Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

9.7.2017
  • Třetí část 30. kapitoly Interregna
  • Článek o Mítíru
26.6.2017
  • Druhá část 30. kapitoly Interregna


Kapitola 30. - Pustina beze snů

4. září 2012 v 13:51 | Keavy


Podzemí se může říkat různým místům. Podzemí s velkým P však bylo jen jedno. Patřilo mezi nejzáhadnější místa celé Terry a každý smrtelník ho mohl spatřit jen jednou. Alespoň v téhle době.

Podzemí je rozlehlá říše, tak velká, že nevidíte na její konec, ale zároveň tak malá, že by se vešla do špendlíkové hlavičky. Existuje tu jedno město a dvě zamčené brány, obehnána každá jiným plotem. Prostor mezi nimi je vyplněn pustou šedivou plání se studnou a řekou, které všichni místní říkají jednoduše Fluvius.
Ticho. Vlastně ne, vzduchem se nesla slova říkanky ve starém aerinském nářečí, v jazyce, který se nepoužíval už stovky let.
Stellar kráčela po rovné pláni a nezaujatě se rozhlížela okolo. Kdyby člověk přesně věděl, co jsou tyto pláně zač, jistě by se divil, proč je tu najednou tak prázdno. Stellar však toto místo znala jako své boty a žádné zákoutí ani tajemství jí nezůstalo skryto. Proto udivená rozhodně nebyla.
Najednou umlkla. Přešla přes malý můstek vedoucí nad Fluviem, který znala jen ona, ušla ještě pár kroků, nebo také pár mil a zastavila se.
Naklonila hlavu ke straně a sehnula se k malému stříbřitému předmětu, který uchopila do prstů. Na výšku neměřil ani půl palce, přesto na něm byly vidět jisté detaily. Jednalo se o přívěsek tvora podobnému hadovi, možná draku z východu. Kousek pod dračí hlavou však byl druhý obličej, připomínající masku.
"Mám tě," oznámila Stellar s drobným úsměvem a připnula si přívěsek na poslední volný řetízek u náramku.
"Takže ta holka zachránila moji sestru, že?" ozval se nad pláněmi hluboký hlas.
Stellar se otočila a vyděšeně ustoupila pár kroků dozadu. Ještě před chvílí tu byla sama. Teď však kousek od ní stál ještě někdo. Ten někdo byl vysoký a nadpozemsky krásný muž s čistýma světle zelenýma očima a dlouhými popelavými vlasy volně speltenými do copu, ze kterého se však už několik pramenů uvolnilo úplně.
"Dobrý šedivý den, pane." Stellar udělala bázlivé, pořád však silně ironické pukrlátko.
Muž se na ni chladně zadíval. "Na něco jsem se ptal."
Jeho slova, přestože byla tak tichá, prořezávala nehybný vzduch jako ostří nože a byla slyšet snad úplně všude po pláních.
"Ano, pane, zachránila." Stellar chtěla dodat ještě něco o tom, že by mohl být Reg, Lessie a ostatním vděčný, ale radši to spolkla. Pan Aodh se nemá škádlit. Nemá smysl pro humor. O tom věděla Stellar své.
Aodh popošel blíž. Stellar znovu ustoupila. Nechtěla se k němu dostat moc blízko.
"Stejně se zase jednou vrátí," oznámil Aodh suše, "vrátí se stejně, jako my. Dokud tu budeme, budou tu i oni. A my tu budeme stále."
"Nos semper erimus," dodala Stellar uštěpačně, ale pod přísným pohledem Aodha znovu umlkla. "Promiňte, nechtěla jsem vás rozhněvat."[1]
Aodh proti ní stál a upíral na ni chladný pohled svých světle zelených očí.
"Teprve teď to všechno začíná," prohlásil, otočil se a během několika kroků jakoby splynul s okolní šedí.
Stellar chvíli pozorovala směr, kterým se vydal, a pak pohlédla na své levé zápěstí. To byla pravda. Jeden konec světa měl následovat další. Tímhle počinem všechno teprve začalo.


[1] Pan Aodh doopravdy nemá smysl pro humor, zvláště pak, co se latiny týče. Na tu je totiž naprosto alergický. Samozřejmě k tomu má své důvody a ne jen ty, že by ve škole z tohoto jazyka naprosto bezostyšně propadal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 C.V.O.K. | Web | 9. listopadu 2012 v 9:13 | Reagovat

Ahoj ahoj :-)
Keďže som lekárom ustanovený chrípkový maród a nanašťastie sa mi včera večer doma minuli všetky knihy, začala som sa nudiť. Rozhodla som sa teda prečítať si niečo dobré na internete, no a ako som tak brázdila tým blogovým kybersvetom, nejak natrafila na tento skvostný kúsok. Považujem to za neskutočne šťastnú náhodu, pretože za tú dobrú hodinu čítania poviedky som si tvoj blog  veľmi obľúbila.
Píšeš úžasne. Veľmi pútavo, číta sa to jedných dychom. Nechýba akcia pri ktorej sa zastavuje dych, ani vtip pri ktorom dávaš mojej bránici poriadne zabrať a spôsob akým píšeš opisy zapríčiňuje, že čitateľovy sa celé okolité prostredie vybavuje pred očami tak, ako by sedel v 3D kine. Musím pochváliť aj originalitu diela, je to veľmi nápadité. Ešte som sa s ničím podobným nestretla, takže niet divu že ako som sa do toho začítala, tak som potom nevedela skončiť. Veľmi sa mi páči že poviedka je vypracovaná do detailov, všetko spomenuté má svoj zmysel všetko má dôvod, prečo sa to spomenulo. Úžasné, úchvatné a proste... Ja vážne nemám slov :-) Okamžite idem čítať aj ďalšie "časti", pevne verím že toho bude časom viac a viac, pretože si práve získala verného čitateľa a skalopevného fanúčika :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama