Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

15.9.2017

  • Druhá část 31. kapitoly Interregna

4.9.2017
  • První část 31. kapitoly Interregna
  • Nově pod menu přidána možnost odběru novinek na mail



Kapitola 28. - Stín v pohybu

4. září 2012 v 13:47 | Keavy


Lessie ztuhla.
"No jen se hezky otoč, abych si tě mohla pořádně prohlédnout," pokračoval hlas dál.
Pomalu se otočila a pohlédla Graně do tváře. Ne do té, která připomínala tvář draka. Tahle, to byla opravdová tvář připomínající tvář člověka. Nebo spíše masku. Měla velké, úzké oči a ústa zkřivená v posměšném úšklebku. Dračí hlava, kolébající se na mohutném krku o půl metru výš, na ni upírala nenávistné žluté oči.

"Takže ty jsi ona…" promluvila Grana ústy masky zamyšleně.
"Ne…" vykoktala Lessie. Až pak si uvědomila, co vlastně řekla.
"Však já vím moc dobře, co jsi zač," zasyčela Grana hlasem, který se Lessie ani trochu nezamlouval.
Ustoupila pár kroků dozadu, ale narazila na její mohutné šupinaté tělo. Grana se obmotala okolo celého zikkuratu a znemožňovala tak Lessie jakýkoliv útěk.
"Ty se mě bojíš?" Grana vydala cosi, co připomínalo uchehctnutí. "Máš k tomu docela dobrý důvod. Jak jen je to dlouho, co jsem chtěla tu směšnou ženštinu zničit… a teď se mi konečně dostala příležitost."
"Příležitost?" vyhrkla Lessie.
Grana se dunivě zasmála. "Síla bohyně podpořená tlukoucím srdcem. Jak dlouho jsem nic takového nepotkala. Nejdřív se ale musím zbavit princezny. Kde je?"
Lessie sevřela Reginu čepici. "Tady nikdo není," prohlásila a snažila se ze všech sil, aby se jí netřásl hlas.
Grana se k ní mírně naklonila.
"Ale víš," zasyčela, "byla tu, o tom není pochyb. Všude okolo je to cítit."
Lessie ztuhla. "Byla tu?" vykoktala a zhluboka se nadechla.
"Takže přeci jenom víš, kdo to je," Granin smích se ozval jako výstřel z kanónu a nesl se přes ostrov až nad hladiny Oceánu.
"Reg," zašeptala Lessie tiše a pak prudce zvedla hlavu. "Tady nikdo není," zopakovala kousavě.
Grana nespokojeně mlaskla. "Jsi protivná. Dost hraní."
Dračí hlava vyrazila bez varování dopředu, že Lessie stačila jen tak tak uhnout. V tu chvíli se ale z druhé strany objevil ocas, který se okolo ní obmotal jako provaz a zvedl ji do výšky.
"Napůl živý tvor a napůl krystal," zasyčela Grana a s požitkem pohupovala ocasem před obličejem. "Na něco takového jsem dlouho čekala."
"Cože?" Kdyby Lessie nebyla z poloviny cyfar, určitě by z ní Grana vymačkala veškerý vzduch.
Grana si její otázky nevšímala. Houpala si s ní před obličejem, jako by se chtěla zhypnotizovat. Pak vyplázla jazyk. Lessie jen stihla zavřít oči a odklonit hlavu. Místo něčeho mokrého ji však olízlo cosi, co jí připomínalo spíš vysušený letní písek. A pak ji Grana vymrštila vysoko do vzduchu.
Nedokázala by určit, jestli letěla, nebo jen padala, ale krátce na to dopadla na kamenné schody, po kterých se začala hned smýkat dolů.
Tak asi spíš padala, napadlo ji, zatímco se kutálela po schodech níž a níž až nakonec narazila do něčeho pohybujícího se poměrně slušnou rychlostí. Když otočila hlavu, zjistila, že je to Granino šupinaté tělo. Něčím však bylo zvláštní. Skoro jako by zářilo, jakoby vyzařovalo nesmírnou sílu a energii.
Za chvíli se okolo ní mihnul ocas a Grana s velkým šplouchnutím zmizela pod hladinou Oceánu.
Opatrně se zvedla na kolena. Přesně jak očekávala, šlo to ztuha. Ale teď, poté, co ji Grana olízla, se cítila nějak jinak, nějak… slaběji. Jakoby její energii všechnu Grana vysála. Najednou dostala záchvat kašle, suchého a zvonivého. Když odtáhla dlaň od úst, spatřila na ní drobné kapky krve. Chvíli na ně zhypnotizovaně zírala, ale pak zaťala dlaň v pěst.
"Na to teď není čas," prohlásila nahlas, "Musím najít ostatní. Koneckonců, za to, jaká teď jsem, si můžu sama."
Zhluboka se nadechla a rozhlédla se okolo. Jak daleko se asi skutálela? Když ještě viděla Granino tělo, tak musela být někde blízko Paddyho a Claima. Opravdu. Stála těsně nad nimi.
"Paddy! Claime!" Rozběhla se dolů, přestože měla co dělat, aby neupadla.
Klekla si k Paddymu a dotkla se jeho ramene. Jak si všimla, po pádu měla i vnější zranění, na předloktí. Nebyl to škrábanec, rána, nebo něco podobného. Byla to prasklina. Rychle si přes ni přetáhla rukáv.
Paddy pomalu otevřel oči. "Lessie?" vyhrkl, když ji spatřil. "Jsi v pořádku?"
Lessie kývla. "Spíš jestli jsi v pořádku ty… a Claim."
Claim se kus od nich pohnul. "Jsem," promluvil, "teda, až na to, že mě pekelně bolí hlava."
"Kde je Grana?" Paddy si konečně uvědomil, že se nachází na zapomenutém ostrově Baile na schodech zikurratu.
Lessie sklonila hlavu. "Grana se vydala zničit Terru. A Reg s ní…"
"Ale jak to?" nechápal Claim.
Lessie se jako v mrákotách vydala dolů. "Vzpomínáte si, co nám říkala Stellar?"
"Jistěže," přisvědčil Claim a přidal, aby ji dohnal.
"Říkala, že Granu dokáže zranit jenom princezna z čisté rasy," přidal se k ní Paddy z druhé strany.
"V tom případě nechápu, jak se jí mohlo podařit upláchnout," zadumal se Claim, "ledaže by se Stellar mýlila. A pak bychom byli všichni v háji."
Lessie zavrtěla hlavou. "Vy jste se mýlili, když jste tvrdili, že jsem princezna z čistého rodu."
"Vždyť to sama Stellar potvrdila," oponoval Paddy, "a potom… podívej se na sebe. To, co dokážeš, nedokáže žádný jiný člověk."
"Stellar nic takového nepotvrdila. Řekla jen, že v sobě mám něco ze vznešené rasy. Rozhodně netvrdila, že bych měla zachraňovat svět. A moje schopnosti… musely se objevit poté, co jsem spadla do reaktoru. Kesha říkal, že vždycky, když na to vzpomínám, zfialoví mi oči. Nemyslíte si, že je to nějak propojené s nimi?"
Paddy přikývl. Byl o tom naprosto přesvědčený.
"Reg měla oči fialové ještě předtím, než do reaktoru spadla," oznámila Lessie suše.
Paddy se zastavil uprostřed kroku. "Cože?" vyhrkl a radši zrychlil, aby Lessie s Claimem zase dohnal.
Lessie mu mlčky podala Reginu čepici. "Mělo nám to dojít hned," řekla pak tiše, "ta vyvolená, o které mluvila Stellar, byla Reg. Tím, že spadla do reaktoru, navázala spojení s Terrou a utekla kvůli tomu, aby se postavila Graně."
"Reg?" Paddy vykuleně zíral na čepici ve svých rukou.
"Je tak těžké tomu uvěřit?" otázala se Lessie klidně. Teď, když to všechno pochopila, cítila se tak vyrovnaně, jako nikdy dřív. "I předtím nám tvrdila, že Baile existuje. Vzpomínáš si? Tehdy jsme se jí vysmáli. Nikdy by nás nenapadlo, že se na ten ostrov jednou podíváme…"
Claim se uchechtl. "To ti spadl kámen ze srdce, co?"
Došli na konec schodů a octli se znovu na šedivém dláždění uprostřed trosek města.
Lessie zvedla hlavu a zadívala se na oblohu. Bylo to tu tak jiné než v Omnii; nebe bylo bez mráčku a svítilo slunce. Jejich domov jako by byl pořád zahalený mračnými závěsy, které dělaly celý svět šedivějším.
"Jen nechápu, proč jsme do tohohle příběhu zapletení i my." Nechala se po tvářích hladit slunečními paprsky. Teď, když si je mohla vychutnávat plnými doušky, je vůbec necítila. "Sice jsem vytáhla Reg z reaktoru ven, ale víc jsme se do toho plést nemuseli… proč nám tedy všichni pomáhali dojít tak daleko?"
Paddy jen zavrtěl hlavou.
"Hele, nezdá se vám nějak pozdeřele ticho?" otázal se najednou Claim.
Paddy se ohlédl a ztuhl. "Proč mám pocit, že se ESO chystá odletět?"
"Protože to nebude pocit." Zničehonic se Lessie na rameni objevil Glipp a usadil se tak, jak bývalo jeho zvykem. "Ani se mě nemusíte ptát, jak se mi podařilo přežít." Z jeho tónu byla znát jistá dotčenost. Na to však nebyl čas. Museli si pospíšit a dostat se k ESU ještě dřív, než všechny lodě odletí a je tady nechají opuštěné uprostřed zapomenutého ostrova.
Kesha se konečně dostal ven.
"Hej!" křikl za ním jeden z vojáků, ale vzápětí klopýtl a okolo něj se prosmýkla Layla. Tu však stačil někdo chytit, aby nemohla utéct. Stejně tak se po Keshovi vrhlo několik vojáků. Bolster se začal také obratně proplétat okolo, aby se dostal ven a nakonec se do toho všeho připletla i Rory.
"Musíme se dostat za Lessie a ostatními!" křikla na ni Layla a dál se marně snažila vymanit se ze sevření dvou vojáků. Rory jí užuž spěchala na pomoc, když tu se ozval zvuk, který je všechny přimrazil na místě. Znělo to jako skřek šílence, který se právě směje tak, až se zalyká. Všechy hlavy se naráz otočily k zikkuratu a když znovu spatřily obrovského tvora obmotaného kolem něho tak moc, že hrozilo, že ho každou chvíli rozdrtí, všechna ústa se otevřela dokořán úžasem a děsem zároveň. Mohli takhle stát minutu, nebo možná hodinu. Pak Grana několika pohyby uvolnila své sevření a elegantním obloukem se ponořila hluboko pod hladinu.
Po nějaké době se vynořila znovu, vystřelila z vody jako šipka a znovu se ponořila. Bylo jasné, že míří ke břehům Terry.
To už se Richard vzpamatoval. "Do lodí! Dělejte!"
Všichni se dali do pohybu. Dokonce i Rory proud strhl s sebou. Nikdo z nich ani pořádně netušil, co se děje.
Všichni se navalili do lodí a nikdo z nich si nevšímal několika lidí a plyšového mývala pospíchajících kus za nimi.
"To je najednou zmatku. Tomu se říká armáda?" ucedil Claim uštěpačně, přidal a zkušeně se zařadil mezi ostatní. V tom spěchu si jich nemohl nikdo všimnout.
"Musíme najít Keshu! A Laylu s Rory a Bolstera," vyhrkla Lessie hned, jak se octli na palubě.
"Hlavně musíme dát pozor na Bolstera, aby ho nestrčili pod zámek a nepopravili za zradu," zabručel Glipp.
"A také jim musíme říct o Reg," přikývl Paddy.
"Nuže," přikývl Claim, "máme hodně práce. Snažte se být nenápadní a doufejte, že nejsou na jiné lodi!"
Lessie se otřásla. "Myslíte si, že se dostaneme do Aryi dřív než Grana?"
"Myslím, že nevím," odpověděl Claim, "teď je docela k ničemu to řešit, protože s tím nic nenaděláme, ani kdybychom se na hlavu stavěli. Hlavně je teď musíme najít."
"Já je viděl," informoval je Glipp.
"Ale bylo to asi před půl hodinou, co?" usadil ho Paddy.
"Ne," trval si na svém Glipp, "vidím Prašivku. Stojí tamhle a snaží se k nám dostat."
Lessie se otočila směrem, kterým se Glipp celou dobu díval, div že ho neshodila. A opravdu. Na druhé straně chodby stála Rory.
Lessie se za ní rozběhla, davu před sebou nedbaje. Koneckonců, jste jenom lidé, pomyslela si, já jsem z poloviny krystal.
"Lessie," zavrčela Rory, když se k ní dívka dostala.
"Ahoj," pozdravila ji Lessie, "Grana pluje zničit ostrov, protože je všechno jinak, než jsme si mysleli. Ale teď na to není čas. Vysvětlíme ti to, až najdeme ostatní."
"Všechny je to strhlo s sebou," oznámila jí Rory, "ale díky bohu do téhle lodi."
"To je dobře," to už se k nim dostal i Claim a Paddy.
Rory se otočila a vyrazila jako první. Když by vám někdo vyděšeně vyprávěl, jak se proti němu rozběhl obrovský vlk, jistě byste se mu vysmáli. Kdyby se však proti vám něco takového doopravdy rozběhlo, nesmáli byste se ani v nejmenším. Kdybyste se chtěli udržet co nejdéle při životě, klidili byste se co nejrychleji stranou. Nejspíše proto byly Roriny kroky tak ladné a nic ji nedonutilo zastavit.
Nakonec našli i Bolstera s Laylou a Keshu.
"Hele," zastavil je jeden z vojáků. "Proč vás vlastně máme zadržet?"
"To nevím," pokrčil Paddy rameny.
"Aha," přikývl voják, "takže vy jste nic tak špatného neudělali?"
"V zásadě ne," potvrdil Kesha.
Voják nesouhlasně zavrtěl hlavou. "Tak fajn."
"Ten vlk," začal druhý voják, "slyšel jsem, že něco podobného žije v laboratořích Společnosti."
"No, to určitě," usadil ho ten první, "Jsi snad na základce?"
Lessie se usmála a pokračovala v cestě. Jak bylo vidět, vojáci se nechtěli stavět proti nim a dali jim možnost volného pohybu. To se jí docela zamlouvalo, přestože netušila, kam vlastně mají namířeno.
"Hele," ukázal před sebe Claim, "támhle nejspíš bude Richard."
Stáli totiž před ústředím.
"Já bych šla dovnitř, co vy na to?" navrhla Layla a než stihl kdokoliv cokoliv namítnout, otevřela dveře.
"Nazdar všichni," pozdravila, když překročila práh.
Osazenstvo, snad jen kromě pilota, zůstalo vykuleně stát.
"To ale dneska máme štěstí, nejenom, že jsme se tady všichni hezky sešli, ale taky tady máme našeho milého šéfa Richarda, co?" pokračovala Layla vesele a přešla k oknu. "Tak copak nám dělá Grana?"
Richard se vzpamatoval jako první. I tak se však nezmohl na nic pořádného a inteligentního, na co by se osoba jeho postavení zmoct jistě měla.
"Grana?" zeptal se nechápavě.
"To je ta potvora, co pluje na Aryu," odpověděla Layla a sledovala Oceán pod sebou.
Richard přikývl. Jistě, Grana. Když tomu chtěli dát jméno, tak tedy tak.
"Pluje na Aryu," odpověděl. Mohl by teď dát povel, aby s nimi vojáci něco udělali. Když však dovnitř vešla i Rory, která si ho hned začala nepřátelsky měřit, nejspíš za tu uspávající střelu, naopak si začal přát, aby jen prostě odešli. Už tak tu bylo dost plno a popravdě si nemohl dovolit žádnou rvačku, tady, v řídící kabině, bůhví jak vysoko nad Oceánem.
"Co když se dostane k Arye dřív než my?" Lessie vyděšeně stála vedle Layly s konečky prstů přitisklými na sklo.
"Však on si s nimi ředitel poradí," odpověděl Bolster, který se postavil mezi ně.
"Ty radši ani nemluv," zavrčel Richard, "kdyby to nemělo žádné následky, hned na místě bych tě nejradši zaškrtil."
Naneštěstí si ho nikdo nevšímal.
"Nemůžete přidat?" ohlédla se na pilota Lessie nervózně.
"Jak se o ni prezident může postarat?" zeptal se Kesha. Otázkou mířil k Richardovi.
Richard sebou trhnul. Tak zrovna takovouhle pozornost si nepředstavoval. "Prostě se jí zbaví. Je na to vybavený. Také že na tom pracoval už dlouho."
"Počkat," teď sebou pro změnu trhl Bolster. "Teď mě něco napadlo. Sectatores eoris se jako pokus rozběhlo před dlouhou dobou, už za jeho otce. A tehdy si nikdo z nás vlastně nebyl jistý, proč. Nechcete tím naznačit, že…"
Richard se usmál. Bolster naopak polknul.
"Co?" strčila do něj Layla, "Co tím chce naznačit?"
"Celý ten pokus má být vlastně jen jistá zábrana jak ochránit Terru před tím stvořením. Granou, jak vy tomu říkáte."
Když to Lessie uslyšela, ztuhla.
"Ne!" otočila se prudce, zakopla, a kdyby ji Kesha nezachytil, spadla by.
"To nemůže," vyhrkla vyděšeně, "Grana se cyfarem živí! Cokoliv, co s ním přišlo do styku, pohltí a dá jí to sílu na to, aby mohla zničit ostrov!"
Richard se na ni blahosklonně usmál. Chudák holka, říkal si, potřebovala by se pořádně vyspat.
Anthony stál na rozlehlé terase, lokty se opíral o zábradlí a sledoval hladinu Oceánu před sebou. Loď mířila vzduchem zpět, podle toho, co mu před chvílí sdělil po telefonu Richard.
Bylo už načase; obvykle klidnou hladinu čeřilo cosi podobného dlouhé ploutvi, nebo něčemu podobnému a mířilo to k ostrovu. Bylo to vidět i z té dálky.
"Myslíte si, že se jedná o to stvoření, které způsobuje otřesy?" Geek stál vedle něj.
"Jsem o tom přesvědčen," odpověděl Anthony bez jakéhékoliv většího zájmu.
"No, tentokrát to nevypadá, že by to přišlo jen tak bez zájmu narazit do útesů. Teď je to poprvé, co to můžeme vidět," poznamenal Geek trochu zlomyslně.
Anthony si povzdechl. V tom měl vědec naprostou pravdu.
"Co s tím uděláte?" pokračoval Geek a zlomyslnost v jeho hlase se postupně stupňovala. "Budete pořád utíkat, nebo se tomuto problému postavíte čelem?"
Anthony neodpověděl. Nejspíše jeho mlčenlivost donutila Geeka pokračovat.
"Celý ten pokus se táhne už dlouho a je připravovaný jen na tuhle chvíli. Kdy jindy by bylo možné uplatnit ho i ve skutečnosti, když ne teď? Teď, když se na Aryu valí tahle potvora?"
Anthony si povzdechl. "Jenže proč? Určitě k tomu mělo nějaký důvod."
"Zvířata nemusí mít důvod," opáčil Geek, "o tom toho vím z našich pokusů až dost."
"Zvířata možná ne," opáčil Anthony. Ať ten tvor byl cokoliv, ke zvířeti se mu nechtělo ho přirovnávat.
Grana se blížila a Anthony nic nedělal. Jenom stál a zíral na přibližující se monstrum, jako by se mu snad zalíbilo. Geek nervózně přešlápl. Tohle se mu nezamlouvalo. Měli by přeci něco dělat!
Grana nabírala čím dál tím větší rychlost a vlny se zvětšovaly. Dvě lodě letící vzduchem kousek vedle ní skoro nebyly vidět.
"Dobrá," odpověděl nakonec Anthony a prudce se narovnal, "nechávám to plně na vás."
Geek si založil ruce a nahlas se rozesmál. Anthony ten smích ze srdce nenáviděl.
Když se Geek uklidnil, nebo spíše zmlkl, protože na jeho smíchu nebylo zhola nic veselého, popadl telefon, bleskově vytočil číslo, a když to někdo na druhé straně zvedl, vyštěkl: "Operace Sectatores eoris zahájena!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama