Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

9.7.2017
  • Třetí část 30. kapitoly Interregna
  • Článek o Mítíru
26.6.2017
  • Druhá část 30. kapitoly Interregna


Kapitola 21. - Po kolejích k dějinám

4. září 2012 v 13:37 | Keavy


"Tak, a jsme tady," usmál se Bolster, "vítejte v Malveyích, děcka."
"Cože?" nechápala Layla, "já myslela, že míříme do Diviny!"
"Tys tu nikdy nebyla, co…" zavrtěl hlavou Claim, "a co vy?"
Paddy zavrtěl hlavou. "Ani já ani Lessie…"
"Malveye jsou jedna ze čtvrtí Diviny," vysvětlil Kesha tiše.
"Ne, slum," odporoval Claim.
"Jedna ze čtvrtí?" rozhlédla se Lessie, "Páni…a kolik jich je?"
Nepodívala se na město, dokud byli ve vzduchu, takže neviděla celou jeho velikost. To byla škoda. Ovšem už teď odhadovala, že Malveye bude čtvrť přinejmenším stejně velká jako Glomera, ale obávala se, že její velikost se bude blížit spíše Landscaperu.

"Šest slumů a čtvrť… pocházíš z Glomery, co? No, to by mohlo být podobné," odvětil Claim.
"Kam dál?" zeptal se Glipp.
"Máme se dostat do Gesingtu," odpověděl Bolster, a když si všiml okolních nechápavých výrazů, hned dodal: "to je další čtvrť."
"Aha," přikývla Layla, "ale jak se tam dostaneme? Je to tu tak velké…"
"Slyšela jsi někdy o zázraku staré techniky, která přetrvala dodnes?" Bolster se rozhlížel okolo, jako by se snažil zorientovat.
Layla nakrčila čelo.
"Cože?" zeptala se pak se soustředěně zamračeným výrazem.
"Vlak," odpověděl Kesha a rozhlédl se. "Vlaková zastávka je tamtím směrem?"
Bolster ne tak úplně jistě přikývl. "Přesně tak."
"Vlak?" zamračila se Layla, "Tady?"
Vlaky, napadlo Lessie a při tom pocitu se pousmála. Na jihu ostrova kdysi vlaky jezdívaly, ale asi jen kdysi. Přes hory se až k východní pustině táhly staré zrezivělé a poničené koleje, které jistojistě nikdo nepoužíval už stovky let. Po zbytku ostrova se rozšířila doprava za pomoci gryfů, nebo aut či vzdušných lodí.
Claim pokrčil rameny. "Ne všichni ve slumech si můžou dovolit koupit auto nebo živit gryfa."
"Kolikrát ti mám říkat, že to nejsou slumy, ale obyčejné čtvrti?" zamračil se Bolster.
"Když jsem tu byla naposledy," zavrčela Rory, "pořád to bylo hlavní město. A také tu tahle škaredá část nebyla."
"Původně to opravdu byly slumy, postavené někdy ve dvacátém století. Časem se však přestavěly, takže vypadají mnohem… obytněji."
"Takže lidé tu jsou chudí i tak, co?" otázal se Paddy.
Kesha přikývl. "Jenom část uprostřed města je opravdu zachovalá… ale také drahá. Tam bydlí většinou milionáři."
"Kdo by chtěl bydlet na takovém místě?" vrtěla Lessie hlavou smutně. Nelíbilo se jí tu. Všechno to chudší obyvatelstvo, které tu muselo přežívat, ze srdce litovala.
"Vždycky se někdo najde," odvětil Bolster jakoby nic.
"Většina Diviny je silně zanedbaná… ale staré čtvrti jsou i tak krásné. A Gesingt je jedna z nich." Claim po této větě vytvořil kyselý výraz, jako by si právě uvědomil, že řekl něco, co by z něho nevytáhl ani Špehýrka pod pohrůžkou naprostého krachu.
"Chudáci," politovala je Lessie nahlas.
Kesha ji vzal okolo ramen a usmál se na ni.
"Nějakou dobu jsem tu byl. Už na tom nejsou zase tak kriticky. Myslím, že jim bylo mnohem hůř."
"Stejně," namítla Lessie.
"Hele, vy dva," přerušil je Claim, "měli bychom jít. Vlaky tu nejezdí zas tak často. Tohle pro ty chudé není zas takový přepych."
"To je pravda," uznal Bolster. "Je to ale levné, tak co bychom chtěli."
Netušili, v kolik vlak jede, takže mohli děkovat jen bohu, že jeden stihli. I když jen tak tak.
Layla si vlak mohla tedy prohlédnout až se značným zpožděním a ještě k tomu všemu zevnitř. I tak se jí však nezamlouval. Byl trošku rezavý a hodně oprýskaný, potahy na sedačkách leské a ošoupané, držadla u stropu povětšinou chyběla. Alespoň okna vypadala normálně a dokonce se uvnitř možná i trochu topilo.
"Teda," rozhlédla se Rory kriticky, "od bývalého hlavního města bych očekávala něco víc."
"Nezapomínej tam to bývalého," usmál se Claim přátelsky, "za dobu, cos tu byla naposled, se toho hodně změnilo."
"Ano," odfrkl si Glipp znechuceně, "to tedy ano."
Lessie se posadila na jednu ze starých sedaček, opřela se čelem o sklo a zadívala se do pomalu ubíhající scenérie. Malveye, jak čtvrť Bolster nazval, opravdu nevypadaly moc vábně. Projeli ještě několika málo stanicemi, když tu míjeli velkou ceduli s nápisem Loneron.
"To je další čtvrť," vysvětlil Kesha tiše. Lessie ani nevěděla, kdy se posadil vedle ní. Až pak si uvědomila, že si položila hlavu na jeho rameno. Začínám být nepozorná, pomyslela si. Kdyby to viděl Nogori, určitě by jí vrazil pár pohlavků. Jen tak, pro lepší koncentraci.
Město za oknem se změnilo. Loneron byla jedna ze zanedbaných historických částí města. Všude stály kdysi krásné, nyní už jen polorozbořené domy, u nichž Lessie nedokázala určit stáří. Nikdy nebyla moc dobrá v dějepise a umění ji nijak nezajímalo. Tak odkud by to také věděla? Nicméně na ni okázalost udělala velký dojem. Poprvé v životě se zamyslela nad tím, jak to asi vypadalo v minulosti.
Ale za nějakou chvíli staré ošumělé budovy vystřídaly znovu šedivé nízké krychle s oznčením Quorchil a Hinterick, které se jí ani za mák nelíbily. Po nějaké půlhodině se, jakoby na vylepšení dojmu, konečně objevila cedule s nápisem Gesingt a po třech stanicích je Bolster vystrkal ven.
"Tak…" poškrabal se na hlavě, když se všichni ocitli na peróně v bezpečné vzdálenosti od kol.
Layla si jeho mírných rozpaků všimla.
"Hlavně mi neříkej, že nevíš, kudy dál," zamračila se a kývla hlavou k odjíždějícímu vlaku, "ten už totiž nestihneme."
"Já vím, já vím," odbyl ji Bolster, "nech mě přemýšlet."
Layla si založila ruce a čekala. A čekala. Pak ji čekání přestalo bavit a tak se dala na pochod na jednu stranu a pak zase na druhou.
"Nebaví mě to," stěžovala si, "nebaví mě to- hej!"
Před nosem se jí prohnala obrovskou rychlostí motorka, div že jí ho neurazila.
"Kam se díváš, ty zabedněná hlavo?!" křikla za ní, jak nejhlasitěji dovedla. A hlasitě ječet, to ona uměla. Její výkřik prořízl vzduch a donesl se až k uším řidiče. Po chvíli zastavil.
Nenapadlo by mě, že překřičí i motor, pomyslel si Paddy. Ovšem když motorka stála, mohl si ji lépe prohlédnout.
"Cože?" ohlédl se na Laylu řidič nechápavě.
"Řekla jsem, že bys mohl dávat pozor, než někomu málem urazíš nos," mračila se Layla.
"Když ho všude strkáš," odvětil řidič, "a také proto, že jsi tak drzá…"
"Tak dost," zamračila se Layla, "přestaň si ze mě dělat legraci."
"Nech toho, Laylo," okřikl ji Bolster.
"Jsme tu od toho, abychom našli nějakýho Cunhutera a ne proto, abychom se tu vybavovali s motorkářema," přisadil si svoji Claim.
"Cože?" Zbystřil motorkář sluch. "Já se jmenuju Cunhuter a víc jich tady, pokud vím, není. Co chcete?"
Lessie dokázala odhadnout, že obličej pod přilbou je silně nedůvěřivý.
"Vy jste Hans?" Layla vypadala jako jeho pravý opak. Lessie si říkala, kdy je tímhle jednáním zatáhne do maléru. Ale do jakého? Vždyť vlastně o nic nešlo. Pak si vzpomněla na černá pera na palubě Fauve a do mysli se jí vloudil tísnivý pocit, že je někdo nebo něco sleduje. Neklidně se otočila, ale nic nespatřila.
Jak mi dochází čas, začínám se bát všeho okolo, pomyslela si nešťastně.
"Ne," zamračil se motorkář a po chvíli nevraživého prohlížení všech přítomných pokračoval: "Jsem jeho bratr, Sam. Co chcete?"
"Posílá nás za ním Mina Nethar, to je jeho sousedka," prohlásila Lessie sebevědomě, Laylina udiveného pohledu nevnímaje.
"Proč?" Konečně si sundal přilbu.
Lessie nelhala moc často. Teď jí však nic jiného nezbývalo. Nebo si to alespoň myslela.
"Pracujeme jako zásilková služba," vysvětlila, "a máme za úkol předat Cunhuterovi jistý dopis."
"Hmmm…" Sam si je nevraživě prohlížel. "No dobře, jestli vás sem posílá Mina, jděte si. Naposled jsem ho viděl v parku."
S těmito slovy se otočil, přilbu si opět nandal, nastartoval a v ohromném oblaku prachu a kouře zmizel za ohybem ulice.
"Fuj," nakrčila Layla nos. Byla zvyklá na život v lesích a zapadlejších částech Omnie, takže na znečištění vzduchu nebyla zvyklá. To ovšem ani Lessie s Paddym, který znechuceně přikyvoval.
"Moc nám toho neřekl, co?" naklonila ještě hlavu ke straně, aby k tomu celému mohla něco dodat.
"Páni, jak jsi to všechno věděla?" otočil se Paddy na Lessie, když se rozvířený prach usadil.
Lessie pokrčila rameny. "Podívala jsem se na ceduli u domovního zvonku. A dopis…" zalovila v kapse kabátu a vytáhla obálku, "ten někdo zapomněl na prahu. Je adresovaný jemu."
"Ty jsi geniální!" zajásala Layla.
"No jo, no jo. Geniální," Glipp se znovu marně pokusil vytvořit škleb na svém plyšovém obličeji. Vysloužil si Roryno pohrdlivé zavrčení.
"Tak jdeme, ne?" Do Claima se vlila nová energie. Paddy odhadoval, že to bude radost z dalšího letu, který se jistojistě blížil.
Vydali se tedy po ulici směrem, kterým jim Bolster ukázal s domněnkou, že se dostanou tam, kam chtějí.
Lessie se rozhlížela okolo. Líbilo se jí tu ještě víc než v Loneronu. Domky tu byly cihlové, šedé, nebo špinavě bílé. Hádala, že vypadaly kdysi čistěji. Nejvíc ji zaujal jeden, se všemi místními barvami a materiály smíchanými dohromady, patrový s malou věžičkou, stojící na rohu ulice. Vypadal nejhůře ze všech, jako by v něm desítky let nikdo nebyl. I přes to všechno na ni působil dojmem nezměrné, až mystické krásy, ze které běhal mráz po zádech. Proč, to netušila.
Odhadovala, že se kdysi jednalo o obchod. Výloha však byla zatlučená a vývěska nade dveřmi se sotva dala rozluštit. Nakonec ji však přelouskala.
"Antikvariát," řekla si sama pro sebe.
Kesha ji uslyšel.
"Říká se mu dům duchů," řekl tiše, "majitelka prý ze dne na den zmizela a nikdo ji víckrát neviděl."
Tak proto mi připadá tak děsivý, pomyslela si Lessie. Zajímalo ji, na kolik záhad by mohla v tak velkém městě narazit. Zaobírala se tím i zbytek cesty do parku, takže byla velmi překvapená, když popraskaný beton nahradila nízká tráva.
"No konečně to tu vypadá líp!" vykřikla Layla radostně.
Park, jak ho nazval Sam, bylo dost vznešené označení. Jednalo se spíše o travnatou plochu s několika lavičkami okolo a s nasázenými stromy. Pro Laylu to však bylo mnohem lepší než stísněný zbytek města.
"Takže tady někde je Hans…" zamračil se Bolster, ale pak se mu tvář rozjasnila. "Támhle, už ho vidím."
Stačilo se jen kousek přiblížit a člověk hned poznal, že muž sedící na lavičce je Samovi velmi podobný.
"Dobrý den," přistoupil k němu Bolster s přátelským úsměvem, "posílá nás za vámi…"
Lessie věděla, že Bolster si jméno jeho sousedky nezapamatoval, když ho zmínila jen jednou a tak mu pohotově skočila do řeči.
"Mina Nethar," vyhrkla a zalovila v kapse, dokud nenahmatala dopis. "Pro vás, myslím."
Hans se po nich pátravě rozhlížel. Nakonec propukl v srdečný smích.
"No, vy jste mi ale partička," ušklíbl se pak. "Tak copak chcete? Když vás sem poslala Mina, určitě vám věřila. A pokud vám věřila ona, budu vám věřit i já. Navíc… s těmihle dětmi nebudete chtít udělat něco špatného."
Vzal si od Lessie obálku, vytáhl kapesní nůž a rovným řezem ji otevřel.
Paddy v duchu přemýšlel, proč jen stačí říct jedno slovo o Mině a hned jim všichni věří. Nakonec však jen pokrčil rameny a nechal to být.
Stejně by mi to k ničemu nebylo, řekl si.
"Popravdě, hledáme ložisko cyfaru na severu…" začal Kesha, "prý jsou blízko léčivé prameny."
"Co to-" začala Layla, ale Paddy jí včas ucpal pusu.
Ptej se pak, naznačil. Layla kývla.
"Léčivé prameny?" zamyslel se Hans. "Ano, to se doopravdy říká. Ale také se říká, že tohle ložisko dokáže najít jen opravdový krajan. Takže vám asi moc nepomůžu. Když se ale vydáte do Lacegroundu, možná na něco přijdete."
"Laceground?" zamračil se Claim, "Tam jsem nikdy nebyl."
"Je to nejsevernější vesnice na Teře," vysvětlil Hans.
"Jo, to vím i bez vás," zabručel Claim a odněkud zpod kabátu vytáhl mapu.
"Ukažte," kývl na něj Hans.
Layla se snažila vnímat, o čem se ti dva baví, ale nechala toho tak rychle, jak začala. Vůbec tomu nerozuměla a okolní tráva ji tak moc lákala, že za chvíli začala ignorovat všechno okolo. Probrala ji až Rory, která ji rýpla čumákem do břicha.
"Jdeme," oznámila dostatečně tiše, aby ji nikdo neslyšel.
"Ehm…" Layla se rozhlédla. "Jo, jasně."
Věnovala ještě jeden, poslední pohled parku a pak se rozběhla za ostatními směrem k šedivému zanedbanému městu, které se jí vůbec, ale vůbec nelíbilo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama