávu. Jak také jinak, že? V orimáckých mezích se dlouhé kápě a zahalené obličeje daly počítat za jedničku mezi módními výstřelky.
"Jseš si jistej?" sykla jsem na Chatara. Ten jen přikývl.
"Jak jsem ti říkal, dokáže vidět mnoho věcí, které lidské oko ani nepostřehne."
Pche. Tak se taky někdy může zeptat . Jsem já člověk? Nejsem. Také třeba dokážu vidět jiné věci než lidé. Alespoň bychom pak nemuseli cestovat až sem, do téhle svatyně.

Dostala jsem obrázek!

17. listopadu 2012 v 23:53 Obrázky
Dostala jsem obrázek! (No jo, můžu si přece nějakou tu dětinskou radost dovolit, že jo.) Jeden si ani nedokáže představit, jak mě potěšil. A navíc se mi moc líbí :) Myslím, že bych měla šikovné Santy znovu poděkovat ^^
Jedná se o Laylu, Rory, Glippa, Lessie a Keshu (zleva :))


(Interregnum) Kapitola 5. - Obrovská čepice

14. listopadu 2012 v 20:57

"Ehm… dobré dopoledne!" To bylo to jediné, co ze sebe Cillian dostal.
"To máme ale pěkné počasí, že?" dodal nakonec po chvíli přemýšlení.
Osoba si ho chvíli měřila tím stále stejným, nezměněným, nepřátelským pohledem, pak se ale s povzdechem otočila a pustila ho.
Cillian konečně dostal šanci vzpamatovat se z prvního úleku a také pořádně si dotyčného prohlédnout. Hned toho využil a vzápětí toho činu zalitoval.

(Přízraky z pouště) Kapitola 13. - Skrytá tvář

2. listopadu 2012 v 22:57
Pustina v oblasti Žluté pouště
Když se člověk, nebo možná spíše démon, chvíli prochází a prohlíží, dokáže na poušti najít spoustu podivuhodných věcí. Tak třeba kládu. Anebo útes, jako příď lodi vyrážející z jedné z písčitých stěn.
Chatar si zapáli cosi podobného doutníku a zahleděl se do údolí pod sebou. To by možná mohla být dobrá příležitost zjistit, jak vypadá! Tedy, v závěru až na to, že je na člověka dost obratný a asi by můj průzkum neschválil. Hm, takovíhle bývají obvykle všestranně šikovní. A ti se hodí do nepohody, o tom já vím své.
Takže nakonec si budu muset chviličku počkat počkat, než se patřičně sblížíme a pokud nebude hezký… au!

(Přízraky z pouště) Kapitola 12. - Sluje

2. listopadu 2012 v 22:37
Omnie, Jižní háj
"Hej!" vykřikla Laura a po hlavě se vrhla směrem na uzel černé látky, který stále svíral Natymu pevně krk.
"Co s tím?" vyhrkla, když zastavila těsně před ním, "Jestli to jednoduše zneškodníme, nejspíš s tím zneškodníme i Natyho. To by asi nebyl ten nejlepší nápad, že jo?"
"To ne," souhlasil Kläri, vytáhl vrhací dýku a neomylně ji vrhl na černou svíjející se látku. Látka to byla, jak si pak uvědomil.

(Přízraky z pouště) Kapitola 11. - Cesta dále

2. listopadu 2012 v 22:34
Omnie, Turius
"Viděla jsem vás totiž přicházet z okna," vysvětlovala jim Tanya, zatímco připravovala kávu. Laura s ní ochotně rozprávěla, což Natyho silně překvapilo, protože si povětšinou myslel, že námořnice povede spíše jednostranný monolog. Kläri vyhlížel z okna, jakoby tam Tanya ani nebyla, což, jak se zdálo, oběma docela vyhovovalo. A Nathaniel? Ten seděl na židli jako přikovaný a sledoval štíhlou dívku hbitě prohledávající skříň, jestli tam není nějaký ten rumový perníček. Tím si ale nebyla tak úplně jistá, protože od doby, co vyhynuly rattie,[1] přestaly mít myši úctu k moudřejším. Tak to nazvala.
"Ehm," pronesl k jejím vlasům, na něž měl momentálně nejlepší výhled, pak ale svoji poznámku spolknul. Možná, že na tomhle místě neměli auta ani tepelné elektrárny, zato tu byly barvy na vlasy a barevné kontaktní čočky. Tanya si očividně pořídila obojí.