Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

16.10.2017
  • Třetí část 31. kapitoly Interregna
15.9.2017
  • Druhá část 31. kapitoly Interregna



Kapitola 25. - Kráter vzpomínek 1/2

4. září 2012 v 13:42 | Keavy


Při tom zvuku sebou všichni trhli. Nejvíc však Lessie. Ten hlas… ten hlas přeci znala!
Pomalu se otočila. Před nimi stála dívka s košíkem v ruce. Mohlo jí být tak čtrnáct. Dobře, možná patnáct, připustila Lessie nakonec. Měla dlouhé kadeře, splývající v loknách pod ramena, možná až k loktům. Nedalo se přesně odhadnout, jakou mají barvu. Někde byly kaštanově tmavé, jinde spíš ořechově plavé. Vrhaly na okolí tu medové, tu spíše zrzavé odlesky. Působily však jemně a sem se velmi hodily. Měla velké modré oči a pod tím pravým… to Lessie věděla moc dobře. Tu dívku už totiž potkala. Byla to ona, díky komu se probrala.

Glipp nešťastně zaúpěl.
"No teda," promluvila dívka nakonec, "vás bych tady opravdu nečekala."
"A koho bys čekala?" otázal se Glipp kousavě.
"Nikoho," pokrčila dívka rameny. "Ale je pravda, že tu mám dnes opravdu rušno."
"Rušno?" Podivila se Rory.
Dívka naklonila hlavu ke straně. "Ty jsi Liath, viď?"
Rory mírně zavrčela. Neznělo to však naštvaně, naopak, znělo to potěšeně.
"Mým opravdovým jménem mi nikdo už dlouho neřekl," pronesla nakonec, "pro všechny jsme jenom zrůda, vlk, nebo vlkodlak."
"A ty jsi Chliste, že? I když nemáš své vlastní tělo. To je mi líto."
"Pche," odfrkl si Glipp, "jestli se ti podařilo tímhle obměkčit Prašivku, mě se ti tím obměkčit nepodaří."
Dívka si jeho poznámky nevšímala.
"A ty," podívala se na Lessie, "to je zvláštní…"
"My se už viděly," vyhrkla Lessie. Rory i Glipp se na ni nechápavě zadívali. "To díky tobě jsem se probrala. Díky tobě jsem tady!"
Dívka se usmála. "Opravdu?"
"Vážně!" přkyvovala Lessie horlivě.
Dívka si je znovu prohlédla.
"Bylo vás víc, že?"
"No to teda bylo!" vyprskl Glipp, "Jenže všichni zmizeli."
"A stejně jako vy se dostali sem," usmála se dívka.
"Tak teda nevím, jestli jí máme věřit," mumlal si Glipp pod vousky, "já bych jí teda rozhodně nevěřil."
"Proč?" zamračila se Rory.
"Proč? Protože…" začal Glipp, Rory ho však přerušila: "Já se neptala tebe."
"Moje sestra vás za mnou poslala," usmála se dívka jemně.
"Sestra?" nechápala Lessie. Pak jí to došlo. "Myslíš Anyu?"
"Anyu?" teď pro změnu chvíli nechápala dívka. Po chvíli se zasmála. "Ale ne… i když, to máte vlastně jedno."
"Tak tohle přesně ta podivná ženština Anya říkala. Já si hned myslel, že je s ní něco v nepořádku. Vždyť i sama přiznala, že ji za námi někdo poslal," bručel Glipp.
"Co se děje?" chtěla vědět Lessie, "Anya říkala, že jsme se zapletli do nějakého příběhu."
Dívka zvedla ruku. "Všechno popořadě. Copak se nechcete vidět s ostatními?"
"Počkat, opravdu tu jsou?" vyhrkla Rory.
"Samozřejmě," usmála se dívka, "také se dostali až sem. Ovšem s jistou pomocí. V okolních jeskyních žije spoustu duchů, kterým se jejich přítomnost nelíbila."
"Ale jak to, že my…" začala Lessie, ale dívka se jen tajemně usmála.
"Bylo těžké udržet je na místě, aby se vás nevydali hledat," vyprávěla, zatímco je vedla kamenitou stezkou směrem k domku. "Zvláště ten černovlasý."
"No jo," zasmál se potichu Glipp a rýpl do Lessie čumákem.
"Náhodou je moc příjemný," usadila ho dívka, "někoho mi připomíná. Nepochází náhodou z Chainu?"
"Pochází," přikývla Rory.
"Tím se to vysvětluje," přikývla dívka. Její hlas se změnil - najednou nabral smutný odstín.
Lessie byla sympatická. Jak by také ne, když ji zachránila?
"Jak se jemnuješ?" zeptala se mírně. Ani jí nemusela vykat; vždyť byla dívka mladší než ona.
Pokrčila rameny. "Moje jméno je spojené s mnoha vzpomínkami, na které si nechci znovu vzpomenout. Ne v tuhle dobu."
"Ale kromě těch špatných jsou přeci i ty dobré," usmála se Lessie.
Dívka se na ni smutně otočila. "Právě," konstatovala, "ty dobré nejvíc bolí."
Jak se na ni tak dívala, všimla si Lessie jedné věci. Když dívku viděla ve snu, fascinovaně celou dobu zírala na tetování pod jejím pravým okem. Teď si však všimla, že dívka má nad pravým obočím světlou, z dálky skoro nepostřehnutelnou drobnou jizvu ve tvaru hvězdy.
Dívka si všimla, co Lessie pozoruje a usmála se.
"Jestli ale na jménu trváš, říkej mi Stellar." Přitom se dotkla své jizvy.
"Stellar," otřásl se Glipp. "Starý jazyk."
"Jsi až moc pověrčivý," obořila se na něj Rory.
"Nech ho," usmála se Stellar vlídně, "kdyby se nacházel na opačné straně pohoří, třeba by se choval jinak."
"O tom dost pochybuju," zamračil se Glipp, ale pak se zarazil. "No tak dobře, možná ne."
"Na druhé straně pohoří?" nechápala Lessie.
"Zatímco tohle je domov Rory, z druhé strany pohoří pochází Glipp," vysvětlila Stellar.
Lessie neuniklo, že zná jejich jména. Vlastně toho nejspíš věděla opravdu hodně. Když se nad tím zamyslela, připdalo jí to poněkud děsivé. Ale třeba to věděla od Anyi. Toby pak bylo mnohem méně děsivější.
Kráter nebyl tak velký. Za chvíli došli k malému domku. Měl tedy cihlovou verandu lemovanou tmavě hnědým dřevěným zábradlím, krémově bílou barvou omítnuté stěny se stejně tmavě hnědými kenními rámy a okenicemi a stejnou střechu. Lessie se přistihla, jak přemýšlí, jestli není došková.
Stellar je zavedla dovnitř.
"Lessie! Glippe! Rory!" to bylo první, co uslyšela. Pak se k nim vrhla Layla celá rozzářená. "Chtěli jsme vás jít hledat už hodněkrát, ale Stellar byla proti. A támhleta, ta nás tu celou dobu hlídala. Je děsivá, nemyslíš?"
Lessie se rozhlédla okolo sebe. Nacházeli se v malé místnosti, která se zdála skoro přeplněná. Vypadalo to, že Stellar žila povětšinou sama.
Konečně si všimla Keshy. Když spatřila jeho výraz, protáhla se okolo Layly a zamířila k němu.
"Jsi v pořádku?" pohlédla na něj starostlivě.
Místo odpovědi ji objal. "To bych se měl ptát spíš já tebe," řekl tiše.
"Jsem," odpověděla. Do očí se jí začínaly drát slzy, tak je radši zavřela. Nevypadalo by dobře, kdyby se tu rozbrečela jako malé dítě.
Stellar je chvíli pozorovala. Layla si v jejích velkých očích všimla jakéhosi potěšení, ale také něčeho, co jí připomínalo smutek. Pak Stellar přešla do rohu, kde na houpacím křesle seděla ona podivná dívka, která tu na ně celou dobu dohlížela očima bez zorniček. Layle naháněla husí ůži. Něčím jí připomínala smrt. Pak si všimla, že Rory s Glippem na dívku také bez hlásky zírají.
"Kdo je to?" přešla k nim pomalu.
"Jmenuje se Dearshul… je to postava s pověstí. Nechtěj o ní víc vědět," zavrčela Rory.
Dearshul si je všechny prohlédla, pak pohlédla na Stellar, vážně přikývla hlavou, vstala a vyšla dveřmi ven. A ve chvíli, jak se za ní dveře zaklaply, jakoby opadlo napětí, které v místnosti panovalo.
Lessie se odtáhla od Keshy a rozhlédla se i po ostatních. "Jsem tak ráda, že jste všichni v pořádku," usmála se šťastně.
"Takže teď se můžeme zase vydat najít Reg a pak jít konečně domů!" navrhl Paddy. "Ale kudy se dál vydat?"
Stellar je chvíli pozorovala.
"Ach jo, ach jo," prohlásila pak, "takhle rušno jsem tu už dlouho neměla."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama