Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

9.7.2017
  • Třetí část 30. kapitoly Interregna
  • Článek o Mítíru
26.6.2017
  • Druhá část 30. kapitoly Interregna


(Královna moří) Kapitola 18. - Karty neznamenají jen Poker 1/2

2. září 2012 v 21:56 | Keavy


Po ránu vyrazili, aby byli z lesa co nejrychleji pryč. Anya jim ještě popřála štěstí a poradila jim, aby se na své cestě vyhnuli pokud možno všem problémům.Mistyridu se pro jistotu vyhnuli velkým obloukem. Cestu jim to nijak neprodloužilo. Z lesa vedla cesta po úpatí hor a dokonce i Layla, která viděla vše v lepším světle než ostatní, musela uznat, že se na vrchol můžou dostat jen vzduchem. To se jí nezamlouvalo. Nikdy nikam neletěla, alespoň, co si pamatovala. Nic s tím však nemohla dělat, jestli chtěla v cestě pokračovat.
A po pěti dnech konečně dorazili do Roughwindu.

Bylo sotva poledne, doba, kdy měly podle Bolstera do přístavu pomalu přilétat lodě.
"Takže co teď?" rozhlížela se Layla okolo sebe.
Roughwind bylo město obdobně velké jako Glomera, odhadoval Paddy. Bylo však úplně jiné. Zatímco pro jih byly typické hrázděné domy s bílými omítkami, které proti tmavě hnědému nebo rovnou černému dřevu ostře kontrastovaly, tady byly domy poměrně vysoké a zašedivělé s vybledle rezavými střechami. Přestože se město nacházelo na severním okraji civilizace, jak vždycky všichni říkali, panoval tu čilý ruch. Bylo hned vidět, že zatímco Glomera jakožto jedinou technicky vyspělou věcí disponovala elektrárnou, tady vzduchem proletovala jedna loď za druhou a po úzkých silnicích přejížděla auta.
Paddy se v zeměpisu učil, že Roughwind patřil mezi hornická města, avšak teď se živí převážně strojírenstvím. To bylo vidět. Za městem se jako strážce tyčila továrna, kde nejspíš všechny stroje, které Paddy viděl v ulicích, vznikaly.
Zrovna stáli na chodníku, který vedl k náměstí. Nejspíš jich tu o moc víc nebylo.
Kolik lidí asi může v té továrně pracovat, napadlo Paddyho.
Bolster se také chvíli rozhlížel a pak prohlásil: "Mám hlad. Nejdřív bych našel místo, kde se najíme. Co vy na to?"
Layla potěšeně přikývla. "Támhle je hospoda," všimla si po chvíli a hned se tím směrem vydala.
Rory se rozhlédla po ostatních. "Mám jít s vámi?"
"Pro jistotu," přikývl Bolster. "Je tu poměrně dost rušno, takže si tě možná nikdo ani nevšimne, když se budeš snažit být nenápadná."
"O tom pochybuju," ucedil Glipp zlomyslně, "velký vlk není nenápadný nikde."
Lessie ho šťouchla do čumáku. Překvapilo ho to natolik, že kdyby se včas nezachytil jejího kabátu, nejspíš by spadl.
"Ty taky pokud možno nemluv," oznámila mu, "mluvící plyšový mýval také není zrovna moc obvyklý."
"No jo, no jo," lamentoval Glipp, ale pak také utichl a seskočil z Lessiiných ramen Rory na hřebt, kde se stulil do klubíčka a po chvíli usnul.
Ostatní se zatím vydali směrem, který jim určila Layla. Pokud byla hladová, dokázala najít hostinec snad i poslepu a to mohla být ve městě poprvé v životě.
"Tak, a jsme tady," usmála se, "jen doufám, že tu nemají moc draho."
"Nekřič tolik," mírnil ji Bolster a kriticky se rozhlížel po okolí. "No, spíš je tu dost plno, abych tak řekl."
Layle ovšem nedělalo žádné problémy vyhlédnout volný stůl. Byl poslední, jinak u všech někdo seděl.
"Tam!" zavelela a vydala se napříč celým hostincem. Přesně jak Bolster říkal, nikdo si jich nevšímal.
"Tak, co tady máme?" Layla se hned hladově vrhla po jídlením lístku. Sotva ho však stihla otevřít, hostincem se ozval naštvaný výkřik.
Patřil hostinskému, zavalitému a v tu chvíli velice rozzlobenému chlapíkovi, který nejspíš pro nadávku nešel daleko.
"Co zase chceš?" osopil se na muže, který stál před ním. "Na dluh nic nedostaneš! Kliď se odsud!"
Postava naproti ní něco poměrně klidně odvětila, což hostinského naštvalo ještě víc.
"Jak, nedávám na dluh?! Řekl bych, že poslední dobou teda jo!"
Muž zase něco odpověděl.
"Jo tak ty mi to zaplatíš?! A kdy jako?! Až dostaneš peníze?!"
Za každou jeho otázkou byl slyšet zřetelný vykřičník, který se nekompromisně rozléhal celým hostincem. Paddyho to začínalo mírně vytáčet. Koneckonců, nebyl jediný, jak tak koukal. I několik zákazníků se začalo pohoršeně otáčet.
Hostinský si toho všiml. "No dobře, dobře," prohlásil nakonec, "a teď se mi kliď z očí!"
"To máme ale dnes štěstí," pronesla Layla. Bohužel si všimla až poměrně pozdě, že onen muž míří přes celý hostinec k nim.
"Máte tu jedno místo volný?" zeptal se přátelsky, "Je to tu od hostinskýho nejdál."
"Ne," začal automaticky Paddy, ale Lessie ho přerušila.
"Jinde asi místo není, že?" bylo jí toho muže docela líto. Z jakého důvodu na něj asi hostinský tak křičel?
"Díky," muž se usadil na dřevěné židli a rozhlédl se po ostatních. Když viděl, že ani jeden z nich netouží po tom, dát se s ním do rozhovoru, vytáhl balíček karet.
"Takže proto jste v dluzích," zavrtěl Paddy hlavou, "nikdy jsem hazardní hráče nechápal."
"Milý chlapče," muž si pohrával s balíčkem karet v rukou, "karty neznamenají jenom poker. Navíc hazard baví lidi, jen dokud vyhrávají a mají peníze. A já je na to nikdy neměl. A pokud měl, tak jsem si je radši nechal na užitečnější věci."
"To by mě tedy zajímalo jaké," špitla Lessie do ucha Layla. Chvíli dokonce přemýšlela, jestli se má zeptat nahlas. Když už otevírala pusu, Lessie jí pro jistotu dupla na nohu.
"Radši se neptej," varovala ji také šeptem.
"Víte, pane," začal Bolster.
"Claim," opravil ho muž, "oslovení 'pane' se spíš hodí pro chlápky s drahejma hučkama na hlavě sedící někde v křesle se skleničkou whisky s ledem, nebo koňaku, kouřící fajfku. Takový nemam moc v lásce."
Lessie si ho pořádně prohlédla. Byl přibližně stejně starý jako Bolster, se světlou pletí. Měl poměrně rozcuchané špinavě blonďaté vlasy a modrozelené vodnaté oči. I přesto, co před chvílí říkal, si ho dokázala velmi dobře představit s dýmkou nebo alespoň cigaretou. Byl to jen pocit, takže to neznamenalo, že kouří.
Bolster přikývl.
"Stejně vás moc nebudu otravovat, panstvo," prohlásil Claim po chvíli, "za nějakou tu půlhodinku se po mně zase začnou shánět šperháci a tak se budu muset zdejchnout."
"Cože?" nechápala Layla.
"Tak se říká místním hlídačům," vysvětlil Bolster, "obvykle hlídají lodě a pokud chceš někam létat, musíš jim pravidelně platit."
"Ale proč se jim říká takhle?" nechápal Paddy.
"To je jedno." Claim si pohazoval s kartami. "Jo, platit, to se jim musí. Jenže co se prachů týče… ty ne vždycky jsou. Takže pak se člověk snadno dostane do mínusu. A když je ten mínus moc velkej, tak jste, slušně řečeno, v háji."
"A něco podobného se stalo i tobě," hádala Layla.
Claim se smutně usmál. "Kdyby ne, neřve na mě jak na idiota hostinskej, no ne?"
"Pokud ale vím, tak ne vždycky vybírají přesně tolik, kolik by vybírat měli," nakrčil Bolster čelo.
"No, to ne. Zloději jsou to, jenže s tím člověk nic neudělá. Jeden známej se s nima kdysi soudil. Samozřejmě to celý projel a vobrali ho vo všechno. Když jsem ho naposled viděl, snažil se přežít ve slumech uklízením ulic. Doufám, že se má líp."
"Nejsou to slumy," namítl Kesha.
"Říkejte si, co chcete, každej ví, že to slumy jsou svým způsobem pořád. Ani ta šlehačka tam tomu moc nepomohla."
"Slumy?" nechápala Layla. Pak jí svitlo. "To myslíte Divinu?"
Kesha kývl.
"Když jste teď teda v mínusu, jak říkáte, proč si nechcete sehnat nějakou jinou práci?" Otázal se Paddy mírně nechápavě.
"To, že jsem v mínusu, eště neznamená, že jsem na dlažbě," odmítl Claim rázně.
"Takže vy jste pilot?" změnila téma hovoru Lessie.
"Byl jsem, dokud mi ty hajzlové nezabavili loď." Vypadalo to však, že Claim se od tohoto tématu nehne. "Teda, on to byl docela křáp, ale tak co."
Glipp ho chvíli nevzrušeně sledoval korálkovýma očima.
"Stejně jim ji zase ukradne, dej na má slova," sykl pak směrem k Lessie.
"Hele, a když jste pilot," začala Layla, "nechcete nás někam svézt?"
"Laylo," okřikl ji Bolster mírně.
"Hmpf," odpověděl Claim zastřeně. Právě měl před sebou vyložených pár karet a pečlivě je zkoumal. "To tedy nechci."
Najednou sebou škubl.
"Sakra," ucedil a vstal, "už jsou tady. To si teda pospíšili. Rád jsem vás všechny poznal. Přeju hezkej zbytek dne." Poslední dvě věty byly mířeny na osazenstvo stolu. Pak se Claim vymotal uličkou mezi ostatními zákazníky a zmizel postranním vchodem.
"Bude mít problémy?" zeptala se Layla poněkud zbytečně.
"Nejspíš," pokrčil Bolster rameny, "nebyl by jediný."
"Chudáci," povzdechla si Lessie.
"Na to si zvykneš," kývl Kesha hlavou směrem ke vchodu, "každý letec riskuje."
"Tak moment," rozhodil Paddy rukama, "myslím, že bychom se měli spíš myslet nad tím, jak to uděláme s tou obchodní lodí, ne?"
Bolster přikývl. "Vyrazil bych tam hned, ale Layla se odsud asi nehne."
"To ne," odmítla Layla rázně, "ne, dokud se nenajím."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama