Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

15.9.2017

  • Druhá část 31. kapitoly Interregna

4.9.2017
  • První část 31. kapitoly Interregna
  • Nově pod menu přidána možnost odběru novinek na mail



(Královna moří) Kapitola 19. - Oběd na palubě 1/2

2. září 2012 v 22:03 | Keavy


Anthony seděl v černém koženém křesle, lokty položené na kolenou a prsty sepjaté. Nebylo těžké najít partičku, o které Jack mluvil. Vystopoval je ve chvíli, kdy se dostali na okraj Mistyridských lesů.
Ať se jednalo o kohokoliv, byli nanejvýš zvláštní. Anthony se opravdu velmi bavil ve chvíli, kdy se zmocnili v docích Fauve. Byl jen zvědavý, jak se jejich cesta bude vyvíjet dále. Upřímně pochyboval o tom, že by byli užiteční. Alespoň teď věděl, kde se Bolster nachází. Dá jim chvíli času, než si ho vyzvedne. A pak ho, zrádce, bude čekat podobný osud jako Jacka. Ale to ještě moc předbíhá, nejdřív ten osud bude muset vymyslet. A měl by si dát záležet, ať je to něco alespoň částečně poetické a elegantní.


Layla seděla na podlaze z lístkového plechu a zády se opírala o cosi dalšího kovového, co Claim nějak pojmenoval a ona název hned zapomněla. Nicméně na tom bylo přidělané kormidlo, takže to nejspíš bylo velmi důležité.
"Proč ses proboha rozhodl nás svézt?" vrtěla hlavou.
"To bylo spontánní," odvětil Claim a soustředil se na řízení.
"Díky," Lessie mu děkovala už nejmíň po stopadesátkráté a pořád jí to přišlo málo. "Vážně moc děkuju."
Claim ani nemusel slyšet důvod jejich výpravy. Znovu vlastnil svoji milovanou loď Fauve a toto nadšení podporoval fakt, že ji ukradl před nosem šperháků a ještě ke všemu letěl za jejich náklady. Teď si prostě jen užíval let a letěl by kamkoliv, dokud by v nádrži něco bylo. Tihle navrhli Ugrinuis, tak se letělo do Ugrinuisu.
"Ale je to jenom kousek," lamentoval pořád dokola, "měli jste říct, že chcete svézt třeba… do Landscaperu a zase zpátky."
"Tak to rozhodně ne," odmítl Paddy. "Landscaper ne."
A především Judita ne, dodal si v duchu.
"Jestli chceš potěšit, možná budeme potřebovat svézt ještě někam," ozval se Bolster.
"Tak fajn!" kývl Claim soustředěně, "Jsem k službám, dokud nedojde palivo. A to bude ještě nějakou dobu trvat, to se vsaďte."
Glipp zavrněl, přeběhl po podlaze, pak se zastavil, stočil do klubíčka a usnul, jak bývalo jeho dobrým zvykem. Claim z něho byl pořád celý nesvůj. Stejně tak i z Rory. Oba mu přišli naprosto podivní. Ale to bylo jedno. Když si na ně zvykli ostatní, zvykne si i on.
"Je zvláštní, že ho nezajímá, proč jen tak jdeme a sebereme nějakou loď, se kterou letíme někam, ani pořádně nevím kam," prohlásil Kesha tak tiše, že to slyšela jenom Lessie.
"Očividně je naprosto spokojený s tím, že někam letí," zívla a opřela si hlavu o jeho rameno.
"Unavená?" usmál se Kesha hřejivě. "Nevypadáš zrovna nejlíp. Jsi v pořádku?"
"Určitě jsem na tom líp, než Reg," povzdechla si Lessie a zadívala se jedním z oken ven.
"To nemůžeš vědět," uklidňoval ji Kesha, "vzpomeň si, co říkala Anya."
Lessie přikývla. Reg je někam vede. Kam ale? Kam by mohl mířit někdo, kdo je následkem ozáření naprosto pomatený? Kam by mohl takový člověk mířit? Anya tvrdí, že Reginým odchodem začalo něco velikého. Ne, vlastně ne. Neříkala přímo, že je to zaviněno jejím odchodem. Všechno to nejspíš začalo ve chvíli, kdy spadla do reaktoru. Jenže co tím začalo?
Anya také naznačila, že jejich cesta ještě chvíli potrvá. Takže tam, kam míří, ji nenajdou. Možná, že naleznou ložisko cyfaru, ale Reg tam nebude. To se Lessie nezamlouvalo. Chtěla najít svoji sestru dřív, než se z ní stane krystal, který se rozsype na prach. Teď to však vypadalo, že nic takového nestihne.
"Přemýšlíš nad tím," ozval se Kesha tiše.
"Ne," zalhala Lessie, "o čem bych měla přemýšlet?"
"O tom všem," odpověděl Kesha jemně, "a o tom, že umřeš. Vždycky, když se nad tím zamyslíš, začnou ti fialovět oči."
"Vážně?" podivila se Lessie, "O tom vůbec nevím."
"Nemusíš vědět o velkém množství věcí," usmál se Kesha. "Možná by bylo dobré se trochu vyspat, nemyslíš? Za chvíli se neudržíš na nohou únavou," dodal.
Lessie rázně zavrtěla hlavou. Klížily se jí oči, ale chtěla zůstat za každou cenu vzhůru. Když se Kesha znovu odmlčel, začala si to opakovat pořád dokola tak dlouho, že ani nepoznala, že doopravdy usnula.
Probudil ji až Claim, vesele hlásící, že jsou na místě.
"Ještě budeme muset kousek pěšky," oznámil jim, "vhodné místo na přistání bylo až kousek od vesnice…"
Pohledem zabloudil k Lessie.
"Dobře," přikývla a trochu těžkopádně vstala. Dokonce zavrávorala, a kdyby ji Kesha nepodepřel, možná by spadla.
Začínám být nějak těžká, uvědomila si, a taky průsvitná.
"Jsem v pořádku," oznámila do prázdna a povzbudivě se na ostatní usmála. "Měli bychom jít."
A jako první se vydala ven.
"Jeden by skoro zapomněl, že se nacházíme v Chainu," poznamenala Rory, jen co vystrčila čumák ven.
"To ano," přisvědčil Glipp a pokusil se vytvořit znechucený škleb. Na plyšovém obličeji však nic takového nešlo.
Paddy se rozhlédl okolo. Claim přistál na skalní plošině, pod kterou se rozkládal Ugrinuis. A také husté lesy. Na jih, dále, by v nich mohl spatřit Mistyrid.
"Nechce se mi tam," povzdechla si Layla, "jenže jít tam asi musíme, co?"
Bolster pokrčil rameny. "Jestli nám někde budou moct pomoct, bude to tady, řekl bych. I když je to daleko od centra Omnie, nejsou tady úplně… zaostalí."
"Zaostalí jako v Mistyridu, chceš říct?" otázal se Kesha. Nebyla v tom nenávist, rýpavost, nebo něco podobného, co byste čekali u vlastenecky cítícího člověka. Teprve teď jakoby si Lessie uvědomila, jak je Mistyrid jiný, zvláštní a děsivý.
"Hmmm, víceméně," pokrčil Bolster rameny a vydal se dolů skalní rozsedlinou.
"To je poměrně dobrý místo, koukám," zkoumal Claim okolí, "už jsem se začínal bát, že budeme muset poodletět ještě kousek. A to bychom se třeba taky nemohli dostat dolů vůbec."
"Ty jsi tu ještě nebyl?" podivila se Layla.
"Ne, sem lítaj tak akorát obchodní lodě. Já obvykle mířím na jih. Tam je mnohem větší poptávka než tady."
"Jak se tady asi lidé můžou uživit?" nechápal Paddy.
"To já taky nevim," odvětil Claim, "podobně jako v Mistyridu. A to znamená-"
"Bůhví jak," dopověděl Kesha nezúčastněně.
"Hej, cizí rozhovory se neodposlouchávájí!" rýpla si Layla.
"Jako bych nic neřekl." Kesha nevypadal zrovna moc nadšeně, že míří dolů do údolí. Koneckoců, ani Rory s Glippem moc velké nadšení neprojevovali.
"Ach jo," prohlásil Glipp nakonec, "zahrajeme si takovou hru, co ty na to, Prašivko? Schválně, kdo z nás dvou dokáže určit přesněji polohu Ztraceného údolí."
"Když je ztracené, nikdo přesně neví, kde je," usadila ho Rory.
"Právě proto ho můžeme zkusit takhle zezhora najít," stál si na svém poněkud nelogicky Glipp. "A až ho najdeme, zavřeme tě tam a budeme od tebe mít pokoj, Prašivko."
"Prašivka je houba," informovala ho Rory nevzrušeně. "A do údolí se nikdo nedá zavřít."
"Přestaňte, vy dva," okřikl je Paddy mírně.
"Počkej," zavrtěla Lessie hlavou, "o čem to vlastně mluví?"
"Tady někde se nachází Ztracené údolí," zopakoval Glipp, "takové místo z pověstí."
"A jaká pověst se k tomu váže?" Najednou to Paddymu přišlo zajímavé.
"Žil tu nepřemožitelný rytíř," odpověděla Rory jednoduše, "a dost už. Nechci se o tom bavit."
"Ale já ano," odporoval Glipp, "jestli to nechceš poslouchat, zacpi si uši."
"Rory má pravdu," ohlédl se na ně Kesha, "některé věci, které se v lesích ukrývají, by neměly být zmiňovány nahlas."
"Zase odposloucháváš cizí rozhovory," poznamenal Glipp pobaveně.
"Promiňte." Kesha nevypadal, že by ho to nějak zvlášť trápilo.
Pomalu se blížili dolů. Lessie už dokonce mezi stromy zahlédla mech. A po pár dalších krocích je obklopily vysoké, smutné stromy.
"Už zase?" ošila se Layla nešťastně, když k ní dolehly první tóny spinetu.
"To je zvláštní," zamyslel se Claim, "určitě tu musí být i jiná cesta. Bavil jsem se chlápkama, který sem pravidelně lítaj a ty o žádný melodii nemluvili."
"To je jedno," mávla Lessie rukou, šla bych dál tudy. Před námi je cesta."
"Nikdo ale neví, kam vede," namítl Paddy.
"Zkusíme to," rozhodla Layla, "aspoň bude legrace."
"Ty mi s tou svojí legrací jdeš pěkně na nervy, holka," bručel si Bolster pro sebe, ale stejně tak nahlas, že to slyšeli všichni okolo.
"Zvykneš si," uklidňovala ho Rory.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama