Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

16.10.2017
  • Třetí část 31. kapitoly Interregna
15.9.2017
  • Druhá část 31. kapitoly Interregna



(Královna moří) Kapitola 15. - Zpívající lesy 2/2

2. září 2012 v 21:43 | Keavy


Chtěla se ho zeptat, ale Cedric hned vyrazil ostře doprava, a tak na žádné otázky nebyl čas.
"To je zvláštní jméno," sykla ke Glippovi.
"Údajně dostala jméno podle dívky jménem Doileag, kterou všichni považovali za proroka. Nakonec ji však nařkli z kacířství a upálili. Pověst praví, že se na hranici začala smát děsivým smíchem, při kterém povolily všechny provazy, kterými byla přivázaná. Pak se prý vznesla a změnila se v mlžný opar. Od toho dne začaly v Chainu hony na čarodějnice," vysvětlil Glipp ochotně.

"To nezní nejlíp," odvětila Lessie znechuceně, "o ničem takovém jsme se v dějepise neučili."
"V dějepise vám toho zamlčeli mnohem víc, než se zdá. Jinak byste nebyli překvapení, že tohle všechno okolo sebe vidíte."
"Pozor!" sykl Bolster najednou a ukázal před sebe.
Před nimi v pravidelných kruzích vířily bledé kotouče a mířily nejdřív každý jiným směrem, pak se ale stočily zpět a vrátily se.
"Nekoukejte na ně," varoval je Cedric, "to jsou duchové bludiček. Můžou vás kdykoliv svézt z cesty. A věřte, že ta místa nejsou příjemná."
"Tohle?" svraštil Jack obočí a natáhl k jedné z nich ruku.
"A ještě něco jsem chtěl dodat," začal Cedric.
Jack se bílého kotouče opatrně dotkl a bolestně ucuknul. Bríška prstů, kterými se bludiček dotknul, byla čevená, jako by je něco popálilo. Zely v nich drobné ranky, na kterých se líně tvořily drobné kapky krve.
"Koušou," dopověděl Cedric.
"Ještě něco bychom o nich měli vědět?" otázal se Jack mírně rozladěně a nenávistně si bludičku prohlížel.
"To je všechno," pokrčil Cedric rameny.
"Nekoukej na ni tak, nebo tě uhrane," okřikla Jacka Rory a strčila do něj čumákem tak prudce, až zaklopýtal a málem se svalil do mechu. "Sice nás tu je na ně hodně, ale jeden nikdy neví."
"Dobrá, dobrá," reptal Jack nenadšeně. "Ještě něco nám tu hrozí?"
"Tady se toho může objevit," prohlásil Glipp zmučeně, "a nechci z toho vidět nic."
Kousek od nich se ozvalo zašustění. První, kdo vytáhl zbraň, byl Bolster a po chvíli ho následovali i ostatní.
"Co to bylo?" rozhlédla se Layla vyděšeně.
"Listy?" navrhnul Paddy nejistě.
"Nefouká vítr," zavrtěla Layla hlavou, ale pak si uvědomila, že v tomhle lese vítr foukat nemusí.
A pak se šramot ozval znovu, mnohem hlasitější a nad korunami stromů se mihl stín.
Bolster se podíval nahoru a ztuhnul.
"ESO," zamumlal Jack nevěřícně, "co tu dělají? Vždyť je to tak daleko od civilizace."
"Průzkumná jednotka," odpověděl Bolster pohotově, "něco hledají."
"Elektrárenská společnost? Co by tak mohli hledat?" Layla se se zakloněnou hlavou pohupovala ze strany na stranu.
"Cyfar," odpověděl Paddy, "co jiného?"
"To je dost pravděpodobné," přikývl Bolster rychle, "Měli bychom pokračovat, ne?"
Cedric přikývl a zamířil dál.
"Už tam brzy budeme," informoval je.
Po chvíli se však znovu zastavili. Tentokrát jako první zabrzdil Jack. Oči mu podivně svítily, když se rozhlížel okolo.
"Slyšeli jste to?" zeptal se, sotva slyšitelně.
"Slyšeli co?" otočil se nechápavě Paddy.
"Ten hluk," odpověděl Jack. "Zase! Slyšeli jste?"
"Ne, nic jsme neslyšeli," odsekla Layla příkře, "pospěš si, nebo tě tady necháme."
"Zase," zavrtěl hlavou Jack a pozorně naslouchal.
"Žádný hluk tu není," začal Paddy mírně.
"Ale je," stál si Jack na svém, skoro jakoby to bylo jeho přání.
A pak to uslyšeli. Připomínalo to slabé šplouchání. Vedle cesty tekl potok, kterého si nikdo z nich nevšímal. Teď se však po jeho hladině proti proudu blížil shluk bublin.
Něco sem plave, napadlo Paddyho a v tu chvíli se z potoka vynořila ženská hlava s dlouhými rozčepýřenými vlasy barvy pobledlých lišejníků, které visely z větví stromů, obmotalo to prsty okolo Jackova kotníku a prudce to s ním trhlo, až se skácel na zem.
"Co to k čertu je?" kopal okolo sebe, ale stvoření ho stahovalo ke břehu potoka.
Cedric, Rory ani Glipp se však nezdrželi s vysvětlováním. Layla se k Jackovi vrhla a popadla ho za ruku. Stvoření ve vodě bylo však natolik silné, že se Jack během chvíle octl zčásti ve vodě a Layla se pomalu posunovala za ním.
Z potoka okolo zatím začali vylézat další tvorové, stejní jako ten první. Lessie trochu připomínaly víly, až na to, že taková stvoření bývala obvykle milá a hodná. Tyhle víly moc přátelsky nevypadaly. Rozehnaly se po nich svými dlouhými nehty ve snaze někoho z nich chytit a odvléct také pod hladinu.
"Co to k čertu je?" zopakovala Layla Jackovu otázku a zapřela se o kámen, který se jí dostal do cesty. Moc to nepomáhalo, místo toho se jí podařilo ztratit rovnováhu a málem se po hlavě zřítila do potoka před sebou.
"Ani jsme jim nedali jméno," Cedric se snažil dostat se k oběma, co nejblíž to šlo, ale stvoření byla rychlá a mrštná, přestože be člověka nikdy nic podobného nenapadlo. Uhýbala útokům a vracela je s dokonalou přesností.
"Laylo, pusť mě," ozval se Jack klidně, "tohle je všechno k ničemu."
"Co?" zamračila se Layla popuzeně, "přece tě tady nenecháme!"
"A máte snad lepší nápad?" zasmál se Jack hořce, "Za chvíli tě to stáhne se mnou. Ostatní nemají šanci nám pomoct."
"Ale mají," zamítla Layla. Tenhle tvor byl nejzranitelnější ze všech, ale nikdo z ostatních se k němu přes skupinku dalších nedostal. Nejradši by vytáhla kopí a připíchla mu zápěstí k zemi, kdyb to šlo. Jenže za tu chvíli by bylo po Jackovi.
"A nechceš s ní třeba podniknout něco ty?" pomalu se blížila ke strmému břehu a Jack se kousek po kousku potápěl.
"A co asi tak?" zamračil se.
"Co já vím!" vykřikla Layla popuzeně, "Každý se nějak brání, jakkoliv! Nikdo se nenechává nečinně zabít, ty idiote!"
Jack si povzdechl. "Proč se tu se mnou zabýváte? Už jste mohli být daleko odsud. Hledáte přeci Reg, ne? Já nejsem důležitý, ne pro vás. Nechte mě a využijte to jako možnost dostat se od nich pryč."
Rozhlédl se po ostatních. Obrovské vodní ženy po nich pořád dokola neúnavně sekaly a tlačily je dál od břehu.
To je zvláštní, napadlo ho pak, jak se něco tak velkého mohlo vejít do místního potoka?
S každou vteřinou se ocital hlavou blíž k vodní hladině, a když se podíval na ostatní, bylo mu naprosto jasné, že se odsud nedostane.
Pousmál se a pak zaostřil zrak na Lessie.
"Hej!" křikl na ni, "Doufám, že najdeš svoji sestru."
Pak se rychlým pohybem Layle vyškubl a zmizel pod hladinou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama