Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

15.9.2017

  • Druhá část 31. kapitoly Interregna

4.9.2017
  • První část 31. kapitoly Interregna
  • Nově pod menu přidána možnost odběru novinek na mail



Kapitola 27. - Ostrov za útesy

4. září 2012 v 13:45 | Keavy


Proháněla se hluboko pod hladinou Oceánu. Držela se blízko břehu, to bylo samozřejmé. Měla hlad a hledala něco, čím by mohla získat další sílu. Už si skoro říkala, že za těch třicet let by jí mohla mít dost… a její protivnice naopak málo. Zdálo se však, že ji podcenila. Přeci jen, bohyně je bohyně. Posledních pár let jí nezbývalo nic jiného, než hledat nové a nové cesty. Nic ji však nenapadlo. Jediné, co se jí zatím podařilo, bylo proděravět útes v několika místech natolik, aby z nich mohla cyfar brát podle libosti. Bohužel, bylo to jen před několika málo týdny. A proto byla mrzutá.

Jenže najednou, z ničehonic, ucítila něco, co zavánělo skoro jako plán. To něco se oddělilo od ostrova a mířilo to napříč Oceánem k Baile, místu velké bitvy.
Vlastně tomu ani nemohl říkat něco. Byl to odkaz její odvěké nepřítelkyně, ale ne ten, který mohla dobývat ve stěnách ostrova. Tenhle byl teplý, pulzující a živý, prostoupený silou Terry. To si nemohla nechat ujít.
Pomalu se otočila a vydala se směrem, kterým jí v dáli mizel Teřin odkaz.
Layla seděla na zemi a prozkoumávala hladinu Oceánu pod sebou. Celý svůj život vlastně strávila na Teře, a nikdy nikam neletěla. Ale to vlastně skoro nikdo. Jenom boháči, kteří si odletěli na dovolenou do Umihonu. Třeba takový Anthony...
Zavrtěla hlavou, aby ho vyhnala z mysli. Teď se na něj přeci nemusí soustředit! ESO jim nezpůsobilo takové problémy, jak se to zezačátku jevilo. Naopak, jako by jim nechtěně pomohli. Teď jenom najít ostrov a pak Lessie bude moct porazit Granu. Jak asi ta potvora vypadá?
Najednou uslyšela cosi jako hluk létající lodi. Nebyla technik, vědec, ani nic podobného, a všechny tyhle obory se jí silně hnusily. Ovšem podobný zvuk, jako byl tento, by ve vzduchu určitě nenašla.
Vyškrabala se na nohy a vykoukla z okna. Před nějakou dobou je obklopila mléčně bílá mlha, přesto však něco málo mohla vidět. Kus za nimi letěla další loď a dokonce se ani nesnažila být nenápadná.
Jak by taky tady ve vzduchu mohla, řekla si Layla v duchu.
"Vy nám přece jenom nedáte pokoj, co?" zeptala se nahlas, když spatřila nápis ESO.
Seskočila o trochu níž a vydala se napříč lodí oznámit to ostatním. Lessie zrovna stála vepředu a sledovala krajinu před sebou. Ono toho moc vidět nebylo, protože vlastně celou dobu letěli nad vodní hladinou ponořenou do mlžného oparu. A to byly už dvě hodiny. Ne, že by Layla byla nějak moc netrpělivá, ale přeci jen si začínala říkat, jestli neletí špatně. Lessie však vrtěla hlavou a pořád dokola jim opakovala, že letí správným směrem. Podle toho, co říkala, cítila, kterým směrem se mají vydat.
Čas od času takové nápady měla. A vždy dopadly přinejmenším zajímavě. Tenhle ji chytl ve chvíli, kdy se vznesli. Nezbývalo nic jiného, než jí věřit. A Layla by jí bývala věřila, kdyby už neletěli tak… douho.
"Máme společnost," křikla na Claima, "ESO se rozhodlo, že si udělá výlet doprostřed Oceánu."
"Proč?" nechápal Claim.
"Jestli věří, že Lessie dokáže najít ložiska cyfaru, můžou si myslet, že je k nějakému zavedeme," navrhl Bolster.
"V tom případě si to myslí špatně," pokrčila Lessie rameny.
"Co s nimi uděláme?" ohlédl se na ni Paddy.
Lessie znovu pokrčila rameny.
Najednou se před nimi mlha rozkrojila napůl, jako by se rozhrnovaly závěsy a pod nimi se zableskly vody Oceánu. A uprostřed té tyrkysové modři se na ně usmíval malý ostrov.
"To je ono," oznámila jim Lessie, jako by to bylo něco zcela normálního.
"To je divný," poškrabal se Claim na hlavě, ale až pak si uvědmil, že by měl držet kormidlo. Loď se nebezpečně zhoupla.
"Dávej pozor!" křikla na něj Layla.
Claim kromidlo chytil zase oběma rukama a srovnal loď do vodorovné polohy.
"Víte, on tu žádný ostrov být nemá," vysvětlil pak.
"A ví to ten ostrov?" usmál se na něj Kesha a přešel blíž k oknu. "Vypadá docela mírumilovně."
"Zdání může klamat," zamračil se Bolster. Lessie však zavrtěla hlavou. "Nic špatného tam není."
"Takže, panstvo, přistáváme, nebo už ten ostrov v týhle mlze nenajdeme. S ESEm si nějak poradíme tam na zemi. Kolik jich je, Laylo?"
"Jen jedna loď," informovala ho Layla potěšeně. Konečně si připadala důležitá.
Loď začala klesat, až to vypadalo, že přistane na mořské hladině a potopí se. Layle to připadalo jako zázrak, že se octli na šedivé pláži. A pak jí došlo, že to není pláž s podivně zbarveným pískem. Teď, když to viděla zblízka, uvědomila si, že stojí na dlažbě.
"Takže to je Baile?" vyhrkla a rozhlédla se okolo. Musela říct, že ji poměrně zklamalo. Celý ostrov byl vlastně jen kousek zemičky s kamennou dlažbou, kterou obklopovala tisíciletá a tudíž velmi, ale opravdu velmi zanedbaná alej. Kus před sebou viděla podivné a stejně šedivé a zanedbané domky, nad kterými se tyčil zikkurat.
"Tak, jsme tady," rozhlédl se Claim, "ale co teď? Když nás poslala Stellar sem, máme tu najít tu Granu?"
"Máme tu najít Reg," odpověděla Lessie.
"Tak už se s tím smiř, ufňukánku," zamračil se Glipp, "máš zachránit tenhle svět před nestvůrou starší, než náš ostrov."
Lessie rázně zavrtěla hlavou. "Kolikrát bych vám měla zopakovat, že nejsem žádná vyvolená, aerinská princezna, nebo bůhví co ještě, abyste mi konečně uvěřili?"
"Dost řečí," zavrčela Rory přísně, "tlacháním se nic nevyřeší."
"Já nechci nic řešit," zavrtěla Lessie hlavou, "já chci jenom najít svoje dvojče."
Pomalu zvedla ruce a zadívala se na svoje dlaně. Kesha věděl moc dobře, nad čím přemýšlí, ani se jí nemusel dívat do očí.
"Smiř se s tím," namítl Bolster.
"Ne!" Lessie se prudce otočila. V jejím hlase byl slyšet podtón zoufalého hněvu. "Nejsem někdo, kdo má sílu zachránit Terru před zkázou. Ať si říkáte, co chcete, nejsem nic jiného, než vy. Rozhodně ne někdo, kdo je obdařený extrémní mocí. Slyšíte?"
Paddy chtěl něco namítnout, když v tom se ozval hluk motorů a vzápětí se z mlhy vynořila loď Společnosti.
"A já si myslela, že na nás mohli třeba zapomenout," povzdechla si Layla.
"K tomu městu, nebo co to je! Snad se jim tam schováme!" zavelel Bolster.
Loď ještě ani nebyla na zemi a už z ní vyskakovali ozbrojenci, kteří, když spatřili prchající skupinku, začali bez varování střílet.
"Taky vás zdravím," zaječela Layla a běžela, co jí nohy stačily, aby byla z dosahu. Střelba však najednou ustala. Layla udělala ještě pár kroků, než si všimla, že se zastavili i její společníci.
"Co se sakra…" začala, ale pak si všimla, že všichni vyděšeně zírají na hladinu Oceánu za sebou.
Zlověstně bublala. A pak, bez varování, z ní jako obrovská šipka vystřelilo dlouhé hadí tělo. Narovnalo se jako kobra, zaklonilo obrovskou hlavu a temně zařvalo.
Layla nejdříve otvírala pusu na prázdno. "No nazdar," vyhrkla pak.
"Tos řekla velmi dobře," potvrdil Claim. "Nazdar!"
S těmito slovy se otočil a dal se na útěk.
Richard Collins, velitel jednotky tajných agentů přivelených pod ESO, zareagoval trochu později než Layla s ostatními. Že by měl něco dělat, si uvědomil ve chvíli, kdy se Grana začínala houpat ze strany na stranu.
Všichni vojáci vystřelili jako mířené šipky a střemhlav se vrhli do jednoho z domů pod zikkuratem.
"Co je to?" vykřikl Richard, když se kus od města ozvala rána, jak obrovské tělo narazilo do dlažby.
"Co je to?" odpověděla mu Layla otázkou a přikrčila se, "To je ten váš tvor, co vám rýpe do těch vašich slavných elektráren."
"Tohle?" ozvala se další rána, jakoby se do dlažby zabořil obrovský spár. Layla sebou při tom zvuku trhla.
Lessie se vyděšeně rozhlédla. Do domku se nacpali všichni zaměstnanci ESA, a tudíž tam vládl obrovský chaos podnícený zmatkem toho, co se dělo venku.
"Ono to snad má nohy," konstatoval Claim znechuceně. Stál u okna, hned vedle Lessie. Poblíž byl ještě Paddy a na ramenou jí prskal Glipp, stejně jako vždy. Laylu jen slyšela, ale neviděla. A Kesha s Bolsterem byli někde uprostřed toho zmatku. A Reg… jestli se tu někde nacházela, bylo to jistě venku. Tam, kde teď byla Grana.
Zavřela oči, zhluboka se nadechla a vytrhla se jednomu z vojáků, který ji za tu chvíli stihl chytit.
"Hej!" vyřkikl, ale to už byla venku.
"Hej?" zopakoval Glipp nechápavě.
"Jdu najít Reg," vysvětlila mu Lessie jednoduše a ohlédla se. Grana opravdu měla čtyři nohy, takže připomínala draka. A plazila se směrem k nim.
"Jestli ji chceš najít, udělej to rychle," kvíkl Glipp.
Kdosi ji popadl za ruku a domutil ji tak k pohybu.
V okně domku si všimla několika udivených a zároveň vyděšených tváří.
"Sebevrazi!" křikl někdo za nimi.
A pak se konečně podívala, kdo ji to vleče dopředu.
"Paddy!" vykřikla.
"Co je?" Lessie zrychlila, takže ji mohl pustit. "Říkal jsem, že do toho jdu s tebou, ne? Ať se děje cokoliv, chci Reg také pomoct, ne se jen dívat."
"Ale…" namítla Lessie, a pak si všimla i Claima, který chvátal vedle nich.
"Proč mi taky pomáháš?" divila se.
"Nám," opravil ji Paddy.
Grana za nimi zlostně zavřískla, odrazila se od země a s obrovským šplouchnutím zmizela pod hladinou.
Claim se udýchaně zastavil.
"Kdo by nepomohl, když vidí takovou potvoru?" předklonil se a zprudka dýchal. "Jestli nám zničí Terru, jak bych se pak mohl vysmát šperhákům, aristokracii i tý zatracený vládě? Jak bych pak mohl někam letět? S kým bych hrál karty?"
"Vždyť jsi říkal, že poker nehraješ," Paddy se rozhlížel okolo. Grana tu někde byla, to věděl jistě. Když už sem připlula, zase jen tak nezmizí.
"Také jsem říkal, že karty neznamenají jenom poker," odvětil Claim a narovnal se.
"Pozor!" zaječela Lessie a postrčila je dopředu. Během chvíle se Grana vynořila a s ohromnou vlnou vody se převalila přes dlažbu v místech, kde ještě před chvílí stáli. Převálcovala přitom několik stromů, které spadly k zemi jako párátka.
"Kam teď?" křikl Paddy.
"Do svatyně!" odpověděla Lessie a rozběhla se směrem k zikkuratu.
"Svatyně?" nechápal Claim.
"Svatyně Terry, jediná, která tu zbyla," vysvětlila Lessie a ještě zrychlila.
Město okolo nich ubíhalo, až se nakonec octli před poschodím, táhnoucím se do výšky nad nimi. Lessie neváhala a začala stoupat nahoru.
"Jsi si tím jistá?" uslyšela Paddyho.
"Ne!" Zavrtěla hlavou, "Ale nic jiného na výběr nemáme."
Zahučení ve vodě ji donutilo zrychlit. Třeba se něco stane. Objeví se někdo, kdo jí pomůže.
Zdolala sotva čtvrtinu schodiště, když tu se ozvalo temné zahučení a vzápětí na schody bez varování dopadl Granin ocas. Lessie mu jen tak tak uhnula. Náraz ji však odmrštil o půl metru dál, mimo schody, kde se sotva udržela. Díky cyfarovému ozáření ztratila skoro veškerý cit v prstech. Glipp se na jejím kabátě neudržel a s hrozivým zavřeštěním narazil do kamenné stěny, po které se skutálel dolů.
Paddy s Claimem na tom nebyli o nic lépe. Náraz ho každého odhodil stranou. Paddy narazil hlavou o kamenné zábradlí a Claim zůstal bezvládně ležet pár schodů pod ním.
Lessie se udýchaně ohlédla.
"Ne," vyhrkla a po tváři se jí skutálelo několik vyděšených slz. Kdyby mohla, běžela by jim pomct. Jim všem. Cesta dolů však byla neprůchodná. Nezbývalo nic jiného než pokračovat a doufat v dobrý konec.
S jistými obtížemi se vyškrabala zpět na schodiště a pokračovala v cestě na vrchol. Schody teď brala po dvou. S každým krokem se však její tělo stávalo těžší a těžší, až si myslela, že nahoru nikdy nevyleze. A pak to spatřila; záblesk oranžové a zelené.
"Reg?" zachraptěla a ještě přidala.
A octla se nahoře, před oltářem. Na jeho horní desce ležela čepice se zelenými a oranžovými pruhy. Patřila její sestře, na nikom jiném ji nikdy neviděla. Opatrně ji vzala do ztuhlých prstů, jako by se měla každou chíli rozplynout.
"Sakra," ucedila zoufale. A v tu chvíli se za ní syčivým ženským hlasem ozvalo: "Tak kdepak máme naši princezničku?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama