Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

9.7.2017
  • Třetí část 30. kapitoly Interregna
  • Článek o Mítíru
26.6.2017
  • Druhá část 30. kapitoly Interregna


(Královna moří) Kapitola 16. - Doileská katedrála 2/2

2. září 2012 v 21:49 | Keavy


Opatrně mířili okolo tůně na místo, o kterém Cedric věděl, že je pobořená část věže. Nemýlil se. Znal to místo až moc dobře na to, aby se mohl splést.
Na římse u popraskaného a dlouho nezasklívaného okna stál na špičkách jakýsi člověk.
Lessie odhadovala, že to bude nejspíše dívka. Sluneční paprsky procházející přes barevné úlomky skla zachycené v okenním rámu si však s jejím vzhledem pohrály natolik, že vypadala zvláštně. Na to však Lessie nemyslela.

"Copak potřebujete?" promluvila dívka huhňavě. Neotočila se. Pořád soustředěně prozkoumávala něco před sebou.
"Takže si nás opravdu všimla," Glipp přeběhl Rory po hřbetu a uvelebil se na její hlavě. Tlumeně zavrčela.
"Hodláte tam postávat celý den, nebo co? Když mi neřeknete, proč jste tu, těžko se pohneme dál." Konečně se otočila. V zubech držela štětec, proto tak huhlala. "Říkejte mi Anya."
Obratně k nim po zvětralých kamenech seskákala.
"Anya?" Lalya měla problémy jí porozumět, ale její jméno nakonec rozlouskla.
"Ale ne," vyndala si Anya násadku štětce z úst, "i když… to máte fuk. Tak co potřebujete?"
V tu chvíli si Lessie uvědomila, že Anya nevypadá zvláštně kvůli místnímu osvětlení. Jinak by vypadala nejspíše pořád.
To, co Lessie upotalo na první pohled, byly vlasy. Čelo Anye zakrývala hustá rovná ofina a zbytek byl sestříhaný do šikmého mikáda, vzadu kratším než vepředu po stranách obličeje. Musela uznat, že zvláštní tmavě modrý odstín byl v přítmí pod širokým kamenným parapetem vidět mnohem méně než nahoře, kde na dívku dosahovalo záření od tůně, pořád však byl silně znatelný. A pak oči. Vždy si říkala, že Reg je má nanejvýš podivné. Byly fialové, takže ne moc přirozené. Anya na tom byla podobně, až na to, že její byly temně růžové. Jak si ji tak Lessie prohlížela, vloudilo se jí na mysl, kolik asi musí utratit na barvě na vlasy a kontaktních čočkách.
"Co si mě tak prohlížíš?" zamračila se Anya, "Jestli ti připadá divné, že jsem na tak podivném místě, mám vysvětlení. Jsem archeoložka."
"Na taková místa archeologové nechodí," namítl Cedric tiše.
"Tady je někdo moc chytrý, ne?" ohradila se Anya dotčeně, "Ale máš pravdu. Nikdo sem nechtěl. Že je to tu prý moc nebezpečné. To je fakt, kvůli těm otřesům… Ale ty vypadáš na místního, takže o tom určitě víš taky dost, ne?"
"Jo," ucedil Cedric.
Lessie si všimla, jak při zmínce o otřesech mírně zezelenal v obličeji. "Jsi v pořádku?" zeptala se ho jemně.
Přikývl a pokusil se vyloudit alespoň drobný úsměv.
"Ale, víte…" pokračovala Anya, jako by si Cedrika ani nevšimla, "díky těm otřesům tady můžu objevit něco zajímavého. Třeba něco o vzniku cyfarů, nebo o vzniku ostrova jako takového. Ikdyž," dodala pak zamyšleně, "neříkám, že to nemá nic společného. Právě že naopak. To by člověk koukal, jak je to propojené. A ty otřesy s tím vším také souvisí."
Lalya nikdy nepochopila vědecké zapálení. Jakmile Anya začala spojovat tyhle tři fakta dohromady, ulekla se, že by to mohlo pokračovat do nekonečna. Místo toho se rychle otázala: "Neviděla jsi tady nějakýho chlápka?"
"Nějakýho chlápka?" Anya si z dlouhého kabátu smetla pomyslné smítko, "No to si piš, drahá, že jsem ho viděla. Vylezl z tůně a upaloval směrem tam, jako by mu za patama hořelo. Ani se nedivím, musela mu být pěkná zima. Na koupání je ještě pořád poměrně chladno."
"Někam šel?" ujišťovala se Layla. "Musíme za ním!"
"To bych nedělala," mírnila ji Anya, "tam na to místo bych opravdu šla jako poslední."
"Jestli je nebezpečné, tím spíš bychom tam měli jít a pomoct mu!" Prohlásil Paddy bojovně.
"Není to tam tak nebezpečné, ale na vašem místě bych tam prostě nechodila. Ten váš kamarádíček si s tím dokáže poradit dost dobře bez vás. Jinak by tam nemířil."
Bolster chvíli přemýšlel a pak se trhaně nadechnul. "To ne," zaúpěl pak tiše.
"Tady to někomu myslí," Anya se líně protáhla. "Nech si to pro sebe."
"O čem se bavíte?" chtěla hned vědět Layla. "No tak? O čem?"
"To časem zjistíš." Bolsterův hlas zněl nešťastně. "Ale proč? Vždyť jsou to jen děti." To bylo mířené na Anyu.
"Mě se neptej, nic o tom nevím." Anya se pořád protahovala, jako by ji to bavilo.
"Že o tom nic nevíš?" zavrčela Rory. To bylo poprvé, co promluvila. "Stvoření jako ty vědí spoustu věcí."
"Stvoření?" Nechápala Lessie.
"No dobře," připustila Anya nakonec, "mám kamarádku v Landscaperu. Něco málo mi o vás pověděla."
"Jak vám o nás mohla něco málo povědět? Nebo spíše proč?" nechápal Paddy.
"Znala důvod, za kterým se všichni ženete. A stejně tak nám oběma bylo jasné, že dříve nebo později dojdete sem."
"Ale… ale proč?" Layla z toho začínala být trochu zmatená.
"Protože je to součást vaší cesty," pokrčila Anya rameny.
"To zní jako starý příběh," utrousil Glipp.
"Také, že je," přikývla Anya. "Proč jste sem přišli? Hledáte jednu dívku, která za podovných okolností zmizela neznámo kam. Důvod je vám neznámý, víte jen, že ji musíte najít."
"Důvod je nám neznámý?" zopakoval po ní Paddy, "Důvod je nám neznámý? Ale tady není žádný důvod! Kdybyste věděla, jak na tom byla, když jsem ji viděl naposledy!"
Anya naklonila hlavu ke straně. "Máš o ni starosti, koukám. To je fajn. Ale jednu věc ti řeknu - na vašem místě bych si dělala starosti spíš o vás než o ni. Nacházíte se ztracení v hustém lese, jeden člen vás opustil, další pomalu umírá…"
Lessie sebou při těchto slovech trhla. Věděla to moc dobře sama, ale nahlas a od jiné osoby to slyšela poprvé.
"Co je to za nesmysl?" zamračil se Paddy.
Cedric se přiblížil k Lessie a vzal ji za studenou ruku. "To je v pořádku," řekla mu polohlasně.
"Není to až takový nesmysl," odpověděla Anya a pokračovala dál: "místa, kde jste byli, navštívila už Reg před vámi, že? Tohle ne."
"Tak proč tu ztrácíme čas?" zamračila se Layla, "pojďte, máme jiné věci na práci než vybavovat se tu s ní. Musíme najít Jacka a Reg!"
Anya se usmála. A byl to nejspíš ten úsměv, co Lessie přimrazilo na místě.
"Ne," zavrtěla hlavou. "Máme tu být z nějakého důvodu."
"Jak to víš?" otočil se na ni Paddy.
"Vím to." Víc neřekla.
"Správně," přikývla Anya pochvalně. "Jack je už dávno pryč a nenašli byste ho, ani kdybyste se na hlavu postavili. Vybral si vlastní cestu a způsobil vám pár problémů, takže by bylo dobré, kdybyste ho vůbec nikdy nepotkali."
"Ten problém s divoženkami ani nestojí za řeč," mávla Layla rukou. "Navíc jsme našli Bolstera. To je dobré, ne?"
Bolster nic neříkal. Schlíple stál na místě a tvářil se, jako by se chtěl každou chvíli propadnout.
Anya si ho nevšímala. "To se teprve uvidí," prohlásila, "Můžu vás pozvat na trochu kávy? Povím vám něco velice užitečného a důležitého a zítra se vydáte dál za Reg."
"Takže ty si myslíš, že ji už brzy najdeme?" zeptal se Paddy s nadějí v očích. Celé tohle honění mu začínalo být čím dál tím víc proti srsti. Už tušil, že se jedná možná o něco víc a proto se mu nelíbilo, že je do toho Reg zapletená.
Anya však zavrtěla hlavou. "To nevím. Možné to však je. Mám za úkol vám pomoci a tak to také udělám."
"Za úkol?" vypískl Glipp, "A kdo ti takový úkol mohl dát?"
Na Anyu padl stín katedrály. Její temně růžové oči se zaleskly a najednou vypadala mnohem starší, moudřejí a děsivější, než jistě byla.
"Tohle všechno není jen obyčejný výlet. Je to příběh, který započal před mnoha tisíci lety." Řekla pak prostě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama