Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

9.7.2017
  • Třetí část 30. kapitoly Interregna
  • Článek o Mítíru
26.6.2017
  • Druhá část 30. kapitoly Interregna


(Královna moří) Kapitola 13. - Mýty a legendy 1/2

2. září 2012 v 21:30 | Keavy


Vyrazili druhý den časně ráno. Jak se Cedric s Jackem shodovali, cesta do Mistyridu je dlouhá a náročná. Odhadovali ji nejméně na čtyři dny, což bylo víc, než kdy při své pouti mezi městy ušli. Donutilo to Lessie přemýšlet nad tím, že možná opravdu existují i odlehlejší místa než Glomera.
"Jaké to tam je?" vyzvídala na Cedrikovi po cestě.
Cedric zvedl hlavu a zadíval se na pomalu plující oblačnou vrstvu nad nimi. Vypadalo to, že bude pršet. Nebylo by to poprvé ani naposledy.

"Zvláštní," odpověděl pak. "Aspoň pro vás určitě."
"Proč?"
"Zavání to tam… starobylostí," pomalu zase hlavu sklonil a zadíval se na Lessie hlubokýma očima.
Uhnula, jako by se cítila nesvá, když ji pozoroval. Napadalo ho jediné vysvětlení. Má to něco společného s tím, co se stalo v jeskyních? Takové věci se neděly nazdařbůh. Vyrůstal sice ve městě za hranicemi lidského chápání, ale ani tohle tam nikdo nemohl najít. Nebylo to normální. Netroufal si odhadovat, jak se Lessie musí cítit. Jak tak nad tím přemýšlel, začínala mu Lessie připadat okamžik od okamžiku zajímavější. A už mu dokonce ani pořádně nevadilo, že je takový mrzutý ufňukánek…
Popravdě řečeno, Lessie se odhodlala věřit tomu, že za její nynější stav vděčí cyfaru a jeho podivným silám. Ten pravý důvod, proč uhýbala pohledem, byl v něčem trochu jiném. A to něco jiného se asi rozhodlo se jí pomstít.
Glipp se jí s požitkem rozplácl přes ramena jako obrovská huňatá šála a oba dva zvědavě pozoroval. Teď zvedl čumák a jemně Lessie šťouchl do tváře.
"Opravdu se cítíš dobře?" zeptala se po chvíli. Glipp zase spokojeně hlavu položil zpátky na její rameno.
Cedric přikývl.
"Děkuju," usmál se pak, "nebýt tebe, tak tu nejsem."
"To je pravda," odvětila Lessie smutně. Kdyby nebylo jí, vůbec by se nikam nevydával.
Večer se utábořili v jedné z rozpadlých vesnic, kterou po cestě potkali. Byla po více jak tři sta letech poměrně zachovalá a nacházela se poblíž lesa, což byla nejlepší možná kombinace.
Rozdělali oheň a usadili se okolo.
"Zítra bude cesta ještě snadná," poznamenal Jack.
Layla se podívala za vesnici. Tyčily se za ní vrchy, jejichž barva nabírala v přítmí podivnou barvu, skoro jako by na nich ani nerostla tráva.
"Tohle bude jednoduchý úsek?" zamračila se.
Cedric přikývl. "Oproti tomu, co nás teoreticky může potkat dál…"
"Co náš teoreticky může potkat?" vyzvídal Paddy.
"Právě že nevím," povzdechl si Cedric a zahleděl se na hvězdy. Jak už tomu bývalo zvykem, nebyly přes zataženou oblohu vidět, ale to mu nevadilo.
Lessie usoudila, že sleduje oblohu především, když přemýšlí, nebo si je něčím nejistý. Chvíli ho pozorovala, dokud do ní Glipp nestrčil čumákem.
"Copak?" otočila se na něj, ale jen ladně seskočil a stočil se na zemi do klubíčka.
"Měli bychom si odpočinout," prohlásil pak zvláštním tónem.
Rory přikývla.
"Nemyslím si, že je to nutné," zavrčela, "ale budu držet stráž."
Druhý den šplhali na kopce a zase je slézali dolů, a jak postupovali dál, všímali si změn v okolní krajině. Prořídlé skupinky několika listnáčů nahradily osamělé zakrslé stromky zkroucené do podivných tvarů. Tráva ustupovala a místo ní se po suché kamenité zemi táhly drobné rostlinky s dužnatými listy. A dokonce i ty kameny se pomalu měnily na písek.
Cedric vysvětlil, že jsou blízko Žluté pouště, takže to tu podle toho také vypadá.
Lessie si nedokázala představit, že v takové pustině blízko pouště může někdo žít.
Jak se však blížil večer, přibližovala se také jedna podivná věc. Les. Tyčil se do výšky uprostřed suché oblasti a táhnul se do nedohledna.
"Takže už jsme tu," povzdychl si Cedric.
"To je zvláštní," Layla si protřela oči a pak se podezřívavě na stromy před sebou zahleděla. "Poušť a les přece nejdou dohromady. Tohle přece nemůže být reálné…"
Rory zavrčela něco v jazyce, který Lessie nikdy neslyšela. Glippa ten nepřátelský zvuk probral ze spánku a když les spatřil, naježily se mu všechny chlupy.
"Chain," to slovo vyplivl, jako by bylo jedovaté.
"Chain?" ohlédla se Layla překvapeně.
"Země z pověstí," vysvětlil Cedric, "tohle místo je prý začarované."
"Spíš prokleté," vyprskl Glipp, "popravdě bych šel kamkoliv jinam, než do tohohle hnízda zkázy, ale když jinak nedáte…"
"Nikdy jsem žádnou pověst o tomto místě neslyšel," přiznal Jack nesměle. Kráčel kousek vepředu, ale stále natolik blízko, aby mu neuniklo jediné slovo, které po cestě padlo. Především mu přišlo zajímavé, když se Lessie časo od času zastavila a prohodila pár vět o tom, že se poblíž nachází cyfar. Pořád dokola ho překvapovalo, že dokázala vycítit i jeden jediný malinký úlomek. Dokonce cítila, že někde na poušti ho bude víc.
Cedric se rozhlédl okolo sebe, a když viděl, že Rory ani Glipp se nemají k vyprávění, spustil sám.
"Ty pověsti jsou zapomenuté," začal, "ví je jen málo lidí na světě, protože se moc nepředávají. Nikdo o to nestojí…" na chvíli se odmlčel, aby si rozmyslel, jak pokračovat dál.
"Říká se, že je to domov mnoha různých stvoření," navázal pak, "třeba bludičky, ty jsou asi nejznámější. O těch jste slyšeli, ne?"
"Ale bludičky jsou jen pověst," namítl Jack.
"Také to je domov satanistických čarodějnic," zavrčela Rory.
"Satanistických čarodějnic je po světě hodně," vrtěl Paddy hlavou, "není to něco jako samostatný druh, který by odněkud pocházel. Jsou to jen holky, které…"
"Očividně nevíš, co je pravá satanistická čarodějnice. Odhaduji, že vymizely s časem. Máte štěstí." Rory vydala cosi, co Lessie přirovnávala k vrčivému drsnému smíchu.
"Dále se tam prý nachází hora, pod kterou spí mrtví bojovníci a čekají na svého velitele…"
"A povstanou, až bude Omnii nejhůř!" kývla Layla hlavou, "To známe."
"S tím vstáváním bych si nebyl tak úplně jistý," pousmál se Cedric.
"Armáda mrtvých bojovníků," zavrtěl hlavou Glipp, "To je stejné jako zapomenuté údolí Bloomingrove. Mnohem horší je to, že se tam nachází město mrtvých."
"Město mrtvých?" Ve chvíli, kdy to Glipp vyslovil, začala Lessie znovu tížit otázka, jak dlouho na tomhle světě ještě vydrží.
"Žijí tam duchové a démoni, oživlé mrtvoly… a je tam vstup do podsvětí. To je to nejhorší místo, které na Teře existuje." Glipp se při tom pomyšlení bezděčně otřásl.
"Město mrtvých," zavrtěl Jack hlavou, "no tak, vždyť jsou to všechno jen pověsti."
"Vy jste v Chainu nikdy nebyl, že?" Cedric ho zamyšleně sledoval.
"Ne," přisvědčil Jack, "všechny stopy, které dosud mám, vedou do Mistyridu. Kdybych si nebyl jistý, že tam Bolstera najdu, nešel bych tam."
Cedric kývl. "V tom případě bych byl rád, kdybyste si uvědomil, že se nacházíme hodně daleko od civilizace. Platí tu jiná pravidla."
"Takže ty všem těm pověstem věříš?" otázala se Layla a ironie z ní prosakovala každým coulem.
"Věřím," odvětil Cedric naprosto klidně. Nejspíš význam Laylina tónu nepochytil, nebo ho nevnímal. "A vy byste měli také."
"Promiň, ale věřím jenom uvěřitelným věcem. Tohle je trochu moc přitažené za vlasy." Paddy si bezstarostně sepnul ruce za hlavou a zvesela pokračoval.
"Ale Paddy, vždyť jsme za poslední dny narazili na spoustu věcí, které nejsou uvěřitelné," zastávala se Cedrika Lessie.
"Ale tohle je pořád trochu moc, nemyslíš?"
"Nevím," Lessie pochybovačně hleděla k lesu.
Chvíli nikdo nepromluvil. Les se zase o kousek přiblížil. Nebyl hustý, stromy však byly vysoké a velmi, opravdu velmi staré.
Při pohledu na ně se Lessie otřásla. Nevypadaly zrovna přátelsky.
"Ještě kousek a zastavil bych tu," pronesl Cedric temně, "do lesa půjdeme až zítra."
"Cítíš nebezpečí?" Dobírala si ho Layla.
Jack pokrčil rameny. "Když myslíš… Tady to bude úplně stejné jako tam."
Nehostinná krajina byla plná různých skalisek a převisů, které poskytovaly dostatečný úkryt před zvířaty, která by se tu nejspíš ani neobjevila, a před nepřízní počasí.
Layla, Paddy ani Jack si očividně nedělali žádné starosti. Lessie však při pohledu na Cedrika a Rory s Glippem váhala. V první chvíli, když Cedrika spatřila, myslela si o něm všemožné věci, rozhodně jí však nepřipadal jako blázen. Když tvrdil o svém domovu to, co tvrdil, určitě to nebyla lež, jinak by to neříkal, tím si byla jistá. A pak tu byli ti dva. Obrovská, myslící a mluvící zvířata. Ani jeden z nich nebyl normální. Tak proč by tohle místo mělo být?
Hned druhý den zjistila, že se Cedric opravdu nemýlil.
Ráno překročili hranice lesa. Nejdřív Jack, pak Rory s Laylou a Paddym a nakonec Cedric a Lessie s Glippem na ramenou. Od chvíle, co ji zachránil, se s ním cítila bezpečněji a o to víc se to projevovalo na místě, kde se jí to ani trochu nezamlouvalo.
"Vypadá to jako obyčejný starý les." Jackův hlas zněl trochu zklamaně, "I když je pravda, že se na takový už v dnešní době jen tak nenarazí. Jsou tu všechny tako-" utichl v půli slova.
"Slyšeli jste to?" zeptal se pak tónem, který jako by dával znát, že něco otřáslo jeho vnitřním klidem.
"Co?" zamračila se Layla a zbystřila.
Lesem se ozval tón. A pak další a další, až se všechno spojilo do melodie. Lessie chvíli přemýšlela, jaký nástroj by tóny mohl vydávat, ale nedokázala si zvuk nikam zařadit. Tajemný a mystický, vyvolával v ní pocit stísněnosti a mírného úděsu.
"Co je to?" cítila, jak se rozklepala. Po zádech jí přejel mráz a místo toho, aby zmizel, zakousl se jí do všech svalů. Tušila, že jen tak nezmizí.
"Spinet," odvětil Cedric a konejšivě ji vzal okolo ramen, "vypadá to podobně jako klavír."
Lessie se k němu vděčně přitiskla.. Očekávala, že se Glipp začne zase uculovat, ale ten měl v tu chvíli jiné starosti.
"Myslel jsem, že jsme mimo civilizaci?" nadhodil Jack konverzačním tónem.
"Jsme," přikývla Rory, "brzy si na ten zvuk zvyknete, uvidíte."
"Tím chceš naznačit, že se to ozývá pořád?" Paddy se rozhlížel po zdroji, odkud by se melodie mohla linout. "Všude?"
"Nerozhlížej se, stejně se nedozvíš, odkud to jde," Roryn hlas zněl silně pobaveně.
"Říká se, že je to jedno ze starobylých kouzel, typické pro Chain," vysvětlil Glipp.
"Proč pořád dokola říkáte slovo 'Chain'?" vyzvídala Layla.
"Upřímně by mě to také docela zajímalo," usmál se Cedric povzbudivě.
"Mě ne," zavrtěl Jack hlavou, "Chain znamená řetěz, takže se vsadím o cokoliv, že význam nebude příjemný, ať se jedná o cokoliv."
Lessie s ním v duchu musela souhlasit.
"Tak si zacpi uši," okřikla ho Layla.
Glipp se vrnivě zasmál.
"Možná vás to udiví, ale není to nic strašného," odvětil pak.
"Terra byla kdysi dávno obývaná skoro po celé šířce a délce. Jižní pustina neexistovala, Severní také ne. Dokonce i část Žluté pouště byla obývaná," doplnila ho Rory.
"Sever byl vždycky pustý," namítl Paddy, "učili jsme se o tom v dějepise."
"Ne," opravila ho Rory, "do třináctého století jste se toho očividně moc nenaučili."
"Ono se toho ani moc nestalo," odpověděl Paddy mírně pochybovačně, "žádný velký pokrok, jenom velká válka…"
"Očistná," upřesnila Rory.
"Odporné třinácté století," otřásl se Glipp, "to bylo poslední období, kdy jsem se mohl volně procházet po světě. Pak začala ta příšerná genocida… válka, jak ty tomu říkáš, a musel jsem se uchýlit do Glasscarských jeskyň."
Rory se prudce zastavila. Pak, pomalu a důstojně ostatní předešla, otočila se k Lessie a pokrčila nohy, jako by chtěla skočit dopředu. Tiše zavrčela, jako by jí něco, co právě Glipp řekl, rozzuřilo až do běla.
"Ty," zavrčela, "ty jsi utekl jenom proto, abys přežil?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama