Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

15.9.2017

  • Druhá část 31. kapitoly Interregna

4.9.2017
  • První část 31. kapitoly Interregna
  • Nově pod menu přidána možnost odběru novinek na mail



(Královna moří) Kapitola 12. - A cesta pokračuje 1/2

2. září 2012 v 21:27 | Keavy


Usídlili se v jediném hostinci, co tam stál. Rory při zmínce o městě zarputile vrtěla hlavou - v okolí se nacházel poměrně hustý les, kde se jí přenocuje mnohem lépe.
Zbyli tedy čtyři.
Layla před sebe na stolek položila Lessiin telefon a šťouchala do Glippa, kterému se to rozhodně ani za mák nezamlouvalo. Paddyho bolela silně hlava, nejspíš od toho, jak ho Glipp odhodil na stěnu jeskyně, do které narazil opravdu velmi nešikovně, takže si šel brzy lehnout.

Lessie hned zamířila do koupelny a polila se ledovou vodou.
Z vlasů jí crčely drobné pramínky a stékaly jí po obličeji až na krk a dál, kde se vpíjely do límce.
Sklonila se, aby veškeré kapky z vlasů dopadaly mimo oblečení a zoufale se zahleděla na odtok umyvadla.
"Do háje," ucedila pak tiše. Studená voda ji probrala. Sice poměrně nešetrně, ale přeci.
Do očí se jí pomalu draly slzy. Co se to s ní v jeskyni stalo? Nesměla dovolit, aby jí ujely nervy. Když se vydala svoji sestru dobrovolně hledat, měla by počítat s různými věcmi. Ze začátku se držela poměrně dobře, všechny podivné jevy, které ji míjely, snášela poměrně dobře; nemožně obrovského a nebezpečného hada, ztrátu učitele, mluvícího vlkodlaka, dokonce i obludně velkou kočku - lyparda, jejíž duch se nějak přesunul do přívěsku na jejím mobilním telefonu. A pak se zhroutila kvůli takové maličkosti. Zdál se jí sen, živý a z velké části pravdivý. Ale neukazovalo se tam, že by Reg měla najít. Ne, naopak. Když se nad tím teď tak zamyslela, uvědomovala si, že spíš viděla, jak z jeskyň odchází. Ale kam, to už se neukazovalo.
Zhluboka se nadechla. Takže budou muset pokračovat. Ale jak dlouhou dobu jim to pátrání zabere? S každým novým dnem pochodu se objevovaly nové a nové cesty, kam její sestra mohla jít. Zezačátku to byly jen neschůdné hory, Turius, nebo Landscaper. Teď byli v Kaltmerigu. Lessie mohla mířit kamkoliv. Jih, západ, všude teď byla civilizace. A také se samozřejmě s každým dnem mohla snižovat šance, že je vůbec naživu. To však Lessie vyloučila hned z kraje. Nejspíš to bylo dětinské, ale cítila, že je Reg v pořádku. Možná ne plně při vědomí, ale v pořádku. Navíc ji Cedric viděl. Viděl ji i Glipp. Byla v Glasscarských jeskyních a pokračovala dál. Kam ale? A proč vůbec odešla?
Lessie si pomalu začínala uvědomovat, že jejich pátrání není k ničemu. Reg někam šla, protože k tomu měla důvod. Jenže jaký, to byla otázka. První nápad zklamal. A od té chvíle se drželi jen chabého vysvětlení, že se bude držet blízko míst spjatých s cyfarem, protože cyfar celou tuhle záležitost způsobil. Kdyby tušili alespoň zčásti, kam by mohla mít namířeno, bylo by celé pátrání jednodušší. Jenže teď, ve stavu, kdy neví sama o sobě, je složité odhadnout, co by ji mohlo hnát dopředu. Stejně tak je záhadou, že zůstala stále celá. Jako by ji veškeré nebezpečí po cestě míjelo, zatímco do nich naráželo plnou silou.
To byla další otázka. Kolik prapodivných nástrah je ještě čeká? Nachází se přece v obyčejném světě, je konec dvacátého třetího století. Žádné nadpřirozené bytosti neexistují. Žádná magie není. Tak proč je celou cestu pronásledují podivné úkazy?
Jako by na ni všechno začalo doléhat až teď. Nic takového by se dít přeci nemělo, nejsou v žádné legendě, ani pohádce. Tohle je realita!
Ale co když je ta naše realita trošku pokřivená, našeptával jí hlásek někde uvnitř ní. Copak nevysvětlitelné záhady nemůžou existovat?
S povzdechem se otočila k východu z koupelny. Když pokládala ruku na kliku, vzpomněla si na Cedrikův zvláštní pohled. Proč se na ni tak koukal?
Stiskla kliku a napadlo ji jediné vysvětlení. O tom, co se jí v reaktoru přesně stalo, s nikým nemluvila. Následky však byly vidět. Vrstvička, která se na povrchu její pokožky vytvořila, se začínala zakusovat do jejího těla víc a víc. Začalo to tím, že ztrácela cit v prstech. Pomalu, ale jistě se začínala měnit v krystal. Jako by se nad ní otevřely přesýpací hodiny a měřily čas, než se rozpadne na prach. Představila si, jaké budou její poslední zážitky. Nebude se skoro moci pohnout, ucítí jenom chlad… a pak všechno skončí. Alespoň takhle si to představovala.
A za tohle všechno vlastně zčásti mohla její sestra. Nevyčítala jí to, jen cítila palčivější touhu ji najít. Cítí se i ona stejně? Uprostřed zářícího paprsku strávila víc času než Lessie. A přesto, přesto se všichni chovali, jako by byla v pořádku. Jenže všechno nebylo v pořádku. Tohle byla úplně první záhada. Možná ji měli s Paddym řešit. Možná by tím zamezili celé téhle situaci.
Vyšla ven a unaveně se zhroutila na volnou židli a opatrně vzala telefon i s Glippem do dlaně.
"Je ti líp?" zeptal se Cedric zúčastněně.
Přikývla. "Omlouvám se," začala pak chraptivě.
"Za co, prosím tě?" nechápala Layla.
"Za všechno," hlesla Lessie, "nejen za to, jak jsem se chovala, ale i za to, že jsem vás do toho všechny zapletla…"
Glipp se houpal ze strany na stranu tak, jak to za jeho nový život bylo obvyklé a pozoroval ji strnulýma plyšovýma očima.
"Tak mladá a tak strašně sklíčená," pronesl pak, "je pořád taková?"
Lessie praštila s telefonem zpátky na podložku na ubruse, až Glipp překvapeně nadskočil a s žuchnutím spadl vedle.
Zatímco byla v koupelně, přidal se ke stolu i Paddy a teď se opíral o loket. Zírání do stropu nebylo moc zábavné.
"Nezačínej s tím zase," odpověděl znuděně, "kdyby o to tihle nestáli, jsme tu teď sami."
"Nebo spíš nejste," opravila ho Layla s úsměvem.
"To je teď jedno. Důležité je, že jste tu všichni z vlastní vůle. Cedrika k nám přeci nic neváže a Layla také přišla dobrovolně."
"A co já?" hlásil se Glipp ke slovu.
"Ty jsi plyšák, o tobě jsem nemluvila," odsekla Lessie na jeho adresu, jako by mu nemohla odpustit, že na ně vyskočil.
"Takže nejenom sklíčená, ale i protivná," utvářel si o ní Glipp obrázek, jako by diktoval poznámky do sešitu. "To není dobrý začátek pro někoho tvého věku. Ale co, takových ufňukánků na světě je…"
"Kdyby nebylo tebe, Cedric by nebyl zraněný," zamračila se na něj Lessie.
Při zmínce o svém jménu sebou Cedric škubl. Když si však uvědomil, o čem je řeč, sklonil pohled. Nechtěl o tom mluvit, ale poté, co se ho Lessie dotkla, jako by žádná rána neexistovala. Bylo to zvláštní a možná i trochu strašidelné - jako by Lessie uměla jediným dotykem léčit.
"Nejsem zraněný," odpověděl pak tiše.
"Vidíš," protestoval Glipp, "není zraněný, a to znamená, že… vážně ne?"
Vyděšeně se na něj podíval a začal pohybovat drobnými tlapkami.
"Já ho nezranil?" bručel si pak pod vousky překvapeně.
Ještě než se kdokoliv začal ptát, Cedric pokračoval: "Nevím, co přesně se stalo, ale poté, co se mě Lessie dotkla…"
"Cože?" Layla ji popadla za ruku, ale hned zděšeně ucukla. "Ty jsi studená! Nebyla jsi teď celou dobu v koupelně?"
Lessie sklopila oči. Cítila, jak na ni všichni upírají pohledy, zvlášť Paddy.
"Není to…" začal, Lessie však zavrtěla hlavou. Po chvíli přemýšlení v koupelně se k reaktoru opravdu nechtěla vracet.
"Nesouvisí to s jejím snem?" přerušil Cedric nastalé ticho.
"To je možné!" vykřikl Paddy, "A možná k tomu patří i ta chvíle před tím, než jsme vešli do jeskyň!"
"Cože?" podivila se Lessie.
Paddy jí stručně pověděl o tom, jak zvláštně vypadala a mluvila, a když skončil, Lessie i Layla na něj zůstaly nevěřícně civět.
"Já vždycky věřila, že kouzla opravdu existují," praštila Layla do stolu, "a teď se dokonce setkávám s čarodějkou!"
"Ale no tak," mírnila ji Lessie, "podle mě to byla jen náhoda."
Věděla však, že na náhodu byl její sen až moc reálný. Co když to všechno mělo něco společného s cyfarem? Nic podobného na otci nikdy nevyzvídala. Proč také? Nikdy ji nenapadlo, že bude patřit k někomu ozářenému. Viděla jen jedno řešení. Zjistit, jestli je něco takového možné.
"Myslím, že bychom to neměli řešit, alespoň prozatím," rozhodla nakonec co nejrozhodněji, aby náhodou někdo její rozhodnutí neuhodl.
"Dobrá," přikývl Paddy, "ale co budeme dělat dál? Zdál se ti nějaký další sen?"
Lessie zavrtěla hlavou a upřela pohled na ciferník hodinek. Chtěla čas… alespoň trochu.
"Je po sedmé hodině večer," řekla nakonec, "myslím, že dnes už nemá cenu pokračovat dál, navíc, když nikdo neví kam."
Paddy přikývl. Viděl to úplně stejně.
"Takže bych byl rád, abyste mě někde nechali o samotě," řekl Glipp. Celá záležitost s tou jejich Reg šla mimo něj. On se o ni nemusel starat.
Původně čekal protesty, Lessie ho však beze slova sundala z telefonu. Trochu ho to zklamalo. Přestože s nimi nechtěl zůstávat o nic déle, než bylo nutné, těšil se, že mu budou jeho odchod alespoň trošku rozmlouvat.
Lessie zatím otevřela okno a natáhla ruku i s Glippem dopředu. Přesně pod tímto pokojem se nacházelo koryto, u kterého mohli pít gryfové, kteří prošli okolo. Glipp se chvílí omámeně houpal v podvečerním vzduchu, než mu došlo, co se bude dít dál. V tu chvíli se probudily jeho kočičí smysly.
"Nechceš mě pustit tam dolů, že ne?" vykvíkl vyděšeně.
"Chtěl jsi být sám," odpověděla mu Lessie odměřeně, "tohle je nejjednodušší cesta."
"Tak dobře, dobře," prskal Glipp podrážděně, "tak si dělejte, co chcete, ale hlavně mě tam neházej!"
"Kdo říkal, že bych tě hodila?" odpověděla Lessie, ale ruku zase stáhla zpět.
Layla jí přívěsek hned sebrala. Glipp byl stále obklopen dívčí pozorností, ale místo toho, aby byl rád, přemýšlel, která z těch dvou ženštin je nepříjemnější. Koneckonců, byl lypard, ne nějaký člověk.
"Máš v plánu někam jít?" Paddy chtěl celý večer odpočívat. Za posledních pár dnů cítil, jak se mu v hlavě nadouvají potlačované myšlenky, které by nejradši vypluly na povrch. Vždycky je však zatlačil zpátky. Teď měl čas se posadit někam stranou od ostatních a znovu je vyhrabat na povrch. Cítil, že je musí znovu projít, jednu po druhé, smířit se s nimi a připravit se na další střelené zážitky, které se na ně jistojistě budou po cestě valit. Nezdály se mu sice žádné sny jako Lessie, ale i tak cítil, že podivných věcí je ještě čeká spousta.
Lessie přikývla.
"Mám jít s tebou?" nabídl se Cedric, ale zavrtěla hlavou. To, co jí před chvílí řekli, ji zneklidnilo ještě víc, než události od jejího opuštění Glomery, nechtěla však, aby o tom někdo jiný věděl. Cítila se trochu jako vůdce, přestože jí to bylo proti srsti a tušila, že by v takovéto pozici měla dávat co najevo co nejméně slabosti. A tohle jí připadalo jako jedna z nich. Potřebovala to však vědět. Jestli její nynější stav má mít nějaké další klady nebo zápory, chtěla o nich vědět a být na ně připravená. Věděla však, že na zjišťování není moc času.
"Já také někam půjdu!" rozhodla se Layla nadšeně.
"Nebuď venku moc dlouho!" křikla na ni Lessie varovně. Layla však už prosvištěla dveřmi, ani se je neobtěžovala zavřít.
Stanula na náměstí a rozhlédla se.
"Tak co, kam půjdeme?" prohodila. Pro kolemjdoucí to mohlo připadat jako otázka mířená jen tak do vzduchu. Nebyla.
"Nevím," odpověděl Glipp nevrle. Takhle si večer nepředstavoval. Kdyby se mohl odvázat a utéct pryč, určitě by to udělal.
Layla zamyšleně vytáhla Lessiin mobil a chvíli ho obracela v rukou.
"Zajímalo by mě, kdo jí asi tak může volat," přemýšlela nahlas, "nějaký kluk? Rodiče? Kamarádi? Asi všechno dohromady, co?"
Glipp tuto otázku nechal bez odpovědi.
"Mám to," Layla se mírně zhoupla a vydala se ulicí doprava, "půjdeme tam. Pamatuj si cestu, jo?"
"Proč?"
"Protože se musíme vrátit."
"Proč?" V tu chvíli Glipp vypadal jako plyšák se zabudovaným strojkem, který pořád dokola přehrává jednu a tu samou větu.
"Proto." Layla kráčela po chodníku dlážděném kočičími hlavami a sledovala okolní budovy. A támhle vepředu byl dokonce i kostel!
Musela však konstatovat, že ji celé město vlastně zklamalo. Jenže co očekávala od takové díry? Víceméně to byl zapadákov, víc jak dva dny cesty od jakéhokoliv většího města.
"Co je to za nápady, dávat kostel jinam než na náměstí?" vrtěla hlavou, aby nebylo úplné ticho.
A pak si toho všimla. Se škodolibým úsměvem zatočila a otevřela dveře do malého obchůdku.
"Kde to jsme?" Glipp nerozhodně šmejdil očima po okolí. "Nebo spíš… Proč tu jsme?"
"Nelíbíš se mi," opáčila Layla jakoby nic.
"Aha," odpověděl Glipp nevýrazně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama