Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

15.9.2017

  • Druhá část 31. kapitoly Interregna

4.9.2017
  • První část 31. kapitoly Interregna
  • Nově pod menu přidána možnost odběru novinek na mail



(Královna moří) Kapitola 20. - Trochu postrašit

2. září 2012 v 22:05 | Keavy


Lessie se nějakým zázrakem podařilo najít balíček napůl rozmočených sušenek a s trochu omluvným úsměvem je podala Layle.
"Není toho moc, ale snad ti to pomůže," usmála se přátelsky.
"Dej to sem," vrhla se Layla na sušenky hladově. "Děkuju," dodávala hned.
Lessie ji chvíli se stejným úsměvem sledovala.
"Mimochodem, máš strašně studené ruce," pokračovala Layla, jednu ze sušenek vytáhla a s jistou dávkou potěšení s do ní zakousla.

"Já vím," přikývla Lessie smířlivě, "je tu poměrně zima."
Nebyla to tak úplně pravda. Nebo si to alespoň myslela. Chlad vůbec necítila. Jenže zrovna ona by ho necítila, ani kdyby byl. Stejně tak by necítila horko.
"Nejsi nemocná?" zkoumala Layla, "Naopak tu je teplo."
"Ne, myslím, že ne," zavrtěla Lessie hlavou a vstala.
"Kam jdeš?" podivil se Paddy.
"Nahoru,"odvětila Lessie, "jestli mi to tedy Claim dovolí."
"Jasně, jasně." Claim sotva vzhlédl od kormidla.
"Nemám jít s tebou?" nabídl se hned Kesha. Stejně, jako to dělal vždy. Lessie z toho měla upřímnou radost, teď však chtěla být sama. Alespoň na chvíli.
Když odešla, Kesha si všiml mírně závistivého pohledu, kterým ho Paddy častoval.
"Z toho si nic nedělej," uklidňoval ho Glipp mírně škodolibě, "nejspíš se mu nelíbí, že se s ní také bavíš. Nebo moc ne, pane spisovateli?" se zaujetím si ho prohlížel.
Kesha se od něj kousek odtáhl.
"Protivo," dbyl ho Glipp, "všichni jste protivové. Anebo jste hladoví. Zkrátka s nikým z vás není řeč. Asi zase půjdu otravovat Prašivku."
Vstal a uraženě odkráčel na druhou stranu paluby, kde klidně spala Rory.
Chudák, napadlo Keshu a zadíval se z okna.
Poslední dobou přemýšlel nad Lessie. Jaké to pro ni je, pomalu se měnit v krystal? Když se člověk dotkne její ruky, je studená jako led. Také její pohyby jsou pomalé a ztuhlé… jak si toho můžou ostatní nevšímat? A zvlášť Paddy? Vždyť ji zná takovou dobu…
Přemýšlel, jak dlouho to ještě potrvá, než Lessie zemře. A jaké to pro ni bude. Bolestivé? Už teď pochyboval o tom, že by nic necítila. Jak by jí mohl pomoct? A jde to vůbec nějak?
Smutně si povzdechl. Ještě před nějakou dobou by ho nic takového ani nenapadlo, ale teď se zaobíral myšlenkou, co vlastně by pro ni mohl udělat. Ale ať přemýšlel, jak chtěl, nic ho nenapadlo.

Lessie pomalu došla k zábradlí a opřela se o něj.
Krajina pod ní rychle ubíhala. Kdyby stáli na místě, mohla by sledovat dění pod sebou stejně, jako to dělávala doma v Glomeře. Jenže tam vídala od chladící věže reaktoru jen rodné město a hlavně, hlavně tam byla s Reg. Ta teď byla neznámo kde, v neznámo jakém nebezpečí z neznámého a nejspíš velmi důležitého důvodu. Starého příběhu, jak říkala Anya.
Otočila se k zábradlí zády a podívala se na nebe. Modré, skoro bez mráčku. To se nestávalo moc často. Jako malá chtěla vždy sledovat takovou oblohu, ale ne sama… A hlavně ne jako krystal.
Jak to tedy říkala Anya? Že celý děj, do kterého byla ona, její sestra, Paddy, Kesha, Layla, Rory, Glipp, Bolster a teď nejspíš i Claim vtaženi, je součást příběhu. Ale jakého? Kdyby na něco takového přišla, měli by o nějakou tu práci méně. A třeba by se jim Reg podařilo najít dřív a vše by pro ně skončilo. Teď už jen stačí vymyslet, o který příběh se jedná.
Jenže co ona může vědět? Najednou, jakoby si vzpomněla na chvíli, kdy poprvé vešli do lesů u Mistyridu. Glipp jim tehdy oznámil, že jim toho v dějinách hodně zamlčeli. Dokonce jim s Rory vyprávěl něco, o čem nikdoz nich neměl ani potuchy. Jestli je to stejně i s příběhy, mýty a legendami, jakou šanci měla na jeho uhádnutí? Jestli se jednalo o něco opravdu starého, bylo pravděpodobné, že by nedokázali odpovědětani Glipp s Rory.
Na to však nechtěla myslet. Naopak, měla by se snažit na něco přijít sama, osatních se může zeptat pak.
"Dobrá," prohlásila všeobecně dovzduchu. "Řekněme, že to všechno začalo tím, jak Reg spadla do reaktoru. Pak se chvíli chovala divně a nakonec zmizela… to mi moc nepomůže. Co když to všechno začalo mnohem dřív?"
Na chvíli se odmlčela. Co když to začalo mnohem dřív…
"Ahá," praštila se do čela, "že mě to dřív nenapalo! Chvíli předtím přeci Reg říkala něco o ostrově kdesi za obzorem… a pak byla strašně zaujatá těmi otřesy… může s tím nějak souviset tohle?"
A pak to uslyšela. Znělo to jako šustot ptačích křídel, ale když se na to místo ohlédla, spatřila už jen několik pozvolna se snášejících velkých černých per.

"Takže tohle je ta holka, která je vede, Lessie," říkal si nahlas Anthony. Přemýšlel, jak se jmenuje celým jménem. Alyssandra? Lessana? Ale to bylo poměrně jedno. Sledoval ji jen proto, aby zjistil, jak se situace bude vyvíjet dál. Přemýšlel už nad tím, že pro Bolstera pošle zvláštní jednotku, zvědavost mu v tom však bránila. Ne, hezky počká a uvidí, co se z toho vyklube. Koneckonců, Bolstera měl pod dohledem, což znamenalo, že kdyby chtěl náhodou vyvádět nějaké nepatřičné věci, stačilo k jeho zneškodnění jen lusknutí prstu.
Klaply dveře a do místnosti vešel poněkud extravagantní muž středních let zahalený do bílého pláště.
"Dobré odpoledne, pane Geeku," pozdravil, aniž by vzhlédl. Před chvílí pro něj poslal, věděl tudíž, že nepřijde nikdo jiný.
"Dobré odpoledne, mladý Blidere," odpověděl Geek a posadil se proti němu.
Geek tu pracoval už v době, kdy byl ředitelem jeho otec, a možná proto neměl před novým ředitelem takovou úctu, jakou měli ostatní a jakou by měl mít. Patřil však mezi nejschopnější vědce, takže to Anthony trpěl.
"Tak co náš projekt D13?" otázal se Geek, jakmile spatřil, kam se Anthony dívá.
"Všestranně užitečný," odpověděl Anthony a s nemalým potěšením sledoval, jak se Geekova tvář stáhla do nelibého úšklebku.
"Nelíbí se mi, že naše projekty používáte na… sledování někoho. Nebo něčeho."
"Měl bych je používat k něčemu jinému?" Na Anthonyho rtech pohrával drobný úsměv.
"Jistě," vyhrkl Geek hned, "z ložisek pod elektrárnami ubývá cyfar. A někdo, nebo spíš něco to má na svědomí. Vy sám věříte, že se pod hladinou nachází podivný tvor."
Anthony se mírně předklonil, opřel si lotky o kolena a sepjal prsty před obličejem.
"Posíláme průzkumné jednotky, které mají prohledat dno," řekl tichým hlasem, "a nikdy nikoho a nic neobjevili."
Na chvíli se odmlčel, ale po chvíli pokračoval: "I když je pravda, že dvě skupinky se nevrátily…"
Pan Geek se zarazil. "Dvě?"
Anthony kývl hlavou směrem ke svému psacímu stolu. Na jeho desce byl položený přeložený papír. Jak Geek předpokládal, bylo to hlášení o akci. Nejspíše neúspěšné. Jak odhadoval, tuto skupinu také nepotkal dobrý osud.
"Skupiny… spíš dvojice, že?" zadumal se.
Anthony přikývl. "Dohromady to jsou čtyři lidé."
"Hmm, to je hodně," zamnul si si Geek bradu.
Anthony přikývl. "Víc obětí si už nemůžeme dovolit. Ať už se pod hladinou moře nachází cokoliv, nejsme schopní to najít. Všechny naše pokusy dopadly neúspěšně, až na pátou skupinu, která se nevrátila. Bylo by nejlepší průzkumy zastavit."
"Cože?" Geek nemohl uvěřit vlastním uším.
"Pochopte to," odvětil Anthony.
"Váš otec rozběhl celý ten pokus," rozhořčil se Geek, "už se to jen tak nedá zastavit. A vy byste jen tak skončil? Jen si představte, co by to pro celou zemi znamenalo!"
Anthony zavrtěl hlavou.
"Chci pozastavit průzkumy podmořského dna," odpověděl, "ne pokus jako takový. Vím moc dobře, kolik nás to již stálo. A ne jenom nás…"
Na chvíli se odmlčel, rozpojil prsty, poté je zase spojil a pokračoval: "Jenže nemůžeme bojovat proti monstru, o kterém nic nevíme, které jsme ani neviděli. Jeho existence je založená jen na naší představě."
"Cyfar z ložisek pod elektrárnami mizí," zamračil se Geek, "kam by se podle vás poděl? Myslíte si, že jsou v okolí nějací potížisté, kteří se od vzniku elektráren potápí pod hladinu a vyhazují jednotlivé části útesu do povětří? A to, co viděli obyvatelé přístavu? Lidé sice mají sklony všeobecně přehánět, ale pochybuji, že by došli tak daleko, že by se shodli nad tím, že vidí úplně stejného tvora, nemyslíte?"
Anthony zavrtěl hlavou. "Věřím, že se nejedná o člověka, nebo organizovanou skupinu. Jenže dokud nebudeme vědět, proti čemu přesně stojíme, nedokážeme s tím nic uělat."
"Problémy se mají řešit čelně, nemá se před nimi utíkat," zabručel Geek rozladěně.
"Myslíte si, že před problémy utíkám?" usmál se chladně Anthony. Čím byl Geek starší, tím více chápavosti z něj mizelo. Mladý kancléř sice byl trpělivý, ale vše mělo své meze. "Naopak, pane Geeku. Nejsem však sebevrah. Do vody se díra udělat nedá. A kdo by šel se zbraněmi proti záplavové vlně s tušením, že se za ní skrývá nepřítel? Musíme zjistit, co je ten tvor zač, jinak se dál nehneme."
Konečně vědec pochopil.
"Ale jak to chcete zjistit?" roztáhl ruce.
"Musíme ho nějak vylákat," Anthony spustil levou ruku. Odmalička měl zlozvyk okusovat si nehty, když přemýšlel. Teď by to však bylo nepatřičné. Díkybohu si to uvědomil včas a ruku zastavil těsně před obličejem. "Jak, to je otázka."
Geek zvedl jedno obočí. "Aha. A co ten Furykold?"
"Ve vězení," Anthony ho skoro nevnímal.
"A co s ním uděláte?" vyzvídal Geek dál. Tušil, že by bylo nejlepší, aby nechal Anthonyho přemýšlet o samotě. Také by už měl zase jít. Ale nejdřív chtěl jednu věc zjistit.
"To zatím nevím," odpověděl Anthony nevýrazně.
"Já už nad něčím přemýšlel," začal Geek rozvážně a především, především silně úlisně. "Už dlouho jsem chtěl vyzkoušet, jak dopadá pokus…"
"Nezajímá mě to," odmítl Anthony, "předpokládám, že ho nechcete jen trochu postrašit."
"No, trochu by to možná nebylo, to je pravda," souhlasil Geek.
"Potřebuji ho živého," ucedil Anthony suše, "alespoň zatím."
"Já jsem…" začal Geek, Anthony ho však přerušil: "Myslím, že jsem to řekl dost jasně. Furykoldovi se nezkřiví ani vlásek do doby, než rozhodnu, co s ním."
Geek si povzdechl.
"Myslím, že byste měl jít. Alespoň prozatím. Rád jsem vás znovu viděl." V Anthonyho hlase nezaznívalo nic přátelského. Nezbývalo tedy nic jiného, než se vypoklonkovat ven.
"To určitě," oznámil pak kriticky do ticha chodby, "nikdy mě nevidíš rád, mladý Blidere." A pak se vidal do nižších pater do laboratoří.
Anthony se znovu zadíval na obrazovku. Vzorek D13, jak se mu obecně říkalo, dostal bojový úkol - sledovat Lessie na cestách. Vědci na něj připevnili drobnou kameru a vypustili ho ven. Díky čipům, které ho částečně ovládaly, bylo poměrně jasné, že se za nimi bude plížit tak dlouho, dokud to bude možné. Anthony vždy s úsměvem přemýšlel, jestli by nebylo lepší pro Bolstera poslat nějaký podobný vzorek. Alespoň by nezklamal. Tedy, nejspíš.
Opřel se o dlaň. Nic se nedělo, nebo alespoň nic zábavného. Kdyby tak věděl, kam mají namířeno… Vlastně to věděl. Nebo spíš tušil.
Povzdechl si. Možná by se měl na chvíli zajímat o jiné věci, třeba týkající se onoho záhadného strovření, které rozrývalo útesy. Už po několikáté nechal umístit nové kamery. Teď jen mohl doufat, že je zemětřesení, tvor, nebo cokoliv jiného nezdemoluje. Měly by být umístěny chytře. Alespoň to tvrdili vědci. Jemu nezbylo nic jiného než doufat.
Mohl by to být pádný důkaz o onom stvoření. Jenže pokud by to byla pravda, co by ho po tak dlouhé době přinutilo k něčemu takovému? Pochyboval, že se to narodilo před padesáti lety. Ne, muselo to žít už dřív a teprve před padésáti lety se to začalo zajímat o Terru. Jenže proč? To bylo snadné. Kvůli cyfaru. Ale… proč?
S tím se mu do hlavy vloudil jistý nápad. Možná by se ho dalo vylákat pomocí dalšího cyfaru. Podle toho, co věděl, to nebyl jen obyčejný krystal. Existovalo mnoho druhů, i když netušil, v čem se liší. Jenže k tomu všemu by toho tvora potřebovali řádně prostudovat. A to znamenalo doufat, že kamery další otřesy nevyřadí z provozu.
Naklonil hlavu na stranu.
"Ach jo," prohlásil nakonec nahlas.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama