Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

29.7.2017
  • Poslední část 30. kapitoly Interregna

9.7.2017
  • Třetí část 30. kapitoly Interregna
  • Článek o Mítíru


(Pandemonium) Kapitola první

12. října 2012 v 21:33
Ručička kompasu se neklidně houpala sem a tam, v jednu chvíli nejistě mířila někam k severovýchodu, jindy naopak k severozápadu, ale ukázat sever schopná nebyla.
Carmen si povzdechla, neschopný kompas zaklapla a schovala do kapsy kabátu.

"Tak co?" dopadla jí na rameno obrovská tlapa jejího momentálního spolupracovníka Ethana.
"Nic zvláštního, říkala jsem přece, že nejsem stavař." Carmen se snažila vyhnout jakémukoliv pohledu na jeho maličkost. I když se vlastně nedalo úplně říkat maličkost; Ethan byl rozhodně kus chlapa, jestli se vůbec něco takového dalo říct. Nikdo si nebyl přesně jistý jeho věkem. Třicet let, možná víc. On sám to však neříkal.
Před více než dvaceti lety probíhal v elektrárenské společnosti ESO projekt známý pod názvem Spectatores Eoris, avšak díky událostem, které proběhly, nový prezident Anthony Blider nechal celou věc zrušit. Nebylo to tak složité, protože téměř všichni členové v jednom osudovém a především silně zoufalém okamžiku zemřeli. Někdo však i tuto chvíli přečkal; jednalo se o účastníka pokusu mocnějšího než všichni ostatní. Neměl v sobě tolik cyfarového záření, aby se z něho stala stejná nestvůra jako zbytek, bylo to však dostačující k tomu, aby se v jeho nitru dokázaly usadit buňky podivných bytostí, nalezených kdesi po proudu času…
A tak vznikl Ethan. O svém předchozím životě se ani slovem nezmínil; možná byl sirotek, nebo něco podobného, odchycené ESem a použité k podobnému ohavnému účelu. Měřil přes dva a půl metru na výšku a byl ohromný jako drak z pověstí. Možná proto si mezi ostatními, kteří byli ještě při smyslech, vysloužil přízvisko Drakobijec.
Krátce po kolapsu Spectatores Eoris byl celý tento projekt odstrčen do pozadí a především, jak všichni doufali, do zapomnění. Chopil se ho tehdejší ministr vědeckého odvětví ministerstva, známé pod názvem Elacea, a ministr obrany. Nebylo lepšího využití, než začít testovat s Ethanem jako vzorkem a po nějaké době se vrchním vědcům podařilo najít způsob, jak vypěstovat nové, stejné osoby. Tímhle způsobem vznikla i Carmen, známá jako Ohnivá. Tento proces nebyl zrovna nejrychlejší, trvalo velmi dlouho, než se vyvinul někdo takový. Naštěstí pro vědce, nikdo ze skupiny Crealis, jak začali nově předchozí projekt nazývat, nejevil žádné známky fyzického stárnutí.
"Proč tu vlastně jsme?" zajímal se Ethan dál.
"Máme za úkol najít nějaký cyfar," odpověděla Carmen nezaujatě.
"Proč?" stál si Ethan na svém.
"Copak já vím?" zamračila se Carmen jeho směrem.
"Řekli, že máme najít nějaký nezvykle zbarvený cyfar, aby měli dál co zkoumat," doplnil její mezeru Ethan.
"Někdy mám pocit, že bych skočila z okna, kdyby mi to nakázali," povzdechla si Carmen, "nezbylo by mi nic jiného."
"To by tě ale nezabilo."
"Ne," souhlasila, "nezabilo."
Skákání ze střech, oken a balkónů byla její oblíbená činnost. Buňky, které díky pokusu získala, jí dodaly nové fyzické schopnosti a zpevnily její kosti natolik, že se jí nikdy nepodařilo takovým pádem zabít. Většinou však ani nestihla dopadnout.
"Chci se ale zeptat, proč máš ten kompas."
"Chci zjistit, jak pracuje."
Carmen bylo něco málo přes dvacet. Když jí však byly dva roky, přišla na svět Druhá apokalypsa a její rodiče zemřeli. Alespoň tak jí to bylo až do osmnácti podáváno. A pak, téměř v den svých osmnáctin, byla zahrnuta do úplně nového společenství. Od té chvíle nezestárla a její schopnosti se naprosto změnily. Stala se z ní Ohnivá Carmen, třetí člen Crealis, ochránce lidstva před těmi, kteří na Terru přinesli Druhou apokalypsu. Celý život chtěla zasvětit hledání těch, kdo ji připravil o rodinu, jen proto, aby se jim mohla pomstít. Upřímně se na to těšila.
"Jak to pracuje?" Ethan se zatvářil nechápavě. Vyrostl mezi lidmi, alespoň, jak Carmen odhadovala, a tak takovéhle obvyklé předměty znal. Ona ale byla jiná. Netušila nic o kompasech, ani teploměrech či dalekohledech. A proto ji tyto předměty vždy tak fascinovaly.
Přikývla. "Tenhle je ale nějak rozbitý…"
"Anebo na jeho ukazatel má vliv Druhá apokalypsa. Mohla narušit všechno v okolí," odpověděl Ethan a zamířil do blízkého hájku. Někde uprostřed se nacházel vstup do Glasscarských jeskyň, místa, kde se nacházelo cyfaru podobné množství, jako v okolí elektráren. Jeskyně však hyzdila pověst o temném tvoru, který zneškodnil každého, kdo se k jeskyním byť jen přiblížil. V tuhle dobu nabývaly podobné pověsti na síle.
Ethan ani Carmen podobných pověstí nedbali. Byli přeci největšími bojovníky Omnie, nějaký přízrak je rozhodně nemohl zastrašit.
Prodírali se mladým porostem, dokud nestanuli před kolmou skalní stěnou, jejíž střed zdobila obrovská puklina. Podle zbytků okolo Carmen usoudila, že se kdysi Glascarskými jeskyněmi procházelo, dokonce že zde byla vybudovaná jakási cesta, nebo spíš ochoz. S nejvyšší pravděpodobností už tomu ale nějaký ten pátek byl a ona slavná stavba se povětšinou válela po okolním mechu rozdrcená na kousky.
Ležérním krokem člověka, který zásadně nikam nespěchá a má na všechno dost času, přešla těsně ke skalní stěně a dotkla se prsty jejího povrchu. Byl poměrně hladký a tvrdý, nic, po čem by se dalo jen tak vyšplhat.
S povzdechem ruku znovu spustila a zahleděla se na onu překážku před sebou. Mohli by to samozřejmě obejít, ale to by zabralo poměrně dost času, byla by to celkem dlouhá zacházka a v neposlední řadě by to vzala jako osobní porážku. Přeci nebude překážku obcházet, že. Chtěla zničit osoby, které škodily celému světu, a tudíž byly nanejvýš nebezpečné, takže musela hledat jakýkoliv možný trénink ke svému zlepšení, aby v té osudné chvíli, která jednoho dne rozhodně nadejde, nebyla překvapená.
Sklonila se k pravé botě a vytáhla z ní úzkou dýku. Někdy se prostě nedalo nic dělat.
Zkusmo její tenkou špičku přiložila ke skalní stěně a zkoumala, jak moc se jí podaří ji zapíchnout dovnitř. Kdyby našla nějakou skulinku, bylo by to mnohem jednodušší…
Ethan ji chvíli se zaujetím pozoroval.
"Nech toho, prosím tě," prohlásil nakonec a chytil ji za paži, "takhle tu budeme do zítřejšího večera."
S těmito slovy ji zvedl jako pírko a vyhodil ji vysoko do vzduchu.
Anebo se taky může člověk spolehnout na přátele… pomyslela si Carmen, když plachtila podél stěny vzhůru až do jisté výšky, kde se zastavila a s o to větší rychlostí se začala řítit zpět k zemi. Rukama se zachytila za okraj toho, co kdysi bývalo nejspíš jakýmsi odpočívadlem u vstupu do jeskyň, a s lehkostí kočkovité šelmy se vyhoupla nahoru.
"Šikula," musela uznat, když na svého společníka shlédla dolů. Otočila se zpět k jeskyni a rozhlédla se po nějakém vhodném místě, kam by mohla uvázat provaz. Netrvalo to dlouho, hned u ústí chodby našla bytelně vyhlížející krystal, který by s největší pravděpodobností udržel nejenom Ethana, ale zároveň s ním celou Zbraň[I]. Už jednou tuhle mohutnou kovovou věc viděla a odhadovala, že bude vážit o mnoho víc než auto.
Ethan se bez větších problémů protáhl vchodem za ní a stočil provaz do nějaké skladnější podoby.
"Najít cyfar," bručel při tom, "když tady jich je strašná spousta."
"K čemu si myslíš, že takový zvláštně zbarvený cyfar bude?" Otázala se Carmen konverzačně.
"Ty ses neptala?"
"Ne. Ty máš přece patent na všechno vědění světa."
Ethan se s povzdechem rozhlédl po té třpytivé nádheře okolo sebe.
"K dalšímu vědeckému zkoumání?" Navrhl pak sebejistě.
"No, to určitě," odsouhlasila Carmen nenadšeně a vydala se chodbou dál, "nějaký zvláštně zabarvený cyfar, říkáš? Tak to hledej růžový se zelenýma hvězdičkama."
Krátce poté, co oba dva zmizeli za záhybem chodby, za jedním z mnohých krystalů u stropu se cosi pohnulo a pak ven vyhlédla dvě drobná korálková očka.


[I] Pořád si vlastně nebyla jistá, jak vědci tenhle jejich vynález pojmenovali. Dokonce je podezřívala z toho, že to nevědí ani oni sami.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kuromaru-dono | 20. listopadu 2012 v 13:07 | Reagovat

Hmmm... já sem sem ještě nenapdal komentář? To je divný čet sem to už řed pár dny :D Tak Carmen se zdá jako sympatačka ale nej týpek bude určitě Ethan! :D Zatim se zdá bejt dobrej adept na mojí další oblíbenou postavu :D Celkem by mě zajímalo co za potvoranta je to sleduje :D i když už si mi něco naznačovala ale stejně si nepamatuju kdo to má bejt :D

2 Kiwie | 23. listopadu 2012 v 21:27 | Reagovat

Ale no ták. V Glasscarských jeskyních přece žije jedna specifická potvora, ne? :D Ethana mam taky ráda, i když postavy, který se tam objevěj dál mam taky celkem v oblibě ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama