Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

9.7.2017
  • Třetí část 30. kapitoly Interregna
  • Článek o Mítíru
26.6.2017
  • Druhá část 30. kapitoly Interregna


(Královna moří) Kapitola 18. - Karty neznamenají jen Poker 2/2

2. září 2012 v 21:57 | Keavy


"Takže teď kudy?" rozhlédla se, když vyšla z hostince. Konečně se pořádně najedla, což jí dopomohlo k mnohem lepší náladě.
Bolster se rozhlédl a pak si rezignovaně povzdechl.
"Rovně?" navrhl pak.

"A pak doprava okolo morového sloupu," pokračoval Kesha.
"Mohl jsi říct, žes tu už někdy byl," zamračil se Bolster.
"Myslel jsem, že to není důležité říkat, zvlášť když si z té návštěvy nic nepamatuju," ohradil se Kesha. "Tedy, až na pár drobností," opravil se urychleně.
"Tak fajn," kývla Rory, "jdeme, ať tu nepromeškáme celý den."
"Ty se do toho tedy nějak hrneš," uchechtl se Glipp. "Víš ty vůbec, co to obnáší?"
"Co?" nechápala Rory.
"Letět někam, znamená pohybovat se ve vzduchu."
"A?" Vypadalo to, že Rory pořád nechápe.
"Tuším, že největší výšku jsi zdolávala, když jsi seskakovala z jednoho kamene na druhý," rýpnul si znovu Glipp.
Rory naklonila hlavu na stranu.
"No co," prohlásila nakonec, "vždycky jsem to chtěla zkusit. A jednou musí být poprvé, ne?"
Tahle odpověď Glippa očividně neuspokojila.
"Škoda," protáhl pak ne moc potěšeně.
"Mohli byste se někdy přestat hádat, vy dva?" rozhlédla se po nich Lessie.
"Ne," odpověděli oba dva současně.
"Ona je vlkodlak, já lypard. My se nemůžeme přestat hádat," vysvětlil Glipp a Rory jen souhlasně přikyvovala.
"No, alespoň v něčem se shodnete," usmál se Kesha.
Došli ke sloupu a tam zatočili doprava. Kráčeli po poměrně široké a velmi rušné silnici.
Co je vlastně dnes za den? Napadlo Lessie. Za celou tu dobu svého putování ztratila veškerý pojem o čase. V tomhle městě to však nehrálo roli; čilý ruch tu panoval snad i ve dvě hodiny v noci. Každý spěchal svým směrem a jich si nevšímal. To Lessie poměrně překvapilo. Nebo je v takovémhle městě obvyklé, že se po ulicích promenádují obrovští vlci?
"Támhle jsou doky," oznámil Bolster po chvíli, "pokusil bych se tam nepozorovaně protáhnout a pak… pak se uvidí."
"Jsi si tím jistý?" rozhlédl se Paddy nervózně, "je tu tolik lidí…"
"To půjde," mávla Layla rukou, "všechno jde, když se chce."
"Tak dobře," pokrčil nakonec Paddy rameny. "Jdeme!"
A bez většího otálení se vydali k velkým, šedivým a především ošklivě krychlovitým budovám, které Bolster nazval "doky".
"Ne, fakt vám zaplatim," oponoval Claim vytrvale.
"To už bych se skoro divil." Naproti němu se o zábradlí opíral přesně ten typ člověka, který Claim ze srdce nesnášel. Navlečený do košile s vázankou, vesty a přepychového obleku, s plstěným kloboukem naraženým na hlavě a drahým doutníkem v ruce. Vypadal jako velitel nějaké mafie. Vlastně něčím podobným byl. Zloděj, lhář a ničema. Alespoň pro Claima.
Tento člověk, mezi piloty známý jako Špehýrka, byl noční můrou všech, kdo kdy vlastnil loď, která nepatřila státní společnosti. Claim mezi ně donedávna patřil. Teď, momentálně, se řadil spíš k těm, kdo sice byli piloti, ale nevlastnili ani žádnou státní, ani žádnou vlastní loď.
"Tak hele," začal Claim, zhluboka se nadechl, ale pak zase vydechl. Užíval si pocit, jak se jeho plíce pomalu naplňovaly vzduchem a pak zase pomalu vyprazdňovaly. Nemohl proti tomuhle chlapovi nic dělat. Celou dobu mohl jen nečinně stát a sledovat, jak mu pod rukama mizí veškeré finance a nakonec i loď. Jeho vlastní loď! To nebylo fér. Nepatřil k těm, kteří by na tom byli špatně. A možná právě proto takhle skončil.
To byla tradice; žádný pilot se jako pilot nemohl sám od sebe uchytit. Proto se musel o někoho opřít. A ten někdo byli šperháci. Ti vám za jistý měsíční poplatek pomohli. Jenže vždy počítali s tím, že vám pomůžou natolik, abyste si vydělali na chleba. Nic víc. Claim do této skupiny nezapadal. Byl nadaný, měl různé a často i dobré nápady a držel se vysoko. Už to skoro vypadalo, že se šperhákům vysmekne a začne si konečně žít vlastní život. Jenže to se Špehýrkovi nezamlouvalo. Nikdo se od něj nikdy nedostal. Nikdo. A Claim nebyl výjimkou. Stačilo jen pár měsíců a byl na tom nejhůř ze všech. Teď mu dokonce i vzali loď, což bylo ze všeho nejhorší.
Vláda celou Špehýrkovu společnost okázale přehlížela, především díky jisté finanční částce, kterou dostávala. A tak se společnost dál pohybovala mimo zákon. Byla součástí omnijského podsvětí. Kdokoliv, kdo by je vytáhl na světlo, akorát by na sebe upoutal pozornost a to by znamenalo problémy. A za několik let života v tomto prostředí se Claim naučil, že to, co se mu momentálně dělo, nebyl ani zdaleka takový průšvih, jaký by pro něj mohl nastat, kdyby vyrazil proti svým tyranům.
Ale tohle ho tak vytáčelo!
"Necháte mě jednou někam letět se zásilkou a uvidíte, že ty peníze budou. Opravdu," pokusil se oponovat, tušil však, že marně. Jeho milovaná loď Fauve se už někde támhle vzadu připravovala na svůj budoucí let. Šperháci často také pomáhali tím, že propůjčovali pilotům kradené lodě. Jeden ze zápisů do rejstříku, se kterým můžou vyrukovat.
Špehýrka na něj hleděl s výrazem, o kterém si jistojistě myslel, že je soucitný.
Kdyby se tu tak někdo objevil, pomyslel si Claim nešťastně, mohl bych… mohl bych…
Ani nestihl vymyslet, co by mohl, když tu se jeden ze skupinky Špehýrkových bodyguardů podmračeně otočil.
"Dítě," vyštěkl nakonec.
Všichni se otočili směrem, kterým koukal. A opravdu - v chodbičce stála jakási dívka. Nebyla moc stará, člověk by jí nehádal ani patnáct. Krátké, nakrátko střižené vlasy se barvou trochu podobaly těm Claimovým. Byla mu nějak povědomá. A pak mu svitlo; viděl ji před nějakou hodinkou v hostinci. Začínám být sklerotický, napadlo ho.
Layla je také viděla.
"Nazdar," usmála se od ucha k uchu, "hledám východ."
Pak se otočila a vyšla z místnosti.
"Chyťte ji!" zavelel Špehýrka. Layla zrychlila. Co ovšem nečekala, byla další dvojice bodyguardů, kteří čekali kousek u dveří. To kdyby chtěl Claim utéct.
Chytili ji ještě dřív, než mohla nabrat pořádnou rychlost a odtáhli ji před Špehýrku.
"Hej! Pusťte mě!" kopala okolo sebe a snažila se oběma chlápkům vytrhnout. Výsledek byl však stejný, jako když by se pokoušela odnést horu Calimidu v košíku na zeleninu.
"Co tady děláš?" zíral na ni Claim vykuleně.
"Hledám východ," prskala Layla, "kdyby mě laskavě pánové pustili, tak bych…"
"Tohle je místo, kam mají nepovolané osoby vstup zakázán," prohodil jeden z bodyguardů stojící za Špehýrkou.
"A to jsem měla asi vědět jak?" Layla se pořád nevzdávala, i když jí bylo jasné, že se ze sevření jen tak nevymaní.
Bodyguard si jí nevšímal. "Víš, co se obvykle stává nepovolaným osobám, které sem vlezou?"
"A víš, co se stává těm, kteří škodí vyšší společnosti?" ozvalo se tiše za ním. V druhou chvíli se obrovská hora chlapa skácela k zemi. Za ním stál další, který se mu silou i výškou skoro rovnal. Bolster.
Špehýrka se nadechl, připravený vychrlit sérii rozkazů, která by vetřelce uzemnila, ale hlaveň zbraně, kterou v zápětí ucítil na zátylku, ho rychle umlčela.
"Na vašem místě bych nic nedělal," poznamenal Kesha vlídně.
A pak se skácel na zem druhý bodyguard.
"Pardón," naklonil se nad ním Paddy.
"Co vy tady ksakru děláte?" rozhlížel se Claim nechápavě.
"Hledáme loď," odpověděla Lessie, která se objevila za dalším z bodyguardů.
"A-ha?" to bylo jediné, na co se Claim zmohl.
Zbylí šperháci byli zmatení. Jejich šéfa měl pod palcem jakýsi sotva odrostlý kluk a další dva právě zneškodnili několik z nich. Bylo to sice zezadu, ale přeci. A to nejhorší mělo teprve přijít: nevěděli, co mají dělat! Dokud Špehýrka neřekne, můžou jen stát a vyčkávat. Problém byl v tom, že Špehýrka se k ničemu neměl. Celí nesví byli i věznitelé Layly. Ta toho využila, obratně se vysmekla a přenesla se k Lessie.
Ta se zatím rozhlédla po ostatních a jako poslední spočinula očima na Bolsterovi. Ten jen přikývl. A krátce na to leželi všichni šperháci na zemi v bezvědomí.
Claim si vlastně ani nebyl jistý, jak se to stalo. Nejdřív mu přišlo, že doprostřed skočil obrovský vlk, který vše urovnal na správnou míru, ale to mu přišlo divné. Vždyť přeci po alkoholu nesáhl bůhví jakou dobu. Ne. Tohle muselo mít nějaké logické vysvětlení. Ovšem přemýšlení nad tímto logickým vysvětlením mu značně ztěžoval fakt, že ten obrovský vlk stál sotva dva metry od něj.
"Co jste sakra zač?" dostal ze sebe nakonec ochraptěle.
"Něco jako přátelé, řekněme," oznámil mu Paddy a rozhlédl se okolo. "Tak, teď najít něco, čím se svezeme. Ale lidi, víte, jak se to řídí?"
Claim zavrtěl hlavou. Přátelé, přátelé… možná. On má teď jiné věci na práci. Ale jaké?
"Fauve bude někde poblíž…" přemýšlel nahlas.
"Fauve? To je tvoje přítelkyně?" otázala se Layla zvědavě.
"Aha, támhle." Nebylo by to tak, že by ji Claim ignoroval. Byl prostě zamyšlený, a když byl zamyšlený, nemohl ho nikdo z okolí rušit.
Vmžiku se vyskytl u své lodi a rychle prozkoumával, jestli s ní ti šperháci něco neudělali.
Neudělali. Tedy, jen to, že ji přichystali pro někoho, komu by ji mohli dočasně půjčit. A to mezi jiným znamenalo i to, že ji připravili na let.
"Hej!" otočil se Claim dozadu, "Říkali jste, že chcete někam svézt? Nabízím cestu za šperhácký palivo. Tak dělejte, nebo vám uletim!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama