Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

16.10.2017
  • Třetí část 31. kapitoly Interregna
15.9.2017
  • Druhá část 31. kapitoly Interregna



Kapitola 23. - Medvěd

4. září 2012 v 13:40 | Keavy


Laceground byl snad ještě menší než Glomera. Lessie by nikdy ani nenapadlo, že je něco takového možné a proto byla velmi překvapená.
"Hele, támhle se mohlo přistát," zamračil se Claim, "to jsem v mapě neměl vyznačený. Asi bych si ji měl obnovit. Kdo ví, co mám ještě špatně."
Paddy se překvapeně rozhlížel okolo. Předtím nejspíš všichni obyvatelé pracovali v elektrárně a teď se všichni zabývali cestovním ruchem. Přestože on ani jeho rodina by si dovolenou až na druhý konec Omnie dovolit nemohli, žilo to tu. V Umihonu a Arye muselo žít mnoho bohatých lidí.

"Vypadá to tu jako nějaký skanzen," prohlásil pak.
"Docela jo," přisvědčil Claim.
"Asi to tu bude dost drahé, nemyslíte?" zeptala se Layla podezřívavě. Začínala mít zase hlad, ale vyhlídka na předražený oběd se jí nezamlouvala. Také si nemohla být jistá peněžními zásobami svých druhů. Na to ale myslela až v poslední řadě.
Bolster uvažoval nad něčím úplně jiným.
"Tady se nejspíš budou znát všichni mezi sebou," napadlo ho zrovna ve chvíli, kdy k nim přistoupila žena v kabátu a kulichu. Poodhrnula si šálu, aby jí všichni rozuměli a medovým, ani za mák upřímným hlasem prohlásila jako ostřílený veterán: "Dobré dopoledne, pánové a dámy. Vítejte v Lacegroundu. Doufáme, že si zde odpočinete a načerpáte nových sil."
Layla tázavě zvedla obočí.
"Pokud něco hledáte, stačí se zeptat a já vám ráda odpovím," pokračovala dáma a její medový hlas zůstával steně medový a stejně neupřímný. Layla odhadovala, že tohle musí opakovat každému, kdo sem vejde. Určitě to měla naučené nazpaměť. Docela ji litovala. Ona by to na jejím místě nedělala.
"Jsme tu jako turisté," ujal se slova Bolster.
"Ano, jistě," přikývla žena. "Ve městě se dá najít spousta zábavy. Samozřejmě lázně, procházky do hor, zimní sporty…"
"Docela by nás zajímaly cesty po okolí," usmál se Kesha přátelsky, "víte, známí nám kdysi říkali, že tu máte chráněné cyfarové jeskyně, které jistě stojí za to zhlédnout."
To bylo poprvé, co ženě ztuhl úsměv na rtech. Po tváři se jí na zlomek sekundy přehnal stín, ale po chvíli se na ní znovu usídlil, stejně falešný a neupřímný.
"Možná by bylo dobré obrátit se na ředitele střediska. Najdete ho, když půjdete Křišťálovou ulicí až na konec. Přeji příjemný den."
Bolster pokrčil rameny, slušně poděkoval a vydal se po ulici dál. Žena se za nimi mihla do malého domku, kde jistě vyčkávala do doby, než se objevili další lidé, které měla uvítat.
"Když ses zmínil o cyfaru, nevypadala zrovna moc nadšeně," prohodila Rory, když zamířili doprava podle cedule s nápisem Křišťálová ulice.
"Ale dokazuje to, že tu nějakej bude, ne? To je pozitivní, řek bych," odpověděl Claim.
"Tam to bude!" ukázala Layla dopředu. Dům to byl skoro jako každý jiný, jen neměl vývěsku žádného obchodu, restaurace, bazénu, nebo jiného zábavního centra. Layla si říkala, kde asi lidé žijí. Nejspíš nahoře, nad tím vším.
"No," prohlásil Paddy uznale, "nežijí si tu zrovna špatně…"
"Já bych řekl, že si musí vydělat na lidech, kteří sem chodí, opravdu hodně," přikývl Glipp.
Před brankou vedoucí do domku se Rory zastavila.
"My dál nepůjdeme," oznámila, "bude lepší, když tu počkáme."
"No, jak myslíte," pokrčil rameny Claim a vešel do zahrady. "Jestli ta ženština kecala, máme zaděláno na slušný problémy, je vám to jasný?"
Lessie ho bez váhání následovala a ostatní se prakticky hned přidali. Za chvíli už zvonili u dveří.
Přišla jim otevřít jakási žena, podle Paddyho nejspíš služebná, nebo sekrtářka. Nebo obojí.
"Copak si přejete?" zeptala se, s ne tak falšovaným úsměvem, jako ta první žena.
"Přejeme si mluvit s ředitelem," odpověděl Bolster.
"Nějaké problémy?"
"To ani ne," připustil Paddy, "jedná se o jistou neodkladnou záležitost."
"Dobrá," přikývla žena po chvíli, "pojďte dál."
Všichni tedy pomalu vešli. Jen Lessie zůstala stát na prahu. Koutkem oka zahlédla cosi černého. Když se na to chtěla soustředit více, všimlo si jí to a v tu ránu bylo to tam.
"Nestůj tam tak!" zavolal na ni Paddy.
Snad se mi to jen zdá, pomyslela si. Podezření se jí však z hlavy nepodařilo vyhnat.
Ředitel vypadal přesně tak, jak by ředitel takového místa podle Layly vypadat měl. Postarší, dobře živený, s šálkem kouřící čokolády se šlehačkou na stole. Zvlášť ta čokoláda se jí zamlouvala.
Možná, že dostaneme taky trochu, napadlo ji hladově.
"Stalo se něco?" zeptal se ředitel příjemným basem.
"Nic kromě toho, že nás sem poslala jistá dáma, která nás tu uvítala," odpověděl Claim.
Lessie na něj obdivně pohlédla; bylo to poprvé, co promluvil tak nějak… slušněji.
"Ach tak," přikývl ředitel chápavě.
"Jedná se o jisté cyfarové jeskyně, o kterých jsme se doslechli. Jako turisty by nás velice zajímaly," doplnil Claima Bolster.
"Aha," ředitelův tón se trochu změnil. "Předpokládám, že jste zaměstnanci ESA, že? Smím vidět vaše průkazy?"
Při tomto slovu sebou Bolster mírně trhnul. "Ne, nejsme. Jsme turisté, kteří se zajímají o okolní krásy," odpověděl pak. Layla si všimla, že se mu při té odpovědi mírně třásl hlas.
To je divné, pomyslela si. Proč vždycky při zmínce o ESU tolik vyšiluje?
"V tom případě vám doporučuji podívat se jinam. Okolo Lacegroundu můžete najít spoustu zajímavých věcí. Tyto jeskyně jsou velmi nebezpečné místo pro turisty, věřte mi. Nebo na této výpravě stále trváte?"
Přikývli.
Ředitel si je s mírnou nevolí prohlédl. Nejdřív přejel pohledem svalnatou postavu Bolstera, potom Claima, který se, co se svalové hmoty týče, za Bolstrem tolik neopožďoval, Keshu, Lessie, Paddyho a nakonec se zastavil na Laylině oštěpu a tvář se mu vyjasnila.
"Vy jste dobrodruzi, že," přikývl chápavě, "ti, kteří se jen tak potulují po všech koutech ostrova a tak porůznu pomáhají, že? Poslední dobou to začíná být poměrně oblíbené povolání. Problémů narůstá a lidí, kteří by je mohli řešit, ubývá."
"No, řekněme, že ano," připustil Paddy.
Ředitel chápavě přikývl a s úsměvem mrkl na svou sekretářku. "Víte," začal pak, "jestli je tomu tak, umožním vám přístup do našich jeskyní. Víte, můžete se tam dostat jedině s průvodcem. A ten, jak víte, není zadarmo. Ne, že bych od vás chtěl peníze, to ne… nicméně," dramaticky položil lokty na stůl, "poslední dobou si mi sem chodí stěžovat turisté, že se po okolí toulá jisté zvíře. Někoho dokonce zranilo. A to vrhá stín na toto centrum, víte? Podle mě se jedná o zdivočelého medvěda, který bude žít za vesnicí ve skalách. Ale, jak už jsem říkal, problémy přibývají a není nikdo, kdo by je řešil. Když mi vy vyřešíte tenhle drobný problém, slibuji, že zase pomůžu já vám."
Lessie se po ostatních nerozhodně rozhlédla. Nezamlouvalo se jí to, tušila však, že nemají na výběr. Dokázala sice vycítit, že jsou blízko cyfaru, bylo to však stejné, jako když zahrajete na rozladěných houslích tón někomu, kdo má jen matný a dosti pochybný hudební sluch. Dokáže vám říct, že tón hrajete špatně, ale už neví, jestli se ozývá moc vysoko, nebo moc nízko. Přesně takhle se ona cítila. Nevěděla, jestli je cyfar vysoko, nebo nízko. Nebo, v tomhle případě, kterým směrem přesně leží.
Kesha si jejího prosebného pohledu všimnul a pomalu přikývl.
Když se tento pohyb dostal všem do podvědomí, přikývl i Bolster tak, aby dal najevo souhlas.
"Dobrá tedy," řekl, "pomůžeme vám."
Ředitel se usmál. "Katy vám ukáže, kudy se vydat. Přejete si ještě něco předtím, než půjdete?"
"Jídlo," vyhrkla Layla bez rozmyslu.
"Jsi si jistý, že chceš jít s námi?" ujišťovala se Lessie už poněkolikáté.
"Jasně, že jo," odpovídal pořád dokola Claim. Už mu to začínalo lézt na nervy.
Ještě chvíli a fakt se otočím, říkal si. Poslední domek Lacegroundu jim však už zmizel z dohledu a vracet se sám takovou dálku se mu nechtělo. A navíc se rozhodl, že půjde dál s nimi. Byl zvědavý, jaký konec jejich cesta nabere.
Celou dobu až ke skalám mu Paddy vyprávěl, proč vlastně cestují. Claim si pak chvíli říkal, jestli mu úplně nepřeskočilo, když pomáhá někomu v hledání nějaké ztracené bláznivé sestry, když ale viděl, že jim pomáhá i někdo v jeho věku, řekl si, že mžná ne. Naopak začal být velmi zvědavý, jestli to nakonec v něco zajímavého nevyústí. Koneckonců, všechno zatím mělo docela zajímavý nádech.
"Tak, a jsme tady," rozhlédl se Paddy.
Stáli před vchodem do jakési jeskyně.
Lessie se mírně zatřásla. To místo jí něčím připomínalo Glasscarské jeskyně, nevěděla však, čím přesně. Cyfar tu na ně jistě nečekal. Cítila však, že díky této jeskyni se k němu dostanou.
Kesha si všiml, jak její oči nabírají fialkový nádech.
"Děje se něco?" zeptal se jí znepokojeně.
"Cítím cyfar," odpověděla mu, "dostaneme se k němu díky téhle jeskyni."
"No tak to abychom honem pokračovali," usmála se Layla, "jestli toho medvěda, nebo co to je, rychle nenajdeme, tak dostanu hlad a sním ho."
A vyrazila dovnitř.
"Ta holka nás určitě jednou dostane do problémů," zabručel Bolster a pospíchal za ní.
"Souhlasím," zavrněl Glipp, seskočil z Lessiina ramene Rory na hřbet a oba zmizeli za nimi. Claim jim byl v patách.
"Tak taky půjdeme, ne?" otočil se i Paddy.
Kesha vzal Lessie za ruku a povzbudivě se na ni usmál. "Jsem tu pořád s tebou, ano?"
Přikývla a s hlubokým nádechem se vydala do útrob jeskyň.
"Vážně ta holka cítí cyfar?" Pan Geek se nakláněl nad obrazovkou.
"To nevím," zavrtěl Anthony hlavou, "ale ve chvíli, kdy nad tím přemýšlela, zfialověly jí oči. Nestalo se to poprvé."
"Takže vy věříte, že nás může zavést k nějakým novým ložiskům?" zamračil se Geek.
"Nijak nás neohrozí, když ji vezmeme spolu s Bolsterem," pokrčil Anthony rameny, "můžeme od ní zjistit, co se dá, a pak uvidíme."
Geek chápavě přikývl.
"Jestli budou z ložisek i nadále mizet krystaly, nejspíš se bude hodit nějaké nové místo pro elektrárnu."
"Mimochodem," Anthony položil loket na opěradlo černého koženého křesla a opřel si hlavu o dlaň, "jak pokračuje váš pokus?"
"Zatím cekem pozitivně," usmál se Geek, "ať nám cyfar krade cokoliv, má se to na co těšit."
"Ale nejdřív musíme zjistit, o co vlastně jde," doplnil ho Anthony zamyšleně.
"Nové umístění kamer nepomohlo? Tenhle pokus jde mimo mě, takže toho o něm moc nevím."
"Moc ne," povzdechl si Anthony, "ale potvrdily, že se opravdu jedná o jakéhosi hadovitého tvora. Ještě to vypadá, že má čtyři nohy, ale to je vše. Velikost se vědcům zatím nepodařila odhadnout a zařadit to také nedokáží."
"To je špatné," zamračil se Geek, "jak moc vlastně cyfar ubývá?"
Anthony byl politik a ředitel firmy. Když mu někdo položil podobnou otázku, dokázal jen pokrčit rameny.
"Moc ne," odpověděl pak neurčitě, "cyfar je dost tvrdý a pevný, aby odolával i silným nárazům. Ale stejně…"
"Chápu," přikývl Geek. "Takže teď nám nezbývá nic jiného, než tu potvoru vylákat ven, je to tak?"
Anthony přikývl. "Jenže jak to vylákat ven, to je otázka."
Geek se usmál.
"Z ložisek mizí cyfar, to znamená, že půjde po cyfaru. To znamená, že touto cestou ho můžeme vylákat ven." Pak jeho úsměv znovu pohasl. "Jenže s cyfarem nemůžeme plýtvat."
Anthony si povzdechl. Geek měl naprostou pravdu. Jenže jak pak mohli s takovým problémem něco udělat?
"Takže tady cyfar opravdu čekat nemůžeme." Layla se rozhlížela po stěnách jeskyně. Nudný čedič.
"A Reg také ne," dodal Paddy nešťastně.
Lessie mu položila ruku na rameno. "Neboj se," uklidňovala ho, "najdeme ji. Musíme."
Ještě dřív, než umřu.
Kesha si všiml, že Lessiiny oči zase zfialověly. Byl to podivný děj. Nejdřív jí ztmavly okraje duhovek, a když byly úplně černé, začaly se do zbytku vpíjet v podobě fialových záblesků a po chvíli celé její duhovky obarvily.
"Takže ty věříš, že ji opravdu najdeme? I po tak dlouhé době?" nadhodil Glipp konverzačně. Vysloužil si tím bodavý pohled od Layly a tlumené zavrčení od Rory. Možná proto se urychleně přemístil z jejího hřbetu na Lessiina ramena.
"Kdyby se jí něco stalo, cítila bych to," řekla Lessie rozhodně.
"Před nějakou dobou sis tím tak jistá nebyla," zavrněl Glipp a rozkošnicky se jí omotal kolem krku jako šála.
"Před nějakou dobou není teď." Kesha v jejím hlase uslyšel cosi jako smutek a zoufalství a stiskl její dlaň ještě pevněji.
"Bože, proč musíš být pořád takový ufňukánek?" zívl Glipp znuděně.
Chvíli šli mlčky.
"Tyhle jeskyně se mi ale vážně nelíbí," zavrtěla Lessie hlavou.
"To je v pořádku," uklidňoval ji Paddy.
"Jo," přidala se k němu Layla, "najdeme medvěda, já ho sním a bude pokoj."
"No, je tady takový menší problém," prohlásil Claim zamyšleně, "jsme tu už víc jak půl hodiny a zatím jsme nenašli jedinou stopu, která by na nějakýho medvěda poukazovala."
"No tak to třeba není medvěd ale něco, co mi bude chutnat víc."
Lessie se neklidně zavrtěla. Měla z toho špatný pocit. Jeskyně se jí nelíbily. A navíc jí připadalo, že je někdo sleduje. Tenhle pocit měla už od chvíle, kdy Fauve opustila Roughwind. A ani trochu se jí nezamlouval.
Co asi dělá Jack, napadlo ji. Doufala, že je v pořádku. Když si vzpomněla na Nogoriho, věděla, že se o sebe postará sám. U Jacka však tuto jistotu neměla. Vyčítala si, že se vůbec s nimi do něčeho zapletl.
"Koukejte," začal najednou Paddy, "tady se kámen změnil."
"To je pravda," přikývla Rory.
Lessie pustila Keshovu ruku a přejela po skalní stěně prsty.
"Žula?" odhadla pak.[1] "K čemu nám to ale je?"
"K ničemu," pokrčil Paddy rameny, "ale bylo tu až moc velké ticho."
Lessie se usmála a přikývla.
"Už toho mám dost," zamračil se Bolster, "jestli za chvíli na toho jejich medvěda nenarazíme, otočíme se a půjdeme zpátky, ano?"
"Taky bych řekl, že tudy cesta nevede," souhlasil Claim, "ale zkusit by se to mělo."
"Dávám mu tak půl hodiny." Bolster vyrazil vpřed a nevěřícně se rozhlížel.
"Třeba se náš medvídek nachází někde úplně jinde."
Anebo tu také vůbec není, ozvalo se Lessie v hlavě. Nebyl to její vlastní hlas, ale věděla, že už ho někde slyšela. Byl poměrně dětský a silně jí připomněl reaktor v Glomeře. Zatřásla hlavou, aby ho vypudila z myšlenek.
A pak najednou jeskyně končila. Mohli vyjít ven na útes, na kterém se pořád držela trocha sněhu.
"Tak. Konec," založil si ruce Claim.
Lessie popošla kousek dopředu.
"To je zvláštní," řekla. Její hlas se tlumeně rozléhal a nesl nahoru. Připadalo jí, jakoby se nacházela v kamenném komíně. Všude okolo ní byla masa kamene a nad ní modré nebe.
"Víte, když jsme jim řekli o cyfaru, mysleli si, že patříme k ESU a chceme tu začít cyfar těžit. Podle mě by to úplně zničilo celé město, co myslíte?"
Nikdo nic nenamítal, a tak pokračovala. "Já si myslím, že nám nevěřili a že nám nepomůžou. Že si tu historku o tom svém medvědovi vymsleli a doufají, že třeba odejdeme a už se nevrátíme. Nevím proč, ale… no, je to docela dobře možné, ne?"
Konečně se otočila. Jeskyně byla prázdná.


[1] "Odhadla", znamená opravdu "odhadla". Ne, že by Lessie byla nějak nevzdělaná, ovšem geologie se, stejně jako dějiny a umění, řadila k věcem, které prostě moc neovládala. Když se jí řeklo krystal nebo minerál, vybavil se jí cyfar, když se řeklo skála, napadl ji čedič a to, co nebyl čedič, byla žula. Petra pro ni znamená jméno, a když se řekne metamorfovaná hornina, většinou se někde v koutě tiše rozbrečí, případně propadne depresi, že je na ni celý svět až přehnaně zlý.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama