Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

16.10.2017
  • Třetí část 31. kapitoly Interregna
15.9.2017
  • Druhá část 31. kapitoly Interregna



Kapitola 22. - Náhorní plošiny

4. září 2012 v 13:38 | Keavy


"Já bych snad radši zůstala v tom parku," mračila se Layla, když se všichni octli zpět na palubě Fauve. "Nemá někdo ještě jeden balíček sušenek pro hladovou roztomilou slečnu?"
"Pro roztomilou možná," houkl na ni Claim od kormidla, "ale žádnou takovou tady nevidím."
"Takhle se nejedná s dámou," rozčilovala se Layla.
"S dámou možná ne," přisvědčil Claim, "ale ty pořád dáma nejsi."
"Nezdvořáku." Layla přešla přes palubu na místo, kde se nevzájem popichovala Rory s Glippem, usadila se vedle nich a začala hrát uraženou.

Paddy se připojil k Bolsterovi a oba nečinně zírali z okna.
Když nad tím tak přemýšlel, nechtěl Lessie rušit. V poslední době se mu zdála velmi unavená.
Snad bude v pořádku, pomyslel si, ale u ní člověk nikdy pořádně neví…
Přál si, aby to všechno bylo za ním. Už si přestal představovat, jaké by to bylo, kdyby se nic z toho nestalo. Teď jen doufal, že to bude rychle. A hlavně doufal, že je Reg v pořádku. Přestože ho všichni pořád dokola uklidňovali, cítil, že se blíží něco špatného. Jestli se to blížilo jenom k ní, k němu, nebo ke všem ostatním, to nedokázal říct. A možná ani nechtěl.
Lessie spala. Kesha se posadil vedle ní a chvíli ji sledoval. Za posledních pár dní její pleť nabrala porcelánového nádechu - leskla se stejně, akorát byla průsvitnější. Začínal o ni mít opravdový strach, i když by to nikdy nepřiznal. Čas od času se přistihl u toho, jak přemýšlí, proč jednoduše nenechala svou sestru v reaktoru. Alespoň by teď neprožívala to, co prožívá a bylo by jisté, že zůstane naživu. Ale v tom případě by ji nikdy nepotkal…
Ani si nevšiml, že se k němu přiblížil Paddy. Probral ho až jeho hlas.
"Poslední dobou trávíš hodně času s Lessie," když Kesha zapátral hodně hluboko, našel v jeho hlase trochu žárlivosti.
Pokrčil rameny. "Znáš ji dlouho. Byla vždycky tolik upnutá na svoje dvojče?"
Paddy si ho změřil podezíravím pohledem. "Kolik toho o Reg víš?"
"Vím jen to, že spadla do reaktoru, a poté, co se probrala, zmizela. A ještě předtím se chovala jako blázen."
"Neříkal bych jako blázen," ohradil se Paddy mírně dotčeně.
Kesha ho chvíli pozoroval. "Promiň," prohlásil pak.
"To je v pohodě," zavrtěl Paddy hlavou, "jenom o Reg nemluv jako o bláznovi. Není to pravda."
Zvedl hlavu a zadíval se na strop. "Proč chceš vědět, jestli je na ni Lessie tak upnutá odjakživa?"
Kesha znovu pokrčil rameny. Když Paddy usoudil, že se od něj víc nedozví, povzdechl si a pokračoval: "Nebyla. Nebo, vždycky, ale jenom zdravě. Až ve chvíli, kdy spadla do reaktoru, se Lessiino chování změnilo. Jako by ji musela zachránit za každou cenu, jako by Regin život byl důležitější než její vlastní. Když Reg blouznila, myslel jsem, že to Lessie nepřežije. A když zmizela nadobro… to se všechno začalo dít tak rychle, že si to nejspíš ani neuvědomovala. Až na ten její záchvat v Glasscarských jeskyních."
"Ten byl docela děsivý," souhlasil Kesha neochotně.
"Děláš si o ni starosti, co?" pohlédl na něj Paddy smutně, "Možná to tak nevypadá, ale já také. Nelíbí se mi ty její schopnosti, i když se tolik neprojevují. Ale hlavně… připadá mi, že s ní něco není v pořádku. Nevím co, ale něco se děje."
Kesha pomalu sklonil hlavu. On to věděl moc dobře.
"Když se s ní tak bavíš, neřekla ti něco?" naléhal Paddy, "Nezmínila se alespoň?"
"Zmínila," odpověděl Kesha tiše, "ale na to se jí zeptej sám."
Paddy se nespokojeně zamračil.
"Když zachraňovala Reg, strávila v reaktoru dost dlouho," začal po chvíli, "pak strávila několik dní v kómatu. Lékař si myslel, že se nevzbudí. Reg se ale zdála být úplně v pořádku…"
"To je zvláštní," zamyslel se Kesha. Paddy však zavrtěl hlavou.
"Přemýšlel jsem o tom," oznámil, "a myslím si, že to bude spojené s Lessiinými zváštními schopnostmi. Nějak se jí muselo podařit Reg vyléčit, nebo jak se to dá nazvat. Proč ale nepomohla sobě, to nevím."
"To docela dává smysl," přikývl Kesha. Dokonce i to, proč nemohla pomoct sama sobě, dodal si v duchu.
Paddy naklonil hlavu ke straně. Nebyl moc technický typ a Fauve se mu moc nezamlouvala. Ale nahlas by to nikdy neřekl - bylo to mnohem lepší, než kdyby musel jít pěšky.
"Vzpomínáš si, co nám říkala Anya?" zeptal se pak, "Něco na způsob, že se odehrává příběh, který začal pře sto tisíci lety."
Kesha přikývl. "Jestli je to pravda, tak se děje tohle všechno, protože se to má dít a není to náhoda."
"Takže Reg měla spadnout do toho reaktoru, měla zmizet a my se ji měli vydat hledat," pokračoval Paddy.
Kesha neodpověděl. Až po chvíli vyhrkl: "Jsi si jistý tím slovem my?"
"Jak to myslíš?" zamračil se Paddy místo odpovědi.
"Řekl bych, že do celého toho příběhu je zamotaná hlavně Lessie," vysvětlil Kesha tiše, "to ona má ty zvláštní schopnosti."
"A taky Reg," doplnil ho Paddy, "kvůli ní by Lessie nikam nešla. A my také ne. Myslím, že jsme do toho příběhu zapletení všichni tady."
Oba se ohlédli na Lessie. Jak spala, dlouhé vlasy jí z části zakrývaly obličej. Paddymu silně připomínala Reg, tehdy, když byly obě v bezvědomí. A Keshovi připadala roztomilá. Ale také děsivá, děsivě křehká.
"Takže jsme součást nějakého příběhu," zopakoval Paddy.
Ve vzduchu visela už jen jedna nezodpovězená otázka. Jen jedna, zato ta njedůležitější.
Jakého příběhu?
Všude okolo se leskl cyfar. Modré, zelené, červené, žluté a dokonce i oranžové, růžové, hnědé nebo fialové nitky se proplétaly do podivných obrazců a tvořily tak spletitou síť, která Lessie připadala nějak povědomá. Když se na obrazce zadívala pozorněji, rozeznala v nich jakési symboly. Cítila, že ji mají před něčím varovat, ale netušila před čím. Neznala přesně jejich obsah, ale tušila, že jí říkají, ať zůstane stát, jako by ústí cyfarové jeskyně nebylo pro ni. Jenže ona věděla, že někde vepředu najde Reg. Musela se tam vydat, ať jí hrozilo jakékoliv nebezpečí. Musela.
A tak šla. Už ve chvíli, kdy udělala první krok, tušila, že nedělá zrovna tu nejlepší věc. Jako by jí to chtěly potvrdit, začaly cyfary všude okolo blikat, až pohasly úplně a kolem Lessie se rozlila temnota. Nebyla však obyčejná, vypadala, jako by žila vlastním životem. Ano, tam vzadu, u ústí jeskyně, se něco hýbalo. Vydala se tím směrem ve stále navyšujícím se tempu. A pak, pak to uviděla.
Fauve přistála na široké náhorní plošině. Na okolních vrcholkách skal se ještě bělal sníh. Claim odhadoval, že na severu, kde jsou hory vyšší, bude sněhová pokrývka mnohem tlustší a rozšířenější. Byli také na samém severu Terry a navíc poměrně vysoko.
"Tak, panstvo, vystupovat," prohlásil zvesela, "dál se neletí. Fauve by neměla kde přistát."
Do zimy se nikomu moc nechtělo, nic jiného však nezbývalo.
"Trochu se projdeme, aby nám nezakrněly nožky," protáhl se Glipp a vyškrabal se Rory na hřbet.
"Že já toho mývala vůbec snáším," zavrčela jen.
Lessie stála celou dobu vedle Keshy. Poté, co se probudila, měla ještě svíravější pocit než obvykle. Byla zase o trošku větší krystal než před nějakou dobou.
"Tak fajn," oznámila do prostoru, především proto, aby si dodala odvahy, "půjdeme, ne?"
Kesha po ní střelil starostlivým pohledem. Když ho zachytila, povzbudivě se usmála. Neboj se o mě, naznačila mu. Podle jeho výrazu však hádala, že ho neuklidnila.
Jejich tiché domluvy si nikdo nevšiml. Claim už byl vepředu a zkoumal, kudy by se mohli vydat. Nakonec našel místo, které mu připomínalo cestu.
To je zvláštní, napadlo ho, Jako by tudy někdo chodil.
Pak ale jen zavrtěl hlavou a vyšplhal nahoru. "Jdeme!"
Vydal se po pěšině a ani se neohlížel, jestli za ním někdo jde.
"Proč ta cesta nemůže být širší?" zlobila se Rory. Její ohromné tlapy neobratně našlapovaly na skalnatý povrch.
"Za ta léta, co žiješ, jsi trochu přibrala, má milá," popichoval ji Glipp.
Rory zavrčela a seskočila o kousek níž. Tam už nic jako pěšina neexistovalo, Rory se tam však cítila bezpečněji a víc jako doma. Po takovéhle skále se pohybovat uměla. Ta, která byla upravená pro lidská chodidla, jí stále dělala mírné potíže.
Kráčeli takhle sotva deset minut, když tu cesta zatáčela. A ve chvíli, kdy se dostali za jeden z ošlehaných skalních útesů, naskytla se jim prazvláštní podívaná.
Proti nim stála podivná krabicovitá konstrukce z železobetonu, s jednou útlou věží mířící vysoko k oblakům a dvěma menšími, které Lessie až nepříjemně připomínaly chladicí věže.
Celá nevzhledná budova byla obrostlá jakousi popínavou rostlinou, z jejíchž větví visely trsy uslých zkroucených listů. Všeobecnou ponurost tohoto místa ještě doplňoval potrhaný ostnatý drát táhnoucí se všude okolo jako plot.
"No teda tohle," zamračila se Layla, "jestli je tohle ten Laceground, tak na vás asi počkám v teple ve Fauve."
Paddy se rozhlížel stejně udiveně jako Lessie.
"Ty chladící věže," pronesl překvapeně, "takové bývají u elektráren."
"Také že to je elektrárna," podotkl Bolster.
"Cože?" Layla nechtěla věřit vlastním uším. Vždyť elektrárny byly menší a pokud možno pod zemí.
Bolster mlčky ukázal před sebe. Na stěně jedné budovy, mezi suchými listy, byl oprýskanou barvou na napůl zrezivělé železné tabuli nápis ESO.
Layla na ten nápis chvíli zhypnotizovaně zírala. "Tohle nemůže být elektrárna. Tohle ne," prohlásila pak energicky.
"Ale je," přikývl hlavou Claim.
"Elektrárny vypadají přeci jinak. Já i Paddy žijeme v Glomeře. Tam stojí na kopci jedna elektrárna. A takhle rozhodně nevypadá," zavrtěla hlavou Lessie. Elektrárna nad Glomeou byla škaredá budova. Tahle však byla mnohem škaredější. A mnohem větší. A vlastně úplně jiná.
"Víte, děcka," začal Bolster, "tohle už asi nikdo z vás nezažil. Kdybyste se zeptali vašeho učitele Nogoriho, určitě by vám o tom ledacos pověděl."
"Cože?" nechápala Layla.
"Jednoduše řečeno," pokračoval Bolster, "tohle není cyfarová elektrárna."
Kesha si budovu zamyšleně prohlížel. "Takže tohle je jedna z těch starých?"
Bolster přikývl. "Tohle je tepelná elektrárna. Topilo se tu uhlím. Jenže to skoro došlo už před víc jak dvaceti lety."
"To si pamatuju," zadumal se Claim, "tehdy to hlásili ve zprávách, že poslední uhelnou elektrárnu kvůli nedostatku paliva zavíraj. A od té doby jsme závislí na cyfaru. Jsem zvědavej, co se stane, až ho taky všechen vytěžíme."
"Poté všechny elektrárny zbourali," pokračoval Bolster, jakoby vyprávěl historii o hodině dějepisu. "Ale tuhle nechali nejspíš z důvodu, že je moc vysoko."
"Proč je proboha bourali?" nechápal Glipp.
"Zvířeti zalezlému skoro tisíc let v jeskyni nemusí nic chybět," odpověděl mu Bolster, "jenže my jsme rádi za každý kousek plechu nebo kamene, který se dá znovu použít."
"Lidé," odfrkl si Glipp, Roryna varovného zavrčení nedbaje.
Paddy si ho nevšímal. "Neměli bychom jít dál?"
"Měli," přikývl Claim, "támhle je příhodná díra v plotě. Pojďte."
"Nelíbí se mi tu," špitla Lalya Lessie do ucha.
"Mně taky ne," odpověděla jí Lessie upřímně, "tam uvnitř to vypadá strašidelně. Nedivila bych se, kdyby tam na nás čekaly nepříjemnosti."
"Jo, to já taky ne," Layla s nechutí sledovala, jak se všichni protahují dírou v plotě, až zbyla na druhé straně jen ona s Lessie.
"Tak pojď," povzdechla si Lessie a vydala se směrem k elektrárně.
Layla se otočila směrem, kterým přišli.
"No jo, všechna zábava leží tam za tím plotem, co?" povzdechla si pak nešťastně.
Nebyla to jenom Layla, kdo měl z toho místa špatný pocit. Nelíbilo se tu nikomu.
"Chybí tu reaktor," konstatoval Paddy.
"To protože tu ani žádný být nemá," vysvětlil Bolster.
"Aha," kývl Paddy chápavě. "Promiň, nějak se o strukturu elektráren nezajímám."
"No, téhle elektrárně se omlouvat ani nemusíš."
"Odkud toho vlastně víš tolik o elektrárnách a ESU?" zeptal se Kesha.
Bolster pokrčil rameny. "Vím."
"Ale velký to zatraceně je," rozhlížel se Claim uznale, "musela tady pracovat většina lidí z města. Zajímalo by mě, co dělají teď, když je po elektrárně."
"To, co většina z nás," odpověděl mu Kesha nepřítomně, "snaží se přežít."
"No, tak tady to bude eště horší než v Roughwindu," uznal Claim.
Paddy však zavrtěl hlavou. "O Lacegroundu jsme se učili," řekl mírně, "díky geotermálním pramenům sem jezdí boháči dokonce i z Umihonu."
"Takže mafiánský doupě!" zvedl Claim obočí, "Takový mam teda fakt nejradši."
"Takže když tu je voda, bude tu i cyfar!" zavýskla Layla.
"To není jisté," opravil ji Bolster, "voda vždycky neznamená cyfar."
"Ale cyfar tu někde bude," zastala se Layly Lessie. "Cítím ho tu. Ale zatím nevím, kde přesně se nachází."
"No, měli bychom si pospíšit do města, co? Už mě to tu nebaví." Claim přidal do kroku. Před sebou už spatřil ostnatý drát, který neomylně naznačoval konec území elektrárny. A netrvalo to dlouho a přidala se k němu i brána. Laceground už nemohl být daleko.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama