Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

16.10.2017
  • Třetí část 31. kapitoly Interregna
15.9.2017
  • Druhá část 31. kapitoly Interregna



Kapitola 29. - Grana 2/2

4. září 2012 v 13:50 | Keavy


"Reg?" zašeptala. Nakonec se jí podařilo vstát, dojít k ní a chytit ji za paži. "Reg! Jak ses sem dostala?"
Reg se ohlédla a upřela na Lessie lhostejné fialkové oči. Skoro, jako by ji ani nepoznávala. Pak otočila hlavu beze slova zase zpět.


Lessie na ni zmateně pohlížela. A teprve pak jí to došlo. To, co tu stálo, nebylo její dvojče. Nestála tu před ní Regina Slimwergová, ale aerinská princezna. Jediná osoba, která mohla zachránit Terru před zkázou. Její ruka ochabla a sklouzla z Reginy paže dolů.
Paddy si Reg všiml chvilku po Lessie. Rozběhl se k ní, ale její dvojče ho zadrželo dřív, než se k ní stihl dostat.
"Teď ne, Paddy."
Jen přikývl.
Grana se zasmála. "Takže ty ses nakonec přeci jen objevila?"
Reg nic neříkala. Lessie to připadalo zvláštní a… strašidelné. Dokud žily doma, v Glomeře, nebylo chvíle, kdy by její sestra nemluvila. Teď však stála tiše, skoro jako sloup.
Jestlipak bude ještě někdy jako dřív, napadlo Lessie a objala se pažemi.
"Vidím, že povídavosti jsi moc nepobrala," pokračovala Grana, "to je jedno. Stejně si užejeme nějakou legraci, ne?"
Layla očekávala, že se Grana rozmáchne ocasem tak, jako před chvílí, ale nic takového se nestalo. Naopak, to co se dělo dál, ji překvapilo a vyděsilo zároveň.
Grana se narovnala, její dračí hlava otevřela tlamu. Okolo ní, jakoby se zavlnil vzduch a začal se pomalu stáčet, až mezi dračími čelistmi vytvořil žhnoucí bílý kotouč. Vzápětí vystřelil jako střela a letěl plnou rychlostí přímo na Reg. Ta jen natáhla ruku před sebe a kotouč se rozestoupil na dvě části, které se neškodně vpily do dláždění terasy. A to bylo vše, co by mohla Layla vyprávět. Krátce na to přestala stíhat pozorovat, co se vlastně děje. Veškerý pohyb jí splýval v jednu velkou barevnou šmouhu. A pak, po nějaké době, jako by veškerý pohyb najednou ustal. Reg, skoro jakoby visela ve vzduchu a jednou dlaní se opírala o Granino ohromné tělo, kousek nad jejím pravým obličejem připomínajícím masku.
A pak se snad ze vzduchu, jako od nějaké podložky, odrazila a s jedním ukázkovým saltem, za které by jí jistě učitel tělocviku upřímně poblahopřál a potom ještě zatleskal, snesla na dlažbu k ostatním. V místě, kde se Grany dotýkala, zela rozšklebená prasklina.
Grana se začala smát. Nebylo to zasmání, nebo to, co obvykle dělala. Tohle byl opravdový, nefalšovaný histerický smích.
Konečně jí došlo, že na ni za chvíli dojde, říkala si zrovna Layla škodolibě, když tu se Reg svezla bezvládně na zem.
"Hej?!" vykřikla vyděšeně, "Zrovna ty jsi ta poslední osoba, která by měla omdlívat!"
Chtěla se k ní rozběhnout, ale Lessie ji zadržela.
"Ne, nech ji," zavrtěla hlavou.
"Co to plácáš za nesmysly? Nepraštila ses do hlavy, nebo tak něco?" mračil se Claim.
"Ne," usmála se Lessie chabě. "Stellar říkala, že Reg je jediná, kdo může Granu zranit, ne? To už udělala. Teď je na nás, abychom tu prasklinu rozšířili. Celou dobu jsem si říkala, co máme v tomhle příběhu vlastně za roli. A teď už to vím."
"Záchranu světa," usmál se Claim, "tak jdeme na to, ne?"
"Myslíte si, že se vám něco takového podaří?" zasyčela Grana, "Víte vy vůbec, kdo já jsem? Jsem tvor starší než tenhle ostrov. Ani vaši nejlepší dějepisci o mně nevědí nic."
"To je spíš smutné, než děsivé," mínil Bolster, "chudáčku."
Grana zasyčela. "Nežila jsem tisíce let jenom kvůli tomu, aby mě zahanbila nějaká děcka a ještě k tomu všemu z našeho kmene. Něco takového nedovolím!" S návalem vzteku vychrlila na terasu leodvě modrý plamen, který pokryl celý povrch vrstvou ledu.
"Hej!" Layla se svezla a rozplácla se na zemi jak široká, tak dlouhá.
Grana se po ní ohnala ocasem. Claim neváhal, sebral ze zmrzlé země Laylin oštěp a zapíchl ho do ocasu tak hluboko, jak to jen šlo. Současně vytáhl několik nožů, které měl u sebe a s neomylnou přesností je hodil. Chvíli se otáčely ve vzduchu, ale pak se zabodly hluboko do míst, kde Granina kůže praskla. Prasklina se ještě rozšířila. To tvora vyvedlo z klidu. Ohnal se hlavou tentokrát po Claimovi a za chvíli se prasklina na jejím těle ještě o něco zvětšila díky příspěvku od ostatních. Nevyvíjelo se to zrovna nejlépe, jak si pak řekla. Ale ještě pořád neměli vyhráno. A také nikdy mít nebudou.
Lessie klečela u bezvládného Regina těla a vyčerpaně sledovala ostatní.
Bylo jí na nic. Ostatní se snaží zachránit ostrov všemi svými silami a ona tu jen sedí a nic nedělá. Jenže co by měla dělat? Její pohyby byly natolik nemotorné, že by spíš překážela, než pomáhala. Dokonce i vstát jí dá takovou práci.
Co by měla dělat? Povzdechla si a znovu dostala záchvat kašle. Další kapky krve dopadly na dlažbu. Tentokrát jich však bylo mnohem víc.
"Vážně umírám, co?" zašeptala a sklonila hlavu. Nemohla to změnit, to bylo jasné. Neměla by na to také vůbec myslet. Jenže na co by teď vlastně měla?
Najednou se jí vybavilo všechno, co jí říkala Stellar.
"Hej, potvoro!" křikla Layla, "Odhaduju, že tvůj život bude trvat eště tak… pět minut!" Zasáhl ji Granin ocas a odmrštil ji stranou tak šikovně, že málem spadla na Anthonyho.
"Tak, to by bylo," oznámila Grana spíš jen tak pro sebe. Ať se snažili jakkoliv, byli na ni prostě příliš krátcí. Ale zabrat jí dali, to ano. I když se jich všech teď zbaví, ze zranění se bude muset léčit opravdu velmi dlouho.
A pak jí pohled padl na Lessie.
"Koukám, žes mi zbyla jako poslední. No, nevadí. O to rychleji se tě zbavím," zasmála se. Už to nebyl ten hysterický smích. Teď to zase bylo to klidné, vítězné pousmání.
"Dearshul," řekla si Lessie tiše. Přetáhla si přes hlavu kožený řemínek, na kterém měla zavěšený cyfar a položila ho vedle Reg. Tohle byla ta jediná věc, kterou mohla udělat.
"Sbohem," zašeptala, "doufám, že budeš v pořádku."
Pak se pomalu a těžkopádně postavila.
"Takové loučení," vrtěla se Grana, "to snad ani nemuselo být, ne? Stejně za chvíli všichni zemřete. A ty, ty budeš první!" Střemhlav se proti Lessie vrhla, otevřenou dračí tlamou napřed.
Lessie ještě slyšela, jak Kesha vykřikl její jméno. Zvedla ruku tak, jako předtím Reg. Nestalo se však nic podobného.
Znaky, které jí na dlaň namalovala Stellar začaly zářit. Nejdřív matně, pak ale sílily a sílily, až zalily celou terasu mléčným světlem. Grana se uprostřed pohybu zastavila a jenom na Lessie nevěřícně zírala. Nebo spíše zírala na postavu, která stála za Lessie.
Dearshul. Bledá dívka s velkýma očima bez zorniček oblečená do tak černého roucha, že už by snad nemohlo být černější.
Grana se začala pomalu stahovat, jako by chtěla utéct, nebo zmizet. Dívka však šla za ní. Ledová plocha pro ni neklouzala a vzduch jako by pro ni byla zem. Kráčela jako sama smrt.
Zastavila se kousek před ohromným tvorem a letmo se dotkla praskliny. Ta se hned jako na povel začala rozšiřovat, doprovázená strašlivým jekem. Nejdříve postupovala nohoru a pak dolů, dokud nerozpůlila Granin pravý obličej, ten, co vypadal jako maska. A Grana jako by se rozprskla na suchý horký písek, který vítr odvál pryč.
Dearshul se otočila na Lessie, mírně se usmála a pak se rozplynula.
Nastala chvíle otřeseného ticha. Jako první ho po nějaké době konečně přerušila Layla.
"Páni! My to dokázali! Grana je pryč a Terra je zachráněná!" Vyškrábala se na nohy, ale hned uklouzla a zase se svalila do rychle tajícího ledu. Jakoby se najednou oteplilo, skoro už ani nebyl potřeba kabát.
"Takže si užijeme hezké jaro, co?" usmál se Paddy.
Reg se pohnula.
Rory k ní pomalu přešla a dotkla se jí čumákem. Za chvíli se nad ní skláněli všichni.
"Paddy?" Pomalu otevřela oči. Už nebyly fialové, tak jako dřív, ale modré stejně, jako ty Lessiiny.
Paddy jí stiskl ruku. "Neboj se," usmál se, "už je všechno v pořádku."
"Co se stalo?" chtěla hned vědět a pokusila se posadit. Byla však natolik zesláblá, že se jí to nepodařilo.
Paddy jí hned začal všechno ochotně vyprávět a ostatní naslouchali. Skoro všichni.
Lessie stála u zábradlí a sledovala město pod sebou.
Kesha k ní přišel a objal ji kole ramen.
"Máme to všechno za sebou," usmál se.
Lessie přikývla. Do očí se jí draly slzy.
Kesha si toho všiml. "Proč pořád brečíš? Teď přece nemáš důvod."
"Mám," povzdechla si Lessie. Slzy se jí na tvářích měnily v krystalky. Když byla ještě v Glomeře, cítila, jak ji bodají do tváří. Teď už však necítila nic.
"Jsem ráda, že se Reg probrala," řekla pak potichu, "a že je taková, jako dřív."
Kesha se usmál. "Ale to ostatní už jako dřív nebude, nemyslíš?"
Zavrtěla hlavou. "Ne, nebude."
"Co myslíš, že bude jiné?" zeptal se Kesha a radost z jeho hlasu jakoby vyprchala.
Lessie si beze slova vyhrnula rukáv kabátu. Prasklina, která se jí vytvořila na předloktí pádem ze zikkuratu, se rozšířila po skoro celé paži a pomalu se rozšiřovala dál.
"Už tu nebudu," řekla pak tiše.
Kesha zavrtěl hlavou a objal ji ještě pevněji. "Tohle neříkej."
Lessie se smutně usmála. "Vybrala jsem si tuhle cestu. Vytáhla jsem Reg z reaktoru. Už tehdy jsem cítila, že jí musím pomoct. Udělala bych pro ni cokoliv, jen abych ji ochránila. K tomu účelu jsem měla na nějakou dobu propůjčené schopnosti. A teď nadchází chvíle, kdy za to musím zaplatit."
Pomalu se otočila. "Chtěla jsem ti poděkovat."
"Za co?" zavrtěl Kesha hlavou.
"Za všechno," pokrčila Lessie rameny a usmála se. "Za to, že jsem tě poznala, za to, že jsem s tebou mohla strávit nějaký čas, za všechnu tvoji pomoc, bez které bych tu už nebyla. A ještě něco jsem chtěla říct… Mám tě ráda."
Kesha zavrtěl hlavou a stiskl ji pevněji, jako by ji nemínil už nikdy v budoucnosti pustit.
Lessiin úsměv se ještě o trochu rozšířil.
"Sbohem," dopověděla tiše.
Zpoza mraků vyšlo slunce a zalilo celou terasu zlatavým světlem. Lesiina pleť začala zářit jako zrcadlo, ale jen na krátko. Netrvalo to dlouho. Prasklina se rozšířila i na její tvář a pak, jen se slabým zacinkáním, se Lessie proměnila na drobné úlomky krystalků, které v mírném větříku vířily jako duhvý vír, dokud se nerozletěly do všech stran a nezmizely.
Kesha smutně zvedl hlavu a zadíval se na oblohu nad sebou.
"Sbohem," zašeptal pak.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama