Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

15.9.2017

  • Druhá část 31. kapitoly Interregna

4.9.2017
  • První část 31. kapitoly Interregna
  • Nově pod menu přidána možnost odběru novinek na mail



Říjen 2012

(Pandemonium) Kapitola první

12. října 2012 v 21:33
Ručička kompasu se neklidně houpala sem a tam, v jednu chvíli nejistě mířila někam k severovýchodu, jindy naopak k severozápadu, ale ukázat sever schopná nebyla.
Carmen si povzdechla, neschopný kompas zaklapla a schovala do kapsy kabátu.

(Interregnum) Kapitola 4. - Zajetí

12. října 2012 v 21:17

Na večer se zastavili v jedné z mnohých jeskyní vyhloubených v jeskyni. Cillian se snažil princeznu přesvědčit, že pár hodin spánku je pro ni ta nejlepší věc, kterou může udělat. Nakonec to vše ale dopadlo úplně jinak, obzvláště za pomoci několika lístků Zieliných bylin, které mu Allie nepozorovaně podstrčila.

Kapitola 10. - Po vodní hladině

12. října 2012 v 21:15 | Keavy


Omnie, Turijská niva
Jak Nathaniel brzy pochopil, nedávno na jihu pršelo natolik, že se hladina řeky Arascour zvedla.
Turius ležel v pánvi na jejím jižním břehu a momentálně byl celkem naprosto pod vodou. Nebo alespoň zatopený.
Naty hleděl přes lesklou vodní hladinu směrem k jihu a tam město viděl - tyčilo se na pilířích nad rozvodněnou řekou, jakoby to bylo něco zcela normálního.

Kapitola 9. - Odchycení

12. října 2012 v 21:14 | Keavy


Pustina v oblasti Žluté pouště
Kde se vzala, tu se vzala, na poušti se jednoho dne objevila kláda. A nebyla to jen tak obyčejná kláda, byla z pravého, nefalšovaného, ošumělého dřeva. Už jenom při prvním pohledu na její popraskanou kůru si člověk musel uvědomit, že zažila mnoho dní, měsíců, nebo i let plných útrap. Nejdřív si vesele rostla jako strom, pak ji ale někdo pokácel, popadl a odnesl. Kdo ví, jestli to bylo na zátop nebo na něco jiného. Třeba na výrobu houslí, nebo něčeho podobného… Kládě se to však nelíbilo. Komu by se také líbilo, kdyby k němu měl přijít chlápek s dlátem a kladivem a začal do něj rýt, že. A proto není divu, že kláda vzala nohy na ramena a utekla. A utíkala a utíkala, až se objevila tam, kde stojí dodnes. Za dobu svého útěku si jistě musela užít spoustu bláznivých i napínavých příběhů, které by stálo za to vyslechnout. Ale hlavně bychom ji asi měli nechat odpočívat, být k ní milí a laskaví a hlavně ohleduplní.

Kapitola 8. - Za nerozlučnou dvojkou

12. října 2012 v 21:10 | Keavy


Omnie, Západní pustina
Uprostřed bludiště z kvetoucích hortenzií stál altánek, postavený přesně na ty dávné okamžiky, kdy uvnitř vedle sebe stál chlapec v elegantním kabátě a dívka v dlouhých sešněrovaných šatech a společně se dívali na západ slunce. Pak, v jedné chvíli by chlapec poklekl a s krvavě rudou růží v prstech by vyřkl prosbu o zasnoubení. Bohužel, takový altánek se do velmi dlouho zničené a naprosto opuštěné vesnice, ještě ke všemu o několik staletí později, nehodil. A rozhodně se v něm nic podobného nekonalo. Ani vlastně jen tak nemohlo.[1]

(Přízraky z pouště) Kapitola 7. - Cesta Pustinou

12. října 2012 v 21:09 | Keavy


Omnie, Západní pustina
"Ksakru," ulevil si nahlas.
Očividně se učím plavat tak, že mě okolí hodí do vody, pomyslel si pak. Co bylo horší, nic jiného mu vlastně ani nezbylo.
Zhluboka se tedy nadechl a rozhlédl se okolo. Oči si na okolní temnotu zvykaly tak rychle, až ho to překvapilo. Alespoň se mohl pořádně podívat, kam se dostal. Tedy, kromě toho, že do jeskyně.
Jenže na nic jiného nepřišel - jeskyně se táhla dopředu bez jakýchkoli viditelných zatáček či rozcestí.
No, aspoň se neztratím, pomyslel si Naty optimisticky a vykročil jediným směrem, který mu zbyl.

Kapitola 6. - Japonská zahrada

12. října 2012 v 21:08 | Keavy


Omnie, Západní pustina
Stellar mu přinesla nějaký bylinkový odvar. Silně mu připomínal čaje, které se pijí proti kašli, nebo na různé jiné problémy. Ty neměl nikdy rád. Proto si oddechl, když na pití dostal vedlejší hrníček. Ten však nechutnal o nic lépe; když se však napil, cítil, jak se vše kolem něj začíná vyjasňovat a on jak se vrací do původní rovnováhy.
Po jednom a půl šálku této podivné věci došel k názoru, že ano, být doma je sice také krásné, ale teď jsem se teleportoval do úplně cizího světa, který můžu prozkoumat, skoro jako v knize nebo počítačové hře!

Kapitola 4. - Uražené řetězy

12. října 2012 v 21:00 | Keavy


Pustina
Omare nasadila výraz, kterým dávala jasně najevo, jak jsem ji zklamala. To čekala, že při svém elegantním přeletu prahu, který tady asi někdo zapomněl zavést, začnu ječet, nebo něco takového? Promiň, budoucí vrchní kněžko, omlouvám se, ale šaška ze sebe dělat nehodlám.

Kapitola 1. - Rozštípnutá tyč

12. října 2012 v 21:00 | Keavy


Česká republika, Praha
Potemnělou ulicí se ozývaly kroky ztišené měkkými podrážkami konversek. Byl pozdní podzim, okolo osmé hodiny večer a tma se už před nějakou dobou pevně usadila všude okolo a před neonovými vývěskami i rozzářenými okny ustupovala jen neochotně. Ulici, po které osoba kráčela, osvětlovala jediná lampa, jež však vypověděla službu a světlo vepředu k ní dosahovalo opravdu stroze.

Kapitola 5. - Cesta do fantazie

12. října 2012 v 21:00 | Keavy


Už před nějakou chvílí zářivé mžitky nahradila temnota, která se mu teď míhala před očima. Odpřísáhl by, že se kroutí a svíjí stejně, jako by odpřísáhl, že on má oči dokořán otevřené. Tančila okolo něj v obrovských zběsilých vírech, jehličkovitě vykvétala v květy, které ho zasypávaly jiskřičkami tak, jak by ho odkvetlé pampelišky zasypávaly svým chmýřím. Přestože byly nehmotné, šimraly ho v nose natolik, až musel kýchnout. A do jiskřiček jakoby se rázem opřel poryv větru; rozprchly se na všechny strany a bez ladu a skladu se smísily a složily do všech možných obrazců… až si uvědomil, že to nejsou jiskřičky, ale opravdová, nefalšovaná, ochmýřená, pampelišková semínka.