Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

9.7.2017
  • Třetí část 30. kapitoly Interregna
  • Článek o Mítíru
26.6.2017
  • Druhá část 30. kapitoly Interregna


(Královna moří) Kapitola 16. - Doileská katedrála 1/2

2. září 2012 v 21:48 | Keavy


"Jejda," vypadlo z Layly, když se nad Jackem hladina potoka definitivně uzavřela. Než však stihla dodat cokoliv dalšího (a že toho v tu chvíli bylo), ozvalo se děsivé zavřísknutí, které jí připadalo poněkud vynucené a bolestné, ale usoudila, že bude naopak spíš vítězné. A pak okolo ní neelegantně proplula záplava hadrů připomínajících pavučinu, oblečení těch podivných tvorů, usoudila Layla nakonec, přelila se přes okraj potoka a zmizela pod vodou.

Celé to skončilo tak rychle, jak to začalo, jen s jedinou výjimkou - Jack byl pryč.
"Jacku!" Lessie neslyšela, co na ni volal, přesto si všimla hned po Layle, že jim jeden člen chybí. "Musíme ho najít!"
"To není nejlepší nápad," Layla nakukovala do potoka pod sebou. Připadal jí zatraceně hluboký a zatraceně rychlý, "Tak vám nevím, ale s ochotou, s jakou se nechal stáhnout, bude během chvíle nejspíš mrtvý."
V duchu se sama sebe ptala, proč nic neudělal. Připadalo jí to podezřelé.
Bolsterovi se to očividně také moc nezamlouvalo. Stál kousek od ní a podezřívavě si měřil vodní hladinu.
"Ať chceme udělat cokoliv, měli bychom to udělat rychle," oznámil jim Cedric, "pokaždé, když se člověk zastaví, hrozí mu, že ho něco přepadne."
"Ale kam se máme vydat?" namítl Paddy, "Když sem ty potvory připlouvaly, viděli jsme to. Jenže teď nevidíme nic. Nevíme, jestli zmizely po proudu, proti proudu, nebo tu zůstaly."
"Stejně nechápu, proč se ten chlap nechal stáhnout dolů," založila si ruce Layla.
"Měli bychom jít…" pokračoval Cedric, jenže v tuhle chvíli mu nikdo nevěnoval pozornost. Povzdechl si a zavrtěl hlavou.
"Třeba nám tím chtěl pomoct…" navrhla Lessie nesměle. Nebo se také nedokázal bránit, dodala si v duchu.
Bolster však rázně zavrtěl hlavou. "Popravdě, nebyl zlý, ale sebeobětování nikdy nebylo jeho parketou. Vždycky měl na všechno důvod."
"Co tím myslíte?" Zavrčela Rory.
"Jenom tím chci říct, že se určitě neobětoval, to je všechno," pokrčil Bolster rameny.
"Tím spíš mu musíme pomoct," ozval se Paddy rázně.
"Takovéhle divoženky budou žít nejspíše v nějkém jezeře, nebo tak. Určitě se nebudou pohybovat jen v tekoucí vodě," zamyslel se Glipp.
"Takže půjdeme dál po proudu," přikývla Lessie. "Není to dokonce náš původní směr?"
Otázka byla mířená na Cedrika, který smutně přikývl.
"Tak na co čekáme?" vykřikla Layla, "Jestli si nepospíšíme, tak toho hlupáka zabijí dřív, než se k němu vůbec stihneme dostat."
"To si nemyslím," zavrtěl Bolster hlavou a chtěl pokračovat, ale ostatní už vyrazili. Nezbylo nic jiného, než je následovat.
"Jestli pořád míříme i ke katedrále, bude to místo velmi zajímavé," ucedil Glipp.
"Tím spíš to bude to, kam bychom měli jít," povzdechla si Lessie, "Reg hned od začátku přitahuje problémy."
"To ji asi nebudu mít moc v oblibě, co?"
"To uvidíš, až ji najdeme," usmála se Lessie sebevědomě. Nebo se o to alespoň pokusila.
"Za chvíli tam budeme," řekl Cedric sotva slyšitelně.
"Jo?" Layla se dychtivě rozhlédla okolo sebe.
Všude po mechu se povalovaly obrovské kusy kamene. Jak odhadovala, kdysi tvořily součást nějaké budovy, teď však ležely dole, obroušené a zapomenuté.
"To vypadá, jako že se blížíme ke katedrále," nadhodila konverzačním tónem, "myslela jsem, že hledáme jezero, kam ty divoženky odnesly Jacka."
"Není to jezero, ale tůň," opravil ji Cedric, "a nachází se uvnitř."
"Uvnitř? Jak se může něco takového nacházet uvnitř budovy?"
"Předpokládejme, že už to není budova," odpověděla Rory.
Layla se zamyslela. To už asi musí být hodně stará, přeložila si nakonec.
"Je dost blízko Mistyridu," vyhrkla Lessie překvapeně.
"To jo," přikývl Cedric smutně, "kdysi se tam často chodívalo. Bylo to uznávané jako posvátné místo."
"To se vám to muselo dost vymstít, co?" zavrčela Rory.
Cedric neodpověděl.
"Takže asi ano," přikývla Rory a zahleděla se před sebe.
Stromy začínaly řídnout, jako by naznačovaly, že brzy vyjdou na mýtinu. A pak se rozestoupily úplně a všichni tak měli pohled na majestátní, vysokou a havně pobořenou budovu.
"Takže tohle je ta katedrála?" Layla čekala něco víc.
"Kde by mohl být Jack?" Paddy se rozhlédl okolo a pak pohleděl na budovu před sebou. "Tam?"
"Kdo ví?" pokrčil Cedric rameny, "Je to dost pravděpodobné."
Lessie pomalu přikývla a vyrazila dopředu. Ani ji nepřekvapilo, že okolí vypadalo stejně jako v jejím snu. Naopak, byla ráda.
Před mohutným vchodovým obloukem se však zastavila a na chvíli zaváhala.
"Je bezpečné tam jít?" špitla.
"Ne," zavrtěl Glipp hlavou, "jenže tady není bezpečné nic."
Přikývla a překročila kamenný práh. Tam, kde zbyly zbytky střechy podepřené křížovou klenbou, zůstala i dřevěná podlaha. Lessie až překvapilo, v jak dobrém stavu je. Avšak v místě, kde místo střechy zela obrovská díra, podlaha chyběla. Na jejím místě se jako zrcadlo leskla klidná vodní hladina. To bylo zvláštní, ještě před chvílí nesvítilo slunce.
Popošla ještě blíž a údivem zalapala po dechu. Hladina tůně nezářila, protože odrážela sluneční paprsky, zářil čirý krystal s duhovými spirálami uvnitř po jejích stranách.
"Cyfar," vydechl Paddy vedle ní.
"Kdo to zase je?" ozval se najednou čísi hlas. V rozlehlé katedrále zněl až děsivě.
Po zemi se k nim plazil ohyzdný tvor. Když byl jen kousek od nich, zastavil se. Byl obrovský a šedivý, časem rozpraskaný… skoro jako by byl kmenný, napadlo Lessie.
Cedric popošel kousek blíž. "Chrlič, že?" usmál se přátelsky.
"A ty se zase nějak moc usmíváš, na to, že žiješ v těchhle lesích, ne?" odsekl chrlič nenaloženě.
"Chrlič?" otočila se Layla překvapeně. "Co to je?"
"Tohle," ukázala Rory čumákem na tvora před nimi.
"Drak," opravil ji chrlič věcně a jeho tón zůstal stejně nevrlý, jako když na ně poprvé promluvil.
"Obživlé chrliče tu njesou tak neobvyklé," vysvětlil Bolster.
"To je mi jedno," trvala Layla na svém, "chci vědět, co to je!"
"Okapová roura," odpověděl Paddy. "Je to tak?" Pohledem zapátral po Bolsterovi a Cedrikovi. Přikývli.
"Nevím, co ta vaše okapová roura je," pronesl Drak, "ale zní to pěkně ošklivě."
"Takže tohle má… odvádět vodu ze střechy?"ujišťovala se Layla a podezřívavě si Draka měřila.
"Tak nějak," přikývl Cedric, "tohle jenom občas z těch střech sleze."
"Copak za to můžu? Před nějakou dobou se tu usídlila nějaká osoba a od té chvíle je to nahoře docela nepříjemné. Tvrdí to i ostatní Draci."
"Další chrliče?" zkoumala Layla zvědavě.
Drak přikývl. "Někteří už se tedy rozpadli, co se jiných týče, nepoznáte, že jsou Draci. Ale pořád tu jsou. Tam, nahoře."
Layla radši spolkla připomínku, že on sám zrovna draka moc nepřipomíná. Místo toho nasadila přátelský úsměv, který silně kontrastoval s Drakovou špatnou náladou, a vesele se zeptala: "Neviděl jsi tady náhodou bandu divoženek s nějakým idiotem uprostřed?"
"Já?" ohradil se Drak dotčeně. "Jak bych mohl? Ale zeptejte se té osoby, ta ví o všem, co se tu šustne. Určitě už ví, že jste tady. Je támhle." S těmito slovy se zase otočil a odšoural se zpátky.
"Obvykle nebývají nebezpečné," odpověděl Cedric na nepoloženou otázku. "Jen by mě zajímalo, kdo je ta jeho osoba."
"Nejlepší nápad jak to zjistit, bude podívat se na ni," navrhl Paddy.
Lessie na něho varovně pohlédla.
"No co," obhajoval se Paddy hned, "nás je sedm, ona jenom jedna. Co se může stát? Co když měl ten chrlič pravdu? Mohla by nám třeba říct, kde hledat Jacka."
"Nebo by nám mohla podříznout krk," zaprotestoval Glipp, ale Lessie smířlivě přikývla.
"Asi nemáme moc na vybranou."
Glipp zásadně nesouhlasil. Když se všichni vydali směrem, který jim předtím chrlič ukázal, seskočil z Lesiina ramene a několikrát se otočil na místě dokolečka.
"Jste šílenci, všichni," bručel si pod vousy. Pak si však uvědomil, jak velkou chybu udělal. Když se mu toto místo nezamlouvalo, nebylo zrovna nejchytřejší zůstávat sám.
"Hej, počkejte!" vykvikl a rozběhl se dopředu za ostatními.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama