Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

16.10.2017
  • Třetí část 31. kapitoly Interregna
15.9.2017
  • Druhá část 31. kapitoly Interregna



(Královna moří) Kapitola 14. - Čaj s mlékem a medem

2. září 2012 v 21:39 | Keavy


Na místo dorazili až ke konci dalšího dne. Za tu dobu si Lessie na les stihla zvyknout - byl možná starší než všechny, které dosud viděla, ale to bylo tak všechno. Na nic nebezpečného nenarazili, ale stejně byla na všech ostatních vidět jistá úleva, když se octli na mýtině, na které stály malé kamenné domky.
Za městem les ještě zhoustl a v přítmí vypadal strašidelně. Cedric na to místo upíral oči, skoro jakoby očekával, že z něj za chvíli na město něco vyskočí.
Jack vyrazil jako první. Lessie se k němu připojila a ostatní šli rovnou za nimi.
Po mýtině vedlo cosi jako chodník - stezka dlážděná rozpraskanými kočičími hlavami. První, na kterou tu narazili.

"Ještě jsem o tom nic neříkal," nadhodil najednou Glipp, "ale ten les, kterým jsme procházeli… Orejský les se to, tuším, jmenuje… kdysi býval také obydlený, víte to?"
Rory přikývla, "Je zvláštní, že jsme neobjevili ani známky po nějakém civilizovaném životě…"
"Ono to tu bylo někdy civilizované?" otázal se Cedric kysele.
"Chain býval kdysi vážený, i přes všechno, co se tu dělo. A před třemi tisíci lety to byla nejvyspělejší země vůbec." Roryn hlas Paddymu připomínal až nepříjemně hlas učitelky.
"Co se tu dělo?" zeptala se Layla zvědavě.
"To radši ani nechtějte vědět," uzavřel konverzaci na toto téma Glipp.
Ať se Layla snažila sebevíc, ani on, ani Rory jí nic víc nepověděli. Musela si přiznat, že ji to silně zklamalo.
"Co vlastně chcete dělat dál, až Bolstera najdete?" zeptal se Jacka Paddy. Ne, že by ho to tak úplně zajímalo, ale chtěl přerušit ticho, které nastalo.
"Možná se k vám nenápadně přilepím," pokrčil rameny Jack, "zajímalo by mě, jak to vaše hledání dopadne. Tedy, jestli vám to ovšem nevadí."
"Čím víc nás bude, tím líp, ne?" usmála se Layla.
"To bych řešila, až budeme na místě," přerušila je Rory.
Silnice je zavedla až mezi první domy a odtud pokračovala dál, z obou stran lemovaná chodníky obloženými záhonky porostlými čímsi popínavým. Podle prvních malých lístků, které začínaly rašit Lessie odhadla, že se jedná nejspíš o břečťan.
Na chodník uhnuli právě včas - z protější strany se po nich střemhlav vrhl gryf zapřažený do starého vozíku. Kdysi byl tmavě natřený, barva se však už stihla oprýskat, takže momentálně připomínal spíš strakatého králíka, který si ti ne zrovna šikovně hasí po nerovném trávníku.
"No," rozhodil Jack rukama, "tak něco takového jsem vskutku nečekal."
Všichni se ohlédli směrem, kterým tak zíral a strnuli. Tedy, kromě Cedrika.
Předtím jim pořádný výhled kryly větve stromů - mýtina, kde město stálo, byla zastavěná až do posledního kousku - ale teď jim ve výhledu nebránila jediná malá větvička a tak se Mistyrid mohl ukázat v celé své parádě. Po okrajích se krčily malé domky, které se však ke středu zvětšovaly, až přerostly v domy s falešným cimbuřím, malými věžičkami, nebo obojím dohromady. Lessie si přesně nebyla jistá, jak daleko je střed města a o to víc si nebyla jistá, kam jeho hranice sahají. Určitě to však mělo rozměry přinejmenším tak Landscaperu.
"To tu bývají města obvykle tak velká?" polkla.
Cedric přikývl.
"Ale neboj se, je poměrně neobydlené."
"Vážně?" vypískla Layla, "To by mě zajímalo proč! Vždyť je to tu tak honosné."
"Modli se, ať to nikdy nezjistíš," odpověděl Cedric suše.
Jack se nadechl a s předváděnou sebejistotou vyrazil vpřed. Když však prošli okolo další umělecky tepané lucerny (všechny záhonky lemovalo zábradlí a na něm byly tyhle svítilny co chvíli připevněné) zastavil se a trhaně se nadechl.
"Cedriku?" zeptal se pak, "Nevíš, kolik tu je hostinců?"
Do prvního nakoukli chvíli poté, co vešli do města. Cedric tvrdil, že jsou v provozu snad jen dva, neměli tudíž moc na výběr.
"No páni," hvízdl tiše Paddy, když spatřil klenbu nad sebou, "Tak tomuhle říkám stavba."
"Jako z pohádky, co?" sykla Lessie. Nikdy ji nenapadlo, že by se mohla podívat na místo, jako je tohle. I když si to nerada připouštěla, na Regině zmizení bylo přeci jen něco dobrého.
Jack přejel zkušeným pohledem všechny přítomné a pak zase zastrčil hlavu zpátky. "Ne," prohlásil.
Obloha tu byla nezvykle černá, černější, než kdekoliv jinde v Omnii. Alespoň to tak zatím vypadalo. Za chvíli zjistili proč.
Zablesklo se a pak se spustil déšť hustý natolik, že skoro nebylo vidět na krok.
"Co to je?" nakrčila Layla čelo. Krátce na to zahřmělo, až skoro nadskočila.
"To je skoro jako v Mítíru," zasmála se drsně Rory.
"V Griantíru to bylo mnohem lepší," zakňoural Glipp a stočil se do klubíčka.
"Nechte toho, vůbec nevím, o čem to vy dva mluvíte," okřikl je Paddy.
"To vám tu takhle prší pořád?" Lessie se rozhlédla po silnici. Během chvíle se změnila na mělkou stružku, která se každým okamžikem rozšiřovala.
"Chudák ten gryf," ohlédl se Cedric na místo, kudy přišli.
Zafoukal vítr a dveře i se všemi, co stáli v cestě, byly za chvíli mokré. A k tomu začal foukat ledový vítr.
"Navrhuju jít dovnitř, co vy na to?" navrhl Jack, "Tady akorát tak promokneme. Bolster počká a vy si zatím můžete rozmyslet, co podniknete dál, ne?"
To byla celkem pravda. Paddy začal přemýšlet nad tím, proč vlastně stáli před dveřmi tak dlouho.
Cedric pokrčil rameny, a protož stál u dveří nejblíže, otevřel je a podržel, aby ostatní mohli vejít. Lessie šla jako poslední.
"Nebude tu Rory vypadat divně?" zeptala se, když okolo něj procházela.
Cedric zavrtěl hlavou. "Neboj se, řekl bych, že tu už byla i podivnější stvoření, než je velký mluvící vlk."
Znovu se rozhlédli po ostatních lidech. Lessie odhadovala, že všichni jsou to lidé z Mistyridu. Vypadali stejně jako Cedric - světlá pleť i oči a hodně tmavé vlasy. Jak tak sledovala, čistě černé byly jen ty Cedrikovy, což byla první věc, kterou se od nich lišil. Ta druhá, a mimochodem mnohem nepříjemnější, byl výraz. Když člověk vidí šedé oči, jejich popis by mohl sepsat velmi jednoduše: pichlavé a ledové šedé oči provrtávající okolí. Tak přesně takové ty Cedrikovy nebyly. Byl v nich příjemný a ochranitelský třpyt. Jenže ten většině lidí scházel. U těch by se dal dříve zmíněný popis použít - až na to, že někdy by bylo potřeba zaměnit barvu na světle zelenou, nebo stejně světle modrou.
Každopádně teď na Lessie, Cedrika, Paddyho, Laylu, Rory, Glippa a Jacka vzhlížel dobrý půltucet nevlídných a nepřátelských tváří.
Lessie to poněkud zarazilo a ve tvářích ostatních četla naprosto to samé.
Cedric si z toho nic nedělal. Zatřepal hlavou, až z jeho dlouhých vlasů odletovaly drobné kapičky vody a nešikovně přistávaly na obličeji nejblíže sedícího muže, který se úplnou náhodou tvářil nepřátelštěji než všichni ostatní. Ve chvíli, kdy se ho voda dotkla, vydal ze sebe cosi, co se podobalo syčení páry nad hrncem a otočil se, jakoby se měl při dalším kontaktu s vodou rozpustit.
Cedric se sotva postřehnutelně usmál a vyrazil přes místnost ke krbu.
Lessie se vydala za ním. Za posledních pár dnů zjistila, že jí není zima. Teď se to hodilo. Jenže ostatní se třásli jako osika. Lessie je na chvíli začala litovat, ale když si uvědomila důvod, proč není chladno, hned litování zanechala.
Prozíravě si objednali čaj. Kávu neprodávali. Alespoň takhle úsečně jim to bylo oznámeno. Cena nebyla vysoká, a tak nikdo neočekával nic překvapivého. Koneckonců, cokoliv, co by je mohlo zahřát, bylo jen a jen k užitku. Ovšem to, co před ně se znechuceným mlasknutím přistálo, předčilo jejich očekávání.
"Co je to?" Layla do podivné blátivé tekutiny zapíchla lžičku. Pomalu a s jistým majestátem se po chvíli začala snášet k okraji šálku, až do něj s mírným cinknutím narazila. "Vždyť v tom ta lžička skoro stojí!"
"Čaj." Cedric si nevzrušeně zamíchal blátivou směs, která před chvílí dopadla před něj.
Po jeho prostém vysvětlení všichni jen nechápavě mžourali na špinavě hnědou hladinu uvnitř šálku, ze které stoupala pára.
Lessie nikdy čaj moc nemusela. Doma skoro nikdy nic podobného nepili a poslední dobou si dávala leda tak kávu. Chutnala mnohem lépe. Nebyla tedy žádný znalec, ale tohle jí přeci jen připadalo trochu divné.
Cedric zatím usrkl a s povzdechem hrníček zase položil.
"Moc medu," konstatoval nevzrušeně, "vždycky to s medem přeháněl."
Layla na něj upřela šokovaný výraz. Nelezlo jí do hlavy, jak se může napít něčeho takového a potom úplně normálně prohlásit, že je v tom moc medu. Při tom si vzpomněla na zážitek z Climgardu. Kdyby byla na místě té teď už mrtvé žáby, také by radši vraždila, než aby se nechala pozvat na něco takovéh a sušenky. Jak tady vlastně vypadaly sušenky?
"Hele, proč vlastně nejdeš navštívit svoji rodinu?" zeptala se pak zvědavě a svého šálku se snažila pokud možno nevšímat. Původně se chtěla zeptat právě na sušenky, ale pak moudře usoudila, že radši nebude pokoušet štěstí.
"Jsou už nějakou dobu po smrti," odpověděl Cedric smířlivě, "to se stává. Obzvlášť tady."
Laylu to očividně zaskočilo. "To je mi líto," odpověděla pak.
Najednou Jack vyskočil, až málem převrhl židli, na které seděl. Většina podmračených pohledů se otočila jeho směrem.
"Hej!" křikl, pohledů si nevšímaje.
Lessie se otočila za jeho hlasem. Šlo to docela ztuha, jak si pak se zděšením uvědomila.
Do místnosti vešel muž, přibližně okolo třicítky. To, že nepocházel odsud, bylo jasné hned od chvíle, kdy si sundal kápi, jež mu původně měla chránit obličej před deštěm.
Jeho pleť byla o odstín tmavší než lidí okolo, což už samo o sobě něco vypovídalo. Měl kaštanové vlasy a oči s podobným odstínem. Nejdřív si nechápavě prohlížely okolí, když se však zastavily na Jackovi, zazářily pochopením.
"Jacku!" usmál se, obdobně hrubě jako to dělal Jack sám, "Kde se tu ksakru bereš?"
"Spíš co tu děláš ty, můžeš mi vysvětlit?" nepřátelské pohledy se stále zakusovaly do Jacka a nově příchozího si ani nevšimly.
"Užívám dobrodružství přece," odpověděl muž, Lessie však vycítila, že nemluví tak úplně pravdu. Jako by před Jackem něco skrýval. Cedric si toho očividně také všimnul. Jack ale ne.
"To je Bolster Brightone," představoval nově příchozího jako o překot, "vidíte? Takhle se hledá!"
"Neříkej, žes mě hledal?" Bolsterův hlas na chvíli nabral na podezřívavosti.
"No jasně," zasmál se Jack, "dávám si chvíli voraz a slyšel jsem od bytný, že ty jsi na tom stejně."
"Aha. A kdo je tohle?" Konečně se otočil na zbytek usazený okolo stolu.
"No, tohle je Glipp, Lessie, Cedric, Rory, Layla a Paddy," vysvětloval jako o překot Jack s nenuceným veselím.
"Tak velký vlk, no to mě podrž!"
"Totiž, lidé mi obvykle říkávali spíš vlkodlak," doplnila Rory.
Bolster přikývl: "Tak něco takového jsem neviděl ani tady. Ale je pravda, že tu nejsem tak dlouho. Ten… jak jsi říkal? Glipp? Ten také mluví?"
"Ne," odpověděla Lessie, "huhňá."
"No to teda ne!" ohradil se Glipp dotčeně.
Bolster se zasmál. Lessie byl od prvního pohledu sympatický.
"Jste poměrně mladí," konstatoval, když si je prohlédl, "vás tipuju tak na osmnáct a holky ještě míň, zvlášť tebe," ukázal na Laylu, "co děláte na tak nebezpečném místě?"
"Není tak nebezpečné," zavrtěla Layla dotčeně hlavou. Označení jako "ta nejmladší", se jí vůbec nelíbilo.
"Vážně?" Bolsterovo pravé obočí se mírně pozvedlo.
"Opravdu nás nic nepřekvapilo," zavrtěl Cedric hlavou, "je to zvláštní, ale zároveň velmi dobré. Konečně se na nás usmálo štěstí."
Bolster si chvíli prohlížel, jak Cedric drží šálek, jak z něj upíjí a jak se tváří.
"Ty jsi odsud, že?" zeptal se pak s náznakem úsměvu, "nikdo, kdo nepochází z téhle oblasti, ten příšerný čaj s medem a mlíkem nepije."
"Co?" Layle se skoro zvedl žaludek. Čaj s mlékem? Co je to za šílenou kombinaci?
Bolster ji pobaveně sledoval. "Také jsem na to zareagoval podobně," oznámil jí, "i když trochu víc umírněně. A teď… povíte mi, co vás sem přivádí?"
"Váš přítel," odpověděla Lessie úsečně.
"Chápu," Bolster položil lokty na stůl a sepjal ruce tak, že měl prsty přibližně ve výšce nosu. Paddymu tím silně připomněl Nogoriho a zastesklo se mu. Po domově, rodině, pořádném šálku horké kávy, Nogorim, Robertovi se Scottem i té ohavné elektrárně.
Zajímalo by mě, jestli je učitel v pořádku, pomyslel si, ale podvědomě věděl, že ano. Jestli si někdo dokázal ve světě poradit, byl to Sikka. Horší to bylo s ním a Lessie. Drželi však stále pohromadě s lidmi, kteří jim pomáhali a mířili dál. Ale jak je Reg? A kde vůbec je?
Lessie Bolstera s mírným úsměvem sledovala. Zamlouval se jí.
"Takže vaše práce je vlastně u konce, že?" zeptal se Paddy Jacka, aby přerušil tok svých myšlenek.
"Vlastně ano," přikývl Jack s úsměvem, "a co vy?"
"Půjdeme dál," pokrčila Layla rameny.
"Nebudete potřebovat znovu mou pomoc?" Jack se usmíval skoro jako andílek.
Lessie na tom přišlo něco podivného.
"Proč vás vůbec tak zajímá, že někam jdeme?" Cedric měl očividně znovu stejné pocity.
"Popravdě i mě docela děsí, že by se tady měla potloukat parta sotva dospělých dětí, byť s sebou mají jako doprovod velkého vlka," začal Bolster. "Vlkodlaka, promiň," opravil se hned.
"A co s tím uděláte?" zajímala se hned Layla a dávala si záležet na náznaku drzého podtónu.
"Doporučil bych vám, aby šel Jack s vámi, víc toho udělat nemohu," pokrčil Bolster rameny, "Jack se o sebe dokáže postarat a o vás s nejvyšší pravděpodobností také. Alespoň takhle ho znám já. Ovšem rozhodnutí visí na vás."
"Hej, Bolstere," promluvil Jack konečně, "nechceš se taky přidat? Jestli fakt půjde do tuhého, budou se tvoje schopnosti sakra hodit."
Paddy se nahnul k Lessie. "Myslím, že by nám docela mohli pomoct," špitl, "zvlášť, když se sami nabízí. Co by mohli zkazit?"
Lessie neochotně pohlédla na Cedrika. Pokrčil rameny. Jako obvykle.
Radši ještě pohlédla na Laylu, ale dočkala se podobné reakce.
"No… když myslíte…" to bylo jediné, na co se zmohla.
"Tak dobrá," přikývl Bolster, "a kam půjdete?"
"To ještě nevíme," předběhl ostatní Glipp, "ale brzy to zjistíme, jen počkejte."
Znovu pokrčil rameny. "A teď… co se vám po cestě všechno zajímavého stalo?"
Paddy se pustil do vyprávění. To, co se stalo v Glomeře - reaktor a Regino blouznění - radši vynechal a začal s částí, o které už věděl všechno - tedy o tom, jak zmizela a on, Lessie a Nogori ji šli hledat. Bolster jeho neuvěřitelnému vyprávění naslouchal s nakloněnou hlavou. Lessie na jeho očích poznala, jak moc ho všechno překvapuje. Nedal na sobě znát však sebemenších pochyb; bylo jisté, že příběhu věří.
Nikdy by ji nenapadlo, že vyprávění toho, co zažili, může trvat takovou dobu - zabralo to snad dvě hodiny. Layla si vyslechla historku o hadovi a rozhodla se, že víc slyšet nemusí. Místo toho se snažila otravovat Glippa a jako první začala všechny nenápadně postrkovat do pokojů.
"Ta malá má pravdu," prohlásil Bolster po chvíli, kdy si přebíral všechny nové informace, "je už pozdě. Myslím, že jakékoliv další rozhodování může počkat do zítřka."
Vedle něj se Jack pousmál. "Doufám, že brzy za Reg vyrazíme."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama