Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

9.7.2017
  • Třetí část 30. kapitoly Interregna
  • Článek o Mítíru
26.6.2017
  • Druhá část 30. kapitoly Interregna


(Královna moří) Kapitola 17. - Vlk a mýval 1/2

2. září 2012 v 21:53 | Keavy


Arya byla hlavním městem přibližně pět set let. Nebyla sice největší, ale byla hlavní. A také docela pěkná. Stála víceméně na pobřeží Oceánu a fungovala i jako přístav. Blízko se nacházelo ložisko cyfaru, takže kousek od města (úplně přesně pokud jste si sedli na vlak číslo padesát devět a jeli s ním skoro až na konečnou stanici) stála elektrárna. A to nebylo všechno; uprostřed Aryi jste mohli najít vysokou útlou budovu s obrovským nápisem ESO na stěně.

ESO neboli Elektrárenská společnost Omnie, byla státní podnik. Ti, co ji drželi v chodu, si to však nemysleli. Už několikátou generaci ji měla ve spárech rodina Bliderových, jejíž členové ji po sobě dědili, jako rodinný podnik. Stejně tak měli dědičné místo ve vládě, aby se neřeklo. Nebylo to moc výhodné. Byli sice bohatí, to ano, ale ne tak bohatí, jak by mohli být, kdyby společnost patřila jenom jim.
Starý Maurice Blider opustil svět za tragických událostí před půl rokem a po něm všechno převzal jeho syn Anthony.
Na post ředitele něčeho tak velkého byl ještě velmi mladý - vždyť mu ještě nebylo ani třicet. Avšak ti, kteří si mysleli, že po smrti Maurice se budou moci vetřít do vlády a zaujmout jeho místo, se velmi šeredně popálili. Athony nepostrádal žádnou ze schopností svého otce a navíc jich měl i několik navrch. Nebylo proto divu, když všechny velmi rychle usadil do psrávných kolejí. Navíc byl na rozdíl od svého otce velmi nadaný pro jednání s veřejností. Skoro by ani nepotřeboval tiskového mluvčího. Také že ho nepoužíval; za toho půl roku, co byl u moci, se stihl stát módní ikonou a poměrně velké množství dívek bylo na vrcholu blaha, když mluvil v televizi. To ho poměrně těšilo. Teď však neměl čas na přemýšlení nad takovými věcmi.
Jako ředitel společnosti se musel vypořádat s problémy spojené se zpracováním cyfaru. Ten největší byly otřesy. Objevily se v okolí některých elektráren, především těch, které stály u vody.
Jeho otec stihl zjistit, že všechny tyhle vodní plochy jsou nějakým způsobem spojené s moři.
Za poslední dobu kolovaly pověsti o velké příšeře podobné hadu, která se pohybuje pod hladinou a naráží do útesů poblíž elektrárny. Nikdo tomu povětšinou moc nevěřil. Anthony ano.
Podrobnější průzkumy odhalily, že se útesy doopravdy pomalu drolí, jako by do nich cosi vráželo a rozbíjelo je. U místní elektrárny se dokonce skála na některých místech odrolila natolik, že odhalila třpytivý cyfar ukrytý za ní. Po každém novém otřesu Anthony nechal prozkoumat pobřeží a pokaždé zjistil, že se prasklina zvětšuje a zvětšuje. Dokonce z ní začal cyfar ubývat.
To se mu nezamlouvalo. Věděl, že se mořem pohybuje nějaká příšera, která se snaží dostat k ložiskům a pokud možno je zničit. Nebo alespoň něco takového si domyslel. Jenže proč? Z jakého důvodu? Navíc, celé to znělo tak strašně přitažené za vlasy. Na konci dvacátého třetího století? Každý by měl vědět, že je něco takového nemožné. Ale přeci…
Na stole mu zapípal telefon. Přešel od okna a vzal ho ruky.
"Ano?" promluvil pak tichým konejšivým hlasem.
"Zahájili jsme pokus G45," ozvalo se ze sluchátka praskvě, "o dalším postupu Vás budu neprodleně informovat."
"Děkuji, pane Geeku," přikývl a zase telefon položil. Výzkumy na zničení takového tvora se rozběhly už za jeho otce. Jestli však k něčemu jsou, to si netroufal hádat.
Byl to poměrně rušný den. Sotva se stihl vrátit zpět k oknu, ozvalo se krátké zaklepání a po něm vstoupila jeho sekretářka.
Poslední dobou by se na toto místo hlásilo mnoho žen. Proto bylo pro všechny s podivem, že Anthony pořád zaměstnával padesátiletou sekretářku svého otce.
"Máte tu návštěvu," řekla tajemně a v očích jí zablýsklo. "Pan Jack Furykold."
Anthony zarazil ruce hluboko do kapes dlouhého saka. "Ať vejde," povzdechl si nakonec.
Sekretářka se odporoučela ke dveřím. Za chvíli se v místnosti objevil Jack a s neskrývanou rozkoší se uvelebil v jednom z křesel.
"Je to poměrně dlouho, co jsme se neviděli," oznámil Anthony směrem k oknu. V jeho hlase nezaznívalo přátelství ani odpor. Byl to chladný a vyrovnaný tón člověka, který ví, že má ve všech ohledech navrch.
"Našel jsem Bolstera," začal Jack sebevědomě.
"Výborně." Anthonyho hlas byl pořád stejně zastřený, bez jakékoliv emoce.
"Želbohu jsem ho musel z důvodu větší naléhavosti opustit."
"Zlomil jste si nehet?" Otázal se Anthony ironicky.
Jack neodpověděl. Vstoupil na tenký led a uvědomil si to až příliš pozdě. Propříště by měl lépe volit slova. Jestli tedy vůbec nějaké příště bude. Možná by to vše teď měl nějak vysvětlit, uvést na správnou míru…
"Víte," začal, ale když Anthony zvedl dlaň s dokonalou manikúrou, poslušně ztichl.
Zrovna vy máte s těmi svými nehty co říkat, pomyslel si bezděčně.
"Od kolegů jsem o vás slyšel jen to nejlepší, pane Furykolde. Okolí si vás dokonce trouflo nazvat jedním z nejlepších agentů tajné služby."
"To ano," nafoukl se Jack, "ten pitomec Bolster to celou dobu pořádně ani netušil."
Anthony jeho vychloubačnou poznámku přešel bez povšimnutí.
"Jeden z nejlepších, který plní úkoly bez jakýchkoliv protestů, rychle, diskrétně a hlavně neomylně. Jak je tedy možné, že se Bolster potuluje stále kdoví kde?"
"V Mistyridských lesích," odpověděl Jack úskočně. "Říkal jsem přeci, že jsem ho opustil kvůli… velice delikátnímu případu."
"Ano?" Konečně se Anthony otočil. "Tak to bych si tu vaši naléhavější věc poslechl. Prosím, mluvte."
"Jedná se o partu dětí, přerostlého vlka a plyšového mývala," odpověděl Jack poslušně.
"Ale, nepovídejte," tohle bylo poprvé, kdy se Anthony usmál. Úsměv to nebyl příjemný. "A svěrací kazajku ušitou na vaši míru s sebou nesli také?"
Jack se usmál. Věděl naprosto jistě, že mu nikdo nebude věřit, ani předseda korporace ne, přestože mu do stěn jeho rodného města bušila jakási příšera.
"Našel jsem Bolstera, který je teď s nimi. Má takové mateřské sklony, že by je neopustil, o to se s vámi vsadím."
"To je výborné," přikývl Anthony a v duchu vybíral úměrný trest, který by měl k Jackovi za selhání přiřadit.
"Na všechny, kromě toho mývala a vlka, jsem připevnil malé čipy, takže nebude složité je vystopovat."
"Klaním se nad vaší ostrou inteligencí," odpověděl Anthony nevzrušeně, "nechápu však, k čemu nám to bude dobré."
Jack se usmál. Tohle si nechával nakonec - jediná vada mladého Blidera byla nedočkavost. A Jack tušil, že je mladý kancléř v nitru velmi, opravdu velmi zvědavý, o co vlastně jde, přestože to navenek nedával v nejmenším najevo. Jack si to upřímně užíval. Poprvé v životě se vedle pětkrát důležitější osoby cítil povýšeně. Nejspíše to bylo také naposledy.
"Hledají nějakou holku. Reg se jmenuje. Ale to není důležité. Jejich vedoucí je podivná. Jeví se u ní mírné známky ozáření energií, které se však každým dnem projevují víc a víc, i když je to pro okolí sotva postřehnutelné. Také se u ní pojevují zvláštní… schopnosti, abych tak řekl. Zdají se jí podivné sny, které ji vždy dovedou k nějakému cyfarovému ložisku. Jako by tam tu svou sestru měla najít, nebo co. Rozumíte mi?"
"Chcete mi naznačit, že…" začal Anthony.
"Že ta holka dokáže vyčuchat cyfar na míle daleko. Nevím, jak je to možné, ale pokaždé, když ukázala prstem se slovy 'půjdeme tam', octli se někde, kde by se dalo těžit celá léta. Navíc nepopírají, že tímto směrem míří. Dokonce tvrdí, že tam tu Reg určitě najdou."
Nepřeháním zas tak moc, jenom trochu, říkal si při tom v duchu.
Anthony si založil ruce.
"Aha." Znělo to naprosto nereálně už ve chvíli, kdy o tom začal Jack mluvit. Jenže v době, kdy se naprosto nereálně děly otřesy údajně pocházející od velkého hada, či co to bylo, mu připadalo, že přeci jen by mohly být některé věci opravdové. A pokud by tomu tak bylo v Jackově případu, nevěřit mu by byla opravdová škoda. Cyfar ubýval okolo všech elektráren u každé větší vodní plochy spojené s mořem a po pravdě, to byly čtyři. Jediná, která se víceméně nacházela v bezpečí, byla ta, co se tyčila nad Glomerou. Zrovna ta nejmenší a nejstarší.
"Je neslýchané, aby agent zanechal svého úkolu, který mu je přidělen, kvůli zájmu, který připadá jemu důležitý," prohlásil nakonec.
"Jistě, pane." Chvíle, kdy měl Jack navrch, zmizela jako pára nad hrncem.
"Někoho na vaší úrovni by to dokonce ani nemělo napadnout."
"Jistě, pane."
"Propříště si radši pořádně rozmyslete, co vlastně máte udělat, protože takováhle věc může jednou skončit vyhozením. Prozatím ještě uvidím, co s vámi udělám. Naneštěstí mám poslední dobou moc práce na to, abych se podrobněji zabýval hloupým a přespříliš ukvapeným jednáním tajného agenta."
"Jistě, pane." Jack vstal a pomalu se začal přesouvat ke dveřím. Třeba z toho všeho ještě vycouvá. Koneckonců, to, co mu přišlo tak důležité, má ještě pořád u sebe. A ještě pořád s tím může něco udělat. Pokud se to mladému panu Bliderovi nezamlouvalo, může to předat dál. Jeho sokové by to naopak uvítali velmi rádi, aby to proti stávajícímu prezidentovi společnosti mohli použít jako dostatečnou zbraň. Pokud tady Jacka nedejbože vyhodí, nebo provede ještě něco horšího, bude to mít jako malou osobní pomstu.
"Pane Furykolde?" Anthonyho hlas ho skoro přimrazil na místě.
Mladý prezident k němu natáhl ruku. "Ty čipy, prosím."
Tak asi ne, pomyslel si Jack skoro až smutně. Proč vlastně vůbec něco takového dělal?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama