Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

16.10.2017
  • Třetí část 31. kapitoly Interregna
15.9.2017
  • Druhá část 31. kapitoly Interregna



(Královna moří) Kapitola 19. - Oběd na palubě 2/2

2. září 2012 v 22:05 | Keavy


Layla bezstarostně vykročila po pěšině dopředu.
"A hele," zajásala po chvíli a ukázala před sebe, "město!"
"V lese se nekřičí," napomenul ji Kesha s pobaveným úsměvem.

"To je za to, že jsem ti říkala, abys nepřerušoval a neposlouchal cizí rozhovory?" zamračila se Layla a nadechla se, aby mohla svoji větu zopakovat ještě více nahlas, ale Bolster ji předběhl.
"Zapomněl jsem se tě zeptat, ale… může tu být fata morgana jako na pouštích?" prohodil.
Kesha zavrtěl hlavou. "Tohle bude asi opravdu město…"
"Tak na co potom čekáme? Dopředu!" Zavelela Layla, "Mám hlad, jdu najít hostinec."
Přidala a za chvíli se jim ztrácela z dohledu. Museli si pořádně pospíšit, aby ji dohnali dřív, než dorazila na dlážděnou cestu.
Zrovna stála, s rukama v bok, a rozhlížela se, co by kde viděla.
"Mmmm, je to tu mnohem menší," prohlásila pak, "a taky méně pochmurné."
Lessie jí musela dát za pravdu. Ani zdaleka to tu nevypadalo stejně šedivě jako v Mistyridu.
Vydali se po chodníku mezi domy a po chvíli narazili na rozcestí, po kterém zrovna přejíždělo několik povozů a gryfů s osamělými jezdci na zádech.
"Páni, tady to ale žije," podivil se Paddy.
Kesha přikývl. "V Mistyridu bylo mnohem víc mrtvo."
"Teď tudy!" Layla se vydala po cestě doprava, směrem ke středu města.
"Tak jsme tady," poznamenal Kesha, když vešli do kruhového hostince, "ale co dál? Měli bychom zjistit, kudy se vydat."
"Zeptáme se hostinského," navrhl Bolster.
"Tak to přenechám tobě." Layla se požitkářsky rozvalila na židli a sáhla po jídelním lístku, jak bylo jejím zvykem.
Bolster se zatím vydal k výčepnímu pultu.
"Tohle nepochopím," nad jídelním lístkem se na chvíli objevily Layliny oči, ale pak zase sklouzly dolů. "Proč za ním musí jít, kdžy přijde on k nám?"
"Nepřijde ti, že je na oběd trochu brzo?" rýpnul si Paddy.
"Ne," odmítla Layla a dál zarytě zírala do jídelního lístku.
"Tak jsem se zeptal," oznámil Bolster, když se vrátil.
"A?" Paddy netrpělivě prošlápl.
"Nic neví," zavrtěl hlavou Bolster, "vlastně nejspíš nikdo z místních… tvrdil mi, že o hory na severu se nikdo moc nezajímá, že mají dost problémů s okolními lesy…"
"To se ani moc nedivím," povzdechl si Kesha.
"Řekl ale, že je tu jeden cestovatel, který má nejspíš i sever v malíčku. Ten by nám prý mohl pomoct."
"To jsem ráda," oddechla si Lessie, "víme o něm něco víc?"
Bolster přikývl. "Máme jeho jméno i adresu."
"Skvěle," usmál se Paddy, "Jdeme!" A vyrazil k východu.
"Tvrdili přece, že je na oběd brzy," protáhl se Glipp a uvelebil se jí na ramenou.
"Tady někdo chce, abych umřela hlady, že jo," protestovala Layla. U sebe však neměla pomalu ani zlomek, natož dostatečný počet lonů, aby si mohla nějaký oběd dovolit. Nezbývalo nic jiného, než jít s ostatními.
"Doufám, že nám ten chlápek dá něco k zakousnutí. Teď by mně nevadil ani ten čaj…" říkala si v duchu.
Bolster šel první a zadumaně si prohlížel ulice okolo. "Teď doprava, doleva, doleva, rovně… A jsme tady!"
Glipp se zatím přemístil z Layly na Lessie a prohlížel si místo, kam došli.
"Vypadá to tu jako kdysi," poznamenal mírně škodolibě, "je to tu cítit takovou… nepohodlností všech chudých lidí."
Layla vzhlédla. Co mohl Glipp tou nepohodlností všech chudých lidí myslet?
Ulička vypadala silně zchátrale. Domky byly nejspíše velmi staré, postavené ve stejném stylu jako v Mistyridu, člověk se však při pohledu na ně obával, že každou chvíli spadnou. Oblohu nad jejich hlavami jako dráty elektrického vedení křižovaly bytelné šňůry s pověšeným prádlem, z kterého pomalu stékaly kapky vody na rozpraskanou dlažbu, kde stékaly do odvodňovacího kanálku, který nevypadal zrovna vábně. Ulička byla úzká natolik, že by se do ní sotva vešel gryf. Také že Rory měla značné problémy s chůzí.
"Začínám se cítit jako doma," prohodil Claim vesele, "jenom tu nikdo nekouká z okna ven a nekouří cigarety."
"Ne," souhlasil Kesha, "tady radši okna nemají otevřená vůbec. A ještě je mají zatlučená. Pro jistotu."
Bolster je vedl dál, až doprostřed uličky.
"Mně to připomíná spíš slumy," prohodil a pořádně si prohlédl úzký, jak jinak než silně oprýskaný, domek s dřevěnými dveřmi kdysi obarvenými na červeno. "Myslím, že jsme tu."
Paddy stál vedle něj, blíž ke zvonku. Zatahal tedy za provázek zakončený velkým roztřepeným uzlem, počkal, až zvonivý pohyb srdce narážejícího do měděných stěn umlkne a pak vzhlédl.
"mám to zkusit znovu?" nabídl se, když v tom se s rachotem otevřely okenice vedlejšího domku a za clonou obrovského mraku vodní páry se vynořila ženská hlava.
"Co potřebujete?" zeptala se.
Kesha se pro sebe usmál. Žena měla tmavě hnědé vlasy a temné, skoro černé oči. Nebylo pochyb, že je odsud. Něco na ní však bylo milého a přátelského. Možná ten úsměv, který se k většině obyvatel nehodil. I tady, přestože byli na samých hranicích lesů a normálního světa, se Kesha cítil stejně ponuře a stísněně jako doma.
"No, cigarety to sice nejsou, ale i tak. Teď se už opravdu cítím, jako bych byl doma." Claim si ležérně hodil ruce v týl a na ženu v okně se také příjemně usmál.
"Ale," mávl Bolster rukou, "Sháníme pana Hanse Cunhutera."
"To mi došlo, když zvoníte u jeho dveří," přikývla žena, "nicméně ho tu nenajdete."
"Ne?" vypadlo překvapeně z Layly. "Sakryš, já se těšila, že nám nabídne čaj a sušenky. Nebo alespoň ty sušenky."
Lessie se vedle Keshy zachvěla. Opatrně ji vzal okolo ramen.
"A kde je, jestli se tedy můžu zeptat?" otázal se Paddy a snažil se napodobit Claimův úsměv.
"Odjel za bratrem do Diviny," odvětila žena, "jestli ho chcete potkat, musíte si na něj chvíli počkat. Nebo mu můžete nechat vzkaz tady v prádelně. Až se vrátí, vyřídím mu to."
"No, víte," začal Bolster, "potřebovali bychom si s ním popovídat docela… nutně."
Žena si je změřila pochybovačným pohledem. "Nemá nějaké problémy, že ne? Můžu vám dosvědčit, že je to úplně normální chlap, slušný soused."
"Ne, nemá žádné problémy, nebojte se," usmál se Kesha. Paddy začal přemýšlet, jestli by spíš něměl začít napodobovat jeho úsměv, než ten Claimův. Koneckonců, hodil se sem víc.
"Jenom bychom s ním potřebovali mluvit v neodkladné záležitosti," doplnil Keshu Bolster.
"No, tak to máte tak," uklidnila se žena, "jeho bratr se jmenuje Sam a žije v Divině. Víte, říkám vám to proto, že vypadáte slušně a máte s sebou děti. A navíc, pochybuji, že byste mohli Hansovi něco provést."
"To zajísté ne," usmál se Bolster, "děkujeme vám za pomoc."
"Rádo se stalo," usmála se i žena a zase okenice zabouchla.
"Tak na co čekáme?" vykřikl Claim, "Konečně nějaká pořádná cesta. Takže směr Divina! Jdu napřed všechno připravit. Nezůstávejte pozadu!"
"Moment?" ohlédla se za ním Layla, "A co ten oběd?!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama