Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

19.6.2017
První část 30. kapitoly Interregna

6.6.2017
Druhá část 29. kapitoly Interregna



(Interregnum) Kapitola 4. - Zajetí

12. října 2012 v 21:17

Na večer se zastavili v jedné z mnohých jeskyní vyhloubených v jeskyni. Cillian se snažil princeznu přesvědčit, že pár hodin spánku je pro ni ta nejlepší věc, kterou může udělat. Nakonec to vše ale dopadlo úplně jinak, obzvláště za pomoci několika lístků Zieliných bylin, které mu Allie nepozorovaně podstrčila.

"Víš, nakonec jsi mi připadal docela milý, ale doopravdy tě nemůžu nechat jít se mnou," shrnula to nakonec, když na něj shlížela. Už tu jen tak stála víc jak pět minut a snažila se přimět odejít. Cillian však působil jako magnet a ona se cítila jako železná figurka. Ten důvod, proč od něj nedokázala odtrhnout oči, byl… ten pohled. Nedalo by se říct, že by někdy v životě viděla spícího kluka svého věku,[1] to by bylo nepatřičné, ale… právě došla k názoru, že až se jí jednou takový pohled naskytne, rozhodně ta dotyčná osoba nebude roztomilejší než Cillian.
Všimla si vůbec, že má na obličeji sotva rozeznatelné pihy…?
Nakonec se poněkud prkenně vypotácela z jeskyně ven. Když odešla z letohrádku, odešla přeci za nějakým cílem a žádného Cilliana k tomu nepotřebovala. Je rozhodně správné ho nechat tady a do žádného šíleného dobrodružství ho nezatahovat. Už tak mu určitě přivodila slušné problémy…
Naposled se ohlédla směrem k jeskyni a s novým nádechem se už jistěji vydala po skalnatém břehu.
Jistěže to zvládne sama. Od čeho by jinak byla princezna? Jestli někdy bude královnou, bude si muset dokázat poradit. Není přeci žádná obyčejná ustrašená měšťanka. Jednoho dne z ní bude silná vůdčí osobnost. Alespoň to tak vypadalo, protože její matka se rozhodně netvářila nadšeně při pomyšlení, že by měl Omnii spravovat nějaký muž. Navíc Alyssandra pocházela ze starobylého královského rodu a její manžel by byl přistěhovalec, ať by se snažil jakkoliv.
Tak, přesně tak. Musela si dokonce sama pro sebe kývnout, aby se přesvědčila. Jednoho dne bude stát před mnohem horšími problémy, než je tento. Teď řeší jen něco malého a sobeckého, týkajícího se její osoby. V budoucnu třeba bude řešit problémy týkající se stovek lidí. A to nemůže zvládnout hned. Musí začít od začátku, od té nejjednodušší věci. Alespoň, že tady jí můžou pomoct její čarodějné schopnosti předávané po generace v jejím rodu. Ale zase opatrně, vždyť jedna z jejích praprapříbuzných byla upálena… ale tehdy byla jiná doba. Teď začala nová éra, dokonce i dějepisci označili válku
jako přelom letopočtu. Začínala moderní doba, kdy lidé uznávali pokrok a magie se nebáli.
Ještě chvíli v takových úvahách pokračovala, když tu si najednou uvědomila, že v okolí panuje přespříliš podezřelé ticho, přesně takové, jaké předchází nečekanému útoku ze zálohy.
Otočit hlavu ještě stihla včas.

Cillian si ani nepamatoval, že usnul. Ať se to stalo jakkoliv, tušil, že to nebyl další šťastný tah, především proto, že se za tu dobu mohlo stát cokoliv, ale také proto, že ho pekelně bolela hlava. Naposled něco podobného cítil poté, co do Baraneae přijeli kejklíři a on se začal bavit s tanečnicí… jak se vlastně jmenovala? Něco od J, bylo to takové podivné, jižanské jméno. Judita, takhle nějak to znělo. Ne, že by dívky tohohle typu úplně spadaly do sféry jeho zájmů, když ale viděl její tanec se zapálenými loučemi, nemohl si nechat ujít si s ní alespoň na chvíli popovídat. Nakonec to nebyl tak špatný večer, i když si z něj moc nepamatoval. Jen nějaké hvězdy, miliony barev, podivné houbičky se špičatými kloboučky a ráno nesnesitelnou bolest hlavy. Díky bohu, tentokrát to zas tak strašné nebylo, alespoň se tedy domníval, že nespadne hned poté, co se pokusí vstát.
Vyškrábal se na nohy a s hlubokým nádechem se rozhlédl okolo. Vzápětí ztuhnul, když si konečně uvědomil, že je v jeskyni sám.
"Sakra," ucedil, když ho pomalu praskající plíce donutily zase vydechnout.
Vypadá to, že jsem princeznu poněkud podcenil, pomyslel si suše. Teď už mu byl průběh celé situace celkem zřejmý. Allie si přeci jen dokázala poradit i sama.
Z toho mu vyplývaly dva výsledky. Buď se může s klidem vrátit domů a vymyslí, jak to provést s Amalií, anebo pokračovat v již započaté cestě. Odpověď byla celkem jasná. Cillian nikdy nenechal nějaké práce, dokud ji nedodělal. Navíc to slíbil, v Baraneae ho s největší pravděpodobností hledali vojáci za únos princezny, které se dost možná mohlo něco tam venku stát a navíc… navíc se mu pomalu po těch jejích oříškových očích začínalo stýskat.
Pomalu zatřásl hlavou. Takhle by o tom neměl uvažovat. Nepomáhá jí přeci jenom kvůli tomu, že je to někdo úplně nový a jiný než dívky z města a tím pádem exotický a hezký, že?
...Ne. Přesně z tohohle důvodu jí tehdy na začátku pomohl a pak se jí už nepustil. Doopravdy možná byl naivní, přestože si to celou dobu nechtěl připustit. Nebylo to však poprvé, co se do nějakého svého ztřeštěného dobrodružství pouštěl, koneckonců, jeho otec vždy balancoval na hraně zákona a Cillian tomu téměř pokaždé kvůli nějaké dívce, kterou potkal, nasadil korunu. Tohle se mu však stalo úplně poprvé a fakt, že ho nejspíš hledají vojáci, mu naléval nový elán do žil.[2] Zase nějaká akce.
Pomalu se vydal ven z pukliny v útesu, kde na noc zastavili, a s překvapením se rozhlédl okolo sebe. Podle toho, jak vysoko momentálně slunce stálo, bylo už poměrně pozdě. To mu mohlo přidělat mnohem víc starostí. Kdy asi princezna mohla utéct a jak daleko se dostala? Pokud ji tedy někdo nechytil, což byla, koneckonců, další a mnohem nepěknější možnost.
Nadechl se znovu a pomalu vydechl, jen tak, pro uklidnění. Poté se ještě jednou rozhlédl a zauvažoval nad tím, kudy se asi tak vydala.
S největší pravděpodobností pokračovala po okraji až k místu, kudy by mohla vylézt nad útesy a tam by se mu pak ztratila, aby ji nemohl najít. Alespoň takhle by to udělal on, kdyby se chtěl někomu ztratit. A to ona očividně chtěla, že.
Z pukliny, ze které Cillian před chvílí vylezl, jako střela vyletěla Eiw a usadila se mu na rameni.
"To vypadá docela beznadějně, co?" zamyslel se Cillian.
Eiw potěšeně přikývla. Cillian ji chvilku pozoroval, až si po chvíli s mírným zděšením uvědomil, že zrovna Eiw trochu připomíná Zielu.
"Tos mi udělala naschvál, že jo?" ucedil tiše, pak se ale vrátil k původnímu problému.
"Na tebe Allie asi moc nemyslela, když tě tady nechala, viď? Nevíš aspoň, kudy se vydala?" otázal se sladce.
Eiw se rozhlédla okolo a pak ukázala tlapkou před sebe.
"No, taky jsem si to myslel," přikývl Cillian a vydal se po okraji útesu.
"Docela mluvila o Galaisu," uvažoval nahlas, "to bude asi to nejpravděpodobnější místo, kde ji začít hledat, i když jsem jí říkal, že by tam neměla chodit. Nic jiného ale nemáme, ne? Třeba o ní bude někdo vědět…"
Začal odhodlaně šplhat po úzké pěšině klikatící se po stěnách útesu a malou kamenitou pláž, po které dosud kráčel, nechal někde pod sebou. Nakonec se dostal k poslednímu úseku cesty a stanul na vrcholu, kousek od rozcestí několika obchodních silnic vedoucích do Baraneae. Galaise se rozkládalo asi pět mil od místa, kde stál.
"Takže teď nejspíš tudy, ne?" otázal se jen tak sám pro sebe.
Eiw naklonila hlavu ke straně, doširoka otevřela pusu a vyplázla jazyk.

Za jedním kamenem, zhruba ve dvou třetinách cesty, kterou právě Cillian ušel při své pouti na vrchol útesu, stála drobná postava. Stín balvanu ji částečně zakrýval, i tak se však dala rozpoznat obrovská čepice s kšiltem, a kdyby člověk sledoval ještě pozorněji, spatřil by dokonce záblesk velkých modrých očí.

Cillian po cestě míjel pár osamocených farem a jeden povoz tažený dvěma gryfy.
"Zdravíčko!" mávnul bezstarostně kočímu a na dvě slečny sedící za ním na hromadě brambor, očividně dcery, vrhl oslnivý úsměv. Stydlivě odvracely hlavu.
Takováhle místa mají něco do sebe, přemítal pak v duchu, když se na nějakou holku usměju, hned se mě jejich příbuzenstvo nesnaží propíchnout vidlemi.
Pokračoval v cestě a pozorně sledoval všechny lidi, především slečny, které míjel. Princezna se však mezi nimi neskrývala. Ani ho to nepřekvapilo. Odhadoval, že bude už poměrně daleko.
Ptát se zatím moc neodvažoval, kdyby si ho někdo čirou náhodou nespojil s oním hledaným člověkem. Ziela mu totiž zatím nepodala zprávu o tom, jak to ve městě vypadá. Doufal však, že brzy se o nynější situaci dozví.
Nakonec se začal ptát. Překvapivě se na něj všichni (a obzvláště pak dívky) mile usmívali, vrtěli však zásadně hlavou; nikdo neviděl okolo procházet podezřelou krásnou dívku s hnědými vlasy a oříškovýma očima.
Pokaždé, když se zeptal, děkoval Bohu, že nikdo z místních neměli to štěstí princeznu potkat; nebylo to ani tak udivující, dokonce i lidem z Baranei se ne vždycky poštěstilo a to tam stál královský letohrádek.
Asi po třech mílích, kdy byla vesnice už na dohled, zvedla Eiw hlavu a jemně ho šťouchla packou do tváře.
"Copak?" Sundal si ji z ramene a podržel ji ve výšce obličeje.
Očividně mu chtěla něco sdělit. Škoda, že se nezeptal Ziely, jak má její zprávy pochopit. Na to mohl myslet třeba dřív…
Třeba mu chtěla oznámit, že už všude v okolí jsou rozvěšené jeho obrazy a zároveň je na jeho hlavu vypsána odměna. Nebo také něco jiného…
S povzdechem ji zase vyhodil do vzduchu; ladně mu znovu přistála n rameni.
"Vůbec ti nerozumím, drahá. Myslíš, že je bezpečné jít do vesnice?"
Přikývla. To cítil, ani se na ni nemusel dívat.
"Nehoní mě tam vojáci?"
Zavrtěla hlavou.
"Tak fajn."
S novým elánem se vydal původním směrem. Co je to za podivné hledání? Možná, že mu nějak pomohla Ziela, tím si však nemohl být úplně jistý.
Prošel okolo malého hájku a vrhl další milý úsměv na procházející dvojici dívek s košíky. Očividně mířily na blízkou farmu.
"Krásné dopoledne, že?" Pozdravil je a sledoval, jak s podivně rozjařeným úsměvem a červenými tvářemi obě zrychlily.
Možná, že jsem měl takový výlet přeci jen zapotřebí, pomyslel si pak.
Na druhé straně, v místech, kam se Cillian nedíval, ve stínu nízkých buků se mihl jakýsi drobný stín a zamířil směrem k vesnici.

Po nějaké době Cillian konečně došel mezi první domky.
Vesnice neměl moc v lásce. Lidé nevěděli nic o dění v okolním světě. Všichni vypadali ještě zaměstnaněji než ve městech. Dokonce ani kameloty tu neměli. Všechny děti pomáhaly rodičům, aby bylo seno shrabané, sklizeň se pokud možno neopozdila a dobytek aby byl vyhnán na pastvu včas. Ještě stále se tu našla spousta lidí, co neuměla ani číst. Přeci jen, do školy, která byla obvykle jen jedna, se chodilo jen v zimě.
V téhle vísce dokonce ani nebyla dlažba.
Vyhnul se jedné kaluži, kterou vzápětí nadšeně proběhl urousaný pes, a namířil si to přímo k hostinci. Jestli někdo bude tušit nějakou zajímavou informaci, bude to nejspíš tam.
Uvnitř byl těžký vzduch nasáklý kouřem a mírnou vůní alkoholu. Koneckonců, blížilo se teprve poledne.
Uvnitř sedělo několik cestovatelů a vzadu dokonce trojice hraničářů. Okolo nich se automaticky uvolnil kruh stolů.
Cillian se sám pro sebe usmál. Hraničářů se všichni obávali natolik, že by hospoda mohla být jakkoliv nacpaná, do jejich blízkosti by stejně nikdo nepřišel.
Napadlo ho, že zrovna oni by mu mohli něco říct, krátce na to si to ale rozmyslel a zamířil k výčepu, kde zrovna obsluha oplachovala korbele.
Jednalo se dívku o rok, možná o dva starší než byl on; obličej s červenými tvářemi a hluboko zasazenýma šedýma očima jí lemovaly splývavé kaštanové kadeře. Podle jeho názoru nebyla až tak špatná. Konec konců, hostinský obvykle nenechal obsluhovat jen tak někoho. Navíc hostinští, ač byli velmi často kulatí jako sud, rudolící a hluční, měli pokaždé z nějakého Cillianovi zcela neznámého důvodu hezké dcery, hodící se pro roznášku plných korbelů.
"Přejete si?" otázala se automaticky, když však zvedla hlavu, překvapeně se na něj zadívala.
"Nějakou tu informaci," usmál se na ni vřele, "pokud se sem tedy taková zpráva dostala."
"Prosím?" Dívka odložila korbel na pult a změřila si ho podezíravým pohledem.
Aby její podezření zahnal, změnil svůj vřelý úsměv na jiný, víc přátelský a jemný. Zabralo to okamžitě.
"Nezahlédla jste tu podezřelou osobu s hnědými vlasy a oříškovýma očima, která by mluvila podivným jazykem vyšších kruhů? Jedná se totiž o dceru hraběnky z Láume, víte?"
Jeho úsměv stačil místo všech odpovědí na zvědavé otázky, které by v normálním případě následovaly.
Dívka však zavrtěla hlavou. "Bohužel, nikoho takového jsem nepotkala. Za celý týden sem nikdo nepřišel, kromě několika lidí z blízkých farem a támhle ti hraničáři. Rozhodně ne nikdo neznámý, kdo by připomínal… hraběnku…" poslední slovo neslo překvapený, skoro až vylekaný podtón.
"Dceru hraběnky," opravil ji Cillian s úsměvem.
"Ano, jistě, omlouvám se," odpověděla dívka a znovu se chopila svého korbele. "To je nějaká vaše… ehm… přítelkyně? Neurazte se, ale na nějakého mladého hraběte zrovna nevypadáte."
"Já? To rozhodně ne," zasmál se Cillian lehce, "vůbec by mi to nesvědčilo. Víte, tahle šlechta, má v oblibě zasnubování svých dětí ještě před tím, než se narodí. To by se mi teda fakt nelíbilo, zvlášť když se dá po světě najít velká spousta holek ještě krásnějších, než jsou ty, které ke svojí kráse potřebují obrovskou růžovou nařasenou sukni plnou krajek a volánků."
"Hezky řečeno," zasmála se dívka.
"Hezky a hlavně výstižně," odpověděl Cillian a jakoby nic dodal: "především takovým, který v hospodě za pultem oplachují korbele, nesahají ani po kotníky."
"Dejte si pozor na jazyk, pane," okřikla ho dívka pobaveně, "ještě stále nebylo poledne."
"To je možná pravda," přikývl Cillian, "kdybyste ale nebyla ve službě, pozval bych vás na skleničku nehledě na hodiny."
"Bohužel, pracuju až do večera," povzdychla si dívka.
"To je škoda," naklonil Cillian hlavu ke straně, "tak dlouho se zdržet nemůžu. Svoje sliby ale plním, zvlášť když jde o někoho, jako jste vy. Stále bych vám měl zaplatit, ne?"
"Přesně tak. Informace nejsou zadarmo, i když ne vždy jsou takové, jaké by je člověk očekával." Otřela korbel a postavila ho do řady k ostatním.
"Nechte mě teda, abych vás pozval na šálek čaje do Baranei. Někdo by měl tamějším slečnám ukázat, jak vypadá krása."
Dívka zvedla hlavu a jemně se na něj usmála úsměvem, který každého zahřál u srdce. "Budu na to pamatovat."
"Já taky," zasmál se Cillian a vyšel ze dveří.
Přeci jen, hraničářů se raději ptát nechtěl, ne, dokud on je sám a oni tři.
"Takže tady o ní nejspíš také nevědí," oznámil suše Eiw, zatímco se rozhlížel po okolí a pomalu začínal uvažovat nad tím, co by měl podniknout dál. Allie mířila do Heitenu, že? Tímhle směrem by se tedy měl ubírat i on…
Pomalu a nesměle tedy vykročil, když tu ho chytila čísi ruka a zatáhla ho do blízkého zapadlého dvorku u polorozpadlého domku, kam nebylo z ulice vidět.
Až s nečekanou silou narazil do odrolené omítky a vzápětí ucítil na krku ledové ostří dlouhé úzké dýky.
Zpod velkého kšiltu svítily dvě obrovské modré oči a nemilosrdně si ho měřily.
"Docela se podobáš Cillianu Telmarkovi, oficiálnímu únosci princezny. Neznáš ho náhodou?" sykla ona osoba pak jeho směrem tiše.


[1] Spícího muže ale viděla. Když byla malá, bála se bouřky natolik, že nemohla usnout až do chvíle, kdy jí otec začal vyprávět její nejoblíbenější příběh o Lunethovi a měsíční princezně. Kritici se sice shodli, že tento příběh není úplně vhodný pro malé děti díky smutnému konci; Alyssandra však měla to štěstí, že před osudovým zvratem pokaždé usnula ona, anebo král, takže ho nikdy neslyšela.
[2] Cillian je poněkud romantik.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 C.V.O.K. | Web | 9. listopadu 2012 v 9:49 | Reagovat

Spomínala som že milujem tvoje poznámky "pod čiarov"? :´D konkrétne v tejto časti je jednotka úplne garndiózna :D
a Eiw je úplne ňufíííííííí ♥.♥ také niečo by som hneď brala ako domáce zvieratko! ja taká roztomilá :)))
A Cillian... S Cassanovou má spoločné viac ako len začiatočné písmeno mena čo? :D ale treba uzanať, že je naozaj... hm... nazvyme to schopný :D teada, čo ho opisuješ. a súdiac podľa jeho správania, stretnúť ho, tak by som dopadla ako všteky tie ostatné dievčatá :D (( Nepomáhá jí přeci jenom kvůli tomu, že je to někdo úplně nový a jiný než dívky z města a tím pádem exotický a hezký, že? ...Ne. Přesně z tohohle důvodu jí tehdy na začátku pomohl a pak se jí už nepustil. - tak toto je moja obľúbená veta :D))
jeho pohnútky k pomoci princeznej sú vskutku "šľachetné" a obvdivujem ho za to, že aj keď Ally vzala roha, šiel ju hľadať. :-)
Trošku však tŕpnem pri pomyslení na to, čo sa s ňou stalo. Popísala si to tak tajomne že jeden fakt netuší či ju dostali vojaci alebo ten zvláštny chlapec. (btw. - ten orol je tiež úžasný :D v tvojich poviedkach mi medzi obľúbenými postavami vedú vždy "zvieratká". a potom pekný chlapy :P čím to sakra je?)
V každom prípade môžem povedať že aj táto poviedka ma očarila rovnako ako Kráľovná morí a neviem sa dočkať pokračovania. rozhodne budem čítať tvoju tvorbu aj ďalej, no začínam si cítiť horúce čelo tak zvyšok si nechám na večer. Dovtedy dovidenia. Na záver skladám klobúk a uznanlivo sa klaniam. Ako sa hovorí u nás na slovensku - skvelá práca, sánka dolu šéfe ;) see you later, pri pokračovaní na ktoré netrpezlivo čakám ;)

2 Kiwie | 14. listopadu 2012 v 19:11 | Reagovat

Páni, on se mi tady někdo objevil! :D Děkuji moc za pochvalu a omlouvám se, že odepisuju tak pozdě, ale byla jsem díky škole v časovým vytížení :( No, když mi to tu někdo čte, tak bych sem mohla přihodit další kapitolu, koukám :-D

3 C.V.O.K. | E-mail | Web | 16. listopadu 2012 v 14:42 | Reagovat

[2]: Za pravdu sa neďakuje ;) A nevadí, taktiež si novú kapitolu z rovnakého dôvodu časového vyťaženia môžem zhliadnuť až teraz. :)

4 Kuromaru-dono | 24. listopadu 2012 v 0:36 | Reagovat

Tak přečteno... konečně :D wohooo na konci nějaký napínavý :D A Eiw je úplně skvělá :D co skvělá ... božíííí :D a Cillian mi stále leze na nervy víc a víc... no snad to nějak přežiju :D Tak hurá na další kapitolu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama