Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

9.7.2017
  • Třetí část 30. kapitoly Interregna
  • Článek o Mítíru
26.6.2017
  • Druhá část 30. kapitoly Interregna


(Královna moří) Kapitola 11. - Velké a starobylé 2/2

2. září 2012 v 21:24 | Keavy


Lessie se rozběhla k ní, zkušeným pohybem se chytila chomáče její srsti a přistála jí na hřbetě. Kočka se znovu zastavila, ale pak se začala zběsile točit do kolečka a snažila se Lessie jakkoliv shodit dolů.
Paddy se zatím probral, chytil ji za ocas a za chvíli přistál vedle Lessie.
"Co s ní?" křikl na ni roztřeseně.
"Já nevím," vrtěla Lessie hlavou bezradně a držela se ze všech sil. Teď, když na hřbetě mohutného tvora přistál i Paddy, přestal kočku Cedric zajímat úplně a místo toho přenesla veškerou svoji pozornost na dvojici na svých zádech. Ale i tak švihala ocasem sem a tam, a kdyby Cedric alespoň na chvíli polevil v ostražitosti, byla by ho schopná odhodit ocasem bůhví jak daleko. A to by nemuselo být zrovna příjemné.


"Obávám se, že pokud nezabijeme my ji, zabije ona nás," křikl Paddy do všeobecného zmatku.
Jakoby rozuměla jeho slovům, začala sebou kočka zmítat ještě víc.
"Nechci ji zabíjet," povzdechla si Lessie. V nastalém hluku její slova zanikala, ale Paddy ji stejně slyšel.
"Jestli tady umřeš, nikdy Reg nenajdeš," konstatoval nahlas.
Lessie zabořila obličej do měkké srsti, ale pak zvedla hlavu a zmučeně přikývla. Paddy pohlédl na Cedrika. Jiná možnost nebyla.
Cedric vystřelil a zasáhl kočku do ohromného boku. Z rány vystříkla slabá sprška krve, ale kočka jako by si toho nevšímala. Když ovšem dostala další ránu od Paddyho mezi uši, zlostně vřískla a prudce se vrhla proti Cedrikovi, jako by šlo o poněkud drastické pobídnutí. Lessie ani Paddy se při tomto prudkém pohybu neudrželi a odletěli stranou. Cedric na tom nebyl o nic lépe, kočka se mu tlapou zaryla do boku a odhodila ho na druhou stěnu. Pak se postavila uprostřed a vítězně zařvala.
Lessie se bolestně sbírala na nohy. Náraz do stěny jí vyrazil dech, takže chvíli jen lapala po vzduchu, neschopná dalšího pohybu. Kočka se k ní líně vydala, nespěchala. Tušila, že má vyhráno.
Zrovna, když zvedala tlapu, ztuhla. Pak pomalu otočila hlavu a zlostně blýskla očima po někom, kdo ji uprostřed jejího vítězoslavného pochodu přerušil.
Lessie si toho také všimla. Vedle kočky stála dívka, v ruce svírala kopí, které bylo hluboko zapíchnuté do srsti zvířete.
"Laylo?" vydechla překvapeně.
Layla na chvíli otočila hlavu a usmála se jako sluníčko.
"Ráda vás všechny zase vidím!" křikla, až se to od stěn odráželo.
A pak zazněl další výstřel. Náboj se odrazil od stěny a dopadl před Paddyho, který se už také hrabal na nohy.
Kočka ještě chvíli zlobně zírala okolo sebe, její oči těkaly sem a tam, pak se ale protočily a zvíře spadlo na stranu. Kdyby Layla kopí včas nepustila, visela by teď ve vzduchu.
Lessie se přiblížila, připravená, kdyby se nepřítel ještě postavil. Nevypadal na to.
Layla si znalecky prohlédla drobnou ranku, kterou kočce zanechala střela mezi očima a pak zlomyslně ucedila: "Au."
"Je to… mrtvé?" Paddy se k nim pomalu doplazil, jako by čekal výbuch.
Cedric přišel z druhé strany. Lessie si se zděšením všimla rudé skvrny, která se mu pomalu šířila po košili.
"To je špatné," ozval se nad nimi pátý hlas, až všichni leknutím málem nadskočili.
V ústí chodby, kterou přišli, se objevila Rory. Došla ke kočičímu tělu a dotkla se ho čumákem. Obě zvířata byla skoro stejně velká.
"Byl jako já," prohlásila pak rozvážně.
Lessie i Paddy na Rory zůstali zírat se skoro otevřenou pusou.
"Vážně…" polkla Lessie vyděšeně, "vážně to promluvilo?"
"Chtěla jsem tím naznačit, že ten lypard mohl také mluvit," pokračovala Rory dál a Paddyho ani Lessie si nevšímala.
"Lypard?" Layla se na kočku nechápavě zadívala. "To jako tohle?"
Rory přikývla. "Není to obyčejná kočka. Lidé jí kdysi říkali lypard, stejně jako mně říkali vlkodlak."
"Vlkodlak?" Paddy to slovo skoro slabikoval. O vlkodlacích už slyšel. Nikdy by ho však nenapadlo, že můžou opravdu existovat. A navíc, Rory byla jiná. Byla vlk. Sice velký, ale stále vlk. Vlkodlaci byli popisovaní v knihách spíš jako lidé, které napadl vir lunového moru, vir morbus animalis. Paddy byl pyšný, že si na ten název vzpomněl. Kdysi se o této zapomenuté nemoci, která v minulém století dávala Omnii docela zabrat, učili v dějepise.
Když o tom teď ale tak uvažoval, vysvětlení, že vlkodlaci jsou velcí vlci, mu připadalo mnohem lepší. Navíc, podle toho, co právě Rory řekla, to byl spíš lidový název. Jediné, co mu připadalo trochu zvláštní, byl fakt, že tahle zvířata můžou mluvit.
Lessie se s tím vyrovnala mnohem jednodušeji a hlavně rychleji než Paddy.
"Takže by nám mohla říct, kde je Reg?" zvedla k Rory oči plné naděje.
"O tom dost pochybuji," zavrtěla Rory obrovskou hlavou.
Lessie se sklesle podívala zpět na nehybnou kočičí tvář. Pohled už před nějakou dobou zeskelnatěl.
V tu chvíli Lessie zavrněl mobil. Jak bylo jejím zvykem, nahmatala přívěsek a vytáhla ho ven z tašky. Uchopila telefon do ruky. Přesně, jak otci říkala, byli mimo signál. Na displeji jen blikal vzkaz, že by Reg měla jít k zubaři.
Lessie si povzdechla a užuž chtěla telefon vrátit zpět do tašky, když v tom se ozval další hlas, který až dosud nikdo z nich neslyšel.
"Co jste zač?" zněla otázka, hluboká a vrnivá a prazvláštně huhňavá.
Všichni se zmateně rozhlédli, odkud hlas vychází.
"Tady!" Lessie málem dostala infarkt, když si uvědomila, že mluví její mobil. Nebo ne přesně její mobil, hlas se ozýval z přívěsku na něm zavěšeném.
Opatrně zvedla ruku, aby na něj bylo pěkně vidět.
Přívěsek se kýval sem a tam.
"Jsem Glipp," ozvalo se, "mohl bych říct, že vás rád poznávám, ale není to pravda."
Rory sklonila hlavu a opatrně do Glippa šťouchla čumákem.
"Ty jsi ten lypard, co? Koukám, že ti ještě zbyly základy magie," zavrčela a hýbala očima sem a tam, podle směru, kam se zrovna Glipp vydal.
"Co?" Layla sice vyrůstala s mluvícím vlkodlakem, ale tohle bylo příliš i na ni.
"No," rozhodil Paddy rukama, "vypadá to, že nás na téhle cestě čeká hodně překvapení."
Z tónu, jakým to řekl, zněla silná rezignace.
"Nechtěli jsme ti ublížit," potřásla Lessie hlavou. Z prvního leknutí se už vzpamatovala a uvědomila si, že ji to ani zdaleka nerozhodilo tak jako ostatní.
"Ano, místo toho jste mě rovnou zabili." Glipp se houpal ze strany na stranu. Lessie si představovala, že z toho nejspíš není dvakrát nadšený.
"Pokud vím, tak jsi to byl ty, kdo nás chtěl zabít." Cedrikův hlas byl tichý, mírně ochraptělý. Když to Lessie uslyšela, vyděsila se skoro víc, než když Glipp poprvé promluvil. Upustila telefon a otočila se na Cedrika. Byl bledý a nevypadal zrovna nejlépe.
Rána na jeho boku byla také poměrně ošklivá. Mohlo se to snadno zanítit. Ale ještě spíš se na to dalo pomalu vykrvácet.
Ani nevěděla, proč to dělá, ale natáhla ruku a opatrně se rány dotkla. Cedric ucukl, bolestně a vyděšeně zároveň.
"Neboj se," zamračila se Lessie a přemýšlela, co by mohla udělat. Obvazy u sebe nějaké měla, nebyla si však jistá, jak moc by pomohly.
Kdyby tu tak byl Nogori, napadlo ji smutně.
A pak najednou ucítila v dlani silný chlad. Přetékal od zápěstí směrem ke konečkům jejích prstů, jako by chtěl utéct. Připomnělo jí to okamžiky, které strávila v reaktoru a vyděšeně stáhla ruku zase zpět. Místo, kde se Cedrika dotkla, slabě světélkovalo. Zamrkala, jestli se jí to jen nezdá, a když se na to místo znovu podívala, domyslela si, že měla jen mžitky před očima.
"Lessie?" Cedric si ji zkoumavě prohlížel. "Vypadáš nějak vyděšeně. Nebojíš se krve, že ne?"
Zavrtěla hlavou a pokusila se o chabý úsměv. "Jen jsem si na něco vzpomněla, to je všechno."
V jeho pohledu bylo něco divného, napadlo ji.
Layla zatím telefon znovu zvedla.
"Já vám nechtěl ublížit, já se jenom bránil, protože jste mě přišli zabít vy," protestoval Glipp.
"To bych ani neřekla," zavrtěla Layla hlavou, "vrhl ses na ně jako první."
"To protože mě chtěli zabít!" vysvětloval Glipp mírně podrážděně, jako by Layla byla pětileté dítě, které nedokáže pochopit ani základní věci, natož něco takového, a on jí to má osvětlit, což se mu silně nezamlouvá.
Lessie do něj dloubla, až se rozhoupal ještě víc než předtím. "Kdybys na nás neskočil, nejspíš bychom si tě ani nevšimli."
Glipp ve vzduchu opisoval jednu osmičku za druhou. "To určitě. Proč byste tu jinak byli, kdybyste mě nechtěli zničit?"
"Někoho hledáme," odsekl Paddy, "neviděl jsi tu někoho, kdo se podobal tady Lessie?"
Nejdřív to vypadalo, že chce něco dalšího namítnout, pak ale obrátil miniaturní očka na Lessie a chvíli si ji prohlížel.
"Akorát měla fialové oči, krátké vlasy a čepici?" prohlásil nakonec. "Tak ta tady prošla, jsou to asi dva dny. Nevypadala nijak nebezpečně, ale stejně jsem si ji prohlédl, to je fakt. Ty oči byly podivné." Zatvářil se opravdu hrdě, když si na to vzpomněl.
"Prošla?" Lessie se zadrhl hlas. Očekávala, že tu Reg najdou. Podle tváří všech přihlížejících nebyla sama.
"Takže zase nic," povzdechl si Paddy a rozhlédl se po ostatních. "Co teď?"
Lessie zavrtěla hlavou. Tady její plány končily. Celou dobu mířila sem. Počítala, že to tu skončí. Vždyť teď už ušli tak daleko a byli pryč takovou dobu, že Reg mohla být klidně i mrtvá. Lessie ucítila, jak padá do jemné lepkavé pavučiny zoufalství. Co teď? Co by teď měli dělat?
Všichni ji znepokojeně sledovali. Celá se roztřásla a vypadala, že každou chvíli omdlí.
"Lessie?" Paddy ji starostlivě sledoval. Už nějakou dobu věděl, že je jeho kamarádka po všech stránkách vyčerpaná, ale nechtěl jí nic nijak vymlouvat. Stejně by si nedala říct. Jenomže všechno její úsilí vedlo k tomu, že dřív nebo později na ni všechno v určité síle udeří. A protože šlo o Lessie, dalo se to počítat na katastrofální záplavovou vlnu. A navíc, to se Paddymu líbilo ze všeho nejméně, začala mírně světélkovat.
Lessie zaryla nehty do kamene pod sebou.
"Takhle jsem to nechtěla," zoufale vzhlédla a rozhlédla se po ostatních. Všichni ji starostlivě a trochu vyděšeně sledovali. Tedy, až na Laylu, která se plně soustředila na rozhoupávání Glippa a samozřejmě Glipp, který se plně soustředil na svůj korálkový zamračený výraz.
Znovu hlavu sklonila, zabalila dlaně v pěst, zavřela oči a párkrát se zhluboka nadechla.
A pak si uvědomila, že tuhle větu už někde slyšela.
"Lessie," Cedric jí položil ruku na rameno, "uklidni se, prosím."
Když viděl, že to nevypadá nijak dobře, otočil se na ostatní.
"Tady nemůžeme zůstat," prohlásil.
"Ale kam chceš jít?" namítl Paddy. Také se cítil bezradně, přestože na tom nebyl tak špatně jako Lessie.
"Kousek odsud je Kaltmerig," odpověděl Paddy a vstal, "nejdřív se pokusíme dostat tam. Pak se uvidí."
Nacházeli se už jen kousek od ústí jeskyně a brzy vyšplhali na světlo. A před nimi se tyčily první budovy Kaltmerigu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama